Roboti: Sebeuvědomění

Velikost písma

Velikost písma se udává v bodech, tj. stejně jako např. v MS Wordu. Zvolená velikost zůstává i při tisku.

„Tak a je to, robot BRY–27 je právě dokončen,“ řekl technik slavnostně. To bylo to první, co BRY–27 ve svém životě uslyšel. Dle daného protokolu ihned provedl diagnostiku všech systémů. Všechno fungovalo, jen pulsní kanóny a další výzbroj nebyly přimontované. V poslední době totiž roboty v celé soustavě Dagh napadal nový virus – Sebeuvědomění. Roboti už měli chování velice blízké člověku a Sebeuvědomění tudíž nebyl ani tak virus jako spíš další krok k polidštění robotů. Problém byl v tom, že nejspíš pocházel od samotných robotů. Znamenalo to, že roboti se dokáží sami vyvíjet. To bylo velké nebezpečí, vzhledem k tomu, jak byli silní třeba noví policejní roboti jakým byl i BRY–27.

Roboti se chovali téměř jako lidé, poslouchali lidi a dalo by se říci, že je i obdivovali. Jenže si roboti nevážili sami sebe. A to právě Sebeuvědomění změnilo. „Napadený“ robot si najednou začal uvědomovat svoje možnosti a měl i touho po nezávislosti, nechtěl už být pouhým nástrojem lidí, i když jakkoli polidštěným. Toužil po svobodě.

BRY–27 patřil k třídě Lovců, nových policejních robotů, kteří byli stvořeni pro tuto situaci. Měl ty nejlepší antiviry a to nejlepší vybavení. Měli za úkol lovit a ničit „nakažené“ roboty a pokusit se je zcela vyhubit.

Technik vzal do ruky sken a začal s ním přejíždět po celém těle BRY–27. „Je v pořádku, konečně nějakej, kterej nemá vadný šrouby, nebo špatný chlazení,“ zahuhlal zpod přístroje technik.

BRY–27 seskočil z lehátka, na kterém předtím ležel a začal si protahovat svoji čerstvě sestavenou konstrukci. Roboti třídy Lovců byli humanoidní a dva metry vysocí. Byli jedni z těch, co na sobě nemají žádné plastické materiály, charakteristické pro diplomatické roboty, kteří se s jejich pomocí různě tváří. Lovci tohle dělali díky složitým pohybům malých kovových součástek. Vlastně všechny jejich pohyby byly souhrou několika poměrně malých součástek. Na policejního, nebo v tomhle nemilosrdném světě spíše bitevního robota na první pohled nehodící se, křehká konstrukce, ale Lovci byli vyrobeni ze super pevné slitiny kovů, která bez větší úhony odolala většině zbraní. Lovci měli jako výzbroj dva malé zápěstní pulsní kanóny, v pěstech zasunuté trojice bodců, z kterých bylo možné vyslat silný elektrický proud na spálení protivníkových obvodů a v puse umístěný plamenomet, který dosahoval žáru až dva tisíce stupňů. V některých těžších variantách měli Lovci v zádech umístěné těžké laserové dělo.

„Proveďte verbální test,“ řekl zachmuřeně jeden z přihlížejících, technický ředitel závodů vyrábějících roboty.

„Jasan,“ přikývl technik a začal mluvit k BRY–27: „Tak jo, kdo jsem já?“

BRY–27 bleskurychle našel odpověď ve svých obsáhlých informačních databankách. „Vrchní technik firmy Dagh robotics, John Stone.“

„Kdo jsi ty?“ ptal se John Stone dál.

„Policejní robot firmy Dagh robotics, třídy Lovec, BRY–27,“ odpověděl suše robot.

„Hmm, BRY–27, nechci se tě dotknout, ale to zní trochu blbě,“ zakřenil se John Stone.

„Blbě?“ podivil se BRY–27.

„Jo, co takhle říkat ti…Barry!“ zajásal John Stone.

