Roboti XI: Protiúder

Velikost písma

Velikost písma se udává v bodech, tj. stejně jako např. v MS Wordu. Zvolená velikost zůstává i při tisku.

„Pane, obdrželi jsme zprávu z Robotí soustavy. Od Farnera osobně.“

Velkoadmirál Kreynuck, vrchní velitel vesmírné flotily Lidské federace, vzhlédl od zprávy o dalších bojích s vetřelci ve vnějších soustavách. Upřel pohled na mladého poručíka. „A co říká?“

„Že jejich hlavní město, Dagheras, bylo napadeno admirálem Bertramem. Údajně došlo k bombardování z orbity a smrti mnoha robotů. Robotům se podařilo útok odrazit. Zničili jeden náš křižník a jeden i s posádkou zajali. Admirál Bertram ve svém osobním křižníku uprchl.“ Poručík si odkašlal. „Přišla nám také zpráva od admirála Bertrama, pane. Tvrdí, že byl k útoku vyprovokován a chránil naše napadené jednotky.“

„Zajímavé,“ poznamenal Kreynuck. Jeho modré oči měly jako obvykle skelný, téměř zasněný pohled a nedalo se z nich nic vyčíst. „Admirál Bertram by měl vyjasnit, co v Robotí soustavě dělaly naše jednotky, když tam pro ně platí. A taky co tam dělal on. Znám admirála a jeho hlídková trasa je od Daghu hodně daleko.“ Položil papíry na stůl a opřel se do křesla. „Přesto, zdá se, že plecháči konečně vystrkují růžky.“

„Není to vše, pane. Roboti spolu se svojí zprávou poslali i záznamy ze senzorů a kamer, týkající se událostí, kolem admirálova útoku na Dagheras.“ Poručík se odmlčel, jako by mu následující slova nebyla úplně po chuti. „Zdá se, že admirál napomáhal při vzpouře, která v Robotí soustavě vypukla. Roboti sice opravdu sestřelili mnoho našich letadel, ale byly to vyřazené kusy, které ze záloh podle všeho ukradl sám Bertram. Ani je nepilotovali lidé.“

„Asi mi chcete naznačit, že roboti jsou v tom nevinně.“

„Nejspíš ano. Naše zpravodajská služba ty záznamy důkladně prohlédla, a vypadají věrohodně.“

„Andy, proč to poslali nám?“ Kreynuck si zamyšleně okusoval nehty. „Proč ne na ministerstvo diplomacie?“

„Prý mají špatné zkušenosti s lidskými politiky.“

Kreynuck se předvídavě usmál. „Určitě nejen s lidskými. Párkrát jsem s Farnerem mluvil. Není to idiot, i když je plecháč. Ví moc dobře, že spoustě našich hlavounů by se vyhlazení robotů náramně hodilo. Má Bertram k dispozici nějaké vlastní důkazy?“

„Jen ty sestřelené letouny, ale ty –“

„Už jsme vyloučili,“ dokončil za něj Kreynuck. „Dobrá, odpovězte robotům, že přijímáme jejich argumenty a nehodláme s nimi válčit. Ale ať tu zajatou loď pustí a nechají odletět. Na Bertramovu loď pošlete zprávu prvnímu důstojníkovi, ať převezme velení a admirála vsadí prozatím do vazby, než rozhodneme co s ním, a přiletí do Tar-Galas. Máme dost potíží s těmi parchanty na Okraji, nepotřebujeme další válku.“

„Provedu, pane.“

„Ještě něco?“

Poručík krátce zaváhal. „Farnerova zpráva obsahovala ještě jedno… sdělení. Možná spíš varování. Robotům se prý podařilo potlačit vzpouru na planetě, avšak vůdce vzbouřenců, robot jménem Iranos, uprchl.“

„A kam má ten Iranos namířeno.“

„Farneros si myslí, prý přímo ví, že chce Iranos oživit armádu na Erhelisu 6.“

Velkoadmirálovým obličejem proběhl neklidný záškub. „To není možné. Nikdo se na tu zatracenou planetu nedostal už víc než sto let.“

„Iranos se prý z neznámého zdroje dozvěděl kódy ke zrušení ochrany planety. Farneros si tím je velice jistý.“

Kreynuck pohlédl na poručíka a pak prázdným pohledem zkoumal desku svého stolu.

„Pane?“ ozval se po chvíli poručík.

Kreynuck ho odbyl nepatrným mávnutím ruky. Pak pokývl hlavou, jako by si konečně utřídil myšlenky, a s odhodlaným výrazem vyskočil z křesla. „Celá flotila do stavu pohotovosti. Okamžitě připravte k odletu všechny bojové lodě v soustavě. Ponechte jen minimální stráž. Stejně tak v soustavách, které leží na cestě k Erhelisu 6.“

Poručík si to všechno bleskurychle zapsal do elektronického zápisníku, ale pak namítl: „Pane, při vší úctě, nemůžete jen tak zalarmovat do boje půlku celé naší galaktické flotily. Takovou mobilizaci musí schválit prezident.“

Kreynuck si začal skládat pár nejnutnějších věcí a přitom vrhl na poručíka ironický úsměv. „Kéž bych měl k dispozici půlku flotily. Neshromáždíme takhle narychlo ani sto křižníků.“

„A to je snad málo? Takovou sílu jsme neshromáždili od císařských válek.“

Kreynuck se zastavil a pronikavě na něj pohlédl. „Andy, máš vůbec ponětí, kolik je na té mizerné planetě bitevních lodí a robotů?“

„Vlastně… ani ne.“

„Ale já ano. Řeknu to jednoduše. Pokud by stihl Císař uvést včas do provozu armádu byť jenom na jedné z těch zbrojících planet, válka by se tehdy protáhla o měsíce, možná i roky. A armády ze tří těch planet by už stačili na to, aby Císař zvrátil porážku ve vítězství a galaxii opanovala lidská rasa.“

„Ale vždyť ta výzbroj je už přes sto let stará.“

„Císařovy zbrojí technologie mnohdy převyšovaly ty současné. Jeho taktikou bylo rychlé zničení nepřítele, používal energeticky i muničně velice náročné, ale o to ničivější zbraně. A naše výzbroj je orientovaná na úplně opačný styl boje. A ještě něco, sto let jsme tu měli prakticky nepřerušený mír, minimum lidí v armádě a flotile má nějaké bojové zkušenosti. Císařské robotí jednotky, to jsou naprogramovaní zabijáci. Už chápeš v čem je ten problém?“

„Ano,“ přikývl poručík pomalu.

