Galactica IV - Druhá válka

Velikost písma

Velikost písma se udává v bodech, tj. stejně jako např. v MS Wordu. Zvolená velikost zůstává i při tisku.

Autor: Galactica, Galactica.mail<zavináč>seznam<tečka>cz
Domovské stránky povídky jsou na adrese www.galactica.mysteria.cz.

Tři měsíce po bitvě o Jamin dobyla Federace zpět většinu svého území, tedy alespoň se to myslí.
Forseiská Říše bez vojenského velení v prvním měsíci rychle upadala. Některé systémy a někdy i celé sektory přešly na stranu Federace, aniž by o ně byla svedena bitva.
Po dvou měsících se v říši začalo šuškat o novém veliteli, který říši vyvede z úpadku.
A velkoadmirál Xanthé svou vlast nezklamal, vymyslel geniální plán, jak dobýt federaci s co nejmenším odporem.

kapitola
1

Velkoadmirál Xanthé stál ve své bílé uniformě na terase vystupující z budovy Forseiského Císařského sněmu, a díval se na krásu Heridejí, hlavního města planety a celé Forseiské Říše.
Před ním stála spousta elegantních špičatých budov a věží, mezi nimiž se proplétala hustá síť uliček, můstků a chodníků, visících volně ve vzduchu.
V dáli byla vidět širokoproudá dálnice, spojující Herideje s ostatními centry planety. Pod jezdily zavěšené vlaky metra a vysoko nad ní létaly tisíce drobných siluet.
Pod tím vším, hluboko pod Xanthéovýma nohama hučel oceán temný a hluboký. Při pozorném pohledu byly pod hladinou rozeznatelné prosklené tunely, které vedly k podmořským městům a nebo do vojenských základen pod povrchem planety.
Uličky byly plné pobíhajících lidí a na dálnici byla dopravní zácpa. Vlaky jezdily do města plné, z něj prázdné. Siluety lodí směřovaly jen do centra města, žádné pryč.
Všichni Forseané prchali ze své rodné planety. To co potkalo vleká centra bývalé Galaktické říše, muselo už brzy přijít i sem.
Že se federace pokusí Forseu dobýt bylo jasné už od začátku "druhé války" – tak ji federálové nazvali.
Kdyby ale všichni ti forseané věděli to samé co Xanthé, nikam by neutíkali a klidně zůstali by ve svých domovech.
Xanthé byl hrdý na to co z říše udělal. Když ji před dvěma měsíci přebral od vicegenerála Malréa, byla to jen malá hrstka systémů, která zbyla po federačním tažení.
To co ovládlo říšskou flotilu po Jaminu a po smrti císaře Veudéa, by se ani tak nedalo nazvat panikou, jako spíš dezorientací a chaosem.
Je sice pravda, že spolu s Veudéem zahynuli i téměř všichni vysocí důstojníci říše, ale těch pár zbylých by bylo schopných dovést válku až k vítěznému konci.
Ovšem tahle hrstka vojáků byli císařovi nejoddanější , a tak, stejně jako zbytek říše, i oni přišli nad Jaminem o onen opěrný bod, který pro ně byl nepostradatelný.
Xanthé věděl, že císař nebyl vojenský mozek, za což také zaplatil životem, byl spíše morální oporou, motivačním článkem armády.
Autorita, která z něj vyzařovala na každém kroku, držela při životě celou říši i s její armádou.
Xanthé znal Veudéa už od doby, kdy se stal forseiským ministrem zahraničí. Už tehdy byl nejoblíbenějším politikem v říši.
A když pak získal místo senátora v Galaktické Federaci a po roce byl zvolen do úřadu Císaře Forseiské Říše, nebyl v celé této říši snad jediný jeho odpůrce.
Jako ministr zahraničí, senátor a ani jako císař neabsolvoval jediný vojenský kurs, natož válečnou akademii.
Neznal žádnou bojovou strategii a měl co dělat, aby si zapamatoval vojenské frčky.
Jako voják byl naprosto nepoužitelný.
A přesto započal a vedl největší a nejkrvavější konflikt v dějinách galaxie.
Od začátku modré války až do bitvy nad Jaminem zemřelo v bojích přes 250 miliard lidí i jiných bytostí.
Xanthéovi nebylo císaře líto, nebyl mu oddán tak, jako většina flotily, za což byl také odsouzen a poslán na rok do vězení Saqanii.
Byl to nejhorší rok v jeho životě.
A za ten jediný rok se říše vyšvihla na vrchol a spadla až na dno. A on ji znovu postavil na nohy, on velkoadmirál Xanthé
Nyní, díky jeho dvouměsíčnímu úsilí z ní byla opět nejmocnější síla v galaxii.
A federace o tom neměla tušení.
Velkoadmirál se zahleděl do dálky na slunce, které zapadalo za vlnitý obzor.
Nevěděl, kolik takových západů slunce ještě obyvatelé Heridejí uvidí, než přijde bitva nad Forseou.
Ale on už neuvidí ani jeden.
Uprostřed téhle noci odletí do loděnic na Abregadu 24, aby převzal velení nad svou novou lodí a odletí bojovat nad Malexane.
Věděl, že bitva bude vítězná.

*

Caspene a Era spolu seděli na můstku s arkádami mezi Senátem a Soudem, a čekali, než skončí jednání o novém Nejvyšším Kancléři.
Caspene náhle vyskočil ze svého křesla a začal přecházet sem a tam.
Tentokrát jej jako zástupce armády k zasedání nepřipustili, a naopak, Los-Kean byl jednatelem za svůj rodný Uxan.
Era dál seděla ve svém křesílku a dívala se na Jaminský západ slunce.
Po chvíli slunce zapadlo úplně a po celém planetárním městě se rozblikaly malá mihotavá světýlka veřejného osvětlení.
Všude bylo ticho, jen když nějaká loď proletěla příliš blízko, bylo slyšet hučení repluzorů.
Hodiny nad mohutnými dveřmi do senátu, pomalu odklapávaly minutu za minutou, hodinu za hodinou.
Právě když se na nich zobrazil údaj 03:30, dveře se otevřely.
Vyšel z nich Los-Kean, s kruhy pod očima, povadlou, unavenou tváří ale se širokým úsměvem.
Caspene i Era prudce vyskočili z křesel a běželi k němu.
„Tak co?!“ křikl na něj Caspene a stejně jako Era prudce zastavil.
Los-Kean se vesele usmál „Dali Leonidionovi důvěru…“
Caspene si s výsknutím povyskočil
„… ale on ji odmítl“ dodal klidně Los-Kean.
Caspeneův úsměv ztvrdl.
„Cože?! Vždyť, vždyť to je hloupost!“ drmolil Caspene „Jdu za ním, ať to přijme, vždyť místo něj zvolí nějakého byrokratického pupkáče z…“
„Stůj!“ okřikl ho autoritativně Los-Kean.
„Nový Nejvyšší Kancléř už byl zvolen.“ dodal s úsměvem.
„A-a kdo to je.“ koktal Caspene v polostrachu a polovzteku.
„Já.“ odpověděl vesele Los-Kean.
Caspeneův obličej znovu ztvrdl a stejně jako Era na něj zíral s otevřenou pusou.
„To myslíte vážně pane?“ zeptala se Era, která se z překvapení probrala první.
„Řeklo se, že může být zvolen kdokoli v sále,“ řekl Los-Kean pobaveně „ a já, i když nejsem senátorem, jsem tedy mohl kandidovat. Zkusil jsem to a dostal jsem 95 hlasů ze 130.“
„Gratuluji pane.“ třásla mu rukou Era.
„A pro vás Caspene,“ oslovil ho Los-Kean „Mám ještě jednu zprávu.
S okamžitou platností jste jmenován do funkce ministra obrany a vnitřní bezpečnosti Galaktické Federace, namísto vašeho rezignujícího předchůdce.“

