Rasa smrti VI
Torianská mezihra
Zbytky torianské flotily, které unikly ze systému Kerzíís zpomalily z nadsvětelné rychlosti a započaly přibližovací manévr k jedné z předsunutých vojenských základen, které byly rozmístěny v kulovité formaci kolem celého domovského systému torianů. Xaíírass sledoval obří zvětšující se těleso základny a tušíce přítomnost titána na můstku s ním, se ani neodvažoval pohnout se ze své kóje. Po prvotním předchozím šoku z jeho konverzace s titánem, která se odehrála před dvěma dny se dovtípil, že musí být někde na palubě jeho lodi, i když jej nemohl vidět. Celou cestu nevyšel z můstku a ani nikoho na můstek nepustil. Byl plný obav. Netušil jestli titána nějak neurazil či snad nepohoršil, ale věděl, že pokud by měl být potrestán za svou opovážlivost, už by se tak stalo. Alespoň v tomto ohledu mohl být klidný. Na nikoho neměl ani náladu. Snad jen s Chíírem by si rád pohovořil, ale ten tu nebyl. Než se vydal se svou letkou společně s celou armádou do systému Kerzzííss přikázal Chíírovi, aby jej zastupoval na společné válečné poradě všech důstojníků, kteří nebyli zrovna v akci. Ta se konala na malé asteroidové planetce na okraji torianského území. Její účel byl čistě taktický a měl počítat i s vítěznou bitvou v soustavě Kerzíís. Plány se však poněkud změnily a celý tamní důstojnický sbor čekal na nové rozkazy od vládců. Loď sebou nepatrně trhla, když byla zachycena kotvícím jeřábem. Kirr opustil svou kóji a vyšel z můstku,aby se přemístil ke spojovacímu průchodu se základnou. Za okamžik už mířil na velín základny, kde jeho i všechny přeživší důstojníky očekával jeden z orgů společně ještě s dalšími dvanácti kirry. Když vešel do místnosti, zjistil, že je posledním příchozím důstojníkem a ve spěchu se zařadil po bok ostatních a současně zachytil káravou vlnu, kterou jeho směrem vyslal org.
„Válečníci.“ Začal svou řeč nejvyšší důstojník v místnosti.
„Jistě jste všichni zdrceni z hrůzné porážky, kterou naše třináctá armáda utržila od těch lidských stvůr. Jsme hrdá rasa, ale dnes nám byla dána lekce, na kterou nikdo z nás do smrti nezapomene. Tak málo vás přežilo a tak málo lodí se vrátilo. V celé naší historii se nestala tak hrozná událost. Tato tragédie je znásobena smrtí jednoho z deseti. Org Trixxóón hrdinně padl, když kryl se svou bitevní lodí ústup zbytku armády. Dosud jsme si mysleli, že krom všemocných titánů, kteří nad námi bdí, nám není rovno. Bohužel jsme zaplatili za svou drzost, když jsme si mysleli, že v celém rozlehlém vesmíru se nemůže vyskytovat jiná rasa válečníku, kteří čerpají svou sílu tak jako my z masa jiných bytostí.“
Xaíírass byl unaven a pranic se mu nechtělo poslouchat bezcenné tlachání tohoto starce, který se krom jediné bojové akce, nikdy nepodíval nepříteli do tváře na bitevním poli. Nechápal jak se vůbec mohl stát válečným důstojníkem, natož pak jedním z deseti nejvyšších velitelů celé torianské armády.
„A však i tato drtivá porážka nakonec bude mít svůj smysl.“
Pche!! Opovrhoval jím Xaírass. Jaký smysl může mít totální devastace tolika válečných plavidel a smrt miliónů válečníků?
„Nyní když musíme setrvat a vyčkat na rozkazy od vládců, kteří nyní jednají s rádcem, je třeba vykonat nutnou záležitost.“ Pokračoval org.
„Jelikož naší armádě nyní chybí jeden s deseti, je třeba jej určit z vás kirrů, kteří máte největší zásluhy v současném vývoji války.“
Xaírass zpozorněl.
„Válečná porada, která se konala na asteridové základně Irršša, byla předčasně ukončena a všech osm zbývajících orgů přiletělo zpět do domovského systému, ještě před vaším návratem. Jednak proto, aby si vyslechli osobně nové rozkazy od vládců, které vzejdou po poradě s rádcem a jednak proto, aby mohli společně se mnou určit nového z deseti, který vzejde z vás.“
Xaírass najednou zauvažoval, kde by se mohl nacházet jeho přítel Chíírr.
„Ostatní důstojníci, kteří nejsou v akci se nacházejí na shromaždišti nově vytvořené armády, jenž vznikla spojením druhé až šesté armády a která dostane přetěžký úkol. Jaký to bude mi zatím ještě není známo. Nicméně mám pro vás potěšující zprávu, která dodá vaší válečnické krvi, novou touhu po pomstě a pozvedne vás z beznaděje, kterou na vás všech nyní vidím. Buďme šťastní a vděční, že titáni jsou tak shovívaví k našemu neúspěchu a k naší beznaději, jelikož víme, že není nad jejich moc. Zbraním jenž byly použity na zajmutí první lidské lodě, která se v naší galaxii objevila, byla znásobena účinnost na nejvyšší možnou míru, která je vůbec únosná pro konstrukci silových kapslí. Všichni víme, že antihmotové torpédo je tvořeno silovou kapslí, ve které je uskladněno jisté množství antihmoty. Víme také, že při styku hmoty a antihmoty dochází k jejich vzájemné anihilaci. Oba typy hmoty přestávají existovat, jelikož antihmota se skládá s částic, které mají opačný elektrický náboj. Tudíž při kontaktu obou hmot dochází k mnou již zmiňované anihilaci. Při této anihilaci se uvolní obrovské množství energie do okolního prostoru a v důsledku toho dojde ke gigantické explozi. Silové kapsle jsou napájeny z energetických zdrojů, které jsou přímo v prostorách s torpédy. Objem antihmoty byl navýšen na nejvyšší možnou míru tak, aby energetické zdroje byly ještě schopny zvládnout dodávku takového množství energie silové kapsli, aby antihmota neprorazila z kapsle ven a nezpůsobila tak zkázu lodi. Víme taky, že energetický potenciál silových kapslí začne po vystřelení okamžitě klesat, jelikož jsou odpojeny od zdroje. Proto doba než energokapsle zkolabuje se zmenšila a tudíž se zkrátil dostřel těchto ničivých torpéd. Je tedy důležité, aby velitelé lodí byli schopni zvládnout manévrování svých lodí tak, aby se dostaly na účinný dostřel a zároveň se lodě vyskytovaly v bezpečné vzdálenosti od epicentra výbuchu, jinak by samy tímto výbuchem byly zničeny. Vím , že je to balancování na hraně možností, ale v současné situaci není jiného východiska. A tímto bych chtěl také navázat na mnou avizovaný výběr jednoho z deseti.“