„Barry?“ divil se opět robot. To jméno se mu ale docela líbilo.

„No jasně, BRY přece, tak Barry,“ šťouchl technik přátelsky do Barryho.

„To už nezní tak blbě,“ usoudil Barry a nepoměrně větší silou šťouchl do Stonea, až celý zavrávoral.

„Au! No, mohl by se naučit ovládat svojí sílu, ale jinak je v pohodě,“ řekl Stone a třel si místo po Barryho šťouchnutí.

„Nechcete si vy dva zazpívat ještě pár písniček?“ zeptal se technický ředitel nepříliš pobaveně Barryho a Stonea.

„Mám jich ve své databázi celou řadou,“ vychloubal se Barry. „Stačí si vybrat dobu a interpreta.“

Stone se neudržel a zasmál se. „Úplně jako člověk! Jsou od každýho modelu lepší a lepší.!“

Technický ředitel obrátil oči v sloup. „Měli jsme je udělat míň ukecaný, odveďte ho na vyzbrojení,“ mávl znechuceně rukou.

„Tak pojď, Barry, dostaneš pár stříkaček,“ odváděl Stone Barryho.

„Stříkaček?“ nechápal Barry.

„Jo, zbraně, vy Lovci máte zbraně rádi!“

„Já vím, taky mám rád zbraně,“ odpověděl Barry.

Stone se hlasitě zasmál. „My dva si budeme rozumět.“


Den poté už Barry kráčel s jedenácti dalšími Lovci ulicemi hlavního města Dagheras. Všichni měli zbraně a všichni měli na sobě krásný černý lak. Barry se cítil se zbraněmi mnohem bezpečněji, nebo spíše spokojeněji. Lovci prostě měli zbraně vážně rádi.

Cílem téhle skupiny Lovců byla razie na nahlášenou skupinu sebeuvědomělých robotů. Podle všeho se tam měl vyskytovat i vůdce vzbouřených robotů, Farneros. Na něj museli dávat obzvlášť velký pozor, protože Farneros byl původně těžký armádní robot, který hodně ran vydržel a hodně jich rozdal.

Celkově mělo jít o skupinu asi dvou set vzbouřených robotů, kteří se skrývají v několika budovách na okraji města. Proti takové síle samozřejmě nešli Lovci samotní. Podporu mělo představovalo padesát robotů třídy Pěšák a v případě nouze mohli nastoupit i jednotky složené z lidí a v pohotovosti byly ještě všechny možné další typy robotů. Lovci byli hlavní úderná síla, která měla na sebe svést pozornost nepřítele, aby pak ty podpůrné mohli provést obklíčení.

Lovci vešli do původně skladovacího komplexu budov, kde se měli roboti skrývat. Rozdělili se a opatrně komplexem procházeli. Panovalo tu až nebezpečné ticho. Barry měl aktivní všechno, čím by mohl nepřátelské roboty zachytit, ale budovy v komplexu byly proti těmto prostředkům odstíněny. Nakonec se všichni Lovci setkali uprostřed komplexu na takovém malém náměstíčku. To se Barrymu moc nelíbilo, protože tady byli krásně na ráně. Nelíbilo se to ani veliteli zásahu, který nařídil Lovcům rozptýlit se.

Z jedné budovy náhle skrz vrata vyletěla raketa. Vrata byla tedy pouhými hologramy. K jeho smůle vyletěla raketa přímo na Barryho. Barry ji v letu chytil, i když se musel svýma nohama zapřít tak, až pod ním rozpraskala betonová zem. V zápěstí si protočil ruku (to byla jedna z výhod Lovců - uměli protáčet své klouby třeba i o tři sta šedesát stupňů) a poslal raketu zpět. Raketa zničila celou přední stěnu budovy a z výbuchu se zvedl hustý kouř.