*

Strakaté pozadí míhajících se čar, které bylo vždy vidět čelním oknem lodi, která plula hyperprostorem.
To viděl velkoadmirál Xanthé před sebou, stál na létajícím repluzorovém disku, vysoko ve vzduchu nad terminálem můstku své nové lodi Forseany.
Forseana byla největší loď v dějinách galaxie. Měřila něco přes sto dvacet kilometrů, na její palubu se vešlo přes čtvrt druhého milionu lidí a pětasedmdesát megatun nákladu.
Nechal si ji postavit hned po návratu z vězení. Byla to nedobytná, nezničitelná pevnost, a byla jen jeho.
Díval se obrovským, skoro kilometr dlouhým oknem na malou tečku, ze které vybíhaly všechny ty dlouhé čáry.
Ta tečka, to bylo Malexanské slunce.
Říšská armáda právě drtí obranné jednotky planety a federační flotila je kdesi u Olixu a snaží se zabránit dobití sektorového centra.
Olix slouží jen k odlákání pozornosti od Malexane a jiných malých systémů, které stejně jako on právě svádí boj o svou nezávislost.
Je pravda, že na Olixu jsou nesmírně bohatá ložiska kovů, obrovské loděnice a další suroviny, které by říše nezbytně potřebovala.
Ale to co dá Olix za cenu souboje s celou federační flotilou, dají malé sektory jako Malexane, za houf malých potyček, bez valných škod.
Tyhle malé soustavy nemají příliš velké loďstvo a spoléhají se na něj.
A i kdyby chtěli zavolat Spojená Vojska,bude jejich volání hluché, protože každá říšská jednotka má ve svých řadách rušící loď, díky níž není možné vysílat, a loď s hyperprostorovým deformátorem, která brání odletu mimo planetu.
A tak, ačkoli Forseiská říš v celé druhé válce oficiálně nedobyla jediný sektor, má pod kontrolou polovinu obydlených světů v galaxii.

*

„Pokuste se nahodit štíty poručíku! Palte turbolasery a plazmovými děly!“ křičel Loge Mercal, ministr obrany planety Malexane, na svého pobočníka „Opakujte nouzové volání do všech směrů a na všech frekvencích!“
Voják srazil paty, zasalutoval a za hlasitého: „Provedu, pane!“ odběhl kamsi za roh splnit rozkaz.
Mercal vystoupal po železných točitých schodech do vyššího patra s prosklenou střechou a vzhlédl k nebi.
Byla jasná, bezvětrná noc a na černém nebi plném hvězd byla bitva jasně vidět
Ty čtyři velké šedé skvrny, to byly elmexcuisery. Ty malé, co se míhaly kolem, to byly stíhačky. A spousta barevných čar ukazovala na nemilosrdnou palbu všech děl.
„Pane ministře!“ ozval se hlas nějakého vojáka od terminálu „Něco se děje!“
Mercal se otočil k velkému monitoru na stěně.
Stáli na něm všechny čtyři křižníky a sem tam poletovaly stíhačky.
Křižníky začaly jeden od druhého odstupovat a utvořili jakýsi prázdný čtverec.
„Čistí si prostor.“ řekl potichu Mercal „Zaměřte střed čtverce, okamžitě palte!“
„Ano pane!“řekl voják a zadal údaje do počítače.
Mercal se otočil zpět k monitoru. Nejdříve se ozvalo prásknutí, jako když loď vystoupí z hyperprostoru, pak se skoro celý obraz zavlnil, to když loď odstranila kompletně zastiňovací štít. Mercal vytřeštil oči.
Tam kde ještě před chvílí byla černota vesmíru, stála teď obrovská, gigantická loď. Tvarem podobná hrotu kopí, elmexcruisery vedle ní byly sotva dvacetkrát menší. Vrazily do ní zelené paprsky a líně se rozplynuly po štítu.
Mercal se obrátil nahoru k nebi a skrz prosklený strop viděl, že loď je skoro dvakrát větší než Malexanský měsíc.
Obrazovka zazrněla, ozval se šum statické elektřiny a namísto lodí se na ní objevil obraz muže s modrou pletí, oranžovýma očima, bílou uniformou se zlatými nárameníky a s odznakem dvou červených kruhů na hrudi.
S odznakem velkoadmirála.
Mercal znal jeho tvář, tenhle voják tady pomáhal před pěti lety, v místních bojích proti Unnuskému Paktu.
Xanthé se usmál, kývl hlavou v náznaku pozdravu a potichu řekl: „Myslím, že víte co máte dělat, pane ministře.“
Mercal pochopil, jeho rodná planeta neměla šanci proti člověku Xanthéova formátu.
„Podejte kapitulaci kapitáne.“ oslovil vojáka u terminálu.
„Ale pane..“ chtěl namítnout voják.
„Konejte rozkaz kapitáne!“ okřikl jej ministr „ Ušetřete životy vašich kolegů nahoře!“
„Ano pane.“ zamumlal voják a otočil se zpět k počítači.
Mercal se obrátil k monitoru a svěsil hlavu.
„Vyhrál jste velkoadmirále, Malexane je váš.“

kapitola
2

Caspene seděl ve velitelském křesle na můstku Lerety, a díval se velkým čelním sklem na bitvu nad planetou Olixeem Centralis, centrem sektoru Olix.
Asi před deseti hodinami byla planeta napadena malou říšskou eskadrou a Olix, ačkoli není členem federace, požádal Spojená Vojska o pomoc.
Když volali na Jamin, ohlašovali "říšskou flotilu", když Caspene dorazil se čtvrtinou federační flotily, našel dva elmexcruisery a tři prstencové lodě.
Nejprve chtěl své vojsko sbalit a odletět, vždyť s tímhle by si Olixská armáda lehce poradila, ale nakonec se rozhodl zůstat a pomoci.
Nemohl pochopit, proč říše posílá do druhého nejdůležitějšího systému galaxie tak malou útočnou jednotku, aby dobila silně bráněnou planetu i s oběžnými stanicemi.
Olix, jakožto galaktická obchodní velmoc, byl chráněn jedním z nejsilnějších štítů, jaké lze vyrobit. Neměl sice mnoho útočných lodí, ale palebná síla všech pěti orbitálních stanic a tří zde přítomných oběžných loděnic, by stačila na odražení takového útoku, jako byl tenhle.
Caspene to prostě nechápal, říše přece ještě nebyla v tak žalostném stavu, aby podnikala sebevražedné útoky na galaktická centra.
Zvedl se ze svého křesla a stoupl si k půlkruhové počítačové konzoli.
Během několika vteřin si našel hledanou složku a s datapadem v ruce si sedl zpět.
Přejížděl si v datapadu sem a tam a hledal potřebné údaje. Po chvíli je opravdu našel.
V uplynulých dvou měsících podnikla říše asi pětadvacet takových útoků.
Pokaždé byl scénář stejný. Sektorové centrum, malá flotila, bez reálné šance na úspěch, asi deset hodin vytrvalého boje a…
Lodě za oknem se otočily, ozvalo se hlasité prásknutí a lodě zmizely.

… a útěk do hyperprostoru.

„Kapitáne, startujte hyperpohon.“ křikl Caspene přes můstek „Kurs 0-0-0 Jamin.“
Hvězdy se roztáhly do dlouhých čar a planeta se ztratila v dáli.

