Galactica I - Andarenská krize
Před dvěma tisíci lety z planety Forsea vyletěla expedice, která měla za úkol objevit život v blízkosti jádra galaxie. Po dvaceti letech cesty hyperprostorem objevili výzkumníci malou planetu i její vyspělou civilizaci.
Objevili Jamin.
Po dlouholetém vyjednávání a obchodní spolupráci bylo sjednáno spojení Forsei a triády, čili Jaminu Andarenis a Nimedie, které již jaminci znali. Tyto planety založili Galaktickou Republiku, která se postupně rozrůstala a získala jakýsi obchodní a politický monopol v galaxii.
Některé systémy se však nechtěli připojit k tolik absolutistické frakci, jakou Republika byla, a proto byla namísto Republiky vyhlášena Galaktická Federace.
Byl zrušen Parlament Galaxie, jehož členové byli určeni Jaminským monarchou, Forseiským císařem, Andarenským a Nimedijským králem, a byl nahrazen Senátem.
Ten se skládal ze zástupců vlád jednotlivých systémů, a tím byla v galaxii nastolena téměř dokonalá demokracie
Forseané, rasa lidí s modrou kůži, jedna ze zakladatelských ras federace, však začali osidlovat neobydlené, ale obyvatelné planety. A tím získávali stále větší vliv na senát a na Federaci vůbec.
Po čase zvítězili ve volbách a Nejvyšším Kancléřem se stal forseiský císař Nissiva Veudé.
Forseané okamžitě ovládli galaxii, když se planeta Veudéovi nepodřídila, podřídily mu ji jeho smrtící vesmírné lodě.
Museli však zanechat alespoň nějaký řád. Rozhodli se tedy pro galaktický senát, a doufali v jeho bezmocnost.
To byla chyba. Senátoři tajně zvolili nového Nejvyššího Kancléře - Astose Leonidiona z Andarenis.
Tak začala „Modrá Válka“ jeden z nejkrvavějších konfliktů v dějinách galaxie. Forseiská flotila a federační Spojená Vojska se neustále střetávaly a denně přinášely miliony zraněných a statisíce mrtvých.
EPIZODA I.
ANDARENSKÁ KRIZE
Po sedmi měsících bojů byla sjednána kapitulace Forsei a Veudé byl svržen
Spojená vojska galaktické federace byla ustanovena jedinou vojenskou silou federace a byl vydán příkaz k rozpuštění forseiské flotily.
Soustavám obydleným forseany byla vzata hlasovací práva ve federačním senátu a byl přidělen pouze jeden jediný, jako jednotné Forseiské říši.
Začaly protesty forseanů a říšská flotila se oddělila od federační.
Výsledkem protestů bylo obklíčení rodné planety kancléře Leonidiona, planety Andarenis.
Kancléř vyslal na obklíčenou planetu své dva nejlepší diplomaty, Caspenea Gytheliona a Los-Keana Alnyu, kteří měli vyjednávat o smíru, a o ukončení útoku.
kapitola
1
Malý federační křižník přecházel z nadsvětelné rychlosti na normální. Strakatý motiv hyperprostoru se naráz změnil v normální vesmír.
Pod příkrovem hvězd se jako zelenomodrý drahokam třpytila planeta Andarenis, obklopená hejnem forseiských útočných elmexcruiserů a zakázaných prstencových lodí.
Lodě, poletující vesmírným prostorem vzbuzovaly hrůzu. Byl to vlastně jediný důvod jejich přítomnosti.
Los-Kean vstoupil na můstek svého křižníku. Oba piloti seděli u pilotní desky lodi a byli očividně zaměstnáni.
“Spojte mne okamžitě s vlajkovou lodí forseiské flotily. Ať mi dají přímo Veudéa.“ řekl tiše a otočil se k holoportu.
*
Nissiva Veudé stál u okna můstku své vlajkové lodi a díval se na právě přilétající křižník. Jeho modrá pleť se leskla v ostrém světle můstkových reflektorů a oranžové oči se upínaly k červenobílému trupu přilétající lodi.
Zleva k němu ve své bílé vojenské uniformě přistoupil jeho pobočník velkoadmirál Xanthé.
“Vaše výsosti,“ řekl pokorně poté co se uklonil „mám vám sdělit že dorazili velvyslanci Galaktické Federace.“
„Jsem si toho vědom.“ mávl rukou Veudé „Vzkažte jim, že je přijmu. A připravte mi ruční blaster. S lodí to vyřídíme později.“
“Jistě vaše výsosti“ odpověděl Xanthé s úsměvem, otočil se a odešel.
Císař se otočil k přilétajícímu křižníku.
„Neměl si je do toho zatahovat Leonidione.“ řekl pomalu „Životů na palubě bude škoda.“
Obrátil svou pozornost zpět ke své vlastní lodi a sedl si do velitelského křesla.
Loď za oknem zasáhl žlutozelený paprsek tažného laseru a křižník za chvíli přistál v hlavním hangáru.
*
Los-Kean šel zrovna z pilotní kabiny ke Caspeneově kajutě,když ucítil slabé škubnutí. To bylo zapojení tažného laseru. Musel si pospíšit, za chvíli přistanou v hangáru vlajkové lodi.
Caspene, který byl druhým z velvyslanců na Andarenis, byl vysoký, světlovlasý mladík, který by se zdál příliš mladý na to, aby se stal velvyslancem.
Vystudoval státní diplomatickou akademii na Jaminu, a to v pouhých šestnácti letech, což bylo velmi obdivuhodné jelikož sám Los-Kean na ni nastoupil ve dvaceti dvou.
Od šestnácti do osmnácti byl Caspene poradcem senátora za svou rodnou planetu Andarenis - dnešního Nejvyššího Kancléře Astose Leonidiona.
Od osmnácti do dvaceti studoval Federační Vojenskou Akademii, se zaměřením na vojenské strategie a diplomacii, ve dvaceti dvou letech byl jmenován admirálem a velvyslancem federace.