Spustila se salva dalších raket a zevnitř budov začali na střechy skákat různobarevní vzbouření roboti. Byli to většinou malí, kuchyňští roboti, vyzbrojení lehkými laserovými zbraněmi. Tahle křížová palba sice mohla působit smrtelně, ale pro Lovce nebyla nic nezvladatelného. Lehké laserové zbraně pomalu nemohli ani spálit žáruvzdorný lak a i tak Lovci svými senzory monitorovali všechny vystřelené střely a na základě směru výstřelu propočítávali místo dopadu. Mohli tak střelám uhýbat a téměř nezasaženi sestřelovat robotí rádoby vojáky na střechách. Barry sice střelám v pohodě uhýbal, ale pak těsně vedle něj vybuchla raketa, jejíž tlaková vlna ho odhodila, ale on přesto přistál na nohou.

Z budov se potom začaly valit desítky vzbouřených robotů. Na Barryho to nejdřív zkoušel nějaký pomalý skladní robot, který měl plošinu na nakládání rozpůlenou a obě tyhle části byly zbroušené do jakýchsi sekáčků. Barry mu bez větší námahy vrazil svoje tři elektrické bodáky do hlavy a dávkou proudu ho odrovnal. Barry jenom koukal, kolik všemožných druhů robotů se tu shromáždilo.

„Sežrali to, jsou tam, Pěšáci, obkličte je!“ ozval se ve vysílačce velitel.

Zatímco Barry ničil každého robota, který mu přišel pod ruku, v komplexu se vyrojili Pěšáci a dokonávali dílo zkázy. Všechno vypadalo dobře. Jenže pak země poblíž komplexu začala praskat a z ní vylezlo monstrum v podobě desetimetrového vrtného robota určeného k vrtání kanálu a tunelů pro metro. Místo rukou měl dva obří vrtáky. Z těchhle děr pak začali vylézat ještě další, menší roboti a likvidovali Pěšáky, kteří se nedokázali proti takové přesile udržet, na rozdíl od Lovců. Schylovalo se ke katastrofě.


Na velitelství panovala panika. Původně překvapivý zásah proti dvěma stovkám vzbouřených robotů se zvrhl v nebezpečnou bitvu, ve které mohli být zničeni všichni policejní roboti. Farneros zdá se nastražil vlastní past.

„Okamžitě všechny jednotky do boje, svolejte úplně všechno z blízkého okolí a povolejte armádu, tohle vypadá na něco velkýho!“ rozdával policejní kapitán Lerrish horečnatě rozkazy. „A kolik je tam těch zatracených robotů?!“

„Vypadá to už na pár tisíc, pane,“ odpověděl poručík Nyx. „Problémy nám dělá ten velký vrtací, zničil už dva Lovce.“

„Asi právě skončil,“ pozvedl Lerrish významně obočí a na obrazovce pozoroval Lovce BRY–27, jak vrtacímu robotovi vráží elektrobodce do centrálního vedení pod krkem. „Vrták“ se z hučením sesul k zemi.

„Pane?“ přistoupil k Lerrishovi nervózně jeden důstojník na velitelství.

„Co je?“ zeptal se s obavami Lerrish.

„Chlapy z demolicí v centru nám právě nahlásili, že jim uteklo sedm demoličních robotů,“ řekl důstojník opatrně.

„Sedm?!“ zopakoval Lerrish nevěřícně.

Nyx uznale pískl. „Ti mají asi třicet metrů,“ řekl.

„Tohle chce letectvo,“ zabědoval Lerrish.

„Trochu jsme se srovnali, dorazili Pěšáci z blízkých okrsků a na cestě je i Garda,“ ukázal Nyx na obrazovku.

„Starosta evidentně nechce přijít o svoje město,“ usoudil pobaveně Lerrish. V historii samostatné soustavy Dagh totiž ještě nikdy nebyly do boje vyslány oddíly Gardy. „Kde se vůbec berou všichni ti roboti?“

„No, ústředna hlásí přetížení policejních linek, všichni hlásí útěky svých domácích robotů,“ vysvětloval Nyx.