*

Malé Malexanské slunce se pomalu skovalo za planetou.
Když tu Xanthé stál naposledy, před pěti lety, byl ještě admirálem. Tedy se z Unussu utrhla nějaká vojenská banda, prorazila strážní bariéru kolem sektoru a vyrazila na loupeživou výpravu po okolí.
Tehdy kolem planety poletovaly říšské a federační lodě, kroužily oběžné stanice a na nich přistávaly porouchané stíhačky a transportéry.
Teď, dva dny po dobytí tady neletěla jediná loď a oběžné stanice byly vystěhovány, vypnuty a nyní volně obíhaly planetu.
Xanthé stál na můstku Forseany a za ním, u kulatého stolu seděli členové nejvyššího velení armády.
V podstatě to byli generálové Melo a Malré a několik majorů a podplukovníků.
„Pánové.“ vykřikl jeden z důstojníků „Musíme znovu zaútočit na Jamin!“
„Souhlasím!“ přidal se druhý „Dříve než federálové zaútočí na Forseu! Kvůli sektorové strategii si celá federace myslí, že vyhrává.“
„Nesmysl!“ zavrčel jiný „Uvědomujete si, jak dopadl ten minulý útok?!“
„Hloupost“ odporoval ten první „Už jsme lépe připraveni, a navíc, přijde-li útok, Forseu zřejmě neubráníme!“
„Ne!“ vmísil se čtvrtý „Nesmíme se pouštět do velkých bitev pánové, naše zdroje jsou značně omezené.“
„Správně!“ souhlasně pokyvoval hlavou pátý „Velké ztráty si nemůžeme dovolit!“
„My prostě musíme zaútočit na Jamin.“ odporoval mu první „Je nezbytné aby…“
„TICHO!“ zaburácel Xanthé „Tomuhle říkáte porada?! To si říkáte důstojníci Forseiské Armády?! Tahle armáda je založen na pořádku, na disciplíně! Uvědomte si to laskavě!“
„Promiňte pane.“ ozvalo se z hloučku bílých uniforem.
„Výborně.“ řekl stroze Xanthé „A teď k naší další strategii.“
Zmáčkl tlačítko na dálkovém ovladači a deska stolu, kolem kterého vojáci seděli, se rozdělila na tři části, a ty zajely pod krajní lem stolu.
Pod deskou svítila holomapa.
Nebyla rozdělena na barevné sektory, jako většina map, které kdy Xanthé viděl.
Byly na ní vyznačeny jednotlivé systémy, každý zvlášť. Kolem nich se táhla tenká čára rozdělující mapu na zelenou, modrou a červenou část.
Na celé mapě byla jasná převaha té červené.
„Absolutně odmítám megalomanské plány typu "útok na Jamin"
Asi sedm z dvaceti důstojníků sklopilo hlavy, což bylo staré Forseiské gesto omluvy.
„A to, že Forseu neubráníme také není pravda.“ řekl velkoadmirál „Obrané prostředky planety jsou silnější než se zdají.“
„Máte však pravdu,“ dodal potichu „ že federace si myslí, že vyhrává, a to nám může uškodit.
Podle federace vypadá galaxie asi takhle.“
Přepnul na dálkovém ovladači tlačítko a mapa se změnila na normální sektorovou mapu a ta byla téměř celá zelená s několika modrými skvrnami.
Většina velkoadmirálů se posměšně uchechtla a vzájemně se na sebe pobaveně podívali.
„Nevím co je tu k smíchu!“ okřikl je Xanthé.
„Uvědomte si laskavě, jak tohle,“ dodal a píchl prstem do mapy „zvyšuje sebevědomí federačních vojáků!“
„A další problém.“ řekl po trapné chvíli ticha, když další důstojníci sklopili hlavy „Nebudeme si nic namlouvat pánové. Flotila Spojených Vojsk je stále o mnoho silnější než naše a navíc, u každé naší planety musí být rušící loď a loď s hyperprostorovým deformátorem.“
Všichni důstojníci už byli poněkud skleslí a všichni měli svěšené hlavy.
„A to, že máme omezené zdroje také není pravda.“ pokračoval Xanthé „Ba co víc, je to náš další problém! Asi za měsíc si federálové uvědomí, že jim nedodáváme suroviny z těžebních center.
Pak bude naše sektorová strategie k ničemu.“
Poslední voják sklopil hlavu.
„Takže.“ řekl po chvíli ticha Xanthé „Teď k naší další strategii:
Útok na Forseu můžeme očekávat do dvou měsíců, a zatím“ odmlčel se a znovu píchl prstem do mapy „zaútočíme zde. To je vše pánové, smíte odejít.“
„Jistě pane.“ ozval se hlas generála Meloéa a dav se hnul směrem k výtahu.
Xanthé dálkovým ovladačem zavřel desku stolu a otočil se zpět k planetě.
Věděl že zaútočit na Jamin je hloupost.
Ale sektor, který je k federaci nepřátelský, ji nebude žádat o pomoc.
Říšská armáda zaútočí na Anachronijské Impérium.

*

„Pánové delegáti, senátoři, vážení představitelé Federace,“ zahajoval Los-Kean svůj projev v senátě „Uznávám, že vzhledem k našemu výhodnému postavení v této válce, a vzhledem k naší momentálně vítězné pozici, by bylo logické provést útok na Forseu.“
Z davu sto třiceti senátorů se ozvalo souhlasné hučení
„Ale musím vás upozornit,“ namítl kancléř rychle „že útok na tak dobře střeženou planetu, jakou Forsea bezpochyby je, bude velice obtížný, a přinese velmi vysoké ztráty.“
Tentokrát se z lavic senátu ozvalo hučení, ze kterého byl cítit jasný nesouhlas.
„Klid prosím!“ okřikl senátory Los-Kean „Pánové, toto není jediný důvod, proč zcela odmítám úrok na Forseu.
Uvědomte si prosím, že situace nemusí být taková, jakou se zdá.
Z neznámých důvodů se nám už přes měsíc nedaří navázat kontakt se stovkami malých systémů v celé galaxii, dále nám nepřichází pravidelné zásilky surovin z malých těžebních středisek, a proto musíme nakupovat drahé kovy z Olixu.“
Davem projela vlna hučení a začalo bušení do lavic.
Los-Kean krátce zmáčkl červené tlačítko na svém stole a nad hlavami delegátů se na chvilku rozřinčela siréna.
Když senátoři zmlkli pokračoval: „Z těchto důvodů jsem vám nucen oznámit, že v případě schválení rozkazu k útoku na Forseu, budu noven z postu Nejvyššího Kancléře Galaktické Federace tento rozkaz vetovat.“
Tentokrát byla vlna nevole ještě větší.
„Děkuji, to je vše.“ dodal jen Los-Kean, ale jeho slovo zaniklo v křiku a mručení senátorů.
Kancléř se otočil a odešel otevřenými dveřmi za sebou.
Koutkem oka zahlédl Caspenea, který se také zvedl za svého křesla a odešel dveřmi ve stěně přímo pod Los-Keanovým stolem.
Na chodbě si sedl na černě polstrované křeslo a podíval se přes arkády do parku.
Bylo už po poledni, a to jednání začalo už v sedm ráno.
Věděl, že si tímhle projevem znepřátelil většinu senátu, ale věděl, že dělá správnou věc.
Stejně jako Caspeneovi, i jemu něco v průběhu války nesedělo.
Něco prostě bylo špatně, ale Los-Kean nevěděl co.
Po malém točitém schodišti asi pět metrů od něj, držíce se za ruce, vyběhli Caspene s Erou.
„Děkuji pane.“ řekl Caspene „Velení armády stojí za vámi. Škoda, že jediní, kdo může vetovat rozkaz jsme mi dva, kdyby měli i zástupci armády právo veta, mohli bychom…“
„Jenže oni ho nemají Caspene, že ne?!“ řekl káravě Los-Kean.
„Ne,“ zavrtěl hlavou Caspene „nemají.“
„Tak nevím,“ řekl důrazně kancléř „proč diskutovat o tom co by kdyby.“
„Nesmíte jim to mít za zlé,“ řekla klidně Era a máchla rukou ke stěně, za níž byl jednací sál „chtějí jen rychlý konec války. A sám víte, že Forsea je symbolem říšské moci.“
„Ale jistě.“ oddechl si ztěžka Los-Kean „Mimochodem Caspene, z Anachronie přišly spousty žádostí ohledně připojení k Federaci.“
„Co přesně chtějí?“ zeptal se Caspene, udivený, že to kancléř říká právě jemu.
„Přené podmínky neposlali, ale žádají o vyjednávání přímo na Anachronii Centralis.“ řekl klidně Los-Kean „Mají se jej zúčastnit špičky Impéria i federace, včetně vás.“
„Kdy to začne?“ zeptal se Caspene.
„Ode dneška a týden.“ odpověděl polohlasně kancléř, otevřel dveře a vrátil se do rozlíceného senátu.

kapitola
3

Caspene seděl na tvrdé lavici u stěny transportéru, díval se před sebe, kde na další lavici kolem malého ostrůvku uprostřed místnosti seděla asi desítka delegátů federace, kteří stejně jako on letěli vyjednávat na Anachronii.
Nalevo od něj seděla Era a držela se ho za ruku, hlavu měla položenou na jeho rameni a spala.
Ministerstvo diplomacie, jak se ve federaci jmenovalo ministerstvo zahraničních věcí, nejdříve nechtělo povolit její přítomnost na jednáních, ale díky Los-Keanově "přímluvě" mohla nakonec Era odletět také.
Los-Keanova přímluva spočívala ve větě: „Tak našeho mladého zamilovaného ministra necháme …“ , kterou pronesl, když si myslel,že jej Caspene neslyší.
Caspenea to ani tak nenaštvalo, jako spíš pobavilo. Nevyčítal Los-Keanovi, že říká to, co stejně každý viděl.
On má Eru rád, a ona má ráda jeho. A ať si říká kdo chce co chce, jim je to jedno.