„Tak se vykašli na prezidenta a svolej každého, kdo je hned k dispozici. Zatímco budu pryč, obvolej velitele čehokoliv, co je v bojeschopném stavu. Nevím, jestli je dokážeme porazit. Závisí na tom hodně, Andy. Rozumíš?“

„Rozumím, pane.“

„Dobře, spoléhám na tebe.“


„Nestihneme to,“ konstatoval suše Dvanáctka.

„Vždyť já vím!“ okřikla ho Jesse. Vztekle praštila elektrickým šroubovákem a unaveně si protřela oči. Dělala na Lerrishově brnění bez přestávky a pouze s pomocí Dvanáctky už deset hodin, ale nebyla ho prostě schopná tak rychle přebudovat tak, aby ho mohla nosit, aniž by se do něj musela nechat zavařit a prošpikovat množstvím jehlových nervových snímačů.

„Už se naloďují do lodí, brzy budou odlétat,“ informoval ji Dvanáctka o dění venku, na Farnerově náměstí, které teď při své rozlehlosti fungovalo jako přistávací dráha pro lodě robotů.

Jesse poklesla v ramenou a pocítila totální bezmocnost. Se smrtí jejího otce se ani zdaleka ještě nesrovnala. Chtělo se jí křičet tak dlouho, až by přišla o hlas, chtěla ze sebe dostat to zoufalství. Chtěla prostě něco udělat. Jenže se jí to nepodařilo, neměla dost času. Selhala. Ale stejně, ať už se do boje zapojit mohla nebo ne, chtěla být u toho, až bude Iranos chycen, či zabit. Potřebovala tam být.

Beze slova vyrazila z domu, který jí byl dán k dispozici na její tajné technické hrátky, o které se ale beztak nikdo nezajímal, a rozhlížela se po někom známém. Dvanáctka za ní jen vykoukl a pak zalezl zase zpátky.

Zahlédla Kutuzova, jak navádí ozbrojené roboty různých druhů do útrob jedné z velikých lodí na Farnerově náměstí. Zjevně se mu dostalo přednostního opravení, protože desetitisíce poškozených robotů stále čekaly na opravu. V ruce dokonce držel zbrusu nový trhač. Ten starý, celý zohýbaný a totálně zničený, stejně jako jeho majitel po souboji s Darkragem, se už opravdu použít nedal.

Zavolala na něj a přiběhla k němu. Když se na ní otočil, k jejímu údivu na ní hleděly dvě modré oči. „Kutuzove,“ zaváhala, „ty máš obě oči?“

Kutuzov se jen usmál. „Říkal jsem jim, ať to pravé nechají na pokoji, ale neposlouchali mě. A nějak se mi nechce si ho vlastnoručně zničit jen pro efekt. To si ho raději nechám.“

„No, rozhodně ti to takhle mnohem víc sluší,“ usmála se na něj. Pak zvážněla. „Chtěla jsem tě o něco požádat.“

„Nemůžeš letět s námi,“ řekl předvídavě Kutuzov.

Jesse byla tou předvídavostí trochu vyvedena z míry, ale nevzdávala se. „Prosím, zůstanu klidně na lodi, chci být jen u toho.“

Kutuzov rozhodně zakroutil hlavou. „Pokud se Iranovi podaří aktivovat výzbroj na Erhelisu 6, získá mnoho bitevních lodí a bezpečno nebude ani ve vesmíru. Nemůžeme ohrozit život dalšího člena vaší rodiny jen proto, abys ty měla dobrý pocit, že jsi byla u toho.“

„Ale já – “

„Iranos tvého otce zabil, protože nám pomáhal. Mohla bys namítnout, že ho znáš lépe než my, ale věř mi, že by nechtěl, aby ses do toho také zapletla.“ Stiskl jí přátelsky rameno. „Zůstaň tu, bude to lepší.“ Zlehka se na ni vřele usmál, což u něj nebylo zdaleka obvyklé, a odešel.

„Lepší pro koho?“ zašeptala tiše a sledovala Kutuzovova vzdalující se záda. Musela však uznat, že měl asi pravdu. Její otec by si nikdy nepřál, aby dobrovolně ohrozila vlastní život. Stála tam a osamoceně sledovala naloďování robotů.


„Udělal jsi dobře, že jsi jí to nedovolil,“ řekl Farneros klidně. S Kutuzovem a Edgem šli chodbou jejich vlajkové lodi jménem Buffer.

„To vím,“ odpověděl Kutuzov. „Přesto si ale myslím, že na to má právo.“

„Neblbni, Kutuzove,“ hlesl na něj Edge přes Farnera. „Nejdeme si tam s Iranem pokecat, jdeme ho sejmout i se všema jeho vzbouřeneckejma prasatama.“

„To, a zachránit Barryho,“ upozornil ho Farneros.

„A Bernieho,“ doplnil Edge.

„Bernie je zrádce,“ sykl stroze Kutuzov.

„Já si pořád myslím, že je v tom nevině,“ vykládal jim Edge. „Prostě se nechal zblbnout, není to jeho chyba. Co si myslíš ty, Farnere?“

Farneros se svojí odpovědí pořádně otálel. Nakonec s pohledem, upřeným vyhýbavě stranou prohlásil: „Myslím, že to zcela jeho vina není. Ale i tak je na straně našich nepřátel a kdyby se mi nepostavil do rány, mohl být Iranos už mrtvý. Pokud komukoliv z vás bude odporovat, zabijte ho.“

Následovalo dlouhé mlčení, ve kterém jejich kovové dupání v chodbách hlasitě rezonovalo. Edge i Kutuzov si všimli změny, která u Farnera přes noc nastala. Byl mnohem rozhodnější, ráznější, ale také krutější. Nechal totiž ihned popravit všechny zajaté vzbouřence, kromě Digerona. Toho pak nechal žít jen proto, že už mučil dost sám sebe. Pocit oklamání a podvodu od Irana v něm vysemenil v užírající pocit hanby a psychického sebemrskačství.