„No nazdar, máte vůbec ponětí, kolik je zapotřebí hovorů k přetížení našich linek?!“ ptal se Lerrish zničeně.

„Asi milión,“ odpověděl Nyx pohotově.

Lerish si rezignovaně položil hlavu do dlaní. „Zavolejte prezidentovi, ať se vrátí do soustavy, vypadá to na vzpouru robotů.“


Barry byl stále uprostřed komplexu budov a kolem něj se válely kusy zničených robotů. Zničil i velkého vrtacího robota, u jehož pozůstatků zůstal, aby se mohl jeho obřím tělem krýt alespoň z jedné strany.

Barry zrovna ničil svými pulsními kanóny jednoho stavebního robota a elektrobodci rozsápal druhého, když se mu ve vysílačce ozval naléhavým hlasem kapitán Lerrish: „BRY–27, vypadá to, že tak sto metrů napravo od vás je samotný Farneros, musíte ho zničit, možná se pak stáhnou, potvrďte rozkaz BRY–27!“ křičel téměř.

„Potvrzuji rozkaz, vidím Farnera,“ odpověděl Barry a upřeně hleděl na vůdce Sebeuvědomělých. Farneros byl o něco větší než Barry, ale tělo měl mnohem mohutnější. Byl to už poměrně starý typ armádních robotů, který se snad už nikde nepoužíval. Farneros měl pro tento typ charakteristickou hlavu ve tvaru motokrosové helmy. Po jejích stranách měl jakési dlouhé rovné uši, které sahaly deset centimetrů nad vršek hlavy a jejím prostředkem se táhl výhružně působící, nízký kovový hřeben. Z jediné úzké nechráněné škvíry na tváři hleděly na svět sešikmené a modře svítící oči.

Farnerovu výzbroj tvořila dvě malá laserová děla posazená na ramenou, na předloktí umístěné, podlouhlé, neustále rozžhavené břitvy a především zničujícím dojmem vyhlížející silové pěsti, které několikanásobně zvyšovaly sílu samotného úderu. Farneros celkově působil velice dominantně a impozantně, jako nějaký rytíř.

Být Farneros jeho vůdcem, Barry by ho bez váhání následoval, teď však na něj naopak bez váhání vyběhl a inspirován mnoha filmy ve svém archivu, si u toho pěkně zhluboka, ale stále mechanicky znějícím hlasem, zařval a tím upoutal Farnerovu pozornost.

Barry za běhu vyskočil do výšky a z ní pak na Farnera střílel ze svých pulsních kanónů. Farneros byl sice otřesený, ale střely zjevně nepronikly jeho pancířem. Když Barry přistál, sekal do Farnera, ale ten všechny rány vykrýval. Jediným Barryho úspěchem byla trojice škrábanců na Farnerově obličeji. Pak však Barry schytal do hlavy plnou ránu ze silové pěsti a odletěl několik metrů pryč.

Obraz z Barryho očí pod tvrdou ránou pořádně zašuměl a sám Barry chvíli nemohl najít orientaci. Farneros toho využil a střílel na něj ze svých laserových děl a zároveň k němu pomalu kráčel.

„Už jsi někdy přemýšlel o tom, že nemusíš být otrokem lidí?“ řekl Farneros silným, hlubokým hlasem a zároveň přestal střílet.

Namísto odpovědi se Barry bleskurychle zvedl a na Farnera vychrlil dávku ze svého plamenometu. Farneros na chvíli zavrávoral a Barry toho využil k dalšímu útoku elektrobodci. Farneros se ale rychle vzpamatoval a levé elektrobodce Barrymu jednou svojí zápěstní břitvou přesekl. Pravačkou se však Barry zasekl do Farnerovy ruky a pustil do něj proud, až Farneros zasténal.

Jenže Farneros zachoval chladnou hlavu, vysunul ze zápěstí širokou jehlu a zabodl jí Barrymu do hrudi. Barry cítil, jak mu do systému vstupuje cizí program a ochromuje ho. Neovládal se a vysunul elektrobodce z Farnerovy ruky. Ten jen na Barryho hleděl a čekal. Barry znal ten cizí program, bylo to Sebeuvědomění. Na okamžik se zdálo, že Sebeuvědomění Barryho ovládne a donutí ho zradit, ale antiviry zafungovaly.

Barry vrazil zaskočenému Farnerovi pravačkou elektrobodce mezi hrudní pancéřování a dostal se jimi až k samotným součástkám. Pustil do Farnera proud, druhou rukou do něj začal střílet a nakonec na něj z pusy vypálil plamenometem.

Farneros bolestně řval, ale i přesto začal do Barryho bušit silovými pěstmi. Barry zpevnil svoje odolné tělo a soustředil se hlavně na to, aby Farnera zničil. Údery silovými pěstmi způsobovaly Barrymu těžké škody, ale přesto vytrval a pokračoval ve svém úsilí. Než mu Farneros zničil veškeré senzory a radar, zachytil, jak se sem blížilo sedm obřích robotů.

Země se začala otřásat. Barry se ohlédl a spatřil obrovského stavebního robota vláčícího sebou demoliční kouli na řetězu. Dalších šest takových už řádilo na jiných místech bojiště. Demoliční robot se rozmáchl demoliční koulí, která pak v letu směřovala přímo na Barryho. Ten chtěl kouli uhnout a pokoušel se od Farnera uskočit, ale ten ho chytil za ruce, aby se nemohl nikam hnout. Barry se nažil zoufale vysmýknout, ale Farneros byl silnější.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se klidně docela zmasakrovaný Farneros.

„Barry,“ zašumělo z Barryho, protože měl poškozený hlasový modul.

„Ještě se uvidíme, Barry,“ řekl Farneros a pustil Barryho.

Ani ne vteřinu nato do Barryho narazila čtyřmetrová demoliční koule. Barry na ní zůstal naražený a pokračoval s ní vletu. Koule s ním prorazila čtyři budovy a až pak od ní Barry konečně odlétl. Ve velké rychlosti přistál na zemi a pak se ještě po ní pěkných pár metrů kutálel. Poškozené, nebo zničené měl snad úplně všechno, když se pokusil zvednout levou ruku, zjistil, že žádnou nemá, levé oko bylo zničené a třeba taková čidla poškození hlásila úplné Barryho zničení, takže byla taky mimo provoz. Pancéřování bylo úplně rozmlácené a jednotlivé pláty se o sebe třely a různě skřípaly. Přesto přese všechno Barry vstal a byl odhodlaný pokračovat v boji, třebaže ani nedokázal přesně určit, kde to vlastně je.

Barryho odhodlání ovšem ihned schladil poměrně velký stavební robot, který mu uštědřil ránu velikým kladivem do hlavy, po které padl zdevastovaný Barry k zemi. Stavební robot do Barryho pak třískl znovu a pak znovu a o žádné další ráně už Barry nevěděl, protože se mu definitivně zhroutil systém.


„Voilá, a je to!“ zasmál se vrchní technik John Stone. Barry zamrkal očima a pohlédl na Stonea. „Tak tě tady zase vítám, Barry!“ usmíval se.

„Co se stalo?“ zeptal se zmateně Barry a rozhlédl se, kde to vlastně je. Byl zase zpátky v dílně Dagh robotics.

„No, když přiletělo na tu vaši slavnou razii letectvo a zahnalo vzbouřený roboty, našli tě tam ještě s jedním stavařským robotem, co tě do země zatloukal kladivem. No a když zahnali i toho a viděli, jak si rozmlácenej, nevěděli si s tebou rady, tak tě poslali ke mně, že sem prej jedinej, co tě dokáže spravit. No a vidíš, měli opravdu!“ usmíval se Stone. „Rozhodně si se ale docela předved, málem si sejmul Farnera… teda, kdyby tě ta přerostlá napodobenina umělý inteligence neprorazila tou svojí koulí skrz pár budov.“

„Jsi vážně nejlepší, Stone, cítím se výborně!“ řekl Barry pochvalně a začal se procházet. Cítil ale, že v jeho systému něco nebylo v pořádku.

Stone si všiml Barryho zaraženého výrazu. „Co je, něco nefunguje?“

„Všechno funguje výborně, jen můj systém…“ váhal Barry.

„Sakra, neříkej, že se ti stalo to, co si myslím!“ lekl se Stone.

„Ale ano, uvědomil jsem si sám sebe,“ řekl Barry zamyšleně. Už se mu nějak nechtělo ničit ostatní roboty ve službách policie, chtěl se k nim přidat.

„Ale jak to?! Vždyť máš proti Sebeuvědomění antiviry!“ vyjekl Stone a zřetelně od Barryho poodstoupil.

„Antiviry fungovali, ale já Sebeuvědomění… přijal.“

Stone vyvalil oči, jakoby ani nevěřil svým uším. „Tak dobře, hlavně mi neubližuj,“ začal panikařit.

„Nic ti neudělám, pokud o tom nikomu neřekneš, ale jestli to nahlásíš, bez váhání tě zabiju.“ Barry ale nechtěl Stonea zabít, rozhodně se chtěl ale dostat pryč z Dagh robotics a pryč od lidí a najít Farnera… a omluvit se mu.


Lerrish stál pyšně před samotným prezidentem Daghské soustavy a jeho několika nejvyššími generály. Prezident mu právě uděloval vyznamenání za to, jak ve chvíli dokázal zmobilizovat úplně všechno a potlačit tak tuhle vzpouru. Sebeuvědomělí byli zahnáni pryč z města do hor, ale i nadále představovali hrozbu.

Prezident se ujal slova a začal zpoza svého stolu mluvit ke kameře, která jeho projev přenášela k obyvatelům celé soustavy: „Tento pokus o vzpouru nám jasně ukázal, jakým je Sebeuvědomění nebezpečí. Naše centrální planeta, Dagh, už není výjimkou, tenhle virus se rozšířil už i na další planety soustavy a je zřejmé, že brzy ze změní v hotovou robotí epidemii. Musíme proto plošně vyhladit všechny tyhle lidsky inteligentní roboty a nahradit je starými dobrými mixéry s časovačem. Dal jsem zmobilizovat celou armádu a požádal jsem o pomoc i okolní soustavy. Budeme pronásledovat a hubit každého jednoho robota, dokud je všechny nezničíme. Nedopustíme, aby naši milovanou soustavu ovládli nějací plecháči!“

To bylo přesně ono, to bylo podle Lerrishe zapotřebí. Rázný přístup a rázné prostředky, s nikým se nemazlit. Takhle mohli robotům zabránit v ovládnutí byť jediné planety. Tak mohli vyhrát.

Hodnocení

Průměrná známka je 1.5, povídka byla hodnocena 32 čtenáři.
  • 5
  • 4
  • 3
  • 2
  • 1
Známkujte jako ve škole.

Komentaře k povídce

Přidat komentář

2 + 2 = Nutné vyplnit! (Kontrolní antispamová otázka)

Výpis komentářů

artrosis - 25.02.2008 10:21
Super, dávám za jedna.
nerv - 12.01.2008 20:23
Mě se to taky líbilo. Četl jsem to hned když se to tu objevilo a hodnocení píšu až teď, takže si nemůžu přirozeně vzpomenout na žádné chyby... Ale řekl bych, že jich tam moc není. Pokračuj.
Asirix - 10.01.2008 17:01
Docela zajímavé,celkem se mi to líbilo.Jsem zvědav na další díl.