Los-Kean seděl na stejně tvrdé lavici a díval se na Caspenea a Eru. Ti dva byli tak spokojení, jak je už dlouho neviděl.
Kéž by on mohl být alespoň z poloviny tak spokojený, jako oni.
Nebyl rád, že letí na Anachronii, popravdě nebyl rád, že vůbec někam letí.
Zaprvé byl v postu kancléře teprve čtyři dny a to, že opouští federaci a letí do nepřátelského sektoru, mu na oblíbenosti v senátu moc nepřidalo.
A za druhé, do Anachronijského Impéria s mu dvakrát nechtělo, protože i když s Impériem několikrát jednal, neměl anachoniany příliš v lásce.
Byli to právě anachroniané, kvůli komu vznikly tři války.
V té první zdevastovali světy vnějšího jádra, a federace se po ní málem zhroutila, při té druhé dokonce dobili Jamin, zničili starou vládní čtvrť a zahnala je až nově vytvořená Spojená Vojska, a ta třetí – jednodenní skončila dobře jen díky duchapřítomnosti federační flotily.
Dva tisíce let nesnášenlivosti a nenávisti vystřídaly během tří měsíců vstřícnost a ochota ke spolupráci.
Anachroniané však nechtěli jen výhody federačního volného obchodu, především jim šlo o ochranu Spojenými Vojsky.
Díky strategické poloze Impéria ve vnějším jádře byli snadnou kořistí pro říši.
To byl hlavní důvod jejich ochoty k vyjednávání
Transportér pomalu dosedl na přistávací plošinu asi dvacet metrů od dlouhé stříbrné lodi.
Dveře se otevřely, diplomaté začali vystupovat, Capene odhrnul Eře vlasy z obličeje a šeptem ji probudil.
Ze stříbrné lodi sjela na přistávací plochu rampa a po ní vyšel kapitán Yocheme, pilot Los-Keanova starého křižníku.
V momentě,kdy uviděl Los-Keana a Caspenea se usmál, zasalutoval a přidal se k nim.
„Pane kancléři, Admirále,“ oslovil je zdvořile „Budeme muset letět oklikou přes Umgul.“
„To je ale dosti velká oklika.“ namítl Caspene „To nás zdrží nejméně o pět hodin.“
„Proč letíme takto kapitáne?“ zeptal se kancléř.
„Jestli to smím říci pane,“ odpověděl mu pilot a mluvil čím dál tišeji „situace ve vnějším jádře není tak dobrá, jak říkají vojenské mapy.“
„Co tím myslíte?“ zeptala se zvědavě Era „Mapy se aktualizují každé dva dny.“
„Mapy sice aktualizujete, “ řekl pomalu a vlastně už jen šeptal„ ale v poslední době se ve vnějším jádře ztrácí až příliš mnoho lodí. A já nechci být mezi nimi.“
„To mi musíte vysvětlit kapitáne.“ řekl zamyšleně Los-Kean.
„Dobrá.“ řekl neochotně pilot a s úklonou odešel kamsi za roh.
„Vidíš Caspene?“ řekl s úsměvem Los-Kean „Nejsme jediní komu situace nepřipadá až tak jasná.“

Lodní motory se rozhučely, elegantní stříbrná loď se pomalu odlepila od země a vyrazila vzhůru k jasným hvězdám.

*

Forseana přistála na vyprahlém povrchu Efry 25, velké nástupní rampy se s obrovským rámusem vysunuly a vojáci sešikovaní do čtverců po nich pochodovali dolů, na vyprahlý povrch planety.
Zastavili se asi dvě stě metrů od rampy a začali běhat a cvičit ve stínu obří lodi
Xanthé si stoupl na repluzorový disk a pomalu sletěl po rampě.
Když projel atmosférickou bariérou, ovanul jej suchý horký a jaksi písečný vítr, který byl typický pro pouštní planety, jako byla Efra 25, a který Xanthé z hloubi duše nenáviděl.
Na Efru 25 přesunul hlavní štáb jen ze strategických důvodů. Jinak by na podobnou planetu nikdy dobrovolně nevkročil.
Neměl rád pouštní planty stejně tak, jako neměl rád planety s číslem ve jméně.
Všechny byly stejné, stejně nudné jako jejich jména a čísla
Nechápal, proč když se našla obyvatelná planeta, tak se jí dalo jméno podle sektoru, ve kterém ležela a přiřadilo se jí číslo.
Dobrá, neobyvatelné planety v celé galaxii mohly mít čísla. Nikoho takové planety nezajímaly. Ale planety, na nichž byl možný život. Ty si zasloužily víc než jen pořadové číslo.
Náhle mu do obličeje vletěla hrstka písku hnaná větrem a když se otočil, zasvítila mu do očí všechna tři slunce téhle planety.
Měl toho právě dost.
Otočil svůj disk a vletěl zpátky na rampu.
Byl rád že je zase ve vlhkém hustém vzduchu, který byl podobný tomu na Forsei.
Už za dva dny začne bitva o Anachronijské Impérium. Do zítřejšího večera musí naplánovat jednotnou akci, která ochromí všech devětatřicet anachronijských planet najednou.

Když Xanthé doletěl na můstek, slezl z disku a přešel k malému kruhovému stolu, u kterého před dvěma dny jednal s "velením" armády, a kde na něj nyní čekali zástupci Nejvyšší Rady, jediného zákonodárného shromáždění Forseiské Říše.
Bylo jich devět: císař, oba místodržící, premiér a pět ministrů, Xanthé, jako zástupce armády byl desátý.
Xanthé se uklonil Gerhetu Aganéovi, nově zvolenému císaři, a usadil se do svého křesla.
„Vážení radní,“ oslovil je zdvořile „všichni víte, co nás za dva dny čeká, a doufám, že víte, co nás bude boj s Impériem stát.“
„Bude nás stát sektorovou strategii.“ pronesl zamračeně ministr obrany.
„Ano pane ministře,“ odsekl Xanthé „bude nás stát sektorovou strategii, o kterou bychom stejně do měsíce přišli, takže z ní vyždímáme co nejvíc. A to je Anachronijské Impérium!“
Většina radních se na ministra posměšně ušklíbla.
„Budeme potřebovat značnou palebnou sílu,“ pokračoval velkoadmirál „ a kvůli silným anachronijským vysílačům také 117 rušících lodí a 72 lodí s deformátorem …“
„A ty vezmete z dobitých planet, které rázem získají svobodu.“ dokončil mrzutě velkoadmirálovu větu ministr obrany „A my budeme bez důležitých zdrojů.“
„S jejich osvobozením počítám pane ministře.“ napomenul jej Xanthé „Uvědomte si prosím že všechny tyto planety zavolají na pomoc Spojená Vojska a díky tomu se federálové na případnou ochranu Impéria zmůžou až za devět možná za deset hodin.“
„A co se týká zdrojů,“dodal ministr průmyslu „na ty nám Anachronie bohatě vystačí.“
„Správně pane ministře, děkuji.“ obrátil se na něj Xanthé s falešným úsměvem.
„Výborně velkoadmirále.“ ujal se slova císař Agané „Kdo je pro návrh?“
Všichni radní mimo ministra obrany zvadli pravou ruku.
„Výborně,“ dodal císař „Návrh je schválen. A nyní mě pánové radní omluvte musím na Elmex.“
Císař vstal, radní se mu uklonili, on odešel k výtahu a za chvíli byly vidět otevírající se vrata vrchního hangáru Forseany a vylétla z nich loď
Zavlnila se a zmizela pod kompletně zastiňujícím štítem. Jako bublina vzduchu prolétla hustými mraky a po chvíli bylo slyšet tlumené prásknutí, jak zmizela v hyperprostoru.
Xanthé se uklonil ostatním radním, nastoupil na svůj disk a zamířil k výtahu.
Ještě, než se za ním dveře výtahu zavřely, slyšel ministra obrany jak razantně prohlašuje, že ničit sektorovou strategii je vlastizrada.