Ani jeden nevěděl, čím to bylo, že u Farnera došlo k takové změně. Té noci po Iranově vzpouře vešel do narychlo zřízeného velitelství a rozhodl o okamžité mobilizaci. Všichni, co mohli, se museli co nejdříve sbalit připravit se k odletu na Erhelis 6, tajemnou původní Císařovu zbrojní planetu, kam podle Farnera Iranos zamířil. A Farnerovi stačilo těch pár hodin, které od té doby uplynulo, aby provedl několik velice rázných a veskrze nemilosrdných rozhodnutí, ať už šlo o zmíněné popravené zajatce, nebo o rozhodnutí, že veškeří techničtí roboti se místo opravy zraněných civilistů soustředí na urychlení přípravných prácí k trestné výpravě. Něco se s ním zkrátka stalo a Edge ani Kutuzov si nebyli jistí důsledky. Bezesporu byl tento nový silný Farneros ku prospěchu věci, ale otázkou bylo, zda to prospěje i jemu samotnému.

Došli na jasně osvětlený můstek. Ten se od většinou používaných můstků, kde se oči převážné části osazenstva upínaly k hlavním obrazovkám v čele můstku, dost lišil. Tento typ můstku mnohem víc připomínal pozemní velící středisko, se všemi panely a obrazovkami rozprostřenými kolem. Bylo to připomínkou manýrů původní Nezávislé daghské soustavy, která, protože se odtrhla od Lidské federace, musela mít naschvál všechno jinak. Ať tak či onak, z praktického hlediska to bylo úplně jedno.

Farneros, Edge i Kutuzov si našli své posty, které si vzali na starost a kontrolovali údaje z nich. Byl tam s nimi i Rayride, robot, který velel robotí flotile, když bojovala s Bertramovými křižníky.

„Pozemní velení hlásí, že všichni už jsou na lodích,“ řekl Rayride se zrakem upřeným na jednu z obrazovek, zavěšenou pod stropem.

„Vyšlete pozdrav a odstartujte,“ rozkázal Farneros.

Motory lodí s řevem zabraly a vynesly kovové kolosy do výšin. Na orbitě se lodě spojily s dalšími částmi flotily, na něž se armády robotů nalodily jako první.

„Nastavte kurs na Erhelis 6.“ Promluvil opět Farneros. „Plná hyperprostorová rychlost, vymáčkněte z nich úplně všechno, ať jsme tam co nejdříve. Iranos na nás nepočká.“


Barry stál uprostřed krychlovité, tmavé cely, kterou chránilo slabě červeně zářící silové pole. Po souboji s Iranem ho sice vzbouřenci opravili, ale rozhodně ne nijak důkladně Skrze silové pole na něho hleděl jeho syn.

Podle toho, co Barry viděl, když ho odváděli sem dolů, se nacházel na legendárním Erhelisu 6. Barryho myšlenkové obvody a programy, celá jeho osobnost, se nelidně kroutily napětím, skoro až strachem. Iranos se bez problémů dostal tam, kam nikdo nevkročil víc než sto let, a s největší pravděpodobností se mu i podaří zdejší robotí armády probudit k životu. Možná už se tak dokonce stalo, to Barry odsud nemohl vědět.

Přesto se ale většina jeho myšlenek teď upírala k Berniemu. Nemohl mu odpustit zradu, ale byl to jeho syn a chtěl pochopit Bernieho důvody k přeběhnutí.

„Iranos tě nechá naživu, domluvil jsem to s ním,“ ozval se po jejich dlouhém mlčení Bernie jako první.

„A ty mu věříš?“ Barry zněl na svůj vkus až příliš rozčíleně. „Zradil Farnera, zradil i Digerona. Myslíš, že se bude zdráhat zradit i tebe?“

Bernie zakroutil hlavou. „Nerozumíš tomu. Iranos zničí a zradí jen ty, co mu stojí v cestě. Takoví byli Farneros i Digeron, proto je zradil. Ty pro něj nejsi nebezpečný, nechá tě být.“

„Probuď se! Iranovi je jedno, jestli mu ty nebo já stojíme v cestě. Když se mu zamane, tak nás zabije. Je to šílenec, od začátku byl, nepotřebuje důvod, aby zabíjel.“

„Ale potřebuje věrné pomocníky, bez nich nezvítězí,“ poukázal Bernie.

„Zdá se ti snad, že by jich teď měl málo?“

„Císařská armáda zatím není připravená, ale brzy bude. Mají zastaralý software a navíc jim musíme vštípit zcela nový řád věcí, než za jakého byly stvořeni. Až dorazí Farneros, budeme na něj připraveni.“

Barry se zachvěl. Copak Farneros neví, že se žene přímo do vosího hnízda? „Musíš to zastavit.“ Ač se tomu snažil zabránit, jeho hlas zněl zoufale.

„Je to pro dobro nás všech,“ odpověděl Bernie.

„Copak jsi se taky zbláznil?!“ Barry už se dále neudržel a rozkřikl se na Bernieho. Ten z toho byl očividně celý nesvůj. „Iranos zabil Nisu, zabil taky Harshdrilla a tisíce dalších robotů! Tohle není pro dobro nikoho, jen pro Iranův vlastní prospěch!“

Bernie se nechtěl jen tak nechat zatlačit a také zvýšil hlas. „Iranos chce pozvednout naši rasu! Organici nás neprávem utlačují, ale Iranos s tím skoncuje! On je pravý vůdce robotů, to on se nás snaží pozvednout někam výš! Není jako Farneros, který zavinil náš pád v milost a nemilost lidí a jim podobných!“

„Poslouchej se chvíli, mluvíš jako on!“ Barry byl tak rozzuřený, že se během hovoru přiblížil k silovému poli jen na pár centimetrů.

Bernie rezignovaně sklonil hlavu. Pak na Barryho smířlivě pohlédl. „Ve vlastním zájmu takhle nemluv před Iranem. Zabil by tě, a to já nechci. Nikdy jsem nechtěl.“ Otočil se k odchodu. „Ani smrt Nisy jsem nechtěl. Mrzí mě to.“

Barry sledoval, jak Bernie odchází prázdnou vězeňskou chodbou. Jeho poslední sdělení ho téměř dojalo. Znělo naprosto upřímně a byly v něm všechny výčitky svědomí, kterými Bernie kvůli své zradě trpěl. Barry byl rád alespoň za to – jeho syn se zatím nestal podobným bláznivým fanatikem, jako byla trojka vraždících magorů Stablasher, Darkrage a Ironwrecker. Přesto se ale Barry neubránil zoufalému pocitu bezmocnosti, při kterém pěstí vztekle praštil do silového pole.

Následný výboj energie projel celým jeho tělem a srazil ho na zem. Doslovně to vyjadřovalo jeho pocity. Opřel se hlavou o zem a v myšlenkách se snažil Farnera odradit od jeho nerozvážného útoku proti císařské robotí armádě. Zároveň však doufal, že tu bude co nejdřív.


Šli si pro něj. Slyšel je a od začátku s tím i počítal. Nepočítal však, že to bude za takových okolností.

Bertram zklamal sám sebe. Chtěl svou vytouženou pomstu, ale místo toho se mu dostalo jen hanby.

Nenáviděl roboty, bože, jak je nenáviděl. Obětoval by všechny dýchající bytosti ve vesmíru, celý by jej smetl, jen kdyby to znamenalo i zničení všech robotů. Byla to obrovská nenávist spojená s nesnesitelnou bezmocností pomstít se. Nenáviděl roboty, nenáviděl sebe, nenáviděl celý svět.

Zvedl na křesle položenou laserovou pistoli a usedl. Zkoumavě si prohlížel pistoli a zkusmo, s pojistkou, namířil hlaveň proti spánku a stiskl spoušť. Ozvalo se vzpurné klapnutí. Bertram si ztěžka povzdychl a položil si zbraň do klína. Chtěl vymazat celou svojí existenci, hnusil se sám sobě, nemohl snést tu neskutečnou hanbu.

Svoje léta psané paměti vymazal z počítače. Vyznamenání a ceny strhal ze zdí a nechal je spálit jako odpad. Zbývalo jediné.

Jeho první důstojník dostal rozkaz zatknout ho. Počítal, že k tomu dojde, když se pouštěl s Iranem do toho riskantního podniku, ale myslel si, že v tu dobu se bude opájet blaženým pocitem pomsty. Ale teď neměl nic. Znovu uchopil zbraň, odjistil ji a namířil proti svojí hlavě.

Náhle se začal třást, dech se zrychlil, potily se mu dlaně a klouzaly po hladkém povrchu pistole. Musel ji dokonce chytit oběma rukama, aby ji udržel namířenou. Ale do pusy to bylo jistější. Rychle si hlaveň nacpal do úst. Třes nepřestal, ale zuby zbraň držely na svém místě.

Zavřel oči a tvář se mu zkřivila do bolestné grimasy. Zatlačil na spoušť. Jako by však najednou neměl v prstech žádnou sílu, i spoušť snad nyní vyžadovala mnohem silnější stisk. Z očí mu nechtěně vyrazily slzy a rychle klouzaly po zpocené tváři. Nešlo to.

Celý rozklepaný vytáhl zbraň z pusy a zbědovaně na ni pohlédl. Už ani zabít se nedokázal. Zahodil pistoli někam do kouta a unaveně se opřel do křesla.

Vylekaně nadskočil, když se ozvalo zapískání zvonku na dveřích. První důstojník chtěl být zdvořilý. Bertram se rozmrzele zasmál a hned potom zasténal. To byl tak politováníhodný, že se mu musely činit takovéhle ústupky? Copak pro něj prostě nemohla naběhnout jednotka ozbrojenců, jako pro každého provinilého zločince v řadách flotily?

Bertram se ani nenamáhal, aby prvnímu důstojníkovi otevíral. Stejně mu systém lodi otevře, jakmile předloží číslo rozkazu o jeho zatčení. Tak se také stalo a dveře se se zasyčením otevřely. První důstojník šel v čele, jednotka ozbrojenců až za ním.

„Admirále, tímto vás zbavuji velení a zatýkám vás za podezření ze zločinů porušení diplomatických dohod, genocidy cizího národa, zpronevěry armádního majetku, nepovoleného útoku na cizí stát, napomáhání vzpouře v cizím státu a také velezrady. Budete souzen a po zásluze odsouzen.“ Hlas prvního důstojníka zněl vzhledem k Bertramovu stavu neobyčejně krutě.

„Čím jsem si tohle zasloužil?“ Byla to spíše řečnická otázka, adresovaná snad někomu tam nahoře, ale Bertram při ní přesto upřeně hleděl svýma uslzenýma a zničenýma očima na prvního důstojníka.

„To rozhodně soud,“ řekl po krátkém váhání. „Nasaďte mu pouta.“

Dva ozbrojenci k Bertramovi přistoupili, surově ho postavili na nohy a spoutali ho.

„Odvést,“ přikázal první důstojník, nyní už fakticky kapitán lodi.

Ozbrojenci Bertrama odváděli do lodního vězení, který tak se skloněnou hlavou musel čelit dalšímu ponížení.


Jesse se za asistence Dvanáctky dál trpělivě vrtala v Lerrishově zbroji. Neskutečně ji rozčilovalo to absolutní ticho, které po odletu armády v Dagherasu nastalo. Skoro polovina obyvatel města byla zabita během bitvy, dalších mnoho tisíc odletělo s Farnerem a ti, co zde zůstali, mlčky napravovali škody po bombardování nebo pomáhali poškozeným robotům.

Toužebně pohlédla skrz okno na oblohu a zkřivila ústa v přemýšlivém výrazu. Dospěla k naprosto spontánnímu rozhodnutí.

„Letíme za nimi.“

„Prosím?“ blikl Dvanáctka překvapivě očima.

„Všeho nech a sbal cokoliv, co by se mohlo hodit,“ řekla Jesse a začal házet věci do několika batohů, tašek či kufrů.

„Asi jsem to špatně pochopil,“ pozvedl Dvanáctka ukazovák v tázavém gestu. „Zdálo se mi, jako byste snad říkala, že letíme na Erhelis 6.“

Jesse se na něj usmála. „Neměl by ses tak podceňovat, pochopil jsi to velice správně.“

„Ach tak,“ potřásl hlavou udiveně. „Jen jsem si dovolil vyjádřit pochybnosti, protože tenhle nápad, se, Jesse, jen tak mimochodem, rovná sebevraždě. Ale stejně mě neposlechneš, tak co se tu vůbec snažím.“

„Ne, neposlechnu tě,“ pokrčila Jesse rameny a vzápětí se na něj podivně uklidňujícím způsobem zamračila. „Neboj se, nehodlám se zaplést do bitvy, chci jen být u toho.“

Dvanáctka hodil několik různých stočených kabelů do jedné tašky a zapnul u ní zip. „To jsem si opravdu oddychl. Skoro jsem se bál, že to bude nebezpečné.“


Farneros seděl uvolněně v křesle ve své kajutě a naslouchal zvukům prazvláštní robotí hudby. Jakmile se roboti osamostatnili, snažili se ve všem vyrovnat lidem, spíše je překonávat. Ale i kdy ž měli roboti své umění, stejně jako lidé, jejich vkus se od toho lidského dost lišil. Hudba robotů tak byla velice komplikovaná, rozmanitá, zaměřená na co největší obtížnost skladeb. Pro ně neexistovalo nic jako klasické lidské písně. Jejich skladby byly dlouhé, instrumentální a pokud se, byť jen trochu, někde opakovaly, byly považovány za zoufale neoriginální, nepromyšlené a nehodné poslechu.

Farneros však tyhle pestré zvukové koláže rád poslouchal, jakkoli by se člověku mohly zdát jako chaotické, nemelodické skřípání všeho možného. Jemu však tato hudba připadala velice uklidňující a dobře se mu při ní přemýšlelo.

Když do kajuty vstoupil Kutuzov, Farneros ihned ztlumil hlasitost a upřel na něj zrak. „Tak kolik?“

Kutuzov krátce zaváhal. „Ne dost. Při bitvě s Iranem zemřelo hodně bojových robotů.“

„Odpověz,“ řekl Farneros tvrději, než původně zamýšlel.

Kutuzov se v reakci na to poněkud zamračil. „K dispozici je asi tři sta čtyřicet tisíc vyzbrojených robotů.“

Farneros přikývl, jako by podobné číslo očekával. „To bude stačit.“

„Při vší úctě, Farnere,“ založil si ruce nespokojeně na hrudi, „většinou jde o civilisty, které jsme honem nahnali do lodí a strčili jim do ruky zbraně. Skutečných vojáků máme jen minimum.“

„Oni to zvládnou,“ řekl Farneros uklidňujícím hlasem.

„Nesouhlasím. Tohle je šílená akce. Jestli se Iranovi podaří aktivovat armádu na Erhelisu 6, bude mít desítky milionů bitevních robotů. Farnere, smetou nás!“

Farneros na něj zkoumavě pohlédl a pak se postavil z křesla. „Znám Irana. Je moc pyšný, než aby je na nás poslal všechny. A krom toho, cílem je zabít Irana a dostat zpět Barryho, nemusíme vyhrát bitvu.“

„Vždycky něco může selhat. Tady to navíc vypadá, že selže úplně všechno. Nemáme jedinou výhodu.“

„Velkoadmirál Kreynuck z Lidské federace nám přislíbil pomoc. Pokud selžeme, zasáhnou proti Iranovi lidé.“

„Nevěřím lidem,“ odfrkl si Kutuzov.

„To já také ne, ale nic jiného nám nezbývá. Velkoadmirál slíbil, že vypraví flotilu a co nejrychleji se dostaví na Erhelis 6. Zdál se mi jako velice čestný muž, věřím mu.“

„Tvoje důvěra v nesprávné osoby nás dostala tam, kde jsme teď,“ řekl chladně Kutuzov.

„Důvěra je nutná, mezi přáteli i mezi spojenci. To, že jsem se jednou spálil, neznamená, že přestanu věřit.

„Já vím,“ odpověděl Kutuzov. „Žádám tě jen o opatrnost.“

Chvíli tam tak mlčky stáli, až se Farneros usmál a prohlásil: „Jsi dobrý přítel, nejlepší, jakého mám. Dobře, že jsi tady.“

Kutuzov po takové upřímné výpovědi nevěděl, co říct, a tak se v obličeji také trochu uvolnil, skoro až usmál. „Až osvobodíme Barryho, budu zase druhý nejlepší.“

Farneros s úsměvem přikývl a znovu se posadil do křesla.

Kutuzov se krátce porozhlédl po místnosti, jako by hledal ztracená slova. „Za necelé dvě hodiny budeme u Erhelisu 6.“

„Dobře.“

Kutuzov opět zaváhal. Zřejmě čekal poněkud bohatší odpovědi. „Ještě doladím pár map a rozdělení jednotek.“

Farneros opět jen přikývl. Kutuzov udělal to samé a pak trochu rozpačitě odešel. Farneros znovu zvýšil hlasitost hudby a nechal se uklidňovat jejími tóny. Možná to nedával navenek tak najevo, ale ještě nikdy necítil před bitvou takový neklid, možná to byl dokonce strach. Strach o život Barryho, strach o život Kutuzova, Edge, ale i Bernieho a všech ostatních robotů. Iranos mu naháněl strach kvůli tomu, jak moc se mu podobal. A Farneros sám sebe znal dost dobře a věděl, co všechno dokáže, i když se tím nijak nechvástal. A když to všechno dokázal on, dokáže to i Iranos.

Iranos mu ve skutečnosti naháněl mnohem větší strach, než byl Farneros ochoten přiznat. Farneros se poprvé v životě bál.


Kreynuck se po celou dobu cesty na Erhelis 6 probíral starými válečnými záznamy, aby se dozvěděl co nejvíc o výzbroji Císařových armád. Občas narazil na nějakou výhodu, jako třeba horší manévrovací schopnosti císařských křižníků, ale většinou se dovídal jen samé špatné zprávy. Tak například laserová děla u císařských bitevních lodí nebyla klasická současná laserová děla. Ta císařská totiž spolu s laserovým výbojem vystřelovala i kusy kovu, které se zarývaly do trupů nepřátelských lodí. I štíty fungovaly trošku jinak. Ty současné se soustřeďovaly na odrážení energetických výbojů, či pevných projektilů. Byly jakousi další vrstvou pláště, táhnoucí se po povrchu lodi. Naproti tomu štíty císařských lodí měly spíše zpevňovací funkci. Činily samotný trup lodi odolnějším, než aby samy pohlcovaly výstřely. Bylo to uzpůsobeno Císařovu rychlému, agresivnímu stylu boje ve vesmíru. Tyhle štíty propustily mnohem méně střel v počátcích bitvy. Lodě tak déle vydržely prakticky bez poškození. Ale když už se nějaké poškození objevilo, stačil výstřel do stejného místa, a znamenalo to daleko větší poškození než se současnými štíty. Ty byly stavěné na dlouhé bitvy, kdy se už polorozpadlé lodě vytrvale ostřelovaly a štíty je stále udržovaly provozuschopné.

Císař bojoval prakticky se všemi rasami galaxie, a tak jeho flotily musely být velmi všestranné, připravené na boj s kýmkoliv. Zmíněná laserová děla tak byla účinná především proti méně vyspělým rasám, které nespoléhaly tolik na štíty. Avšak pokud chtěl porazit technologicky mnohem pokročilejší rasy, disponující odolnými energetickými štíty, musel tomu přizpůsobit výzbroj svých lodí. Řešením byla iontová děla. Ta po zásahu způsobovala rozkolísání celistvosti štítů, které pak byly daleko propustnější pro běžnou palbu. Tímhle příšerným žroutem energie Císař zpočátku rozdrtil především archony, doufající ve své nadutosti, že by ho byli schopni porazit sami.

Další Císařovou velkou zbraní byly dobře organizované flotily malých lodí. Eskadry tisíců stíhaček s podporou rychlých šalup vytrvale vítězily nad svého času dlouho neporaženou hertskou rojovou flotilou a způsobily velké potíže i ostatním Císařovým nepřátelům.

Když se k tomu přidala i Císařova perfektně vyzbrojená, vycvičená a organizovaná pěchota, spolu s kvalitním velením, byla Císařská armáda kdysi dokonale fungující, neporazitelným strojem. Ale to všechno už bylo teď pryč. Výzbroj armád na Erhelisu 6 mohla být ve své zastaralosti jakkoli záludná, ale před Kreynuckem teď stál zcela jiný nepřítel. Císař vítězil, protože sladil všechny důležité prvky ozbrojených sil, ale Iranos hodlal oživit stoletou armádu robotů, která nikdy nebojovala. Kreynuck se nepouštěl do boje s Císařem, pouštěl se do boje s šíleným robotem, který si vypůjčil cizí armádu.

Kreynuck určitě neměl v úmyslu Irana podceňovat, zároveň z něj však nehodlal mít přílišný respekt. Byl to rozčílený stroj, nikoli nejgeniálnější vojevůdce všech dob.

Ozvala se táhlá, hluboká siréna, ohlašující výstup flotily z hyperprostoru. Tohle nabírání dalších a dalších lodí po cestě velmi zdržovalo let na Erhelis 6, ale neměl na vybranou. Nemohl se jako blázen přiřítit ke zbrojní planetě s deseti křižníky, zároveň však musel spěchat. Díky tomu připojování lodí k flotile probíhalo ve spěchu. Kvůli nedostatku času navíc nemohl čekat na lodě, které se tak rychle nestihly připravit k odletu. Až dorazí k Erhelisu 6, budou jen vzdáleně připomínat organizovanou bitevní flotilu.

Po několika minutách se ozvala další siréna oznamující pro změnu opětovný vstup zase o něco silnější flotily do hyperprostoru.

Kreynuck si promnul oči a pak se začetl do technického dokumentu o motorech císařských lodí.


Robotí flotila se po dlouhém letu vynořila v systému Erhelis. Jeho slabá hvězda na ně z velké dálky vrhala jemné bílé světlo. Farneros s ostatními na můstku Buffera krátce zkoumali senzory celou soustavu a pak podsvětelnými motory opatrně zamířili k šesté planetě soustavy, tmavé šedé kouli.

„Štít i palebná ochrana planety jsou vypnuté,“ přečetl nahlas Kutuzov údaje z jednoho z monitorů. „V okolí žádné lodě. Z povrchu zatím žádné energetické výkyvy, ale senzory jsou silně rušeny ochrannými družicemi na orbitě.“

„Můžeme je zničit?“ zeptal se Farneros.

„Jistě, ale neriskoval bych to. Upozornili bychom na sebe předčasně.“

„Možná na to nejsem žádnej expert,“ ozval se Edge, „ale ani ty rušící družice by neskryly aktivitu celý tý zatracený armády tam dole.“

Farneros tázavě pohlédl na Kutuzova, který ihned přikývl. „Má pravdu. Pokud tam Iranos je, zatím se mu nepodařilo armádu aktivovat.“

„A já doplním, že v tom případě bysme radši měli pohnout zadkama, než se mu to povede,“ pronesl Edge vesele, navzdory všeobecně blbé náladě, která mezi roboty panovala.

„Ale kde provedeme výsadek?“ obrátil se Kutuzov přednostně na Farnera. „Celá planeta je pokrytá továrnami, skladišti, hangáry s loděmi a seřazenými vojsky císařských robotů.“

„Musíme do A-centra,“ odvětil Farneros trošku záhadně.

Edge překvapeně zamrkal. „Do čeho že?“

„Do A-centra,“ zopakoval Farneros klidně. „Tak to za Císaře fungovalo na velkých základnách. Každá měla své A-centrum, B-centrum, C-centrum a D-centrum. Z A-centra se řídily ty nejdůležitější věci, bylo největší, tam pobývali velitelé. Pokud bylo zničeno, všechna tahle oprávnění byla odblokována v počítačích v B-centru. Pokud bylo zničeno i to… no však víte,“ mávl rukou, aby to urychlil.

„Co když zničili i D-centrum?“ zeptal se Edge se svou dětskou zvědavostí.

Farneros se pobaveně usmál. „D-centrum bylo většinou tak bezvýznamné, že jeho zničení už fakticky znamenalo pád celé základny, nebo jiného zařízení. Ale hlavím přínosem bylo, že základny nikdy nezůstaly bez velení. Dříve se totiž stávalo, že bylo zničené velitelské stanoviště a najednou nebylo odkud velet.“ Pokývl hlavou k obrazu Erhelisu 6. I z orbity bylo poznat, že planeta je celá pokrytá budovami a různou technikou. Skoro se dalo říct, že svítila císařskou černí od všech těch nehybných strojů. „Ovšem tohle je jedno obrovské vojenské zařízení, takže je tu těch center přirozeně daleko víc. Každopádně, dokud A-centrum Erhelisu 6 stojí, může Iranos roboty aktivovat jedině odtud. Má tam i nejlepší zázemí.“

„Mám všechny připravit na výsadek?“ otázal se Kutuzov po chvíli mlčení.

„Ano, ale všechny ne.“ Farneros otočil zády vůči obrazovce s přímým záběrem na planetu a pohlédl přímo na ně. „Můžeme tam nakráčet s třemi tisíci roboty, nebo klidně s třemi sty tisíci, ale pokud Iranos aktivuje císařské roboty, bude to jedno.“ Jeho slova zůstala viset ve vzduchu jako hrozba.

„Tak kolik tedy?“ zeptal se Kutuzov opět po chvíli.

„Dvacet tisíc.“ Farneros jako na potvrzení pokývl znovu hlavou. „Půjde s námi dvacet tisíc robotů.“

„Myslel jsem, že je to jedno,“ rýpl si Edge.

Kutuzov se na něj hluboce zamračil, čímž mu naznačil, že teď na nějaké rýpání a vtípky nebyl vhodný čas. „Na výsledku se to neprojeví, ale větší armáda nám dá víc času.“ Otočil se k Farnerovi. „Nechceš jich s sebou vzít raději víc?“

„Ne, dvacet tisíc bude stačit. Ale ať jsou ostatní připraveni nám jít na pomoc. Rayride, ty tu dávej pozor na jakoukoliv aktivitu. Snad se vrátíme brzy.“


Transportní lodě hladce proletěly atmosférou planety. Všechny lodě přistály na několika volných plochách, kde vyložily roboty a čekaly na odlet.

Venku se robotům naskytl pohled na planetu duchů. Temná, věčně zamračená obloha byla jen kulisou pro ponurý obraz vypnutého strojového města. Nikde nebylo ani živáčka. V lehkém větru tu a tam něco zavrzalo a zastavené stroje vrhaly ve slabém světle hvězdy groteskně pokřivené stíny. Atmosféra byla o to horší, že ačkoli podle postavení slunce bylo zhruba poledne, hvězda byla skutečně tak slabá, že to tu vypadalo jako v noci.

Farneros nechal vyslat nejdříve hlídky, ale ani ty nic nenašly. Po krátké poradě se tak malá robotí armáda vydala v rojnici na pochod k A-centru.

Procházeli kolem otevřených montážních hal plných tanků, letounů nebo děl. Míjeli hranaté budovy s neznámým účelem, vysoké strážní věže a děla namířená k nebi. V jednu chvíli pak napravo zahlédli obrovskou přistávací plochu zaplněnou asi patnácti císařskými bitevními křižníky. Od těch současných se moc nelišily. Byly o něco robustnější, hranatější, ale klínovitý tvar současných lidských křižníků měly i tyhle císařské. Ve skutečnosti právě tohle byly první lodě s tímto pro lidské flotily charakteristickým tvarem. Tyhle měly však o něco menší postraní výčnělky na zadních rozích lodi pro manévrovací trysky. U současných křižníků totiž tyto výčnělky pomalu ale jistě dostávaly podobu jakýchsi malých postranních křídel. Oproti těmhle dvoukilometrovým kolosům vypadaly současné, o půl kilometru kratší lidské křižníky jako drobečkové, o lodích skromné robotí flotily ani nemluvě.

Jak šli dál, všude po spletité síti různých chodníků a silnic pro vozidla stáli nehybně bitevní roboti. Byli zde zanecháni sice plně funkční, ale bez programové výbavy.

„Páni, Farnere, ty máš ale bratránků,“ poukázal Edge na zjevnou podobnost mezi jím a bitevními roboty.

Co však nahánělo strach, bylo jejich množství. Nebyla to žádná nastoupená ohromná armáda, co vzbuzovala zděšení už na první pohled, ale když se kolem sebe roboti porozhlédli pečlivěji, množství temných siluet kolem nich i v dálce bylo skutečně znepokojivé.

Farneros kousek před nimi poznal obrys A-centra. Po krátkém váhání se tak opět dali do kroku. Jejich kovový dupot, i normálně dost hlasitý, se v tomhle smrtelném tichu nepříjemně rozléhal.

„Chcete vědět, co by mě zajímalo?“ rozhodl se Edge pozvednout náladu hovorem.

„Předpokládám, že i když řekneme ne, tebe to nezastaví,“ zabručel mrzutě Kutuzov.

Edge ho přesně dle předpokladů ignoroval. „Proč to ten Iranos vlastně dělá? Proč si nemůže prostě sednout a v klidu koukat na seriály?“

Farneros mu se skloněnou hlavou odpověděl: „Všichni roboti v Císařově armádě měli ve své osobnosti zahrnutou vrozenou oddanost jeho osobě. Ale u Irana nastal zřejmě defekt – byl až příliš horlivý. Když Císař zemřel, u nás ostatních ta oddanost logicky zmizela, ale Iranos se s tím nehodlal smířit – chtěl bojovat dál ve jménu Císaře, i když mrtvého.“

„Jasně,“ mávl Edge rukou. „To už přece všichni víme, ale… to je vážně debil? Myslím, copak je normální že se někdo rozhodne bez nějakýho fakt velkýho důvodu všechny zmasakrovat?“

Farneros se mírně usmál. „Normální to není, ale v tom tkví jeho vada. Pokud už nemůže bojovat za Císaře, chce se jím přímo stát. Proto se taky vydal sem, pro jeho ztracenou armádu.“

„Jasně, chápu, takže vada.“ Edge se najednou dlouze zasmál. „Až ho příště potkám, tak se mu podívám do očí, nahodím drsnej výraz a řeknu: ‚Poslyš, Irane, něco ti povím –‘“

„To jsem opravdu zvědav, co to bude.“

Při zaznění toho hlasu se naráz všichni zastavili a vzhlédli. Na vrcholu jedné ze strážních věží tam stáli Iranos, Ironwrecker, Stablasher, Darkrage a Barry s rukama za zády. Bernie se tak trochu plaše krčil za Iranem, v ruce držel Barryho dvojici mečů.

„Já poslouchám,“ zavolal Iranos posměšně znovu k Edgeovi.

Edge nejistě zatěkal očima, pak se co nejmileji usmál. „Zrovna jsem se chystal říct, že jsi vadnej, ale když jsi tady, tak to asi padá.“

Následovalo hrobové ticho, kdy každý čekal, co Iranos udělá, ale ten se jen na okamžik pousmál.

Edge ale zjevně ještě neměl dost a houkl na Irana: „Vidíš, já věděl, že tě to pobaví.“

„Edgei,“ zašeptal Kutuzov nezvykle ustaraným hlasem.

„Co?“ odsekl Edge stejně tiše.

„Teď ne.“

Farneros se ujal slova a udělal krok dopředu. „Irane, vzdej se a nic se ti nestane. Je nás tu dvacet tisíc a tobě se nepodařilo aktivovat Císařovi roboty, nemáš šanci.“

Farnerovi roboti se zatím pomalu rozptýlili do jakési obranné formace.

Iranos se s dráždivým úšklebkem poškrábal na bradě. „Obávám se, že celé tvoje sdělení bylo špatně.“ Potom pokynul Ironwreckerovi. Ten stiskl nějaký druh dálkového ovládání.

Pár vteřin se nedělo nic, ale pak to ve všech císařských robotech zahučel a pohnuli se. Oči se jim zeleně rozzářili a všichni naráz vytasili meče podobné Ostří zkáze, jen ne tak masivní.

„Mají nahrané programy a čekají jen na můj povel,“ zasmál se Iranos zlomyslně. Barry se vedle něho neklidně kroutil tak dlouho, až ho Ironwrecker praštil zezadu po hlavě. „Řekl bych,“ pokračoval Iranos, „že jich je víc než dvacet tisíc.“

Farneros přivřel oči. Musel usilovně přemýšlet. Iranos měl všechny trumfy, on neměl nic. Teď už šlo pouze o Barryho záchranu, vítězství už zde nebylo za žádných okolností možné. „Chci jen Barryho, pak odejdeme a necháme tě na pokoji.“ Snažil se, aby to znělo co nejvyrovnaněji.

Iranos si samozřejmě všiml náhlé změny jeho požadavků, ale nijak to nekomentoval, jen se dál zlovolně usmíval. „Tak Barryho,“ řekl významně. Vytasil z pouzdra na zádech Ostří zkázy a přidržel ho u Barryho krku.

„Slibuji, že když nám ho vydáš, ihned odletíme,“ zopakoval Farneros prosbu. Náznaku žadonivého tónu se při tom nevyhnul. Moc dobře věděl, čeho je Iranos schopný.

Iranovi zmizel úsměv z tváře a nahradil ho vzteklý výraz plný zlosti. „Ohledy jsi na mě měl brát dřív.“ Přitáhl si Barryho před sebe a vrazil mu Ostří zkázy do zad. Hrot meče vyjel Barrymu břichem ven.

„Ne!“ vykřikli Farneros, Kutuzov i Edge naráz, přestože Iranos záměrně nezasáhl místo s životně důležitými součástkami. Byla to jen výstraha, ale hodně přesvědčivá.

Iranos vyrval z Barryho Ostří zkázy, srazil ho na kolena a chytil ho pod bradou s mečem napřaženým výhružně v druhé ruce. Barry se svíjel, ale Iranos ho nenechal se vysmýknout.

„Farnere, dělej něco,“ sykl Kutuzov tiše. Znělo to zlostně, ale bylo v tom cítit stejné zoufalství jaké pociťoval sám Farneros.

„Já tě žádám… prosím…“ snažil se Farneros dál.

Iranos se opět usmál. „Samotného Farnera jsem dohnal k zoufalství. Už jsem viděl dost…“ Meč se pohnul.

„Nedělej to!“

„Čas slov skončil!“ okřikl ho Iranos nekompromisně a rozmáchl se mečem Barrymu po krku.

Farneros to všechno beze slova sledoval. Viděl Barryho bolestný výraz očekávající každou chvíli smrt, s jakou dychtivostí to naopak očekává Iranos, jak si rozžhavená čepel Ostří zkázy proráží cestu vzduchem a blíží se k Barrymu. Pak se to všechno zastavilo. Farneros se chvíli divil, co se stalo, jestli to není porucha v ten nejnevhodnější okamžik. Ale pak šokovaný Iranos, s mečem deset centimetrů od Barryho krku, zkroutil tvář do nepředstavitelného vzteku. Pohnul se kousek do strany odhalil za sebou Bernieho, jenž s odhodlaný pohledem stále svíral rukojeti dvou mečů zaseknutých do Iranových zad.

Farneros nečekal ani vteřinu a vykřikl: „Střílejte!!!“


Od Farnerových robotů se vyrojily spršky střel kosící první, nepřipravené císařské roboty. Několik jich vyletělo i ke strážní věži, na které stál Iranos, ale on ani nikdo z jeho přisluhovačů nebyl zasažen.

Bernie v tu chvíli stále držel meče zaražené v Iranových zádech. Ten k němu s výrazem nekonečného vzteku obrátil hlavu, jak jen to v téhle pozici šlo. „Zabte ho!“ vykřikl a sám se po Berniem ohnal Ostřím zkázy. Ten v tu ránu vyrval meče z Irana a sklonil se před jeho úderem. Za zvuků připomínajících vzteklé kocouří prskání se na něj vrhl Stablasher, ale Bernie ho jedním šikovným kopancem pod bradu shodil ze strážní věže. Ve stísněném prostoru strážní věže pak ještě Darkrage svým kladivem omylem srazil dolů i Ironwreckera. