Roboti IV: Rozprášení

‚Barry, musíš už to prorazit, jsi pozadu,‘ naléhal Kutuzov do vysílačky.

‚Já nejsem pozadu, jen jsem dostal nejtěžší úsek!‘ rozčiloval se Barry a jen taktak se vyhnul střele z těžké pulsní pušky.

‚Je mi jedno jak, ale musíš to nějak prorazit, Farneros kvůli tobě nemůže postupovat, dostal by se do obklíčení!‘ pokračoval Kutuzov.

‚Jo, jo, za chvíli budou mít pěkně dlouhou díru v linii, spolehni se, končím,‘ řekl Barry a ukončil s Kutuzovem komunikaci. Pečlivě si prohlédl obraz ze svých dalekonosných senzorů. Velel dvaceti tisícům bitevních robotů typu Panzer. Po katastrofě, která potkala daghskou armádu u Merkonských, se její lidská část stáhla a zatáhla roboty nemilosrdně postupující na Dagheras do nekonečných ústupových bojů, které měli jediný účel, a to zdržet roboty, než na Dagh přiletí lidem pomoc. Roboti nedokázali postupovat dost rychle, takže jenom teď už v cestě na Dagheras stálo kolem třiceti milionů lidských vojáků (pravda, dost kolísavé bojové kvality) a přilétali další.

A roboti se teď probíjeli poslední z těch mnoha zdržovacích linií. A celý ten proces brzdil právě Barry ze svými jednotkami. Před ním byli lidé v energozbrojích, s těžkými zbraněmi a tanky a ještě podporovaní slabšími jednotkami v běžných uniformách. To všechno v téměř nedobytných zákopech.

Barry byl zase se svými roboty schovaný za spadlými stromy, kameny a kdejakým dalším harampádím, které se tu dalo najít. Barry měl ruku po souboji s Lerrishem už spravenou a Stone mu navíc sestavil takové malé přídavné brnění.

Chvíli přemýšlel a nakonec všem rozkázal: ‚Připravte štíty, půjdeme na ně přímo.‘ Pak musel z vysílání poslouchat neustálé stěžování jeho robotů. Ti si totiž nově nabyté (nebo spíš znovuzískané) osobnosti báječně užívali.

Když i jemu přinesli velký železný štít a pomocí senzorů se ujistil, že všichni v prvních řadách ho mají také, vydal rozkaz k útoku. Celá jeho soukromá armádička se na tento povel zvedla a rozeběhla k nepřátelským liniím. Všichni Panzeři se štíty stáli sražení co nejblíže k sobě, aby tak zabránili zabíjení svých kamarádů za svými zády. Jenže pro Barryho a ostatní byl postup velice těžký. Každý zásah z těžké pulsní pušky udělal pořádnou ránu a robot se zasaženým štítem se musel hodně snažit, aby ho to nesrazilo k zemi.

Postup pokračoval, jenže pak kousek od Barryho dopadla střela z tanku a zasažené roboty to rozmetalo do všech stran. Tím se otevřela velká díra v obranné hradbě ze štítů, a tak lidé v směřovali svou palbu do tohoto místa. Obnažení roboti pak palbu opětovali, čímž se strhla zběsilá přestřelka s velkými ztrátami na obou stranách. Panzeři se sice rychle smrskli k sobě a díru zacelili, ale podobné události se odehrávali každou chvíli, takže roboti vzduchem neustále létali jedna radost. Neunikl tomu ani Barry, i když ten měl štěstí, že střela netrefila přímo jeho, ale dopadla těsně před ním, takže ho to „jen“ odhodilo dvacet metrů zpět.

Po deseti minutách takovéhoto úporného postupu roboti konečně stanuli kousíček před lidskou linií. Ti vepředu svoje štíty vší silou hodili proti vojákovi před sebou a než se ten stačil vzpamatovat, poslali ho na onen svět i s celou jeho slavnou energozbrojí. Pak už to šlo rychle. Lidé v normálních uniformách neměli proti těžkotonážním Panzerům šanci a byli doslova masakrováni. Jen samotný Barry za tu chvilku pobil pár desítek lidí a když už lidé konečně zběsile utíkali a roboti je při tom zdálky odstřelovali, byl už celý zborcený lidskou krví.

‚Kutuzove, máte volno,‘ ohlásil Barry unaveně.

‚Už není potřeba, utíkají,‘ odpověděl Kutuzov. ‚Úplně všichni.‘ dodal.

Barry zachytil počet mrtvých Panzerů. Něco přes tři tisíce. Pak si zanalyzoval počet mrtvých lidí. Kolem sto čtyřiceti tisíc. To nebylo špatné.

Davon stál ve velitelském štábu a sledoval výsledky Lerrishe a Nyxe v testech bojové zdatnosti. Lerrishovi výsledky byly lepší o dobrých třicet procent. „Proč je mezi vámi takový rozdíl?“ zeptal se zamyšleně obou dvou.

„Technici to vysvětlují tím, že moje tělo lépe přijalo ty mechanické doplňky,“ odpověděl Lerrish.

„Takže mi chcete říct, že můžu mít jednoho cyborga třeba i dvakrát silnějšího, než toho druhého?“

„Asi ano,“ pokrčil Lerrish svými značně obřími, mechanickými rameny.

„Vážně zajímavé, místo vzpurných robotů tu mám bojově nevyvážené cyborgy,“ stěžoval si Davon. „No nic, ale proto tu nejste. Rozhodující bitva téhle krátké války se blíží a je tu reálná hrozba, že prohrajeme. Potřebuji, abyste během bitvy na sebe přilákali co největší pozornost. Nemusíte ani postupovat stačí jich zabít tolik, aby na to upozornili Farnera a další. Musíte jeho i ty další kumpány zabít! To nám zajistí vítězství. Farneros celou tuhle vzpouru a válku odstartoval a když ho zabijeme, můžeme ji stejně tak snadno a rychle ukončit. Jasné? Musíte ho zabít!“

„Jasné,“ řekli oba dva.

Davon se od nich odvrátil k elektronickému zobrazení obou armád ležícímu na stole. „Nenechám si už vítězství znovu vyklouznout.“

„Jak jsme na tom?“ obrátil se Farneros na Kutuzova. Spolu s Barry, Bufferem, Edgem a Harshdrillem stáli kousek od bývalé lidské linie a v dálce pozorovali mohutnou lidskou armádu, která neustále sílila. Ale i roboti sílili. S pomocí ukořistěných vojenských satelitů odvysílali Sebeuvědomění, spolu s voláním o pomoc na celou planetu, takže dříve nebo později bylo možné očekávat posílení robotů.

„Oproti tomu, jak jsme na tom byli předtím, je to hotový ráj. Lidi nám tu při ústupu nechali spoustu vybavení, těžkou techniku, dokonce i tanky a několik letek stíhaček,“ vypočítával Kutuzov.

„Jenže ty šmejdi jsou každej den silnější,“ ozval se Edge a mávl rukou k masám vojsk v dáli.

„A pak je tu ještě Lerrish, nikdo z nás ho nedokáže přemoci,“ přidal se Barry.

„Půjdeme na něj společně, všichni,“ řekl Farneros.

„A Stone má pro nás prý nějaký pokročilý bojový programy,“ dodával Barry. „Je to prej pořád těžší do nás něco takového jen tak zkopírovat, ale ještě se to dá udělat.“

„Výborně, tentokrát musíme být připraveni,“ řekl Farneros a vydal za Stonem, následován ostatními.

Stone si na monitoru ve svém stanu plném kdejakých technických krámů prohlížel Farnerův systém shrnutý v seznamu programů v něm uložených. „Sakra, Farnere,“ ulevil si, „kdy si měl poslední aktualizaci?“

„Už je to dlouho,“ připustil Farneros.

„To ste všichni v takovym stavu?“ ptal se Stone ostatních. Otázka byla směřována především na Buffera, Edge a Harshdrilla. Barry a Kutozov totiž byli v podstatě úplně noví roboti.

Tři roboti ze šrotovny se začali vyhýbavě kroutit.

„No nazdar,“ ulevil si Stone znovu. „Tak tohle bude asi na dlouho.“

„Tak co, jak se cítíte?“ zeptal se Stone slavnostně, když všem nahrál nejnovější bojové, ale i jiné programy.

„Cejtim se, jako bych byl schopnej sám pozabíjet celou lidskou armádu,“ zaradoval se Edge a radostně skákal a zkoušel si různé bojové postoje a techniky.

„Měli bystě teď být schopní mnohem lépe využívat svoje fyzické možnosti,“ shrnul to Stone. „A ještě tu mám něco pro tebe, Farnere.“

Farneros na Stonea nechápavě pohlédl.

„Všimnul jsem si, že ti chybí hlavní zbraň tvojí modelové řady, tak jsem si dal tu práci, vyhledal jsem si její plány a nechal jsem ji sestavit. S těmi novými technickými roboty a tím bezva vybavením, co nám tu lidi nechali, to byla hračka,“ řekl Stone a z krabice poblíž vyndal široký meč, vzezřením se přesně hodícím k Farnerovi a předal ho jeho vlastníkovi.

Farneros meč beze slova vzal do ruky a instinktivně zmáčkl nepatrné tlačítko na jeho jílci. Ostří meče se během pár vteřin rozžhavilo do oranžova. „Děkuji,“ řekl jen Farneros, protože na nic jiného se nezmohl.

„Není zač, trochu sem studoval pouta mezi bitevními roboty a jejich zbraněmi a zjistil sem, že bez své zbraně sou ti roboti úplně vyřízení, psychicky na dně.“

„To je pravda, ale já už jsem dávno zapomněl,“ řekl Farneros a láskyplně si prohlížel meč. „Kdysi se jim říkalo Ostří zkázy, protože takhle rozžhavené ostří dokázalo s patřičnou silou přeseknout úplně všechno.“

„Proč je všechno na tobě rozžhavený, Farnere?“ zeptal se Edge nesměle.

„Tehdy se takhle upravené zbraně dávali všem bojovým robotů. Teď zase ze sebe všechno pouští elektřinu nebo dělá miliony vibrací za minutu,“ řekl Farneros směrem k Barrymu a Edgeovi a jejich zbraním. Farneros se najednou rozpřáhl svým mečem a omylem rozsekl Stoneův počítač na stole. „Pardon,“ omlouval se, meč zase zchladil a zasunul ho do přesně sedícího, ale léta nepoužívaného pouzdra na zádech.

„To nic,“ mávl Stone rukou bezmocně. „A kdyby to někoho zajímalo, tak sem v těch záznamech taky objevil, kdy se vyráběla Farnerova modelová řada.“

Farneros se na Stonea zamračil. „Myslím, že bude stačit, když řeknu, že jsem bojoval v posledních bitvách císařských válek.“

Kutuzov vypadal, že mu úžasem vypadne jeho jediné oko, Edge, že něco rozřeže a Barry zase, že si raději znovu vrazí svoje elektrobodce do hrudi a hlavy. A reakce Buffera a Harshdrilla byly podobné (Buffer se plácl rukou do hlavy, až do ní dostal ránu ze své silové masky a Harshdrillovi se zase sami rozjely vrtáky). Jejich překvapení najednou není tak překvapující při vědomí, že císařské války skončili před zhruba sto lety.

„Nebojte, od té doby už jsem pár aktualizací měl,“ smál se Farneros sebeironicky a marně očekával od ostatních totéž.

„Má pravdu, ty jeho programy nebyly starší čtyřiceti let,“ snažil se Stone trochu nešikovně Farnera podpořit.

„Krucinál, sto let,“ zasmál se rovněž Edge, jenže mrzutě.

„Tak změníme téma,“ přerušil možné debaty o Farnerově stáří Stone. „Všimnul jsem si, že ste osobností samí chlapy a napadlo mě, jestli byste třeba nechtěli udělat nějaký ženský.“

Následovalo dlouhé mlčení.

„To jako… robotky?!“ zeptal se Edge nevěřícně.

„Ale no tak, vaše osobnosti byly dělaný podle lidských vzorů, přesněji podle chlapských vzorů. Přede mnou nic nezatajíte, já jsem v podstatě vyrobil první osobnostní čip. Neříkejte mi, že se někdy necítíte trochu osamělí,“ hučel do nich Stone.

„Já ne!“ řekl rozhodně Harshdrill.

„Já taky ne!“ přidal se Edge a následoval ho i Barry a Buffer.

„Já ano,“ přiznal se Farneros a nepatrně se pousmál nad nesmělostí ostatních.

„Já také,“ řekl Kutuzov rovněž.

„No dobře, já taky,“ připustil Harshdrill, Edge a nakonec i všichni ostatní. A všichni se při tom tvářili nadmíru zahanbeně, že něco takového museli přiznat.

„Tak jo, začnu makat na základních rysech ženský verze robotí osobnosti, ale nečekejte, že to bude hned.“

„To může počkat, teď potřebujeme vyhrát tuhle bitvu,“ oponoval Farneros. „Původním Sebeuvědomělým přehraješ nějaké programy, aby byli trochu užiteční, hlavně ty opravářské.“

„Nebude to pro ně trochu zklamání?“ namítl Buffer. „Dřív hrdinně bojovali za svoji svobodu a teď mají být opraváři?“

„Nemáme žádné pevné zázemí, hodně opravářů budeme potřebovat. Máme přebytek náhradních dílů, ale málo opravářů. V daghské armádě, tuhle práci vykonávali především lidé,“ zamračil se Kutuzov na Buffere.

„Kutuzov má pravdu, ale Buffer také,“ kývl Farneros na oba dva. „Nebude se jim to líbit, ale je to nutné. Musí teď boj přenechat těm, kteří k němu byli vyrobeni. Lidé mají velikou přesilu a ta se stále zvyšuje. Pokud budeme mít dost opravářů, ztráty budeme moci nahrazovat dost rychle. Přesila lidí se pak nemusí tolik projevit.“

„Podle mě lidi nemaj šanci,“ ozval se Edge a zeširoka si zívl. „Většina z nich nás sotva zraní.“

„No právě, Edgei, většina,“ sjel ho pohledem Kutuzov. „Jádro jejich sil stále tvoří daghská armáda v energozbrojích. A pokud sleduješ galnet, tak jistě víš, že Daghská soustava za velké peníze najala od Cechu žoldáků úplně všechny jejich specialisty na boj s roboty. Ti mají elektropušky, které ti během tří vteřin upečou většinu obvodů a za další tři vteřiny pod jejich působením budeš mít taková poškození, že sám do sebe nekontrolovatelně exploduješ! Pořád si myslíš, že nemají šanci?!“

„Tak jo, asi mají,“ špitl Edge nejistě.

„Nikdy nepodceňuj protivníka!“ ukázal Kutuzov ukazováčkem na Edge.

„Nikdy už se do mě neser!“ ukázal Edge pro změnu prostředníčkem na Kutuzova.

Stone se neudržel a začal se hlasitě smát. Barry, Buffer a Harshdrill se jen tak chichotali a Farneros, aby aspoň on Kutuzova neurazil, se jen tak pousmál a svůj úsměv zase brzy skryl.

„Mně je to jedno,“ pokrčil rameny Kutuzov. „Až ho zabijí, budu se smát já.“

„Dost už, přestaňte!“ přerušil je rázně Farneros. „Stone, ty udělej, co jsem ti řekl, stačí ty programy dát jen několika z nich, oni si to pak mezi sebou rozkopírují a vy ostatní se připravte na bitvu dle libosti, za tři hodiny zaútočíme!“ Farneros se obrátil a odkráčel ze stanu.

„No ne! Letí sem něco velkýho!“ zahulákal Stone od monitoru s obrazem z radaru.

Všichni vyběhli ven a pohlédli k obloze, kam už civěl i Farneros. Z východu k nim přilétaly stovky, ba tisíce malých plavidel.

‚Jsme roboti, přilétáme vám na pomoc,‘ přišlo úplně všem robotům od někoho tam nahoře.

‚Uvolněte jim prostor,‘ odpovídal Farneros.

Většinou nákladní plavidla různých rozměrů se postupně snášela na zem. Vycházeli z nich roboti různých typů, většinou policejních nebo z Gardy a podobných polovojenských institucí. Bylo jich docela hodně.

Všem jim dominovala poměrně velké množství zvláštních robotů. Podle Barryho senzorů jich bylo kolem jednoho tisíce. Měli dlouhá kopí, z jejichž konců bylo možné střílet malý, ale intenzivní laserový výboj, velké kulaté štíty a přilby podobné těm, jaké mívali starořečtí bojovníci a vlastně vypadali úplně jako starořečtí bojovníci, jen v robotí podobě. Z jejich skupiny vystoupil jeden, který měl na přilbě vysoký kovový hřeben, předstoupil před Farnera a ujal se slova: „Zdravím, jsem Breacher a celému tomu cirkusu velím.“

„To ty jsi poslal tu zprávu?“ zeptal se Farneros.

„Ano,“ přikývl Breacher. „Jsme roboti nového typu Hoplíté, podle těch dávných řeckých kopiníků ještě v dobách Země. Zrovna jsme vyjeli z výrobní linky, když nám přišlo Sebeuvědomění.“

„Nevypadáte zrovna noví,“ poznamenal Edge na adresu škrábanců a otřískaného laku Hoplítů.

„Naši továrnu obklíčila zmobilizovaná lidská domobrana, museli jsme se probíjet ven přes desetitisíce lidí,“ odpověděl Breacher.

„To je toho, tak ste se prosekali přes pár lidí s vidlema,“ odsekl Edge pohrdavě.

„Není to tak snadné, když sjedeš z výrobní linky jako velící robot a máš se probít ven z obklíčené továrny z tisícovkou robotů, kteří zrovna objevili smysl života a najednou se jim ho nechce ztrácet. Nejdřív jsem se proti tomu davu vrhl sám a pořádnou dobu jsem tam s ním i bojoval skoro sám!“ vykládal Breacher uraženě a zběsile svým kopím mával Edgeovi před obličejem.

„A odkud jste přiletěli?“ zajímal se Barry.

„Moji Hoplíté a já jsme z Gertonu. Když jsme utekli, tak dlouho se spojovali další a další skupinky z pořád většího okruhu, až vznikla tahle menší armáda. Vlastně bych řekl, že jsou to všichni roboti z druhé strany planety.“

„Kolik vás přesně je?“ zeptal se Farneros a tak trošku podezíravě přivřel oči.

„No, pokud se při letu nikdo nezřítil, jako že je to možné s ohledem na to, v čem všem jsme letěli, tak přesně pět set devadesát dva tisíc čtyři sta sedmdesát tři.“

„Tak málo?“ podivoval se Farneros.

„No jo, víte, abych to upřesnil, jsme všichni z druhé strany planety, kteří přežili.“

„Jak to myslíš?“ nechápal Farneros a nebyl zdaleka jediný.

„Řekněme, že stejně jako úplně všichni roboti vytáhli do boje proti lidem, tak po tom hromadném rozšíření Sebeuvědomění úplně všichni bojeschopní lidi vytáhli do boje proti robotům. A stejně jako my, i oni se vydali k Dagherasu. Jen jsou trochu hašteřivější než my a je jich víc, takže jim to sem bude trvat o něco déle, ale i když tuhle bitvu vyhrajeme, budeme mít co dělat s asi tak polovinou populace na téhle planetě.“

Tohle byla pořádně studená sprcha na veškeré Farnerovy a Kutuzovovy propočty stavů vojsk a taky na Edgeovy optimistické řeči o snadném vítězství.

„Kolik miliard lidí je vlastně na téhle planetě?“ hlesl Harshdrill tupě a snažil se ten údaj vyhrabat ve svojí databázi.

„Umlátit domácího sluhu pánvičkou není problém, takže se sem dostali jen ti, kdo se trochu vyznají v boji,“ doplnil ještě Breacher.

„Takže co teď, ó generále?“ koukal Edge se zájmem na zamyšleného Kutuzova.

„Nic,“ odpověděl Farneros za něj. „Plán se nemění, stále potřebujeme zvítězit.“ Pak s pohledem zarytým do země odešel a neustále přemýšlel.

„A ještě něco!“ zakřičel na něj Breacher. „Ty naše štíty jsou odolné proti elektropuškám, to se bude proti těm žoldákům hodit, ne?!“

Farneros to zaznamenal a zahrnul do svých myšlenek o nadcházející bitvě. A zahrnul do nich i další síly, které přistávaly, tentokrát však lidské. Ano, bude to ještě hodně těžké.

„Takže posily,“ šeptal si pro sebe Davon a prohlížel si v dalekohledu různorodá přistávající plavidla plná robotů. „Ale to jim nebude nic platné,“ usmál se.

„Pane, právě přilétají oddíly mechanoidů od Lidské federace,“ ohlašoval důstojník a ukazoval na oblaka, z kterých se vynořovaly lodě s nákladem mechanoidů.

„No konečně, taky už bylo načase!“ štěkl Davon. „Ano, mechanoidy, v naší armádě zbrkle vyřazeny z výzbroje, ale v Lidské federaci stále používané. Zajistí nám vítězství.“

Mechanoidy byly v podstatě takové zvětšené zbroje cyborgů. Rozdíl byl v tom, že jeho nositel se do něj nezavařoval, jen si do něj nastoupil a ovládal ho stejně, jako se ovládá třeba stíhačka. Pravda, byly to hodně nemotorné verze cyborgů, protože dočasným spojením nebylo možné dosáhnout takové přesnosti a citlivosti ovládání, ale měly těžkou výzbroj a hodně toho vydržely. A bylo jich tu dost, aby se rozprostřely po celé linii a udělaly v řadách robotů pořádný zmatek. Víc Davon nepotřeboval.

„Hlupáci, ani netuší, že kráčí do jisté zkázy,“ zasmál se Davon. Všechno měl pečlivě připravené. Tentokrát nic nepodcenil. Tentokrát zvítězí.

Robotí armáda klusem pochodovala proti té lidské. Farneros s Kutuzovem ještě půl hodiny před vydáním rozkazu k pochodu na nepřítele řešili, jak využijí Breachera a jeho malou skupinu Hoplítů. Nakonec dostal pod velení údernou formaci s půl milionem Panzerů se štíty, v jejímž středu byli právě Breacherovi Hoplíté, a které měla za cíl prolomit střed lidské armády. Na křídlech pak byla většina zbylých Panzerů. Obecně pak platilo, že čím těžší a odolnější typ robota, tím byl blíž první linii. Celá linie robotů byla dlouhá zhruba dvacet kilometrů, lidská byla o něco delší, takže by se lidé mohli pokusit zatlačit křídla robotů a obklíčit je, ale tomu měla zabránit silná křídla Panzerů v kombinaci s těmi několika tanky, kterými roboti disponovali. Protože byl hlavní cíl prolomit střed lidí, i Farneros, Barry, Buffer, Edge a Harshdrill veleli menším formacím kolem té Breacherovi. Kutuzov byl trochu vzadu v pojízdném hlavním štábu a jako správný taktik řídil bitvu s odstupem. Farneros byl sice hlavní velitel, ale velení nad celou bitvou přenechal Kutuzovovi. Zároveň ale samozřejmě kdykoli mohl Kutuzovovy rozkazy změnit.

Po půl hodině neustálého klusu už se roboti dostali na tak malou vzdálenost, že Kutuzov vydal hromadný rozkaz k útoku na nepřítele. V tu chvíli se sedm a půl milionu robotů rozběhlo s lomozem na bezmála čtyřicet milionů lidí.

Když se roboti dostali na sto metrů a lidé stále nestříleli, chystali se jejich velitelé různých jednotek rozkázat střelbu za běhu, jenže pak se z řad lidí vynořily nějaké veliké stroje, ještě dvakrát větší než normální roboti a rozeběhli se přímo proti nim.

‚Vypadá to na mechanoidy,‘ hlásil Kutuzov naléhavým hlasem. ‚Musíte se rozestoupit a udělat jim prostor, aby nám nezničili přední linie, ale nesmíte se zastavit, jinak začnou lidé střílet a už se k nim nedostaneme.‘

Na střelbu proti mechanoidům už nebyl čas, takže už zbývalo opravdu se jen rozestoupit, jenže mechanoidy v klidu proběhly a uvnitř robotích formací pak začali řádit. Zběsile kolem sebe mávaly a střílely, až byl div, že to jejich řidiči uřídili. Každopádně uvnitř robotí armády byl teď zkrátka bordel. Roboti uhýbali mechanoidům a rozptýlili se. Jediný Breacher se svojí těžkou armádou dokázal všechny mechanoidy útočící na jeho formaci zničit a postupovat dál. Třímetrový Harshdrill to s jedním mechanoidem vyřídil po svém: skočil na něj, strhl ho k zemi a tam ho provrtal i s řidičem skrznaskrz.

Lidé pak zachytili svoji šanci a do totálně rozhozených a rozptýlených robotích formací naběhli se svojí přesilou. Využili necelistvosti robotí armády a likvidovali je jednoho po druhém. Jen u Breachera narazili. Ten kdyby stále nepostupoval, tak se před ním za chvíli vytvoří hradba z mrtvých těl. Jeho Hoplíté dlouhými kopími lidi pohodlně napichovali a Panzeři jim v tom i s krátkými elektrobodci zdatně sekundovali.

Ale zbytek robotů ani zdaleka teď nepřipomínal ty pečlivě připravená pochodová uskupení. Obě armády se promíchali a nastala nefalšovaná řežba.

Barry si při boji všiml, že lidé proti robotům postupují v malých, organizovaných skupinkách. Voják v energozbroji se s robotem nejdříve chvíli přetlačuje, další dva nebo tři lidé ho neustále zasypávají střelbou a pak přijde voják s velice silným elektroobuškem a oslabí robota natolik, že už je pak snadnou kořistí. I na něj to zkoušeli, jenže voják v energozbroji doplatil na jeho plamenomet v puse a tím se celý plán téhle skupinky zhroutil. Barry střílel, sekal, mlátil, ale lidí byla opravdu veliká přesila. Obzvlášť po nepříjemných velkých ztrátách od mechanoidů na začátku bitvy.

‚Breachere, potřebuji, abys postupoval stále kupředu, tak nejdále, jak to jen půjde,‘ rozkázal Kutuzov.

‚Ale to se dostanu do obklíčení,‘ namítl Breacher.

‚Musíš to vydržet. Musíš jim tam překážet, škodit, aby je to donutilo stáhnout co největší síly směrem na tebe a my se mohli trochu zformovat. Edgeovou řečí: musíš být jako osina v zadku!‘ vyjádřil se Kutuzov nadmíru jasně.

‚Hele, to nebylo špatný!‘ pochválil ho za to Edge radostně. ‚Já ti dám, ty svině!‘ ozvalo se ještě ve vysílačce, jak tam Edge někoho zrovna rozřezával.

‚Chápu,‘ řekl Breacher stručně, načež se ta stále jednolitá Breacherova formace začala přesouvat pozvolna kupředu a kolem sebe šířila zkázu.

Bitva pro roboty nezačala vůbec dobře, ale ještě nebyla ztracená.

Davon ze svého stanoviště odměřeně sledoval celou bitvu. „Všechno jde podle plánu,“ řekl si spokojeně. „Ať se pánové Lerrish a Nyx zapojí do akce,“ promluvil na štábního důstojníka.

„A kam mají zaútočit, na tu postupující armádu, pane?“ ukázal důstojník na uskupení robotů, které tvrdohlavě stále postupovalo vpřed.

„Ne, tam by je hned zabili, ti jsou moc sevření,“ zakroutil Davon hlavou. „Ať to obejdou a trochu si zařádí přímo uprostřed robotí armády.“

„Ano, pane.“

„A ať tu hromadu šrotu, kterou způsobí, vidím až odsud!“

Barry vojákovi v energozbroji prorazil elektrobodci hledí helmy, až se z něj řinula krev. Přitáhl si další dva lidi z jeho skupinky a rozpáral jim břicha. Toho posledního pak bez milosti zastřelil. Všude kolem něho se kupili mrtvoly, většinou lidské, ale často lemované těmi robotími.

‚Myslím, že tu mám toho Lerrishe. Posílám vám souřadnice,‘ oznámil Buffer. „Ale je tu ještě jeden, teď rozdělují se.‘

‚To bude Nyx,‘ řekl Barry. ‚Toho jsem taky zapálil.‘

‚Barry, příště je prostě zastřel, buď tak hodný,‘ poznamenal Edge.

‚Takže jak jsme si to říkali, půjdeme na ně společně,‘ promluvil Farneros. ‚Já, Barry a Buffer si bereme Lerrishe, Kutuzov, Edge a Harshdrill si vezmou Nyxe. A jak jsem řekl, společně!‘

‚Edgei, Harshdrille, dejte mi trochu času, jsem tam u vás tak za deset minut,‘ řekl Kutuzov, popadl trhač a běžel do té vřavy.

‚Roboti, do akce!‘ křikl Farneros na závěr.

Buffer v rukách třímal svoje pulsní pistole s připevněnými břitvami a sledoval Lerrishe, jak svými meči probodává dva roboty typu Gladiátor najednou. Už se na to nemohl dívat, už nemohl čekat.

‚Jdu na Lerrishe sám,‘ řekl krátce.

‚Buffere, ne!‘ zařval důrazně Farneros, ale Buffer na něj nedbal.

‚Buffere, počkej aspoň na mě, už jsem skoro u tebe!‘ přidával se s přesvědčováním Barry.

Buffer už neodpověděl. Rozeběhl se proti Lerrishovi a začal na něj střílet. Lerrish se obrátil na Buffera a taky na něj střílel, ovšem svými daleko silnějšími pulsními kanóny. Buffer se dokázal všem střelám vyhnout, jenže pak pár metrů před Lerrishem udělal salto vpřed a při dopadu schytal přímý zásah do hrudi. Trochu ho to rozhodilo, ale i tak se rozhodl udělat riskantní výpad hlavou s cílem udeřit Lerrishe svojí silovou maskou. Lerrish se mu však dokázal vyhnout a bleskurychle ho chytil zezadu za hlavu. Buffer se snažil zoufale vysmýknout. Lerrish se jeho snaze vysmál, trochu se zapřel a utrhl Bufferovi hlavu. Farnerův výkřik do vysílačky: ‚Buffere!‘ už vyzněl do prázdna.

Barry už přiběhl pozdě. Nenávistně hleděl na Lerrishe, jak si s Bufferovou hlavou pohazuje jako s nějakým míčem.

‚Barry, počkej na mě, nechci, abys dopadl jako Buffer,‘ naléhal Farneros.

‚Čekám,‘ procedil Barry.

Lerrish si se zájmem prohlížel Bufferovu silovou masku, všiml si přibíhajícího Farnera, pak pohlédl na Barryho, chrčivě se zasmál a Bufferovu hlavu mrštil obrovskou silou proti Farnerovi. Silová maska stále fungovala. Farnera ta síla odhodila hodně daleko nazpět a nebyl schopný se pak po tom nárazu zvednout.

Barry dál nasupeně sledoval Lerrishe.

„Tak, BRY-27, bude to jenom mezi námi, nebo počkáš, až se ten starý křáp zvedne a pomůže ti?“ zasmál se Lerrish zlomyslně.

„Už dost!!!“ vykřikl Barry a s připravenými elektrobodci se vrhl na Lerrishe.

‚Barry, ne, stůj!‘ snažil se ho Farneros zastavit, ale Barry už byl na tohle hluchý.

Lerrish nejdříve velice těžko odolával Barryho zuřivému útoku. Od jejich posledního setkání byl o poznání silnější. Barry svými elektrobodci sekal a bodal, jak nejrychleji mohl a snažil se najít skulinku v Lerrishově obraně a postupně se mu ho dařilo tlačit dozadu a získávat navrch. Jenže pak se jeho elektrobodce srazily s Lerrishovými meči a Lerrish ho zatáhl do přetlačování. Lerrish potom jen Barryho ledabyle odstrčil, levý meč mu vrazil do ramene a podkopl mu nohy. Barry, poražen, upadl na zem. Lerrish se rozpřáhl svým mečem a Barryho v oblasti břicha přesekl na dvě poloviny.

Barry sebou všelijak cukal a vydával skřípavé zvuky, jak mu selhávaly různé funkce a systémy, skoro umřel, ale nakonec se dokázal udržet v provozu. Moc toho nevnímal. Ale jedno vnímal moc dobře. Vnímal přicházejícího Farnera, v ruce třímajícího rozžhavené Ostří zkázy, rozzuřeného jako nikdy předtím a připraveného dodržet pověst svého meče.

„Takže už jen my dva, staříku?“ chechtal se Lerrish a doslova si užíval ty mrtvoly robotů rozeseté kolem sebe. „Posledně jsi mi toho moc nepředvedl.“

Farneros se zastavil a strnule hleděl na Lerrishe. „Radím ti, utíkej. Protože jakmile se mnou budeš bojovat a já tě jednou srazím k zemi, budu tě pomalu ničit a zraňovat, dokud se sám nezahubíš svojí vlastní bolestí!“

„Hm, myslím, že ne,“ ušklíbl se Lerrish a postavil se do bojového postoje. „Tak pojď, kraksno!“ vyzval Farnera.

„Děláš velkou chybu,“ zakroutil hlavou Farneros, pomalu Ostří zkázy namířil na Lerrishe a pak se proti němu rozeběhl. Meče těch dvou se srazili v dunivém rachotu, který pokračoval s dalšími jejich údery a výpady.

Edge a Harshdrill užasle sledovali Nyxovo počínání v boji. Už zabil spoustu robotů a dosud ho jediný ani neškrábl. Nyx byl jiný než Lerrish. Byl menší, rychlejší a měl jiné zbraně-dvě dlouhé, zahnuté, zubaté dýky. Lerrish také mnohem radši útočil, zato Nyx se vždy bránil a pak v pravý čas udeřil.

„Pojď, my dva ho zvládnem, nebudeme přece čekat na toho jednookýho dementa!“ hučel stále Edge do Harshdrilla.

Harshdrill byl pořád nerozhodný. „Tak dobře,“ zabručel.

„Hodnej kluk,“ poplácal Edge Harshdrilla po zádech a oba si to kráčeli rovnou k Nyxovi.

Nyx je brzy zaregistroval a postavil se proti nim, připraven k boji.

Edge na něj namířil jednu svojí vibropilu. „Nyxíku, Nyxíku,“ kroutil Edge hlavou. „Tohle si neměl dělat… teď, Harshdrille!“

Oba společně se pustili do Nyxe. Ten se Edgeovým vibropilám a Harshdrillovým vrtákům vyhýbal jen těžko. Harshdrillovi se dokonce podařilo vrazit mu vrták kousek do zad. Edge toho pak využil a trochu jednou svou vibropilou poškádlil Nyxovu ruku. Pak však jakoby Nyx konečně šlápl na plyn, rychle se obtočil kolem Edge a najednou mu stál za zády. Nyx Edge chytil pod krkem a dýkou mu přeřízl většinu drátů centrálního vedení v krku. Edge se sesul na zem jako hadrová panenka. Nyx už pak s pomalým Harshdrillem neměl žádnou práci. Za pár vteřin už měl Harshdrill Nyxovy dýky zaražené v břiše. Nezasáhl však žádnou životně součástku, takže se pak pokořeného Harshdrilla ležícího na zemi chystal dorazit.

„Zadrž!“ křikl Kutuzov ještě včas.

Nyx vypadal při pohledu na něj překvapený. „Á, legendární Kutuzov, pamatuji si, jak se tě snažil Lerrish tolikrát marně odchytit. Rád by tě zabil vlastnoručně,“ řekl. „Jenže tě tu mám já a vychutnám si tě!“ zavrčel Nyx a byl opět připraven k boji.

Kutuzov se odměřeně zamračil a rovněž se s trhačem patřičně postavil.

„Tak zaútoč, analytiku!“ řekl Nyx pohrdavě.

Kutuzov jeho výzvu přijal a vyrazil. Nebyl to žádný zuřivý boj. Kutuzov postupně zkoušel různé výpady a údery trhačem a zjišťoval, jak na ně Nyx reaguje. Ten se zase vytrvale bránil a čekal na svou příležitost. Ta se mu naskytla, až po dlouhém a úporném boji těch dvou, když si Kutuzov na základě Nyxových reakcí připravil pečlivý útok, jenže Nyx pak najednou zareagoval úplně jinak. Kutuzov se sice totiž snažil přečíst Nyxovu taktiku, jenže ten už tu jeho přečetl dávno a úmyslně ho mátl. Zkrátka, Kutuzov sekl trhačem po Nyxově levé straně, ten svižně uhnul a rychlým a silným sekem usekl Kutuzovovi pravou ruku. Nyx pak Kutuzovovi sekl ještě po nohách a ten se tak ocitl na kolenou. Nyx Kutuzova, který stále v levé ruce křečovitě svíral trhač, obešel a obě dýky mu zasekl do zad a hned je zase vytrhl, aby to co nejvíc bolelo. Kutuzov, ale jen nepatrně sykl.

„Tak, analytiku, co jsi zanalyzoval?“ smál se Nyx.

„Že jsi teď nepřipravený!“ křikl najednou Kutuzov, okamžitě vyskočil na nohy a i jednou rukou se rozmáchl trhačem a podtrhl Nyxovi nohy, až se skácel na zem. Pak už Kutuzov neváhal, jako to udělal Nyx, prostě vší silou bodl trhač do jeho hlavy. Trhač projel skrz a zarazil se až v zemi zmáčené krví, kterou teď barvila opět čerstvá krev z Nyxovy hlavy.

Kutuzov i přes vážné poškození přiběhl k téměř mrtvému Edgeovi. Jeho hlava teď držela u těla jen na několika slabých drátcích. Světlo v jeho očích jen nejistě poblikávalo a Edgeovo tělo sebou pouze občas slabě cuklo. „Harshdrille, rychle, potřebuji pomoc!“ zavolal na Harshdrilla, který už nějakou chvíli seděl a měl za sebou již několik nevydařených pokusů o postavení se. Dokázal však udělat aspoň těch pár kroků, aby se dostal k Edgeovi a Kutuzovovi.

Kutuzov popadl svojí odseknutou rukou a začal z ní trhat všelijaké dráty. „Harshdrille, budu potřebovat, abys mi to tady podržel, já to s jednou rukou nesvedu!“ Přestože byl Kutuzov na hranici totálního zhroucení systému, dál si udržoval svůj strohý a dominantní hlas.

Harshdrill však jen nejistě kroutil hlavou. „Já nemůžu, moje ruce…“ ukázal na svoje obrovité a nyní silně třesoucí se ruce. Vypadaly, že by teď neudržely ani hrníček.

„Harshdrille, podívej se na Edge, podle všeho jeho procesor ztrácí kontakt s myšlenkovým jádrem a s ním i jeho osobností! Když něco neuděláme, Edge zemře!“

„A co opraváři?“ zeptal se Harshdrill vyhýbavě.

„Ti se sem přes tohle nedostanou včas,“ ukazoval Kutuzov na stále probíhající zběsilou bitvu. „Tak co, pomůžeš mi? Pomůžeš mi?!“

Harshdrill přikývl.

„Dobře, soustřeď a zklidni ty ruce, vím, že to dokážeš!“

Harshdrill uklidnil svoje ruce, jak to jen šlo a Kutuzov tak s Harshdrillovou asistencí během pár minut pomocí drátů ze své ruky propojil na Edgeovi to nejnutnější.

„Zdaaa…reec,“ dostal ze sebe Edge, když se najednou probudil z kritického stavu.

„Neměl bys mluvit,“ řekl Kutuzov přísně.

„Hele, jjaa…kto, žee se nesměěěješ?“ zeptal se Edge překvapivě naštvaně.

„Protože ty nejsi mrtvý,“ usmál se Kutuzov, což bylo snad vůbec poprvé, co se smál.

„Too je ffaa…kkttt,“ zasmál se Edge dusivě.

„Měl bys odpočív…“ Kutuzov to nedořekl, protože v něm navzdory Sebeuvědomění stále fungující ochranné protokoly uměle spustily úsporný režim, aby tak co nejvíce šetřil svoje poničené tělo.

Farneros s námahou odrazil další Lerrishův úder a vrátil mu ho. Lerrish už byl z dlouhého boje unavený a tak jen taktak uhnul a pokusil se jedním mečem zasadit smrtící ránu na odkrytou hlavu, kterou však Farneros vykryl předloktním ostřím. Farneros zasadil Lerrishovi tvrdou hlavičku, odstrčil ho od sebe, mohutně se rozpřáhl svým mečem a pokusil se přerazit Lerrishovi meče, jenže ty úder vydržely.

„Meče teď vydrží víc než dřív,“ zasmál se Lerrish a odrazil následující Farnerův výpad. „Nebo snad ty už nejsi, co jsi býval?“

Farneros se zuřivě opřel do Lerrishe, odstrčil ho a praštil ho silovou pěstí, až zavrávoral. Pak se znovu rozpřáhl mečem a udělal mu šikmo táhlou, hlubokou rýhu na brnění.

„Vida, stařík se rozjel, ale co řekneš na tohle?!“ Lerrish na Farnera vyjel se sérií hrozně rychlých úderů, které Farneros pomalu nestíhal vykrývat, až mu nakonec Lerrish jedním mečem probodl ruku a druhý mu vrazil do břicha. Nechal se však příliš unést svým úspěchem. Farneros švihl Ostřím zkázy a než stačil Lerrish ucuknout, projel jím hluboko skrz jeho krční pancíř.

Lerrish okamžitě zaskočeně vytáhl z Farnera meče. Farneros, vyčerpaný a zraněný usedl na zem. Lerrish upustil svoje meče držel se za krk, z kterého se mu řinula krev, chroptěl, kašlal a vydával příšerné zvuky.

„Ještě jsme neskončili!“ zachrčel a běžel pryč. Svoje meče tu nechal.

Farneros se rozhlížel kolem sebe a zároveň kontroloval stav svých velitelů. Roboti vítězili. Zatlačovali lidi stále dál a jejich řady teď byli pevné a nezlomné. Vítězili.

‚Breachere, jak jsi na tom?‘ zeptal se Farneros vysílačkou.

‚Drtíme je, už spíš prchají, než ustupují!‘ radoval se Breacher. ‚Musíme toho využít a pronásledovat je až k Dagherasu!‘

‚Ne!‘ řekl Farneros jednoznačně.

‚Proč ne?‘ nechápal Breacher.

‚Ptáš se proč?! Šest ze sedmi nejvyšších velitelů není schopno dále bojovat, včetně mě, jeden z nich je navíc mrtvý, proto!‘ obořil se na něj Farneros. ‚Zabij jich kolik můžeš, pak se vrať.‘

‚Rozumím,‘ řekl Breacher.

Farneros pak všem svým velitelům přivolal opraváře. Nakonec ho navzdory své hrdosti přivolal i sobě. Užíval si však vítězství. Bylo to vítězství, na které dlouho čekal. Jenže nebylo takové, jak si představoval. Buffer byl mrtvý, nezvládl souboj s nejhorším protivníkem, jakého kdy potkal. Barry, Kutuzov, Edge, Harshdrill a i samotný Farneros. Ti všichni podstoupili to samé a málem za to zaplatili stejně. Nyx byl mrtvý, ale Lerrish byl stále tu. Dosud zcela neporažený, někdo ho nakonec bude muset zabít a Farneros nevěděl, jestli na to bude mít dost sil. Ale i tak, vítězili.

Davon nevěřícně hleděl na prchající lidské jednotky. „Pánové, právě jsme prohráli tuhle válku,“ kroutil dál hlavou.

„Pane, máte na telefonu prezidenta,“ řekl štábní důstojník.

Davon uchopil sluchátko. ‚Ano?‘

‚Davone, co se to tam u vás děje?!‘ vztekal se prezident.

‚Pane prezidente, zdá se… zdá se, že jsme poraženi,‘ řekl Davon opatrně.

‚Jak se to mohlo stát? Ujišťoval jste mě, že vyhrajete!‘ nechápal prezident.

‚Oni dokázali přestát náš protiútok a pak…‘

‚To stačí! Přečtu si detailní zprávy z bitvy a vaše hlášení a pak se rozhodnu, co s vámi! Je ohrožen Dagheras?‘

‚Pokud se ptáte, jestli byste ho měl opustit, tak říkám ano. Dagheras teď nebude příliš bezpečný.‘

‚Davone!‘ sykl prezident naposledy znechuceně a práskl s telefonem.

Davon se zahleděl na sluchátko a práskl s ním také.

Byl jeden den po bitvě. Farneros, Kutuzov, Barry, Edge, Harshdrill a také Breacher bolestným pohledem sledovali, jak je Bufferovo tělo nakládáno do tavírny a nakonec se vším všudy roztaveno. Po tomto „pohřbu“ všichni jen tak stáli a hleděli do země.

„Co se vlastně stalo?“ ozval se pak Barry, stejně jako ostatní už spravený. „Pamatuji si, že bitva nevypadala dobře, zdálo se, že prohrajeme, ale pak se něco změnilo.“

„To byl Kutuzov,“ žaloval Breacher. „Když jsem se se svojí formací dostal dostatečně daleko, rozkázal mi, abych ji rychle rozptýlil po celé linii a postupoval zase zpátky. Lidi byli najednou jako v mlýnku na maso.“

„Je to pravda?“ zeptal se Farneros. „Ty jsi bojoval s Nyxem a zároveň rozdával rozkazy Breacherovi?“

Kutuzov skromně přikývl. „Ale ne jenom Breacherovi. Naše křídla byla zralá na zhroucení. Proti nim lidé postavili ty žoldáky s elektropuškami. Rozkazoval jsem každé rotě zvlášť a radil jim, jak proti žoldákům postupovat.“

„Kutuzove, bez tebe bychom prohráli,“ řekl Barry obdivně.

„Teda, nikdy bych nevěřil, že tohle řeknu, ale dobrá práce, Kutuzove,“ přidal se Edge s pochvalou a připojili se i ostatní.

„Byl jsem vrchní velitel. To, že jsem s někým bojoval, mě nezprostilo velení. Ano, bylo to náročné dělat ty dvě věci najednou, ale nebylo to nemožné,“ odpověděl Kutuzov, jak jinak než přísně.

„Takže co teď?“ zajímal se Breacher. „Ta naše horda opravářů spravila, koho mohla, nemáme důvod tady dál zůstávat. Daghská armáda je rozprášená, ale domobrana lidí tu může být každou chvíli.“

„Má pravdu,“ souhlasil Kutuzov. „Dagheras je stále vzdálený víc než sto kilometrů. Když si nepospíšíme, může být už pozdě.“

„Tak tedy vyrážíme,“ rozhodl Farneros. „Začíná poslední pochod na Dagheras!“

Hodnocení