*

Kapitán Yocheme procházel hlavní palubní chodbou směrem k malému společenskému salonku, kde měl sjednanou schůzku s kancléřem a s ministrem obrany.
Otevřel dveře, vstoupil dovnitř, uklonil se a posadil se do volného křesla, proti oběma státníkům, se kterými se dobře znal.
„Pane kancléři, Admirále.“ oslovil je stejně zdvořile jako vždycky.
„Vítejte kapitáne,“ přivítal jej Los-Kean „mohl byste nám vysvětlit ty důvody k naší zajížďce?“
„Jistě.“ řekl neochotně pilot „Admirále, to co řeknu se bude týkat především vás.
Smím-li to tak říci pane, prohráváme válku a to na celé čáře.“
„Cože?!“ křikl překvapením Caspene „Proč si to proboha myslíte?!“
„Bitevní výsledky mluví jasně kapitáne,“ přerušil Caspenea kancléř „Ovládáme téměř celou galaxii, Říši patří už jen pouhé čtyři sektory.“
„Vím jak vypadají bojové mapy pane,“ namítl pilot „Ale věřte mi, kdybychom letěli přímo na Anachronii, byli bychom dávno v říšském zajetí.“
„Ale proč?!“ zeptal se pořád stejně nechápavě Caspene „Všechny sektory v jádře kromě forsei jsou federační území!“
„Sektory a sektorová centra ano.“ potvrdil Caspeneova slova pilot.
„Ale ne jednotlivé systémy.“ dodal po chvíli „Říše využila toho, že sektor považujeme za dobitý až po ztracení sektorového centra.
Navíc, malé systémy nejsou schopny požádat flotilu o pomoc, když mají zablokované vysílače.
Caspene vyvalil oči, všechno mu do sebe zapadlo.
Nedodané zásilky zboží, hluchá vysílání sebevražedné útok, které měly jen odvést pozornost.
„Jak by ale létali hyperprostorem, aniž by je zachytila Letová Kontrola?“ zeptal se Los-Kean zamyšleně.
„Podle pašeráků, které samozřejmě vůbec neznám,“ odpověděl s úsměvem pilot „létají se zapnutým kompletně zastiňujícím štítem. Pašeráci to prý dělají také tak.“
„Děkujeme vám kapitáne.“ řekl s úklonou Caspene a spolu s kancléřem vstali a odešli na chodbu.
„Napadlo vás to samé, co mě admirále?“ zeptal se Los-Kean
„Oplatíme jim to,“ řekl tiše Caspene „A hned.“

Když Los-Kean otevřel dveře a vstoupil na můstek lodi, stál tam pouze Caspene, všichni piloti museli místnost opustit.
„… všechny křižníky musíte zničit, jinak to provedou znovu. Admirál Gythelion, konec.“
Caspene se otočil a za jeho zády pomalu zhasl hologram viceadmirála Granoma.
„Je to zařízené,“ řekl potichu „a doufám, že to vyjde.“
„To je to jediné co teď můžeme.“ prohlásil Los-Kean „Doufat.“

kapitola
4

Elegantní stříbrná loď pomalu proplula mraky a s hlubokým hučením letěla za právě vycházejícím sluncem. Všude kolem, kam jen oko dohlédlo, byla hustá zeleň tropických pralesů planety Anachronia Centralis.
Vysoké stromy vyčnívaly nad neproniknutelným porostem zelených kopečků listí. Mezi stromy poletovali pestrobarevní ptáci a malými dírami, které tu a tam prokoukly mezi korunami stromů, byly vidět průzračná jezírka, zahalená v jemné modravé mlze.
Ta stoupala vzhůru a líně se rozlézala nad korunami stromů.
Anachronia Centralis byla jednou z nejkrásnějších planet galaxie. Platila na ní ta nejpřísnější ekologická pravidla a do atmosféry mohly jen lodě s neškodnými repluzorovými motory.
To byl také jeden z důvodů proč federační výprava neletěla Los-Keanovým křižníkem, do něj by se sice výprava ani nevešla, ale křižník měl také tryskové motory, které byly na téhle planetě zakázané.
Náhle se nad obzorem přímo před vycházejícím sluncem zjevila jakási bílá polokoule s vysokou ladnou věží.
Město Imperial City sídlo anachronijské vlády a sídlo Imperátora, vládce Anachronijského Impéra.
Tady na anachronii bylo vůbec všechno Impe .
Capene s Erou byli ve vyhlídkovém sálu a dívali se širokým polopropustným sklem na blížící se město.
Lehce je ovíval svěží ranní vzduch a Era ležela na pohovce, hlavu položenou Caspeneovi na klíně.
Caspene si hrál s jejími vlasy na čele a ona se na něj vesele dívala svýma čokoládově hnědýma očima.
Vtom se otevřely dveře výtahu a Era se rychle posadila.
Při té příležitosti se dloubla Caspeneovým prstem do oka, vyjekla bolestí a jak vyskočila, spadla z pohovky na zem.
Los-Kean se už neudržel a začal se nahlas smát.
„Promiňte, že ruším.“ omlouval se pobaveně, otočil se a odešel.
Caspene s Erou vyprskli smíchy.
Era prohlásila, že se musí jít upravit a nechala Caspenea v místnosti sama.
Ten se pohodlně usadil a zadíval se na bílé město.
Anachronijská říše, i přes svůj nepřátelský postoj vůči federaci, byla jednou z nejvyspělejších částí galaxie. Na mnoha neobydlených planetách těžila obrovská množství kovů i jiných surovin.
V této říši byly nezaměstnanost a chudoba téměř neznámé. Obraty důlních společností činily stovky miliard federačních regatů ročně.
A to všechno bylo na Imperial City náležitě vidět.
Ferexem, lesklým bílým kovem, potažené stěny budov a nejdražší bílá plastocelová okna se třpytily v paprscích ranního slunce.
Loď naletěla do hlavní letové dráhy, všude kolem létaly běloskvoucí anachronijské křižníky, mezi nimiž musel ten stříbrný federační vypadat nepřirozeně.
Hlavní letová dráha mířila středem města přímo k vysoké věži Imperial Hall, na jejíž špičce se nacházelo sídlo Imperátora.
Všechna ta bílá barva měla znamenat mír.
Mír, který mezi sebou Federace a Impérium nikdy nenastolili.

*

Los-Kean, včele skupiny delegátů, si stoupl před zavřené dveře.Za ním stáli Era s Caspeneem, drželi se za ruce a něco si vzrušeně šuškali.
Dveře se pomalu otevřely a z hydrauliky nástupní rampy začala tryskat pára.Los-Kean vešel do mlžného oparu a za ním se vydal průvod diplomatů.
Když vystrčil hlavu z mlhy a konečně si stoupl na bílý povrch přistávací plošiny.
Stála před ním připravená delegace asi padesáti ananachronianů. Všichni stáli rovně jako pravítka, se složenými blanitými křídly, s horním párem rukou na hrudi s dlaněmi přiloženými k sobě, a s dolním párem složeným na břiše.
Gesto horních rukou bylo vítáním, to druhé omluvou.
Omluvou za tři krvavé války.
Los-Kean sepnul ruce na hrudi, ale druhé gesto neopakoval, ačkoli to měl v protokolu jasně napsané.
On a celá federace se nemají anachronianům za co omlouvat.
Anachronian včele delegace se sice zamračil, ale pak přešel k ostatním federálům, aby se s nimi přivítal.
Po dlouhém vítání pokynul předseda anachronijské vlády směrem k Imperial Hall a obě skupiny šli po bílé plošině až k vysoké věži.
Los-Kean šel vedle předsedy, který byl, stejně jako všichni ostatní anachroniané oděn do zářivě bílého saka se čtyčmi rukávy, zlatými knoflíky a s vysokým límcem, který byl vepředu ohnutý do stran a odhaloval dlouhý krk, který nesl drobnou hlavu s tvarem staré žárovky.
Na ní byly jen dvě velké černé oči bez víček, malá ústa se špičatými zuby a namísto nosu jen dvě úzké dýchací štěrbiny, které se střídavě zavíraly a otvíraly.
Dlouhé štíhlé nohy měl předseda vlády skryté v bílých kalhotách do zvonu a na všech čtyřech rukou měl bílé rukavice, v kterých byly drobné dlaně a prsty s pěti články.
Všichni anachroniané byli o dobrý metr vyšší než Los-Kean, který si mezi nimi připadal jako trpaslík.
Výprava prošla bohatě zdobenou bránou Imperial Hall, vešla do skupinového výtahu a ten vyrazil vzhůru do špičky věže.

*

„Smrtihlav, Lancer, Vendeta, Waber a Rotter jsou jediní, kdo je připraven k přechodu na světelnou rychlost.“ hlásil generál Meloé velkoadmirálovi „Forseana čeká na nástup pilotů do stíhaček a zbylých čtyři sta křižníků má zpoždění v přepravě transportérů do hangárů.“
„Klid plukovníku,“ usmál se Xanthé „Nikam nespěcháme.“
„Jistě pane,“ řekl nepřítomně Meloé „Rušící lodě jsou připraveny ve svých systémech a je možno je použít okamžitě po vystoupení z hyperprostoru. Lodě s hyperprostorovým deformátorem jsou také připraveny.“
„Děkuji generále, ohlaste jim čas doletu na 13:00,“ pohlédl na hodiny v opěradle svého křesla „tedy za pět hodin.
Všechny lodě ať nastaví určený kurz a vypočítají rychlost a čas startu.
Musíme být na místě v jeden okamžik.“
„Ano.“ zamumlal stále nepřítomným hlasem Meloé a mačkal tlačítka datapadu.
„A kapitáne,“ oslovil jej tlumeným hlasem Xanthé „Nebuďte tak nervózní.“
„Ano?“ ozval se Meloé, jakoby vůbec neslyšel, co mu velkoadmirál celou dobu říká. „Omluvte mne pane, smím odejít?“ řekl už sebejistějším hlasem.
„Ovšem generále, smíte.“ odpověděl Xanthé, přehodil si malý holoprojektor z levé ruky do pravé a zmáčkl zelené tlačítko.
Z drobného kotoučku vyskočila mapa Anachronijského Impéria. Přiletělo k ní pár modrých čar a když se zastavily, nafoukly se kolem nich jemně zářící bubliny, které překryly celou mapu.
Mapa náhle zhasla a namísto ní se objevila čísla ve forseiské abecedě, a začala odpočítávat čtyři a půl hodiny do odletu.
Xanthé máchnutím ruky zmenšil odpočet kamsi do rohu hologramu a začal si pomalu procházet útoky na jednotlivé systémy Impéria.
Vtom jej vyrušil hluboký dunivý zvuk, který ihned poznal, ozvalo se zapraskání a uprostřed můstku se zjevil hologram forseiského ministra obrany v nadživotní velikosti.
Velice spokojeně se usmíval a Xanthé pochopil, že mu zřejmě nepřišel popřát štěstí do bitvy.
„Pane ministře,“ řekl nahlas Xanthé a snažil se, aby v jeho hlase nebylo cítit opovržení „Čemu vděčím za toto sekání?“
„Také vás zdravím velkoadmirále,“ řekl sebejistě ministr „ale myslím si, že až tento rozhovor skončí, vděčný mi za něj nebudete.“
Xanthé se zamračil, začal očekávat nejhorší.
„Jistě víte,“ řekl zlomyslně ministr „že s vaším plánem na zrušení sektorové strategie jsem od začátku nesouhlasil.“
A jeho výsost, císař Agané, můj návrh nakonec schválil“ dodal ministr a tentokrát se samolibě usmál.
Xanthé zavřel oči. Tak se to ministrovi přece jenom povedlo. Přemluvit nynějšího císaře nebyl problém.
Xanthé to plánoval měsíc. Jeden dlouhý měsíc plný měření, vypočítávání, udávání souřadnic, udílení rozkazů a tisíce jiných věcí.
To všechno bylo k ničemu.
„A jaký byl váš návrh?“ zeptal se naoko pevně a sebejistě.
„Po našem rozhovoru dospěl císař k názoru, že použití rušících lodí z jednotlivých říšských systémů je jaksi … nevhodné.“ odpověděl se zjevným potěšením ministr.
„Tím chcete říci, že se útok ruší.“ řekl suše Xanthé.
„Ba naopak!“ smál se ministr „Vy jste tímto dostal vládní, a především císařský rozkaz k útoku!“
Ministr se usmál ještě zlomyslněji, v oranžových očích se mu triumfálně zablýsklo.
„Ale bez rušících lodí.“dodal a jeho obličej dosáhl na Xanthéově stupnici bodu šklebu.
„Jinými slovy: Gratuluji k prohře velkoadmirále.“ zavrčel Xanthé.
„Ale ne.“ šklebil se ministr „Já vám jen přeji hodně štěstí v bitvě a přidávám poznámku.“
„Jakou?!“ zeptal se Xanthé vztekle.
„Víte co by vás čekalo pokud byste tyto rozkazy nesplnil?“ zeptal se ministr se zjevným potěšením.
Xanthé se ironicky zasmál „Budu hádat … Že by druhé doživotí za velezradu?!“
Ministr stáhl obličej do formálnějšího a přísnějšího výrazu, než byl jeho škleb.
„Přesně tak admirále…“
Poslední slabika zanikla v praskání statické elektřiny a hologram zmizel.
Xanthé zavřel oči, nejradši by zařval vztekem. Generál Meloé vykřikl velmi sprostou forseiskou kletbu a třískl deskami holopapíru o zem. Celý můstek se zahalil do tlumeného hučení.
„NE!“ pomyslel si Xanthé „Podruhé už ne! Už mě tam nedostanou! Už nikdy!“
Jeho plány ležely v troskách. Strategicky významná Anachronie byla prvním článkem řetězu, který se pomalu táhl až k dobytí Jaminu a k zničení Federace.
Ten řetěz měl být silný, pevný a měl Říši zaručit vládu nad galaxií ještě na stovky let.
Ale každý řetěz je jen tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek.
A tady byla tím nejslabším článkem Anachronie, respektive forseiský ministr obrany.
A teď byl ten článek až příliš slabý na to, aby vydržel.

*

Když skrz skleněné stěny výtahu přeběhl okamžik temnoty Los-Kean sebou cukl.
Výtah začal zpomalovat a s houpnutím zastavil v Imperátorově pracovně.
Los-Keanovi se nelíbila, od doby, kdy tu byl naposledy, se hodně změnila. To proto, že mezitím změnila majitele.
Před deseti lety, když tady Los-Kean byl, patřila ještě Kyhukovi, otci dnešního imperátora – Erela.
O Erelovi se nedalo říci, že by vládl špatně, stejně tak se ale nedalo říci, že by vládl dobře.
Ne, že by nebyl schopným politikem, ale jeho úcta k tradicím vlasti byla až příliš nízká na vládce Anachronijského Impéria.
Byl často kritizován anachronijskou vládou i samotnými anachroniany.
Před modrou válkou byla Anachronie lídrem protifederační koalice a bylo nutno uznat, že Erelův otec Kyhuk ji vedl zdatně.
Nevyvolával války, jako jeho předchůdci, ale často zhatil důležité federační plány.
Zato Erel byl jaksi nezodpovědný a zbrklý.
Za modré války ale udržel svou vládu na uzdě, takže impérium nepomohlo forseanům v bojích proti federaci. Díky němu také impérium po celou první válku zachovávalo neutralitu a nepřidalo se k alianci.
A teď po vyhlášení druhé války požádal o připojení k federaci.
Rozhodl se z nejstarší pětitisícileté monarchie udělat republiku, aby splnil demokratické požadavky federace.
Ale zaručil si dědičný post senátora ve federačním senátu.
To od něj bylo vcelku chytré a promyšlené. Neporušovalo to federační zákony a zároveň to jeho rodině zaručovalo vysoké postavení.
Když se dveře výtahu otevřely, vstal Erel za své pohovky a popošel k delegaci.
Na tváři měl naivní úsměv, který napovídal, že nechápe vážnost situace.
Byl mladý, snad až příliš mladý na vládce takového Impéria, jakým Anachronie byla.
Udělal stejné gesto, jaké při přivítání dělali ostatní anachroniané, celá delegace jej opakovala a Erel pokynul Los-Keanovi, Riardu Waneovi a Caspeneovi k pohovce. Caspene si jen stoupl za pohovku a na své místo pustil sednout Eru.
„Jednání povedeme zde?“ zeptal se Wane, když se všichni čtyři posadili.
„Ji sťé ž ňé.“ řekl Erel velmi špatným interialem, který Los-Kean velmi dobře znal od jeho otce „P újem é dó j ednátsí s íňé.“
Jeho přízvuk byl tak silný, že mu skoro nebylo rozumět.
„Pr ózím ze býteg d légase, abý t ám z átim př ešlá.“ dodal a ukázal dlouhou rukou s protáhlými prsty k širokému točitému schodišti.
Anachronijští i Federační delegáti se uklonili, opakovali gesta přivítání a omluvy, otočili se a odešli.
„,Proč jste s námi chtěl mluvit soukromně Vaše výsosti?“‘ zeptal se anachronijsky Los-Kean.
„,Napřed omluvte můj interial pánové.“‘ řekl Erel a znovu opakoval gestem omluvy „,Mluvíte anachronijštinou všichni?“‘
Los-Kean, Wane a Caspene přikývli, jen Era se tvářila poněkud zmatená a kmitala pohledem od Caspenea k Imperátorovi.
„,My tři ano vaše výsosti,“‘ odpověděl Caspene „,doktorce Xan bych s dovolením rád překládal.“‘
„,Jistě.“‘ svolil Erel a mile se na Eru usmál, sice to tak mile nevypadalo, ale Era to zřejmě pochopila a usmála se také. Caspene si sedl na okraj pohovky, sklonil se Eře k uchu a něco ji zašeptal.
„,Co jste nám tedy chtěl sdělit vaše výsosti?“‘ zeptal se zvědavě Wane.
„,Naše tajná služba by nikdy nedovolila, abych vám to řekl a vím, že mi to možná nebudete věřit,“‘ řekl tlumeně imperátor „,ale Federace ve skutečnosti prohrává válku!“
„,Jsem si vědom, že ještě včera to tak bylo,“‘ ušklíbl se Caspene „,Ale nejsem si jist, jestli dnes je na tom říše pořád tak dobře.“‘
„,Takže vy už víte o sektorové strategii?!“‘ divil se Erel.
„,Tak takhle se to tedy jmenuje!‘“ usmál se Los-Kean.
„,Pokud to můžu říci, máme pro říši jedno nemilé překvapení.“‘ přidal se Wane.

kapitola
5

„Nenávidím ho!“ říkal si v duchu Xanthé „Nenávidím!“
Za poslední hodinu si ta slova zopakoval nejméně tisíckrát, za tu hodinu zvrhl nejméně padesát nápadů, jak se z toho vyhrabat, za tu hodinu ztratil naději. Naději na to, že vyhraje, Naději na to, že porazí federaci.
Řešení bylo jen jedno: Sehnat rušící křižníky, skoro dvě stě lodí.
To bylo nemožné. Už si nechal poslat říšské zálohy a přiletělo mu jen pět rozbitých a zrezlých kocábek, z nichž dvě dokonce potřebovaly cizí pomoc, aby dokázaly přejít do hyperprostoru.
Tohle se snad nikdy nikomu nestalo. Útok, který byl zmařen ještě dřív, než vůbec začal. A navíc civilistou, a ze strany útočníků.
Tohle se ani nikomu stát nemohlo! Bylo to tak absurdní!
Nikomu, v žádné válce.Ani v jedné z anachronijských válek, ani ve válce s Unusským Paktem, ani v třicetileté, v patnáctileté, v modré, v první, ani v druhé válce, prostě nikdy!
„!STOP! Patnáctiletá občanská válka!“ blesklo Xanthéovi hlavou.
„Po letech bojů podal císař Forseiské Říše kapitulaci a omluvil se za vojenské záměry forseiské výpravy, která padesát let před založením federace objevila Jamin. Zároveň slíbil zmenšení sil ve forseiské flotile. Byly z ní vyřazeny rušící lodě a lodě s hyperprostorovým deformátorem, které byly pro tehdejší flotilu nepotřebné. Nebyly však zařazeny do spojených vojsk, ale byly skryty do neznámého systému, jehož jméno si císař odnesl do hrobu.“ to byl úryvek toho, co si Xanthé pamatoval z hodin dějepisu na střední škole.
Poslední věta ale nebyla pravdivá. Teprve když se před pěti lety stal členem velení forseiské flotily, bylo mu sděleno, kde se lodě nacházejí.
Přiskočil k panelu s vysílačkou a zmáčkl tlačítko pro vysílání.
„Co si přejete pane?“ ozval se hlas generála Meloéa.
„Seberte svou nejrychlejší korvetu a nastartujte ji!“ křikl Xanthé do mikrofonu „Souřadnice vám pošlu na datapad. Pošlete za sebou křižník s nejméně pěti tisíci pilotů!“
Melo potvrdil přijetí rozkazu a Xanthé mu poslal přísně tajné souřadnice systému Erus Larem Nerte

*

Mihotající se čáry se smrštily do drobných teček a na hvězdném pozadí se objevilo zářící slunce, šedomodrá planeta, její malý zelený měsíc a okolo toho všeho obrovská flotila starých bachratých rušících křižníků.
Podle senzorů jich bylo přes dvanáct set , z toho asi tisíc schopných letu a osm set, které mohly i rušit vysílání.
„Neznámá lodi,“ ozval se hlas dispečera s poněkud archaickým přízvukem „ohlaste své jméno, cíl cesty a kód pro vstup do přísně tajné zóny forseiské říše!“
„Tady loď forseiské říše jménem Exallance,letíme pro rušící křižníky, za účelem jejich vojenského využití pro forseiskou říši, proti Anachronijskému Impériu a Galaktické Federaci. Dále bychom rádi doplnili vaši databanku o údaje za posledních pět set let.“ odpověděl mu generál Meloé.
„Jaký je kód!“ naléhal dispečer.
„Vstupní kód je 05-KF-86-MS“ diktoval Meloé z datapadu.
„Správně.“ potvrdil hlas z vysílačky „Vítejte Exallance,čekali jsme na vás dlouho.“

*

„Demokratizaci samozřejmě musíme provést ještě před přijetím.“ vysvětloval Wane svému anachronijskému protějšku Madu Ezkheiovi „Federační Ústava zakazuje dědičnou monarchii.“
„To chápeme,“ opáčil premiér Ezkhei „reformy jsme připraveni provést ihned. Do dvou týdnů se můžou konat volby a za tři týdny budeme republikou.“
„Nebo spíše Svazem Anachronijských Světů.“ usmál se Erel „To bude nový oficiální název.“
„Dalším bodem je přestup na společnou měnu.“ řekl federační ministr financí „Musíte nějak zařídit zavedení regatů, nejlépe do dvou let.“
„Tak dlouhá doba nebude nutná.“ odpověděl mu anachronijský ministr „Veškeré finance na bankovních účtech převedeme ihned, hotovost bude možno vyměnit do tří měsíců a dalších pět měsíců se bude moci garmedy platit.“
„Posledním bodem dnešního jednání je společná armáda.“ oznámil Ezkhei. „Národní Shromáždění Anachronijského Impéria podalo návrh, aby dvě třetiny anachronijské flotily i s mužstvem přešly pod Spojená Vojska, a jedna třetina zůstala pod velením našeho ministra obrany.“
„Proti tomuto návrhu nemám žádné námitky.“ reagoval Caspene „Vaše jednotky ve svých řadách rádi přivítáme.“
„Výborně,“ prohlásil Los-Kean, spolu s Erelem vstali a podali si ruce.
Vtom šedavé mraky za nimi rozřízl zelenobílý paprsek a udeřil do bílého povrchu města.
Jeden paprsek vystřídal další, skrz mraky sestoupila stíhačka a začala pálit další a další.

*

„,Hlaste škody!“‘ křikl Erel jen co se otevřely dveře výtahu.
Celá anachronijská delegace se spolu s federály přesunula do nejspodnějších pater Imperial City, kde byla koordinační místnost.
„,Městský štít pracuje na třiasedmdesát procent“‘ oznámil pohotově ministr obrany poté, co doběhl ke své konzoli „,Planetární štít na osmdesát. Třetina z pěti set laserů na povrchu města je zničena. Stíhačky opouštějí doky a připravují se k protiútoku.“‘
„Stav nepřítele?“‘ zeptal se Imperátor a sedl si do křesla uprostřed místnosti.
„,Dvě stě elmexcruiserů,padesát prstencových lodí dvě rušící lodě, jedna loď s hyperprostorovým deformátorem a …“‘
Ministr se zarazil.
„,A co pane ministře?“‘ zeptal se Caspene.
Ministr jen zmáčkl tlačítko konzole a otočil se k holoobrazovce na zdi.
Caspene se otočil týmž směrem a ztuhla mu krev v žilách.
Byla tam planeta, planeta Anachronia Centralis. Byl tam její měsíc, šedý měsíc posetý krátery.
A byla tam loď. Loď, která byla větší než měsíc. Obrovská, gigantická loď. Tvarem podobná hrotu kopí.
Měla poloviční velikost celé planety. Kolem se hemžily elmexcriusery, které vedle ní vypadaly jen jako titěrné tečky.
Do elmexcruiseru se vešlo přes půl milionu vojáků, do téhle lodi se jich musí vejít nejméně deset milionů.
Nedobytná, nezničitelná pevnost. Velkoměsto letící vesmírem.
„,Stíhačky zahájí protiútok do dvou minut.“‘ ozvalo se z reproduktorů na stěně.
Všichni přítomní se probrali z civění na gigantickou loď a začali znovu pracovat.
„,Připravte planetární plasmová děla!“‘ křikl ministr do vysílačky „,Palte na můj rozkaz!“
„,Máte i větší lodě?“‘ zeptal se opatrně Caspene.
„,Jistě admirále.“‘ odpověděl anachronian.
„,Ať vytvoří blokádu!“‘ zavelel Caspene „,Ať se co nejméně forseiských sil dostane do spodních vrstev atmosféry! Nezahajujte protiútok a palte jen z povrchových zbraní!“‘
„,A proč?!“‘ odsekl ministr „,My nechceme jen přihlížet! My se chceme bránit!“‘
‚,,Vy utvořte blokádu!“‘ okřikl jej Caspene „,Obranu nechejte na nás!“‘

*

„Vůbec neútočí!“divil se velkoadmirál Xanthé sedě ve svém křesle „Vyslali stíhačky a po necelé minutě je zase stáhli zpět. Pak vytvořili obranný val kolem celé planety a nenechají proniknout jedinou forseiskou stíhačku, natož vojenský transportér s pěchotou.“
Užasle se zadíval na planetu před sebou.Všude kolem létaly forseiské lodě a stíhačky, ale všechny lasery měly vypnuté.
Podle zpráv z okolních systémů to všude probíhalo úplně jinak. Bylo sice velmi nebezpečné vypustit sondu, aby se spojila s vedlejším sektorem, ale situace si to vyžádala.
Ve všech systémech v okolí se planety zuřivě bránily, jen Anachronia Centralis se zřekla veškerého protiútoku.
„Vždyť takhle jen vyčerpají drahocennou energii.“ pomyslel si „Kdyby lodě zapojily do útoku, mohli by plně využít jejich palebnou sílu ale takhle…“
Forseané sice pomalu, ale zato pravidelně ničily jednu loď blokády za druhou, ale mezeru ale v blokádě velmi rychle zaplnila další loď a žádnému forseiskému pilotovi se proto nepodařilo dostat se do nižších vrstev atmosféry, kde by mohl efektivně zaútočit na pozemní cíle.
„Proč nezahájí protiútok?“ ptal se sám sebe velkoadmirál.
Najednou mu hlavou bleskla jediná věta - jasná odpověď.
„Na něco čekají!“ pomyslel si „Nebo na někoho…“
Než stihl zmáčknout tlačítko vysílačky, ozvalo se hluboké hřmění a s oslňujícím zábleskem se před ním zjevila flotila čítajících dobré čtyři tisíce lodí.
Spojená Vojska Galaktické Federace.

kapitola
6

„Palte ze všech děl!“ křičel viceadmirál Granom do vysílačky „Tuhle loď musíme prostě zničit! Nabijte plasmová děla, spusťte opakovací turbolasery. Nesmí to odletět!“
Když vystoupili z hyperprostoru, málem mu vypadly oči z důlků. Něco tak velkého v životě neviděl.
Podle senzorů na té lodi bylo přes deset milionů vojáků a téměř půl druhého milionu stíhaček.
Forseané se museli za ty tři měsíce pořádně činit. Vyrobit něco takového za tak krátkou dobu, to byl opravdu velký výkon.
A ten kdo stál na můstku toho kolosu, musel být neuvěřitelný génius. Vymyslet strategii, která přelstila celou federační armádu, nutně vyžadovalo vysokou inteligenci.
Tahle strategie plně fungovala až do chvíle kdy ji nějaký říšský hlavoun vyžvanil pašerákům, za což mu byl Granom srdečně vděčný.
Když téměř před dvaceti hodinami zavolali do celé galaxie, překvapilo jej, kolik systémů neodpovědělo.
Ještě včera ovládali forseané tři čtvrtiny galaxie, za pouhých patnáct hodin se jejich území scvrklo zpět za hranice říšských sektorů.
Na jeden z osvobozených systémů přišla zpráva z Efry 25, že za pět hodin se zahajuje útok na Anachronijské Impérium, a vzápětí dorazilo jeho odvolání. Po další hodině přišla třetí zpráva, že útok se neodvolává a začíná za další tři hodiny, ale že rušící lodě se jej nezůčastní .
Velení Spojených Vojsk se okamžitě dohodlo, že Anachronianům pomůže, a k planetě dorazilo jen s pětiminutovým zpožděním.
Stejně jako sem, dorazily federační jednotky i do ostatních systémů impéria, ale jen tady na ně čekalo takové překvapení.
Bitva proti téhle pevnosti nebude lehká.

*

„Přišli jsme o štít v kvadrantu H-24.“ křičel hlas z reproduktoru a za chvíli se nad povrchem Forseany rozzářil ohnivý sloupec, jak nechráněnou část pláště propálily lasery federačních stíhaček.
Obrovská loď dostala další dávku modře zářících plasmových paprsků, které přetížily další kvadrant štítů. Následoval stejný výbuch a kolem můstku proletěly trosky z kulatého štítového generátoru.
Xanthé se zmateně rozhlížel po bojišti. Ještě před pěti minutami tu poletovala jen hrstka forseiských stíhaček s vypnutými zbraněmi, a teď se mu Forseana pomalu hroutila pod rukama.
Federálové je zaskočili nepřipravené a navíc měli několikanásobnou přesilu.
Jak se ksakru dozvěděli o útoku?! Vždyť o něm věděli jen členové nejvyšších forseiských úřadů, účastnící se vojáci a …
No jistě!
Rušící lodě, které byly nakonec odvolány. Federace už prokoukla sektorovou strategii!
Bitvu musí ukončit, a hned!
Je lepší odejít jako poražený a zraněný, než jako poražený a mrtvý.
Zhluboka se nadechl a stiskl tlačítko vysílačky…

*

Holoobrazovka zazrněla a zprava vyjel nápis ve forseiské a anachronijské abecedě a v internalu.
Forseiská flotila nad planetou Anachronia Centralis se tímto vzdává a dle úmluvy o vojenských právech žádá o svolení k mírovému ukončení bojů a o právo na okamžitý odlet z území Anachronijského Impéria.
Nejvyšší velitel Forseiských vojsk
velkoadmirál Msalia Xanthé
Celou koordinační místností projela vlna hučení.
Všichni delegáti se podívali na Erela, který jen přikývl a dispečeři před ním odeslali odpověď.
Do pěti minut byla forseiská flotila pryč.
Delegáti pomalu odešli zpět do výtahu a odjeli do hotelu pro diplomaty.
Era zůstala s Caspeneem, který pořád stál před holoobrazovkou a díval se na černotu s hvězdami.
„Už půjdeme.“ šeptla mu do ucha Era a ho chytla za ruku.
„Byl to můj přítel.“ řekl nepřítomně „Můj přítel.“
„Kdo?!“ ptala se nechápavě Era.
„Msalia.“ odpověděl smutně „Viděla jsi přeci ten podpis.“
„Tvůj přítel!?“ vyvalila Era oči „Velkoadmirál Xanthé byl tvůj přítel?!“
„My jsme spolu byli na škole,“ dodal Caspene a otočil se k ní „na Federační Vojenské Akademii.On už měl za sebou Forseiskou Říšskou Akademii a byl o hodnost nade mnou.“
„Potkala jsem ho na Ortexu.“ špitla zamračená Era „A už bych to nerada opakovala“
„Až do modré války jsme byli nejlepší přátelé. Nejlepší.
Myslel jsem že je pořád ve vězení.
Proti němu nebude válka lehká. Tím jsem si jistý.“

Hodnocení

Průměrná známka je 2.4, povídka byla hodnocena 7 čtenáři.
  • 5
  • 4
  • 3
  • 2
  • 1
Známkujte jako ve škole.

Komentaře k povídce

Přidat komentář

2 + 2 = Nutné vyplnit! (Kontrolní antispamová otázka)

Výpis komentářů

Není žádný komentář k povídce.