Xaíírasse se začalo zmocňovat vzrušení. Věděl, že si vládce naklonil svou „nezdařenou“ přepadovou akcí u Síria, kdy jeho neúspěch posloužil jako veledůležité varování nejen vládcům, ale také titánům samotným. Účastnil se také jako jeden ze tří kirrů pod vedením zesnulého orga Trixóóna, úspěšného zajmutí první lidské lodě v galaxii. Navíc jako jediný z hlavních velitelů této také veleúspěšné akce zůstal naživu. Oba další kirrové zahynuli při akci a org Trixóón při totální prohře v systému Kerzííss. Toho všeho si byl velice dobře vědom a bylo mu jasné, že jsou si toho vědomi také všichni orgové i samotní vládci. Vše mu opět hrálo do karet. Nikdo z dosud žijících velitelů, se v poslední době neúčastnil tak významných akcí jako on. Musí to být tedy on, kdo se stane jedním z deseti!!! Chladná kalkulace vypovídala jasně v jeho prospěch. Xaíírasse vytrhl ze zamyšlení příchod ostatních osmi orgů. Ještě nikdy neviděl všechny nejvyšší důstojníky pohromadě. Všichni na něj působili velmi slabošským dojmem. Byli to starci, kteří byli ve svých funkcích již delší dobu než je zdrávo. Všichni až na jednoho. Org Citorroxx byl jen o něco málo starší než Xaíírass a jako jedinný spolu s již zesnulým Trixóónem se aktivně účastnil velení přímo v akcích. Však také Xaíírass uznával jen tyto dva orgy. A bylo mu upřímně líto, že zemřel právě Trixóón. Raději měl na stáří sejít jeden z těch odporných zbabělců. Orgové zaujali pozici v půlkruhu otočení směrem k ke všem ostatním přítomným důstojníkům. Slovo si vzal org Citorroxx.
„Důstojníci, již víme jaké mají vládci záměry po poradě s rádcem. Instrukce, které jsme od nich obdrželi jsou velmi závažné a na výsledku akce, která je pro nás připravena závisí opravdu hodně. Minulý den naši vládci obdrželi zprávu, že jeden ze samotných titánů infiltroval přímo lidskou velitelskou loď.“
Úvodní informace na přítomné opravdu zapůsobila.
„Sami vidíte jak je beznaděj, které jste téměř všichni po porážce v systému Kerzííss propadli zbytečná. Navíc společně s loděmi, které se zachránily přiletěl do našeho domovského systému další titán, který jednal s našimi vládci společně s rádcem. Je to vpravdě historická událost. Ještě nikdy se nestalo, že by se nám zjevil jiný titán nežli rádce. Titán, který infiltroval lidskou loď získal informace o plánované lidské akci, která má za cíl lidstvu poskytnout důležité informace o titánech, jelikož nevědí proti komu stojí. Titán ihned předal získané informace na základě, kterých se mocní rozhodli uskutečnit tento plán. Lidstvo se rozhodlo rozdělit své síly. Chce vyslat deset svých smrtonosných lodí společně s loděmi federace do systému Sorny. Sorna jak víte odrazila dosud jedinný útok, který na ni byl proveden a nebyla ještě dobyta. Jeden z jejích vládců se kdysi dávno s titány osobně setkal a úplnou náhodou se mu toto setkání podařilo přežít. Disponuje informacemi, o kterých si titáni nepřejí, aby se jich lidstvo zmocnilo. Proto bude vyslána dosud největší armáda, která byla vytvořena. Takzvaná armádní úderná platforma, která vznikla z šesti různých armád. Tato armádní platforma má jediný úkol. A to zlikvidovat veškeré lodě včetně skupiny lidských, které budou směřovat do systému Sorny. Naše lodě budou nejen vybaveny novými antihmotovými torpédy, ale v záloze bude čekat dvanáct titánských lodí na okraji systému, které podpoří útok na lidské lodě v případě, že by to bylo nutné. Víme jak jsou lidské lodě silné, proto je nutná takováto početní převaha. Tuto akci povede společně se mnou právě jeden z vás, který se stane jedním z deseti.“
Xaíírass vyslal dotazovou vlnu, kterou zároveň žádal o povolení promluvit.
Všichni orgové i ostatní důstojníci na něj upřeli pozornost a Citorroxx mu udělil povolení se dotázat.
„Mohu se zeptat vaší vrchnosti co bude dělat ta druhá část lidské armády?Vím že jejich lodě ukázaly svou sílu, ale pokud se nemýlím jde jen o deset lodí a lidskou armádu tvořilo osmdesát jedna lodí. Kde se budou nacházet ty ostatní?“
„To nám titáni nesdělili.“ Odpovídal Citorroxx.
„Nicméně nám bylo sděleno, že o tuto vetší část lidské armády se postarají titáni osobně až dorazí se svou hlavní údernou silou. Těchto dvanáct lodí co bude zajišťovat náš útok v systému Sorny přiletělo do galaxie dnes a jde o plavidla sice mnohem silnější než byly titánské pozorovací lodě, ale ne o mateřské titánské lodě. Ty dosud nikdo neviděl. Těchto dvanáct lodí, co přiletí zde bylo, když jsme se s titány setkali poprvé a zaútočili na ně. Tyto lodě byly přivolány z mnohem menší vzdálenosti, než ze které cestují lodě mateřské. Naším úkolem není starat se o nic jiného než zničení zmiňovaných deseti lidských plavidel společně se vším co v systému je. Jinými slovy musíme zlikvidovat systém samotný. Rozumíte tomu kirre Xaíírassi?“
„Ano rozuměl jsem všemu co vaše vrchnost řekla.“
„A abychom dokončili to co již bylo avizováno, přistoupíme nyní k tomu na co již určitě všichni netrpělivě čekáte. Nejdříve jsme chtěli postupovat tradičním vyřazovacím způsobem, který zohledňuje nejen zásluhy, ale také velitelské schopnosti a schopnost improvizace. To by jste pak měli šance téměř všichni vyrovnané, jelikož jste to nejlepší co v důstojnickém sboru máme. Ale na popud samotného jednoho z mocných jsme jednomyslně rozhodli již než jsme přišli za vámi. Ten o kterého se jedná již možná tuší, jelikož jen on jediný krom vládců měl nedávno tu neskonalou čest mluvit s jedním se samotných mocných.“
Xaíírass byl absolutně ohromen. Nejen že bylo jasné, že tím o kterém mluvil org Citorroxx je on, ale podle toho jak jeden z deseti mluvil ho určil samotný titán!!! Ještě před několika málo hodinami se bál, že titána který jej na palubě jeho lodi oslovil urazil, ale on jej naopak dosadil do hodnosti jednoho z deseti. Tento den si zapamatuje do konce svého života.
„Kirre Xaíírassi předstupte, aby jste mohl být přijat do hodnosti orga. Do hodnosti jednoho z deseti.“
Xaíírass narovnaný jako deska vystoupil z řady téměř posvátným krokem. Sundal si z každé ze svých čtyř paží náramky vyjadřující hodnost kirra a přijal místo nich bohatě zdobené mohutné čtyři náramky, jenž jej povyšovaly do hodnosti jednoho z deseti. Dnes se mu splnil jeden z jeho životních snů. Navíc korunovaný stylem jeho jmenování, kterému se nevyrovná nic v historii povyšování torianských důstojníků. Konečně dosáhl důležitého posunu ve svých plánech.
19. Pod svícnem je největší tma
„Jste si tím jistý?“
„Naprosto veličenstvo. Přišel jsem na to když jsem pořizoval denní záznam všech flotilních hlášení a zálohoval odesílané zprávy a data. Ale nevím přesně co to je.“
„A jak si tedy můžete být jistý, že je to umělý signální impuls? Nemůže se jednat jen o nějaké spektrum určitého kosmického záření?“
„No když na to přijde, tak až zase tak úplně jistý si nejsem, jedno je však jasné. Ať už to bylo cokoliv muselo to být určitě umělého původu neboť to směřovalo do hyperprostoru a určitě to vyšlo z lodi.“
„A co je na tom divného? Vždyť z palub všech lodí je denně odesláno kvantum takovýchto šifer.“ Císař nadzvedl jedno obočí.
„Signál který šel do hyperprostoru měl téměř čtyřicetkrát nižší intenzitu než ostatní hyperprostorové zprávy.“
„Veličenstvo mohu to upřesnit?“ Ozvala se Gaia.
„Ano.“
„Teď po zpětné analýze tohoto signálu jsem si vědoma toho, že jsem patrně udělala chybu.“
„Jak to?“
„Každý den, jak jste již zmiňoval, je odesláno nepřeberné množství soukromých hyperprostorových šifer, pocházejících od posádky. Vojáci zde mají sice své rodiny, ale všichni víme, že se na palubě nacházejí jen členové rodiny nejbližší. A pokud vím tak lidstvo již několik staletí libovolně vysílá z palub svých lodí nepřetržitě vzkazy, jelikož nikdo nikdy nebyl schopen rozluštit obsah šifrovaných zpráv odeslaných do hyperprostoru a nedá se určit ani místo kam je šifra odeslána. Nezáleží totiž na směru kterým do hyperprostoru hmota nebo signál vstoupí, protože směrová trajektorie se udává až po vstupu do hyperprostoru. Nehrozí tedy případné odhalení obsahu zpráv, nebo prozrazení umístění příjemce. Ovšem měla jsem si všimnout, že intenzita signálu se liší od ostatních.“
„Vlastně to, že byl signál tak slabý oproti ostatním neustále odesílaným zprávám mě na něj upozornilo. Kdyby měl stejnou intenzitu, nikdy bychom si jej nevšimli.“ Znovu promluvil komunikační důstojník.
„Můj císaři nechci být prorokem špatných zpráv, ale obávám se aby to nesouviselo s incidentem, který se udál před třemi dny.“
Císař se mračil.
„Ano je mi jasné co tím chcete říct. Při karanténě se nepotvrdilo žádné biologické, chemické ani jiné ohrožení posádky, proto jsem dnes toto opatření zrušil. Karanténa samozřejmě zahrnuje totální izolaci, takže i komunikační.“
„Je to jedna z vašich vojenských klauzulí, která je samozřejmě potřebná.“ Pokračoval důstojník. „Dvě hodiny po zrušení karantény jsem prováděl záznam flotilního hlášení a zálohy veškeré komunikace a přišel jsem na to, že tento signál byl jedním z prvních odeslaných po zrušení karantény. Připadlo mi podivné, že jen tento jediný signál má tak odlišnou intenzitu, proto jsem vás chtěl o tom informovat.“
„Děkuji vám za informaci a jsem rád, že svou práci provádíte svědomitě můžete jít.“
Komunikační důstojník provedl vojenský pozdrav, kdy přirazil pěst pravé ruky na levé rameno a odešel.
Vladař mlčky seděl ve svém křesle a upřeně hleděl před sebe.
„Veličenstvo i když se může jednat jen o technický detail, je zde možnost…“
Vladař Gaiu zarazil zdviženou rukou.
„Vím co mi chceš říci. Už mě to také napadlo. Okolnosti ukazují na možnost nezvaného hosta na lodi, ale to by si jej musela přece okamžitě zachytit na vnitřních senzorech. Pokud vím jsi schopna detekovat veškerou možnou formu života a to včetně nebiologické. Už jsme se přece setkali také s životem založeným na křemíku a ne uhlíku.“
„Pokud by se na lodi vyskytoval jedinec jiného druhu, tak bych na něj přišla i kdyby se dokázal maskovat. Neustále monitoruji pohyb všeho co se na lodi pohybuje. Mám přesnou evidenci všech lidí, strojů i vojenských a pracovních robotů. Neujde mi žádný pohyb, ale ani já nemohu sledovat svým primárním systémem veškerý pohyb všech a všeho v reálném čase. K monitorování pohybu používám jeden ze svých mnoha sekundárních systémů, ve kterém mohu zpětně dohledat jakýkoliv pohyb na palubě, vždy když po sedmi dnech dělám analýzu nasbíraných dat, tímto mým sekundárním systémem.“
„Dobře podívej se tedy na záznam veškerého pohybu na palubě od toho incidentu s robotem, na který už poukazoval komunikační důstojník.“
Gaia ihned začala vykonávat vladařův rozkaz. Císař si v nastalé minutce ticha několikrát usrkl z temně černé kávy, která už byla několik století nahrazena mnohem efektivnějšími stimulačními nápoji. Císař byl však jeden z mála labužníků, kteří se ještě oddávali popíjení tohoto hořkého nápoje. Po chvilce ticha Gaia zahlásila.
„Veličenstvo na palubě je přesně třicet miliónů sto dvacet tři tisíc pět set dvacet dva lidí. Nebudu teď brát v potaz počty robotů a jiných strojů, neboť jsem nyní možná na něco přišla a to v souvislosti s biosignály na palubě.“
„No tak si tě poslechnu.“ Vyzval ji.
„Zhruba pět a půl hodiny po incidentu s průzkumným robotem, se počet biosignálů o jeden zvýšil. Na palubě se tedy nacházelo třicet miliónů sto dvacet…“
„Dobře, dobře nemusíš mi to znovu slabikovat.“ Zarazil ji císař. „Takže mi tedy chceš říci, že je nyní na palubě další biosignál?“
„No abych pravdu řekla tak není.“
„Máš v tom nějaké zmatky. Nemůžeš mít interní chybu v kontrolním podsystému?“
„Už jsem provedla programovou prověrku…“
„Dobře, dobře podsystém je tedy v pořádku. Tak mi tedy vysvětli, jak je možné, že zde byl jeden biosignál navíc.“
„Ten biosignál po několika hodinách zmizel. Podsystém se kompletně zanalyzoval, aby vyhledal možnou chybu, ale jelikož nic nenašel, nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost.“
„To mi snad chceš říct, že tu byl několik hodin jeden biosignál navíc a ty sis toho nevšimla? Gaio tohle už je ale dost závažná chyba!!!“
„Ano jsem si toho vědoma a nevím jak to odčinit. Nyní když jsem zpětně prohlédla záznamy pohybu na lodi, jsem si všimla, že tento záhadný biosignál se objevil ještě jednou a poté znovu zmizel. Omlouvám se výsosti, že jsem tomu nevěnovala pozornost, ale je to jakoby vám krajem zorného pole vašeho pohledu prolétl maličký komár a vy byste jej ani pořádně nezaregistroval, pokud byste byl zaneprázdněn.“
„Lokalizuj mi pozice, kde se ten biosignál objevil.“ Pronesl nakvašeně císař, který si pomyslel, že staré autonomní jednotky neměly spoustu keců kolem toho, když něco zmrvily.
„Nejdříve se vyskytoval ve skladovacích prostorách ve čtvrtém sektoru. Poté co zmizel, se znovu objevil o šestnáct minut později…“Gaia zmlkla.
„No tak co je? Kde se objevil.“ Zamračil se císař.
„Objevil se v kajutě kapitána Krikse.“
„COŽE?!“ Vladař doslova vyskočil ze svého křesla.
„V kajutě kapitána se po necelých deset minut vyskytovaly dva biosignály, ale poté se jeden z nich opět vytratil a v kajutě už byl jen biosignál kapitána Krikse.“ Dodala ještě umělá inteligence lodi.
„Máš nějaké hypotetické vysvětlení?“ Císař se mračil čím dál víc.
„Bohužel ne vaše veličenstvo. Pokud by se na lodi vyskytoval živočich se schopností měnit svou podobu, pořád by neustále vysílal biosignál. A kdyby snad byl tento biosignál stíněn nějakým zařízením, zaznamenala bych na tom místě nějakou energetickou aktivitu. Toto mizení si nedokážu nijak logicky vysvětlit.“
Císař se zamyslel a chytil se za bradu.
„Evidentně se tu něco děje. Záhadný mizející biosignál, odeslaná téměř nezachytitelná hyperšifra. Jsem si téměř jistý, že tu máme narušitele.“
„Mám vyhlásit poplach?“
„NE!! Ani náhodou. Pokud tu opravdu máme nezvaného hosta, což je stejně neuvěřitelné jako to že je mi už téměř jedno století, nesmí ani tušit, že my tušíme. Bože to je tak směšné…“
„Kde se nachází kapitán Kriks?“ Zeptal se císař.
„Je ve svém pokoji ve druhém sektoru lodi. Nevyšel z pokoje od té doby co ho tam doprovodil major Plánek. Mám kontaktovat generála Fulera a přivolat jej zpět i s letkou, kterou jste vypravil na Sornu?“
„Ne ne ať generál pokračuje dál podle instrukcí, ale informuj ho o našem rozhovoru.“
„Dobře přepošlu mu záznam, aby měl přesné informace.“
„Kdy má dorazit k Sorně?“
„Generál s letkou vyrazil před hodinou a na místo dorazí v průběhu následujících pěti.“
„Dobře. Až dorazí na místo, chci aby zůstal s loděmi na okraji soustavy. Budou zamaskovaní dokud ode mne nedostanou další pokyny. Nicméně pokud by snad mělo dojít k nějakým neočekávaným okolnostem, má samozřejmě volnou ruku v rozhodování, ale zdůrazni mu, že priorita je pro něj ochrana lodí a posádky. Začínám se má milá obávat, že jsem ve své aroganci podcenil situaci a zbytečně vystavil celou gardu velkému nebezpečí.“
„Výsosti nikdo z nás by nejednal jinak. Od porážky Skelenoi nebyl prakticky nikdo schopen lidstvo ohrozit. Nikdo nebyl schopen ohrozit jedinou lidskou loď, proto se také ve flotile vyskytuje plno přesluhujících typů lodí, jako byla například loď generála Fulera.“
„Je od tebe hezké, že se mne snažíš uchlácholit, ale nerad bych, aby se historie opakovala.“
„Výsosti myslím, že by nebylo moudré abyste dával před posádkou najevo obavy, mohlo by to mít negativní dopad na morálku.“
„To je možná pravda, ale nemůžeme být zaslepení pocitem své vlastní neporazitelnosti a nepřemožitelnosti. Byla by to naše zkáza. Pokud tato cizí civilizace zná kreolitovou technologii už dlouho, je pravděpodobně na vyšším technologickém stupni. A pokud jsou nám schopni na MOU vlajkovou loď nasadit špeha, aniž by si toho nikdo po dva dny nevšiml a to včetně tebe, tak se obávám, že už nyní jsme našeho nepřítele podcenili.“
„Veličenstvo vypadá to, že kapitán Kriks se chystá opustit svou kajutu.“
„Okamžitě se spoj se stráží, která je před jeho vchodem. Nikam nesmí jít. Ať si ten voják cokoliv vymyslí, ale ať tam kapitána zadrží do mého příchodu, jdu okamžitě tam.“
Nechali jsme se opít slastným pocitem nepřemožitelnosti a možnost, že narazíme na vyvinutější civilizaci, jsme si už pomalu ani nepřipouštěli a vidíš, nejspíš je to tady. Jen doufám, že to není začátek našeho konce.“
20. Přepad
Anihilátory se vynořili z hyperprostoru a ihned se zamaskovaly.
„Jsme na místě generále.“ Hlásil celkem zbytečně major, bývalý velitel lodi, který byl nyní ve funkci navigačního důstojníka.
„Je tu čisto?“ Breptl Fuler, který si dával po dlouhé době znovu svůj oblíbený černý čaj bez cukru, který si nechal před minutkou zhmotnit.
„Jsme tu sami generále. My a hromada šutrů, která je dvě astronomické jednotky od nás na pravoboku.“ Zahlásil Adam, umělá lodní inteligence.
„Dobrá znáte rozkazy. Vypusťte je.“
„Myši jsou na cestě pane.“ Znovu hlásil Adam.
„Poručíku ihned připravte svůj tým.“ Otočil se Fuler na urostlého důstojníka, který měl vzhled profesionálního vraha.
„Pokud jde o mé může pane můžeme vyrazit hned.“
Podporučík Rin, který byl na palubě nové Fulerovy lodě, se na něj podíval.
„Co jsou to vlastně ty myši generále?“
„Jsou to průzkumníci. Využíváme je jen tehdy, pokud nechceme aby o nás někdo věděl. Kdybychom vaši soustavu chtěli prohledat dálkovými skenery, vystavili bychom se možnosti odhalení. Jelikož jsme schopni zachytit skenovací paprsky nepřítele, není zde žádný důvod, proč by toho nebyli schopni také.“
„To jako myslíte, že by se tam mohli vyskytovat…“ Rin nedokončil větu.
„Charrossové neboli titáni?“ Doplnil jej Fuler. „Musíme počítat se vším můj malý příteli.“
Rina přepadla nevolnost z představy, že by se měl dostat do blízkosti obávaného nepřítele.
„Aha a jak dlouho tam ty malé loďky poletí?“
Provedou mikroskok, kdy na moment vletí do hyperprostoru a hned z něj vyletí. Vynoří se tak každá na jiné straně soustavy. Tím získáme okamžitý přehled o soustavě ze všech jejích stran. Takže o případných lodích, které by se chtěly ukrývat někde v záloze, budeme okamžitě vědět.“
„Ale lodě, které by se tam případně vyskytovaly by o vašich myších také věděly ne?“
„To jedině v tom případě, že by je zaregistrovaly hned po výstupu z hyperprostoru, protože myši jsou také vybaveny maskovací technologií. Okamžitě odešlou informace o poloze nepřátelských plavidel a my na ně můžeme případně okamžitě zaútočit a zastihnout je nepřipravené.“
Rin byl zde na palubě, jako zástupce sorňanů místo kapitána Krikse. Původně zde měl být sice velitel Tron, ale tomu se na lidskou loď vůbec nechtělo. Stále lidstvu nevěřil a byl teď nejvyšším důstojníkem na Malé Sorně. Ovšem řídil se neustále příkazy kapitána Krikse.
„Proč vlastně nevstoupíme do soustavy rovnou? Naše planeta…“začal Rin, ale generál jej přerušil.
„Víte podporučíku, naše plány se trošku změnily. Před čtyřmi hodinami jsme dostali zprávu z naší vlajkové lodi, že máme postupovat tak, abychom pokud možno nebyli odhaleni.“
„Aha…“ Rin byl dost překvapen. “To znamená, že pokud by byla naše planeta napadena, nepomůžete nám?“
„Ale ano, ale tímto způsobem zjistíme, jestli je planeta ohrožena a kolik a jaké lodě jí případně ohrožují. Budeme tak mít přesné informace o stavu nepřítele, aniž by on měl potuchy o našem stavu. No a pokud by byl váš svět v nebezpečí, můžeme alespoň přijmout odpovídající strategii útoku.“
„Myši jsou na místě pane.“ Hlásil Adam.
V okamžiku měli přes hypersignál obraz z každé průzkumné loďky. V prostoru před všemi přítomnými na můstku, se objevilo deset různých obrazů, které zachycovaly soustavu Sorny každá z jiného místa.
„Jsou tam.“ Pronesl generál, když se na jednom z holografických obrazů objevily lodě, které se jak vidno ukrývaly ve stínu jednoho z malých měsíců, největšího plynného obra, který se v systému vyskytoval. Lodě byly schovány mezi měsícem a tělesem planety, takže byly poměrně dobře kryté a jejich úkryt ještě zlepšoval mohutný prstenec, který se táhl kolem plynné planety.
„No kdybychom přiletěli do soustavy aniž bychom ji skenovali, nejspíš by nám zůstali skryti, protože paprsky skenerů krátkého dosahu nemají intenzitu na proniknutí pevných těles, ale nemohli si přece myslet, že nepoužijeme dálkové skenery a v tom případě by mohli být schovaní přímo ve hvězdě a stejně bychom je viděli.“ Pronesl navigační důstojník.
„To jsou toriané majore.“ Odpověděl Fuler. “Ti o našich skenerech neví nic, takže si mohou myslet, že jejich úkryt je dostatečný, ale mám obavy spíše z těch titánských lodí. Ty mají skenovací schopnosti přinejmenším stejné jako naše. No a po tom co jsme jednu z nich chytili a navíc po té zprávě z Gaii, bych čekal, že by se tu mohly nějaké potulovat.“
„To myslíte tu zprávu z vaší velitelské lodě?“ Zeptal se Rin. Nikdo mu však nevěnoval pozornost.
„Adame kolik je tam těch torianských kocábek?“
„Přesně čtyřicet dva.“ Odpověděl generálovi.
„Generále,“ promluvil major v lidském jazyce, aby tomu sorňan nerozuměl. „pokud by signál, nebo na co to na vlajkové lodi vlastně přišli, obsahoval nějaké informace o této výpravě, muselo by tu být přece mnohem více těch jejich skořápek a navíc si také myslím, že by tu s nimi byli i jejich páni. Sami museli přece uznat, že ve vyrovnaném početním stavu se nám nemohou ani v nejmenším rovnat. Myslím si tudíž, že to bude spíše přepadová armáda, kterou jsme zachytili na přípravách k útoku na Sornu. A tu více než lehce vyřídíme bez jediného škrábnutí.“
Fuler se znovu škrábal na bradce. Tento zlozvyk opakoval pokaždé, když si nebyl zcela jist situací.
„Snad máte pravdu, ale pokud byla z Gaii odeslána opravdu nějaká zpráva, musíme počítat se vším.“
Fulerovi visel v žaludku divný pocit a vůbec se mu nelíbil.
„Dobrá pošleme tam tři lodě, ať ty zmetky vyřídí a počkáme si co se bude dít. Pokud by snad měli někde ještě připravené zálohy tak při napadení nejspíš zareagují.“
„Generále,“ promluvil Adam. „pokud byste chtěl vzít v potaz možnost, že signál který vyšel z Gaii obsahoval informace o této výpravě, musíte také počítat s tím, že nepřátelé by věděli i o počtu vyslaných lodí. To znamená, že případné zálohy nemusejí úmyslně vyslat, aby je neprozradily dříve, než se v systému bude vykytovat všech našich deset lodí.“
„Hmm… Ano máš pravdu Adame,“ připustil Fuler. „ale stejně nám nic jiného nezbývá než ty lodě vyslat. Císař rozkázal v akci pokračovat a jinou variantu stejně nevymyslíme. Takže do toho.“
Jak Fuler rozkázal, tak se i stalo. Tři z anihilátorů se daly do pohybu. Z pomalého klouzavého pohybu náhle prudce akcelerovaly a před nimi se otevřela hyperprostorová brána. Všechny tři lodě do ní vklouzly a vzápětí se z ní vynořili už přímo v soustavě u plynného obra. Z hyperprostoru vyletěly přímo před torianskými bitevními loděmi. Ty přestože byly dlouhé přes osm kilometrů, se jevili proti třem obrům, jako malá titěrná zvířátka. Anihilátory začaly okamžitě chrlit světelné paprsky, které byly podobné těm co šlehala Elis. Byly však mnohem širší a na rozdíl od světlých Elisiných byli tak čistě bílé, až to tahalo oči. Bitevní lodě se pomalu rozpohybovaly směrem pryč od všech tří obrů, které je likvidovaly jako hmyz. Torianská plavidla se ani nepokoušela klást nějaký odpor a dávala se na úprk.
Navigační důstojník se usmál. „Podívejte se, už vědí co mají při setkání s námi dělat.“
„Moc se nechechtejte majore.“ Schladil ho Fuler. „Aby se nám to nevymstilo.“
Torianské bitevní lodě ustupovaly směrem k Sorně a Fulerovi se jejich počínání vůbec nezamlouvalo.
„Co to hergot dělají?“ Vyhrkl .„Vždyť se chovají úplně jinak, než pokaždé co ustupovali.“
„Jak to myslíte?“ Optala se generála kapitánka, která byla majorovou zástupkyní, když ještě velel lodi, než ji převzal Fuler.
„Vždy když toriané utíkali z místa boje, ustupovali směrem k okraji soustavy a poté okamžitě přešli do nadsvětelné rychlosti. Teď se pohybují směrem k planetě sorňanů a to ještě slimáčím tempem. Okamžitě proveďte celkový sken soustavy a okolního vesmíru do vzdálenosti pěti světelných let.“
Adam vyslal skenovací signály do hyperprostoru a ty se začaly vynořovat z něj nazpět do normálního prostoru každou astronomickou jednotku. Vznikala tak souvislá kulovitá mapa, s reálný přenosem dat o každém pohybu do vzdálenosti pěti světelných let. Trvalo to jen několik vteřin. Když se před nimi objevila kompletní tmavá koule, Fuler a s ním všichni přítomní vyvalili oči tak, až jim málem vypadli z důlků.
Na mapě se objevily mraky světelných bodů, kdy každý z nich představoval jednu torianskou bitevní loď. Skener také zaregistroval, dvanáct bodů úplně jiné signatury, než jakou vykazovaly torianské bitevní lodě.
„Do prdele kolik jich tam je?“
„Napočítal jsem tři sta dvanáct plavidel.“
Okamžitě stáhněte ty anihilátory!!!“ Zařval generál.
„Pane vypadá to, že jsme prozrazeni. Detekuji nepřátelský skenovací signál, který vyšel z hyperprostoru.“ V rychlosti hlásil komunikační důstojník. „Pane a navíc všech dvanáct odlišných lodí asi právě vstoupilo do hyperprostoru. Teď se vynořili v soustavě. Všechny ostatní lodě na mapě se pohybují směrem do soustavy.“
„Kurva!!! Vždyť jsme vlezli do zasrané pasti!!!“ Vřískal Fuler. „Proč už ty anihilátory do hajzlu neodletěly z té posrané soustavy!?“
„Nemůžou generále.“ Vřískal taky komunikační důstojník. „Mám od nich šifru, že jim brání ve vytvoření hyperprostorové brány nějaké záření, které vychází z těch dvanácti lodí s jinou signaturou!!“
„Ježíši to už tady bylo. Sakra sakra.“ Fuler nevěděl co si počít.
Rin byl neuvěřitelně vyděšený, protože ještě nikdy neviděl, že by se lidé chovali jinak, než klidně a absolutně suveréně. Nerozuměl jim ani slovo, protože mluvili lidským jazykem a jeho to štvalo i děsilo zároveň. Věděl však, že se děje něco s čím lidé nepočítali.
„Jaké jsou rozkazy generále, jaké jsou rozkazy?“ Naléhal major.
Fuler, který se přece jen trochu uklidnil, se rozhodl.
„Nenecháme je tam. Okamžitě do soustavy a federační lodě taky. Neinformujte je o počtu nepřátel. Tady končí veškerá prdel.“
„Pane je vám jasné, že federační lodě nejspíš budou do jedné zničeny.“ Podotkl major.
„A CO NAŠE LODĚ MAJORE!!! Vykonejte rozkaz. Nevidíte kolik se jich do soustavy hrne?! Hodí se nám jakákoli pomoc i ta nejmenší. A pokud máme krvácet my tak federace bude taky!!“
Tak konečně se s těmi titány střetneme přímém souboji. Pomyslel si ještě v duchu Fuler. Uvidíme jak jsou silní.
Lidské obří lodě skočily do soustavy a zároveň se třicet devět federačních lodí rozpohybovalo stejným směrem.
21. Odhalení
Císař Jiří se sklonil k nehybnému tělu sorňanského kapitána, které bezvládně leželo na podlaze před otevřenými dveřmi kapitánova malého bytu, který mu byl přidělen.
„Je mrtvý.“ Pronesl. „Kde je voják, který hlídal u kapitánova bytu?“ Dotázal se Gaii.
„Nachází se zrovna ve svém bytě. Je tam sám a zrovna je napojený ze svého počítače do lodní databáze.“
„Okamžitě mu zablokuj přístup. Kde se nachází jeho byt?“
„Je ve zdejším sektoru lodi. Nachází se jen necelých šest set padesát metrů dále po chodbě, ve které právě jste výsosti.“
„Okamžitě k jeho bytu vyšli nejbližší hlídkové roboty ať jej zajistí v bytu. Pokud se pokusí opustit svůj byt ať ho neutralizují, ale ať ho nezabíjí, hned jsme tam.“
Císař nasedl do malého vznášedla, ve kterém jej čekal major Plánek a okamžitě vyrazili do určeného místa. Téměř okamžitě poté co vyrazili, ucítil Jiří ve své mysli něco úplně cizího a s každým metrem, kterým se přibližovali k jejich cíli tento podivný pocit zesiloval. Zakrátko rozeznal, že se jedná o profil mysli cizího inteligentního tvora. Přes svůj osobní počítač v těle se okamžitě připojil na lodní éter.
„Všemu lodnímu personálu. Na lodi se vyskytuje narušitel, nachází se ve třetím sektoru lodi v bytovém komplexu. S největší pravděpodobností se jedná o tvora, který je schopen napadnout tělo a nějakým způsobem na něm parazitovat. V žádném případě se nepřibližujte k vojínovi Jensonovi. Může být kompromitován. Opakuji celé posádce. Nepřibližovat se k vojínu Jensonovi může být kompromitován neznámým druhem parazita, na místo byly vyslány robotické jednotky, které jej zajistí konec.“
„Jsme tady pane.“ Hlásil major.
Císař okamžitě vyskočil ze vznášedla. Družstvo tvořené osmi lehkými roboty, provedlo vojenský pozdrav. Vladař se přibližoval k zavřeným dveřím. Cítil toho tvora tak intenzivně, až mu naskočila husí kůže. Byla to inteligentní mysl. Rozrazil dveře do malého bytu s takovou razancí, že se se skřípotem skácely na podlahu místnosti. Prošel prvním pokojem a rázně plný sebejistoty vpadl do dalšího pokoje, kde seděl u malého počítače vojín Jenson a snažil se už na několikáté připojit k lodní databázi. Na císařův příchod zareagoval úplně klidně a flegmaticky. Dával tak najevo, že nemá z příchodu nejvyššího lidského vládce absolutně žádný strach, ovšem těžko mohl vědět, kdo vlastně Jiří je. Pomalu vstal od stolku s počítačem a upřeně se zadíval na císaře. Císař měl svou mysl zatím jen v pasivní pohotovosti, kdy zachycoval sílu mysli, která se nyní usadila ve vojákově těle. Sílu své vlastní zatím však odhalit nehodlal.
„Konečně jste mne odhalili.“ Spustil Jenson plynulou sorňanštinou. Tedy spíše to, co bylo v jeho těle, jelikož Jenson řeč sorňanů neovládal.
„Předpokládám, že jste velitel této lodě a vlastně celé této výpravy, neboť jen tato loď je vybavena kreolitovou technologií, čili bude nejspíše velitelská. Nebo se snad mýlím?“ Jenson se usmál. „Musím říci, že jsem z vás zklamán. Ti nebožáci z federace k vám upínali všechny své naděje, považují vás za kdo ví co, a přitom jste jen další z mnoha civilizací, která je jen dále ve vývoji než ostatní z vaší sféry.“
„A vy jste ti titáni, nebo za co se to vlastně považujete. Konečně tu jednoho máme.“ Odpověděl císař.
„Myslíte si vy bláhoví tvorové, že nevíme o co vám v této galaxii jde? To jste si opravdu mysleli, že se nám snad můžete rovnat? MY JSME TITÁNI!! Ne že se za ně vydáváme. Dokážeme takové věci, o kterých se vám ani nezdá. Dokážeme řídit osud…“
„Ušetřete mne nějakých vašich ubohých grandiózních keců.“ Skočil mu do řeči císař. „Jestli podobné dramatické proslovy pronášíte před zástupci méně rozvinutých společností a jestli jim snad těmito směšnými projevy naháníte hrůzu, tak tady jen ztrácíte svůj čas. Pokud jste si nevšiml, jste v dost bezvýchodné situaci. Navzdory tomu, že nám trvalo vaše odhalení dost dlouho, jsme vás nakonec odhalili. A teď nám chtě nechtě podáte veškeré informace o té vaši skvělé titánské rase.“ Císař nasadil úsměv, kterým se tvorovi ovládající vojákovo tělo vysmíval.
Tvor v Jensonovi se opět zasmál.
„Hlupáci. Nemůžete mi nijak ublížit. Jste možná velice silní a máte své skvělé technologie. Nicméně jste z nižší sféry. Nejste schopni mne ohrozit. Podívejte se mohu s vámi manipulovat jako s loutkou. I když musím uznat, že než jsem ovládl vašeho vojáka, dalo mi to celkem dost práce. Jeho mysl se bránila zuřivě, snažil se mne vytlačit, ale podlehl tak jako každý tvor, kterého se rozhodneme ovládat. Ve vesmíru není bytost, která by nepodlehla naší vůli.“
„Dobrá. Tak se mi tedy ukažte. Předpokládám, že jste v těle vojáka, nejspíše v mozku. Jste jen malý červ, který čeká na vhodnou příležitost se zavrtat pod kůži. Ubohý hmyz.“
Jenson se náhle zamračil. “Hmyz? Tak já ti ukážu jaký jsme hmyz ty nicotné zvíře!“
Z těla Jensona se najednou jakoby začalo něco odpařovat. Z jeho těla se doslova začal vynořovat téměř neznatelný jemně temný oblak, který se začal formovat vedle Jensona do konkrétních tvarů. Najednou stál naproti císaři zhruba stejně vysoký tvor. Jensonovo tělo se skácelo k zemi. Jiří byl ohromen. Tato možnost jej vůbec nenapadla. Nenapadla jej proto, protože se nikdy s ničím podobný nesetkal. Tvor se dokázal zbavit své tělesné podstaty. Teď když stál naproti němu, mohl si ho alespoň prohlédnout. Vypadal jako velký had, který měl velké žlutě žhnoucí oči. Měl dvě pařáty a neměl nohy. Tyčil se na svém hadovitém trupu jako pozemská kobra. Císař byl ohromen jeho zjevem, připadal mu docela impozantní. Osobně měl totiž hady v oblibě ne však tyto.
„Působivé.“ Jen suše pronesl. „To mne má jako vystrašit?“
„Připouštím, že z vás necítím strach.“ Odpověděl mu Charross. „Ale chápu proč. Je pravda, že co se týče fyzické síly, asi žádný z inteligentních tvorů se vám nemůže rovnat. Evoluce na vaší planetě odvedla dobrou práci. Ovšem zachytil jsem ve vaší mysli překvapení.“
„Vylepšili jsme se sami a to překvapení bylo jen proto,“ odpověděl mu znovu císař „že jsem to připustil. Pokud bych chtěl nebyl bys ničeho schopen ty arogantní nafoukaný tvore. Myslíš si o sobě, že jsi poloviční bůh, ale jsi jen tvor, který se šeredně přepočítal.“
Císař se hrozivě zamračil, jeho oči najednou začaly žhnout čistě bílou lesklou barvou a udeřil. Jeho mentální útok byl pro charrosse tak překvapivý a nečekaný, že pod návalem energie, kterou jeho směrem císař pomocí telepatie doslova vystřelil, se zhroutil na podlahu místnosti. Tvorovy oči se rozšířily v úlek a překvapení, které mu lidský vládce způsobil. Jiří uslyšel ve své hlavě zasyčení a pocítil mentální útok tvora, který byl však slabší, než očekával. Bez jakýchkoli potíží jej odrazil a sám sevřel tvorovu mysl svou vlastní myslí do telepatických kleští. Tvor se kroutil bolestí na podlaze a vydával jakési skřeky, které se mísily se syčením. Císař povolil sevření, aby ho nezabil. Charross se ztěžka zvedl z podlahy a nevěřícně hleděl do císařových běle zářících, očí neschopen slova.
„Tak co titáne?“ Pronesl vítězoslavně císař. „Ještě se cítíš tak nedotknutelný?! Jste stejně zranitelní jako každý jiný tvor.“
„Tak přece jen jste to vy.“ Zasyčel charross. “Již jsme se setkali s tvory, kteří ovládali telepatii, ale žádný z nich nedisponoval tak mocnou myslí. Nejvyšší vůle měla pravdu. Byla to vize, která ho varovala před vaším příchodem. Už jsme vás očekávali několik staletí a pomalu ani nevěřili, že se objevíte. Ty musíš být sám nejvyšší lidský vládce, protože vize nám ukázala, že jen vládce další rasy smrti bude mít obrovskou moc. Ale ty jsi jen jeden, kdežto nás je mnoho.“
„Myslíš si ty plaze, že těmito schopnostmi disponuji jen já? Každý člověk má potenciál se naučit ovládat telepatii stejně dobře jako já.“
„Cítím, že mi lžeš člověku. Možná máte potenciál, ale POŘÁD JE TO JEN POTENCIÁL!!! Zatím jsi to jen ty kdo tuto sílu ovládá. Ano jsi titán jako my, ale tvůj národ není. A taky nikdy nebude.
Zničíme lidskou říši ať chceš nebo ne. Možná máš větší mentální schopnosti než já, ale věz, že já jsem jen vykonavatel. Mezi námi jsou mnohem mocnější, kterým se nemůžeš rovnat.“
Charross se uklidnil a opět se usmál. „Musím přiznat, že jsme vás opravdu trochu podcenili, ovšem na výsledku to nic nezmění. Zatímco tady vedeme bezvýznamné řeči, vašich deset lodí i se zbytkem té pseudoarmády padlo do naší pasti. Nyní jsou vaše lodě ničeny společně s tím hmyzem.“
Císaři se rozšířily oči v překvapení.
„Ano…“ Šklebil se s posměchem charross a odhalil dvě řady jemných špičáků. „A to je jen začátek. Snad jste si nemysleli, že nás můžete porazit? Zhynete a společně s vámi zhyne vesmír. Již jsme to jednou v minulosti podstoupili.“
„Podstoupili co?“ Císař nechápal.
„Válku s Rasou smrti!!!“ Zahalekal charross a roztáhl pařáty v dramatickém gestu. „My jsme strážci života, kteří střeží nejposvátnější kosmickou sílu. Střežíme ji právě před takovými rasami, jako jste vy. A až vás zničíme, znovu ve vesmíru vytvoříme život. Nikdy by se to nestalo, kdyby jste nebažili po nekonečné moci, kterou vám kreolit nabízí. VY!!„ Ukázal prstem na císaře. “To vy jste od nynějška zodpovědní za zkázu všeho kosmického života. A Sornou to vše začíná.“
Císaře popadla neskutečná zuřivost.
„Gaio okamžitě se spoj s letkou generála Fulera!!!“
Lodní inteligence se pokusila vykonat rozkaz.
„Jestli chcete válčit s lidstvem, tak teprve poznáte co je to opravdová válka.“ Pronesl v tichosti vladař.
„Veličenstvo je mi líto, ale se skupinou generála Fulera nelze navázat hyperprostorový kontakt. Něco odráží hypersignál. Signál se nedostane do soustavy Sorny.“
Císař uslyšel ve své hlavě syčivý výsměch. S nekonečnou zuřivostí se otočil směrem k titánovi.
„Jestli chcete ničit, budete sami zničeni.“ S těmito slovy zdvihl pravou ruku charrossovým směrem a dlaň sevřel v pěst. Titána zvedl do výše neviditelnou silou a ten pocítil obrovský tlak, který začal drtit jeho tělo. Tělem mu začala šlehat nesnesitelná bolest a tlak mu začal drtit kosti a vnitřnosti. Syčení se změnilo v hysterický pištivý jekot. Nikdy nepoznal nic podobného, neboť mu nikdo nebyl schopen takto ublížit. Cítil jak kosti v jeho těle praskají. Upadl do bezvědomí.
„Císaři ne!!!“ Zarazil Jiřího major Plánek, který již před nějakou chvílí přišel do místnosti a téměř vše viděl.
Jiří se vzpamatoval. Jeho oči pohasly a ruku opět svěsil k tělu. Charrossovo bezvládné tělo se zřítilo zpět na podlahu. Plánek k němu přiskočil, aby zjistil jestli vetřelec naživu. Když zjistil, že ještě žije zavolal lékařskou pohotovost a pak pomalu přistoupil k císaři, který měl rozčilením ještě zrychlený dech.
„Omlouvám se, ale kdyby jste ho zabil, nebyl by nám k ničemu.“
„Máte pravdu a omlouvám se, ale tak neskutečně mne rozzuřil, až jsem se neovládl.“
„My je porazíme veličenstvo.“ Pronesl rozhodně major.
„Snad majore, snad máte pravdu. Okamžitě zpět na můstek a všechny lodě do soustavy Sorny.“
„Nedostaneme se tam dříve jak za šest hodin.“ Poznamenal major.
„Proto musíme vyrazit okamžitě. Nepřipustím, aby přes tři sta miliónů lidských bytostí zahynulo, kvůli mé chybě.“
Vyšli ven z bytu, nasedli do vznášedla a urychleně směřovali na můstek.