Od té doby byl poradcem královny Lamai, vládkyně své domovské planety.
A nyní, po roční službě v modré válce byl šestadvacetiletý Caspene na misi, jež měla zachránit jeho rodnou planetu.
Los Kean došel až na konec chodby spojující Caspeneovu kajutu s pilotní kabinou. Vyťukal přístupový kód a potvrdil jej zeleným tlačítkem.
Caspene do té doby spal. Probudilo ho až zasvištění otevírajících se dveří. Otevřel oči, spatřil Los-Keanovu siluetu a byl okamžitě na nohou.
„Copak se děje?“ zeptal se „Proč po nás nestřílejí ?“
„To až později“ řekl Los-Kean s úsměvem.
V tom se loď zakymácela a ztěžka dopadla na přistávací plochu hangáru.
*
Los-Kean a Caspene stáli ve výtahu na palubě forseiské vlajkové lodi. Na panelu na stěně pomalu nabíhala světýlka označující jednotlivá patra.
Los-Kean i Caspene měli zapnutý protiblasterový štít.
„Zkontrolujte to.“ řekl tiše Los-Kean a podal svému kolegovi scanner Když se dostali do nejvyššího patra, Los-Kean zabrzdil dveře a Caspene je přejel scannerem.
“Je tam sám.“ řekl tiše „Můžete otevřít.“
Los-Kean zmáčkl malý knoflík na stěně a dveře se otevřely. Za nimi stál Veudé, jeho vojenské držení těla ladilo s dvojitým blasterem, který držel v ruce.
„Vítejte.“ řekl ironicky „Je mi nesmírnou ctí přivítat vás zde, na mé lodi.“
Stiskl spoušť. Z blasteru vyšlehly dvě zelenobílé střely a mířily přímo na Los-Keana.
Ten se ani nehnul a obě střely se asi deset centimetrů od něj rozplynuly v houf jisker.
Veudé vyvalil oči. Ještě dvakrát stiskl spoušť ale blaster jen zacvakal.
Upustil balster na zem, ale ještě než dopadl, zasáhly ho tři modrobílé kruhy z Caspeneovy zbraně.Císař se v bezvědomí svalil na zem.
„Nic mu není.“ řekl klidně Caspene, když zkontroloval tep bezvládného těla na podlaze.
„Převezeme ho na Jamin…“ navrhl svému kolegovi, který po chvilce přemýšlení přikývl.
„… kde se bude zodpovídat ze svých činů“ dodal Caspene tiše když zvedl císařovo tělo ze země
*
„Zvedněte štíty kapitáne!!!“zařval Los-Kean z chodby a okamžik poté, co pilot stiskl tlačítko se ozval výstřel lodního turbolaseru a náraz paprsku dopadajícího na již spuštěný štít.
„Co tak najednou?“ ozval se kopilot když se po druhém turbolaserovém výstřelu připoutal.
„Asi nás viděli jak kráčíme přes hangár s jejich císařem přes rameno.“ odpověděl Los-Kean a přichytil se pilotova sedadla, aby nespadl při nárazu čtvrtého výstřelu.
Pilot velvyslancovu narážku pochopil, nastartoval motory a Los-Kean si mezitím sedl do posledního ze tří sedadel v kabině.
Loď se odpoutala od země a vyrazila ven z hangáru.
„Zapněte kompletně zastiňovací štít.“ řekl Los-Kean a připoutal se.
Poslední co si budou forseané přát je zničení lodi vezoucí jejich císaře.
*
Velkoadmirál Xanthé seděl ve velitelském křesle na můstku vlajkové lodi Forseiské Flotily a vychutnával si ten pocit moci, který cítil. V půlkruhu před ním sedělo a pracovalo deset vojáků z posádky lodi. Za oknem visely v černém vesmíru asi dvě stovky lodí forseiské flotily, mezi nimiž poletovaly spousty malých lodí.
Vtom jeden z vojáků vstal a otočil se.
„Pane!“ křikl na Xanthéa „Ten federální křižník odlétá!“
Xanthé prudce otočil hlavu k oknu, do kterého právě vletěla dvojpatrová loď která se po chvilce jakoby rozplynula.
„Kompletně zastiňovací štít!“ vykřikl důstojník, který si mezitím zase sedl “Teď už je nenajdeme.“
Najednou se prázdný mezihvězdný prostor okna zavlnil a místo hvězd na černém pozadí se objevila hlava Nissivy Veudéa.
„Xanthé!”oslovil císař admirála „Zahajte plošný útok na Andarenis, zajměte královnu. O mě se zatím nestarejte.“
*
Veudé stál ve vězeňské cele, ruku napnutou před sebe a držel malý holoprojektor nad nímž se vznášela Xanthéova hlava, a mluvil do něj.
„Jste jmenován dočasným velitelem Forseiské Flotily a prozatímním vládcem říše…“
S prudkým zasvištěním se otevřely dveře a z nich vyletěly tři modrobílé kruhy, které zasáhly Veudéa a on se opětovně zhroutil na zem.
Hologram zhasl a Caspene zrnící holoprojektor zvedl a strčil do kapsy.
V tom lodí otřásla ohromná rána, vysílání odhalilo jejich polohu.
Všechna světla zhasla a znovu se rozsvítila. Forseané do nich pálili iontovými děly, aby nepoškodili loď.
Oba velvyslanci se za neustálého kymácení lodi vrátili do pilotní kabiny. Světla střídavě zhasínala a znovu se rozsvěcovala.
„Pane, přišli jsme o štít!“ křičel kapitán, zatímco obratně manévroval s lodí.
„Toho jsem si všiml!“ křikl Los-Kean ironicky, „Zahajte výpočet pro přechod do hyperprostoru!“
Usadil se do křesla kopilota a chopil se turbolaserů. Caspene zůstal stát a přidržoval se křesel, aby nespadl při manévrech, které pilot s lodí prováděl.
„Pane nemůžeme přejít na rychlost světla, nemáme stabilní kurz!“ oznámil pilot za neustálého manévrování.
„Musíme pro někoho z Andarenis!“zvolal Caspene těsně před tím než spadl na zem.
„A to proč?“ zeptal se Los-Kean a odpálil další salvu turbolaserů.
„Při soudním sporu takového rozsahu, jako je případné vyloučení z federace, je třeba vysoce postavených oficiálních zástupců obou stran.“ odpovídal Caspene když se zvedal z podlahy.
„Vy si myslíte že tohle povede k vyloučení Forsei?“ podivil se Los-Kean
„A vy snad ne,“ odporoval v letu na zem Caspene „Po nedodržení sankcí po modré válce a po obsazení jednoho z nejvýznamnějších center galaxie ?!“
„To je pravda.“ uznal Los-Kean
„Andarenský senátor je na planetě, to on oznámil napadení planety.“ dodal Caspene když znovu spadl na zem „Nejlepší by bylo osvobodit královnu Lamaiu.“
Los-Kean odpálil další salvu turbolaserů proti stíhačkám.
„Jste blázen!?“ zeptal se udiveně, když Caspene v prudké zatáčce odletěl na druhou stranu lodi.
„Všiml jste si co se děje venku!? Křižníky vypouštějí výsadky, některé přistály, hlavní město už je obsazeno! Únos, nebo jak vy tomu říkáte, osvobození královny je zhola nemožné.“
„Tak zaprvé, jak jste si mohl všimnout, od začátku nedělám nic jiného, než že se válím po zemi a tudíž se nemohu dívat, co se děje za oknem.“ křičel Caspene „A za druhé, to, že je hlavní město obsazeno, neznamená že se ke královně nedostaneme. Pod palácem je systém podzemních chodeb, a já se v nich skvěle vyznám!“
Los-Kean jen přikývl
„Kapitáne kurz Andarenis, pan velvyslanec nás povede.“ řekl a odpoutal se.
Loď byla z dosahu iontových děl, kompletně zastiňovací štít začal znovu fungovat.
Byli v bezpečí.
kapitola
2
Královna Lamaia stála u okna královského paláce na Andarenis. , viděla, jak se za travnatou plání a klikatící se řekou vynořují stovky bojových vozidel a desetitisíce forseiských pěších vojáků .
Byla zoufalá. Její národ neměl zbraně ani bezhlavou a téměř sebevražednou odhodlanost pro boj, které se v tak hojné míře dostávalo forseanům.
Andarenská policie byla cvičena pouze na pouliční zloděje, s dokonalým vojenským výcvikem forseiských vojsk se nemohla měřit. Její lid byl zlomen a planeta bez odporu dobyta.
Její národ v ní doufal a ona zklamala.
Za zády se jí otevřely dveře a z nich vyšel velkoadmirál Xanthé, prozatímní správce planety.
„Jak sama vidíte, vaše výsosti, odpor je marný“ řekl a posadil se v křesle, které bylo při jednáních vyhrazeno pro panovníka.
„O jakém odporu to mluvíte?“ odfrkla si Lamaia.
„Planeta je nyní v mých rukou.“ pokračoval bez povšimnutí Xanthé. „A jelikož byl Nissiva Veudé unesen, jsem nejvyšším hodnostářem Forseiské říše. Do níž bude brzy začleněna i Andarenis.“
„Má planeta se k té vaší říši nikdy nepřidá, velkoadmirále! Nikdy!“ řekla Lamaia natolik hrdě, aby v jejím hlase nebyl ani náznak strachu, který se jí zmocňoval čím dál víc.
Xanthéova tvář vztekem dostala ještě tmavší nádech modré, po chvíli se však zřejmě uklidnil a do jeho obličeje se vrátila původní barva.
„Poručíku !“ řekl vojákovi stojícímu u dveří „Odveďte královnu do jejích komnat. Ono se ještě uvidí ke komu se Andarenis přidá.“
Oba vojáci dříve stojící u dveří zaujali bojový postoj vedle královny Lamai. Ta sjela Xanthéa ledovým pohledem a s vojáky po boku se hrdě vzdálila.
*
Královna Lamaia s forseiskými vojáky kráčela velkým sálem královského paláce. Při stěnách stály dvě dlouhé řady mramorových sloupů, za nimiž se skvěla obrovská křišťálová okna.
Když procházeli kolem čtvrté dvojice sloupů, ozvalo se hučení a zpoza obou sloupů vyletěly dvě trojice modrobíle zářících kruhů. Zasáhly vojáky a ti se v bezvědomí svalili na zem.
„Vaše výsosti?!“ ozval se zprava povědomý hlas.
„Caspene,“ zeptala se opatrně královna „Jste to vy?“
„Je mi velkým potěšením se s vámi znovu setkat, Vaše výsosti.“ řekl tiše Caspene.
*
„Sledujte jakékoli teplotní změny v atmosféře planety!“ zahřměl Xanthéův hlas do interkomu královského paláce „Královna Lamaia uprchla, maskovaná loď právě opouští planetu, opakuji sledujte jakékoli změny v teplotě atmosféry!“.
Jeho pohled se stočil na dvě bezvládná těla ležící ve velkém sále. Bylo mu jasné co se zde stalo, pokud je nechytí , je vše ztraceno a své místo forseiského armádního velitele by ztratil dřív než by si to vlastně uvědomil.
*
Caspene seděl u bočního počítače. Los-Kean v křesle kopilota a spolu s kapitánem lodi zahajoval výpočet pro přechod na rychlost světla.
Vtom lodí znovu otřásl prudký náraz, opět byli pod palbou iontových děl, jenže tentokrát to bylo o to horší, že se k nim přidaly i iontové kanóny na planetě.
Loď se kymácela ze strany na stranu a štíty naprosto vypadly. Los-Kean se znovu chopil turbolaserů a během pár vteřin vyřadil tři z pěti pozemních děl.
Vtom palba ustala.
Pilot, Los-Kean i Caspene znejistěli, najednou se ozvala ohromná rána a loď se zhoupla o dobrých pět metrů dolu a nahoru.
„To byly turbolasery pane,“ oznámil pilot „počítač hlásí poškození levého motoru!“
„Jejich císař je na naší lodi,“ zařval Caspene „neměli by ji ničit ne !?“
„Zřejmě je už tak nezajímá.“ odpověděl Los-Kean „Kapitáne, veškerou energii do štítů a motorů, vypněte senzory, turbolasery, světla i nepilotní počítače!“
„Jistě pane !“ řekl pilot a na palubní desce namačkal několik úkonů. Vtom zhasla světla na chodbě, cvakly zámky dveří a všechny displeje kromě pilotova počítače zhasly. Loď prudce vyrazila vpřed.
„Pane! stáčíme se do leva.“ křikl pilot „Poškozený motor ztrácí výkon. Hypermotory jsou zasaženy iontovými děly na Jamin nedoletíme!“
Caspene se otočil k pilotovi „Otočte to o sto osmdesát stupňů kapitáne, směr Nimedie.“
Pilotova tvář se rozzářila. “Jistě pane, držte se, přestup do hyperprostoru za tři, dva, jedna.“
Loď sebou prudce trhla, v letu se téměř na místě otočila a s obrovským prásknutím zmizela
kapitola
3
„Centrálo Nimedijské letové kontroly, zde velvyslanecký křižník Galaktické federace.“ hlásil do komlinku Pilot „Žádáme o přistání za účelem opravy lodi.“
„Zde Letová Kontrola, velvyslanecký křižníku přistaňte v letovém doku 13 hlavního města Nimediapolis, přistávací plocha 258.“ ozval se z reproduktoru hlas operátora. Následovalo praskání statické elektřiny a pípnutí, které oznamovalo konec přenosu.
Loď pomalu dosedla na přistávací plošinu a z trupu se vysunula rampa.
Z lodi vyšel Caspene a zamířil otevřenými ocelovými vraty do města pro náhradní díly do porouchaného hypermotoru.
Bloudil ve stinných uličkách, vešel snad do každého krámku s náhradními díly, ale buď našel špatné a nekvalitní , nebo příliš drahé součástky.
Asi po půl hodině otevřel dveře malého domku s hologramem, který lámaným internalem hlásal „Náhradná díl ku prodej“.
Za jakýmsi dubovým stolem , který zřejmě sloužil jako pult, seděl malý přitloustlý Vorotan se složenými křídly a pobrukoval si Caspeneovi velice nepříjemnou melodii.
Když uviděl svého potencionálního zákazníka, pokřiveně se usmál a pištivým hlasem řekl: „Dobrá den milý pán, co přáti vy chtít?“
„Potřeboval bych hypermotor do Uxanského křižníku typu X-L 27“ řekl Caspene a sám pro sebe obrátil oči vsloup, protože tuto větu už dnes říkal nejméně šedesátkrát.
Vorotan se usmál ještě křivěji než před tím, roztáhl svá hmyzí křídla a přeletěl na druhý konec stolu k malému datapadu. Vzal ho do ruky a něco na něj namačkal ve své vlastí abecedě, asi vteřinu mlčel a pak se, jestli to bylo vůbec možné, usmál ještě křivěji.
„X-L dvacet sedma já mít v moje sklad.“ řekl vesele „Vy pán jít za mně.“
Znovu roztáhl křídla a odletěl do malé chodbičky vlevo od stolu.
Caspene počkal až proletí a následoval ho. Když došli do skladu, který spíš vypadal jako široká chodba se dvěma regály, začal Vorotan poletovat od jedné police ke druhé a bylo zjevné že něco hledá. Asi po minutě neustálého třepetání křídly popadl velkou krabici a donesl ji na zem.
„ Díly k hypermotor X-L dvacet sedma“ řekl vesele Vorotan “ Vy pán si vyberete“
Caspene se sklonil nad papírovou krabici, chvíli se v ní přehraboval a pak vytáhl odřené jádro hypermotoru, které nebylo větší než lidská pěst. „Tohle bych potřeboval“ řekl a stoupl si.
„Tahle věc stát dva tisíců mirgil“ řekl Vorotan
„Kolik je to federačních regatů“ zeptal se opatrně Caspene „jestli tedy mohu platit v regatech?.
„Ale jisté pán.“ rozzářil se prodavač „ To být asi šest stovka regát.“
„Výborně .“ usmál se Caspene „ Beru to.“
Vorotan se znovu pokřiveně usmál a odletěl ke svému stolku a na své malé pokladně si naúčtoval 600 R. Caspene mu předal šest červených stovkových destiček, prodavač s nimi projel čipovou kontrolou a strčil si je do kapsy.
*
„Tak co? Máte to?“ křičel Los-Kean z nástupní rampy u lodi.
„Jistě, jinak bych se přece nevracel.“ odpověděl Caspene a podal mu součástku.
„To ale vypadá divně.“ mračil se Los-Kean „Lepší jádra k hypermotoru už nebyly?“
„Co by jste chtěl?!“ usmál se z chodby Caspene „Za šest stovek je to ještě vysoká kvalita.“
Los-Kean nad tím mávl rukou a šel do kabiny předat jádro pilotovi.
Caspene prošel úzkou chodbou a vylezl po schodech na horní palubu, obešel zábradlí nad schody a stoupl si na černou desku uprostřed místnosti.
Vzal do ruky dálkové ovládání a zmáčkl spuštění přenosu, chvíli trvalo než se vepředu na počítačovém panelu rozsvítilo červené světlo. Černá deska se modře rozzářila a Capsenea začalo brnět celé tělo.
Před ním, na menší černé desce která se také rozzářila, se objevil zmenšený obraz kancléře Leonidiona.
„Co si přejete admirále?“ promluvil hologram drnčivým hlasem.
„Mám pro Vás důležitou zprávu pane.“ řekl vážně Caspene „Vyjednávání skončilo neúspěšně.“
„Jistě Admirále. Co jste čekal ?!“ smál se Leonidionův obraz.
„To není to hlavní pane,“ řekl Caspene stroze „Chtěl jsem Vás vyzvat, abyste na Jaminu připravili soudní síň pro případy nejvyšší závažnosti!“
Kancléřův hologram se zamračil „Z jakého důvodu admirále?“
„Zajali jsme císaře Veudéa pane.“ řekl pomalu a výrazně Caspene.
Hologram jakoby ztuhl. Caspene se chtěl dokonce přesvědčit, zda není rušen přenos.
„Výborně admirále.“ řekl po chvíli ticha Leonidion „Gratuluji vám a buďte si jist , že soudní síň bude připravena.“
„Nashledanou pane“ řekl Caspene a když kancléř jeho rozloučení opětoval, vypnul dálkovým ovladačem hologram a odešel zpět na spodní palubu.
Sotva však došlápl na poslední schod, rozezněly se sirény a nad hlavou mu zablikala poplašná světla.
Seskočil na podlahu a podíval se chodbou do leva. Jen co uviděl Los-Keana , nahnutého do vězeňské cely a držícího prst na poplašném tlačítku, rozeběhl se dopředu, směrem k pilotní kabině, kde také byla nástupní rampa.
V půli chodby prudce zahnul doprava a seskočil nouzovým východem na hladký povrch přistávací plošiny. Stoupl si a z kapsy na levém stehně vytáhl vysílačku.
„Kde asi je?“ křikl rychle do mikrofonu.
„Před pěti minutami odtud odletělo taxi.“ozval se Los-Keanův hlas „Cílová zastávka: Okrajový sektor, kvadrant 46 blok 14 je to veřejná holocentrála pro západ hlavního města“
„Zavolejte mi nejbližší a nejrychlejší taxi v okolí!“ řekl Caspene a vypnul vysílačku.
Než doběhl na okraj plošiny , stálo už taxi bezpečně zakotvené ve svorkách a Caspene do něj naskočil, aniž by se musel podívat pod sebe na nekonečnou díru do tmy mezi mrakodrapy.
„Leťte do holocentrály pro západ města, v kvadrantu 46“ křikl rychle, zatímco se taxi vyháklo ze svorek a odletělo dobrých pět metrů od repluzorové plošiny.
„Leťte tou nejvyšší rychlostí,“ dodal „máme diplomatickou imunitu“
Malá loď sebou trhla a vyrazila obrovskou rychlostí kupředu.
*
Nissiva Veudé vystoupil z taxi po pěti minutách sezení v pohodlném křesle a protáhl si nohy. Zaplatil řidiči – v hotovosti, nebyl blázen aby platil osobní kreditkou – a odešel směrem k velkým zdobeným dveřím západní holocentrály Nimediapolis.
Když vešel do atria, zahnul hned k první holokabině při okraji haly a vhodil do automatu odpovídající regatový žeton, který předtím ukradl z kajuty jednoho z pilotů, zatímco všichni spali a dotyčný pilot měl noční službu, stejně jako tam ukradl peníze na taxi.
Na dotykové obrazovce kabiny zvolil mezisektorní přenos (nejdražší hned po přenosu mimo federaci), navolil cíl vysílání a zelené tlačítko.
Hlava a ramena ho náhle zabrněla, ale na to už byl zvyklý. Na obrazovce před ním se objevil opět velkoadmirál Xanthé.
„Vaše výsosti!“ vykřikl Xanthé a spěšně seskočil z Veudéova velícího křesla „Kde jste?“ zeptal se rychle.
„Na Nimedii, tedy alespoň tak usuzuji dle místních nápisů v nimedijské abecedě, a na dveřích tohoto domu bylo interialem napsáno ‚Nimediapolis - západ‘…“
*
Caspene vstoupil do rozsáhlé haly holocentrály a rozhlédl se po kabinách po jejím obvodu.
Tu Veudéovu našel téměř okamžitě, byla to hned ta první kabina zleva. Opatrně vytáhl malý omračující blaster, který měl připnutý k opasku své admirálské uniformy, a přistoupil k vysokému forseanovi zezadu.
„… provedu Vaše Výsosti, nashledanou. …“ uslyšel Caspene zpoza Veudéova těla, pak se orvalo zapraskání statické elektřiny a tlumené světlo v kabině zhaslo.
Caspene rychle přiložil omračující blaster k Veudéovu krku a zmáčkl spoušť. Namísto modrobílých kruhů vyšlehlo je slabé modré světýlko a Veudé se skácel k zemi.
Caspene ho zvedl, už ho to přestávalo bavit. Přenesl ho skrz dveře do čekajícího taxi a řekl pilotovi aby je zavezl zpět k plošině 258.
Tam bezvládného Veudéa s Los-Keanovou pomocí uložil do vězeňské cely a znovu zahesloval dveře a ty se s hukotem sesunuly ze stopu k zemi .
„Už víte, jak se dostal ven?“ zeptal se Caspene, když oba procházeli chodbou k pilotní kabině.
„Při zásahu iontovými děly.“ odpověděl suše Los-Kean „Když jsme prchali z Andarenis.Nejspíš zjistil že při každém zásahu se dveře asi na dvě vteřiny odemknou, poté už mu jen stačilo strčit pod ně třeba botu, aby se nezamkly, ale aby nebyly otevřené.“
Dveře do pilotní kabiny se otevřely a Caspene a Los-Kean vstoupili dovnitř.
*
Královna Lamia stála u okna své kajuty, během Caspeneovy cesty za znovuunesením císaře Veudéa, opravil jeden z pilotů hypermotor a loď se nyní opět vznášela nad Nimediapolis.
Pomalu prolétli skrz mraky a zamířili do černého vesmíru.
A najednou … „PRÁSK“ … zářící červenobílý paprsek prolétl z hvězdného nebe k mrakům, propíchl je jako jehla a … asi vteřinu bylo ticho a klid, pak z mraků vyletěl sloupec ohně a světla, který zasahoval vysoko do vesmíru … opět chvilku klid, pak žlutě zářící kruh jakoby spálil všechny mraky, roztahoval se a roztahoval a jak mraky ustoupily byl pod nimi vidět povrch Nimediapolis, jenže teď bylo celé město tmavé, hořelo, dým a trosky létaly ven z kruhu, pryč od epicentra výbuchu, … „DOUNNNNNG“ ohlušující, uši rvoucí dunivý zvuk výbuchu protonového torpéda … najednou se vše obrátilo, dým a trosky letěly zpátky do středu , mraky se sběhly a srazily uprostřed.
Planetární štít nebyl Nimedianům nic platný, protonové torpédo zničilo celé hlavní město jednou ranou.
Pět miliard obyvatel, nikdo neměl šanci.
Lamia se ve škole učila co přijde teď když je město zahaleno mraky. Celé město se propadne o dobrých pětatřicet metrů do hloubky, výškové budovy se sesunou jako domečky z karet, smrtící radiace bude ještě 10 let dokonávat své dílo, a to jen v případě, že bude celá oblast včas zakonzervována, jinak bude radiace trvat staletí.
To všechno kvůli jedinému člověku, Nissivu Veudéovi, kvůli ctižádostivému forseanovi, který nepřiznal vlastní porážku.
Lamaia mohla jen doufat že Andarenis stejný osud nepotkal.
Odvrátila se od okna , za nímž právě dopadlo další protonové torpédo.
kapitola
4
„Pane!“ vykřikl pilot a pohlédl na displej před sebou „Z hyperprostoru vystoupila Forseiská flotila. Už dosáhly nižší orbity, za chvíli budeme na dostřel.“
„Kolik jich je?“ Zeptal se Caspene, zatímco se připoutával ve střeleckém křesle.
„Asi 250 pane, elmexcruisery a pět prstencových lodí.“ odpověděl hbitě pilot „A právě vypouštějí stíhačky.“
Caspene si k sobě přitáhl střelecký panel, chytil se madel po stranách a připravil si palce na spouště. Nasadil si holobrýle a sledoval jak se k němu blíží jednotlivé, červeně označené body, které znázorňovaly forseiské stíhačky, daleko za nimi byly vyznačeny polohy velkých lodí, spolu se jmény, které vysílaly jejich ID čipy.
Stíhačky se k nim pomalu přiblížily a začaly pálit, Caspene palbu opětoval a postupně zjistil, že Los-Kean a druhý pilot nejspíš obsadili děla po obou stranách lodi a pomáhají mu sestřelovat stíhačky, které minul.
Zapnul si intercom a spojil se s dělem na můstku.
„Tady Caspene, mám dělo v pilotní kabině,“ říkal do vysílačky, zatímco sestřelil další forseiský stroj. „Kdo je na levoboku?“
„Tady Los-Kean,“ozval se z vysílačky známý hlas „Caspene, nařiď pilotovi aby přešel do hyperprostoru. Co nejrychleji!“
„Potvrzuji,“ řekl pilot a začal propočítávat kurz.
Caspene sestřeloval další a další stíhačky, které vždy po zásahu rozkvetly do obrovské ohnivé koule. Moc dobře si uvědomoval že nebýt silných lodních štítů, s jejich velkým křižníkem by se stalo to samé. Forseiské stíhačky sice štíty neměly ale jejich výhoda byla v početnosti.
„Do přechodu na světelnou rychlost zbývá 60 sekund.“ Oznámil lodní počítač umělým hlasem a nad pilotovou hlavou se rozsvítil odpočet holografických hodiny.
„Caspene!“ zakřičely z vysílačky dva hlasy najednou.
Caspene se otočil zpět k průzoru a ztuhla mu krev v žilách.
Přímo proti němu letěla forseiská stíhačka, těžký sebevražedný letoun.
Nevšiml si jí, protože se díval na hodiny
Bylo pozdě, už byla nad dostřelem Caspeneových děl, jeho brýle už jen ukazovaly
vzdálenost od jejich lodi.
20 metrů, 15 metrů, 10 metrů, 5 metrů …
A najednou rozřízl prostor přesný, tenký zelenobílý laserový paprsek. Zasáhl stíhačku a ta se rozpadla ve dví a obě poloviny jen těsně minuly povrch lodi.
„Kdo to byl !?!“ zařval Caspene do vysílačky.
Ten zásah nemohl provést ani kopilot ani Los-Kean , protože nepřišel ani z jedné strany ale zezadu, nejspíše z můstku.
Ale kromě Caspenea a hlavního pilota, kteří byli v kokpitu, Los-Keana který byl v levém křídle a druhého pilota , který byl napravo už tu byl jen Veudé, zamčený ve vězeňské cele a …
„To jsem byla já.“ ozval se ze sluchátka jemný hlas.
„Vaše výsosti!“ vydechl překvapeně Caspene. Chvíli jen rozpačitě hledal slova a nakonec se stejně zmohl jen na pouhé „Děkuji.“
Ruce ho po tvrdém šoku opět začaly poslouchat a opět se chytil střelecké páky
„Já myslel že jste ve své kajutě.“ ozval se tentokrát Los-Keanův hlas.
„Přece si nemyslíte že bych…“
Královna Lamaia už svou větu nedořekla.
Celá loď se najednou otřásla, zpomalila a začala se stáčet doleva.
„Zásah levého motoru, stáčíme se!“ vykřikl do vysílačky hlavní pilot tak nahlas že Caspeneovi začalo pískat v uchu.
Pilot hbitě zapojil manévrovací trysky, vyrovnal loď na původní kurz, zastavil loď a v tom okamžiku se hvězdy protáhly do dlouhých čar, forseiská flotila i stíhačky zmizely a loď se octla v hyperprostoru.
„To bylo těsně.“ řekl po dlouhé chvíli ticha hlavní pilot „Půl vteřiny a byli bychom někde na Oloxu.“
„Co to narazilo do motoru?“ zeptal se Los-Kean „Podle otřesu to nebyl laser.“
„Správně.“ přitakala Lamaia „Polovina té forseiské stíhačky vletěla přímo před trysku, viděla jsem to odtud.“
*
Po pěti minutách se čáry hyperprostoru stáhly zpět do hvězdných teček a před lodí se vynořila obrovská červeně světélkující koule, se silnými čarami, připomínajícími žíly.
Ta koule byla Jamin, nejlidnatější planeta galaxie, jejíž povrch byl celý pokrytý zástavbou výškových budov, a ty žíly byly hlavní vzdušné trasy , jimiž každou hodinu prolétávaly miliony lodí.
Na Jaminu byla nejvyšší budova dlouhá něco přes šest kilometrů a byl to hotel Intergalactical, spousta budov byla postavených jedna na druhé a například vládní komplex byl položen na sedmnácti podpěrných mrakodrapech, v nichž sídlila jednotlivá ministerstva a úřad vlády.
Loď, ve které seděl také Caspene , pomalu vplula do širokého proudu lodí, který mířil právě k tomuto komplexu.
kapitola
5
Atos Leonidion seděl ve svém červeně vypolstrovaném křesle a rozhlížel se po Velké síni Centrálního federačního soudu. V půlkruhu před sebou viděl zástupce všech sektorů federace. Uprostřed půlkruhu, který se postupně zvedal k zdobenému stropu, byly dva malé stolky, za kterými sedělo pět forseanů.
Vpředu císař Nissiva Veudé, seděl sám, za svým vlastním stolkem, před sebou jen sklenku s vodou a okolo mel těžká kovová elektropouta.
Za ním za dlouhým stolkem seděli velitel forseiské armády Msalia Xanthé, předseda forseiské vlády, forseiští ministři obrany a zahraničí.
Pod jejich nohama na mramorové podlaze byl z drahých kamenů vyskládaný oranžový půlměsíc se zjednodušenou galaxií ve výřezu. Symbol Galaktické Federace.
Leonidion seděl ve druhé ze dvou dlouhých lavic, které byly umístěny proti půlkruhu delegátů.
Z první řady, která byla o něco níže než druhá, vstala předsedkyně Centrálního federačního soudu Galaf Jinewal, převzala holopapír od svého poradce, zapnula si mikrofon a pomalu promluvila k davu diplomatů.
„Vážení zástupci Galaktické Federace.“ řekla vážně a po malé odmlce pokračovala: „Dnes se Centrální federační soud usnesl na tomto rozhodnutí.“
Nyní už byla odmlka o něco delší.
„Sektory a světy Forseiské Říše, které byly už od založení Federace jejími členy, jsou s okamžitou platností vyloučeny, a označeny za neutrální, vůči Federaci.“
V sále nastalo hrobové ticho.
„Tento rozsudek byl vynesen z důvodu neplnění sankcí po takzvané Modré Válce, na nichž se dohodl Federační Senát 1.8.2056, z důvodu vojenského obsazení planety Andarenis, zakladatelského světa Federace, a z důvodu útoku protonovými torpédy na planetu Nimedia, taktéž zakladatelského světa Federace, a z důvodu téměř naprostého vyhlazení jejích obyvatel.“
Celý dav mlčel ale Leonidion si všiml, že se většina postav v sále mračí.
Leonidion sám o tom útoku pouze četl z hlášení Nimedijské obrané jednotky a mluvil o něm s Caspeneem. Byl to ten největší masakr o kterém kdy slyšel. Dvacet osm miliard mrtvých, dalších deset miliard se bude muset odstěhovat z planety, která bude na dalších osm století zamořená radiací.
„Tento rozsudek nabývá moci po dnes, dne 1.3.2057. Na tomto rozsudku se shodla porota Centrálního federačního soudu, z přítomných padesáti šesti členů poroty hlasovalo čtyřicet dva pro, jeden proti.“
Galaf Jinewal položila holopapír a sáhla po malém dálkovém ovladači k holopanelu, který byl zabudovaný v Leonidionově stole.
Nad pěti forseany se rozzářila holografická mapa galaxie.
Měla tradiční tříbarevnou kombinaci zelená-modrá-červená. Předsedkyně zmáčkla tlačítko a všech čtrnáct zelených forseiských sektorů zablikalo a zmizelo, po chvíli opět zablikaly a znovu se objevily, tentokrát však modré.
Xanthé s ministrem zahraničí si začali šeptat, ministr se předklonil a řekl něco Veudéovi.
Za chvíli se ozvalo slabé pípnutí.
„O slovo se hlásí císař Forseiské Říše Nissiva Veudé.“ oznámil počítač a Veudé si stoupl.
„Přejete si něco sdělit soudu Vaše Výsosti?“ zeptala se zaraženě Galaf.
„Děkuji vaše Ctihodnosti.“ Řekl pomalu Veudé „Ze svého postu císaře a nejvyššího politického a vojenského představitele Forseiské Říše, žádám tento soud aby změnil barvu našich sektorů na červenou.“
Veudé si sedl zpátky a s pobavením pozoroval vlnu údivu, která projela sálem.
To znamenalo nepřátelský status říše vůči federaci.
„Soud vaši prosbu přijímá.“ řekla potichu Galaf a po zmáčknutí tlačítka na dálkovém ovladači se mapa opět změnila.
*
Xanthé pomalu procházel chodbou císařského křižníku, která vedla přímo do Veudéovy kajuty. Došel ke dveřím, na pravém panelu vyťukal kód a dveře se pomalu otevřely.
Za nimi v černém křesle seděl Veudé.
„Přál jste si mě vidět Vaše výsosti?“ zeptal se opatrně Xanthé
„Dobrý večer Xanthé.“ pozdravil jej císař aniž odpověděl na jeho otázku a pokynul mu do druhého křesla.
„Víte Xanthé proč jsem vás pozval?“ zeptal se Veudé s divným úsměvem na tváři.
Xanthé se po chvilce rozhodl, že teď bude otázku ignorovat on.
Chtěl přejít rovnou k věci.
„Vaše výsosti, “ řekl opatrně „mohu se vás zeptat, proč jste se při soudu na Jaminu označil za nejvyššího vojenského velitele forseiské armády, dobře víte, že touto hodností disponuji já.“
Xanthéa tahle otázka trápila už dlouho, doufal, že se Veudé jen přeřekl, nebo to řekl jen proto, aby udělal dojem na soud. Ale od soudu už Veudé Xanthéa neoslovoval hodností velkoadmirála, vždy použil jen jeho příjmení.
Veudé se znovu usmál, a teď Xanthé poznal, že se nesměje pobaveně ale zlomyslně.
„Odpovím vám na tři vaše otázky Xanthé,“řekl pomalu Veudé „a možná i na tu čtvrtou.“
Už zase , blesklo Xanthéovi hlavou, zase jenom XANTHÉ, proč mu ksakru neříká velkoadmirále. A navíc, Xanthé vyřkl jen jednu jedinou otázku, i když tu druhou měl právě na jazyku.
„Zaprvé, označil jsem se za nejvyššího vojenského velitele forseiské armády, protože jím už přes dva dny jsem.“ řekl Veudé a pozoroval, jak Xanthé pomalu tuhne.
„Zadruhé,“pokračoval císař a bylo vidět že se docela dobře baví „neoslovuji vás vojenskou hodností, protože už dva dny jste vyloučen z armády.“
Xanthéovi se zastavilo srdce a modrá kůže mu znatelně zbledla.
„A za třetí,“ dodal po chvíli mlčení „co se týče vašeho budoucího osudu, budete souzen císařským vojenským soudem.“
„P-p-p-proč!?!“ vykoktal pomalu Xanthé.
Veudéovi se zablýskly oči náhlým vztekem a jeho obličej získal tmavomodrý nádech.
„Za vlastizradu!“ zaburácel císař, plný vzteku a po krátké odmlce , kdy uklidňoval sám sebe, pokračoval: „Opravdu si myslíte, že nerozeznám iontový výboj od turbolaseru. Myslíte, že jsem tak hloupý, abych vám uvěřil, že vaše senzory zaměřili naši loď mimo planetu už pět setin vteřiny po výstupu z hyperprostoru, a že jste v tomhle malém intervalu stihl připravit protonová torpéda a vypálit, a přitom jste věděl, že jsem v bezpečí.“ chabě se usmál „Trochu rychlé nemyslíte Xanthé.“
Xanthéovi klesla hlava. To všechno byla pravda, Xanthé nechal pálit z protonových torpéd, a domníval se že Veudéova mrtvola zmizí v miliardách dalších těl. Na loď nechal střílet turbolasery už při útěku z Andarenis, a stíhačkám nad Nimedií to nařídil také.
„Odejděte a zabalte si věci Xanthé.“ Řekl po dlouhé minutě ticha Veudé „Po přistání si pro vás přijde soudní ochranka.“
Xanthé se poslušně zvedl a odešel. Jeho život byl na dně.
Ale dokázal to co si vždycky přál, deset dlouhých měsíců byl velitelem všech forseiských vojáků, dotáhl to až na velkoadmirála.
A teď byl konec, věděl že ho nezabijí, na Forsei byl trest smrti zakázán, ale Veudé se postará aby dostal doživotí, doživotí v té nejhorší díře galaxie.
*
Caspene seděl v pohodlném červeném křesle, proti němu ve stejném křesle seděl kancléř Leonidion a oba se dívali na hologram, vysílaný z malého stolku.
Byly to záběry které Caspene asi před dvěma dny sestříhal. Záběry bezpečnostních kamer, Caspeneovy límcové kamery a holobrýlí.
Bylo zvláštní, dívat se sám na sebe, jak pobíhá po lodi, bylo zvláštní znovu vidět jak střílí po Veudéovi v holokabině, jak pálí zelenobílé paprsky po forseiských stíhačkách.
Když běžely záběry z okna, za kterým vybuchovalo protonové torpédo, Leonidion odvrátil tvář a zavřel oči.
„Víte že tu bitvu ukončili až když Veudé pod nátlakem odeslal rozkaz k odletu!“ řekl znechuceně „Po pěti hodinách boje bude Nimedia ještě osm set let neobyvatelná.“
Na hologramu právě běžel obraz , kde Lamaia vyběhla na můstek, sedla si do křesla, vzala si holorbýle a chopila se střelecké páky.
„Víte že tu bitvu neukončili, když jste odletěli?“ zeptal se kancléř zhnuseně „Veudé musel odtud vydat příkaz“
Caspene pochopil řečnickou otázku a dál se díval na film.
Lamaia právě sestřelila tu sebevražednou stíhačku, Leonidion povyskočil a zavýskl.
„To bylo těsné!“ řekl když se oklepal. „Lamaia byla nejlepší střelkyní královské Akademie, kterou jsem kdy poznal.“
Caspene se pousmál a Leonidion poznal, že se asi nechová jako kancléř nejmocnější organizace v galaxii.
Ozvalo se pípnutí a otevřely se dveře do kancléřovy pracovny. Za nimi stál Los-Kean a na tváři mel směs strachu a rozčilení.
„Admirále, Kancléři.“ pozdravil formálně a netrpělivě si sedl do třetího křesla.
„Přišlo to asi před pěti minutami.“ řekl Caspeneovi a podal mu malý holopapír.
Caspene přejel řádky očima a ztuhl.
„Co se stalo?“ zeptal se opatrně Leonidion.
„Už je to tady.“ řekl Caspene pomalu „Forseiská říše, Unusský pakt, Yanall a všechny ostatní nepřátelské sektory kromě Anachronie, založili Forseiskou alianci.“
Na tři údery srdce se Caspene odmlčel.
„A vyhlásili nám válku.“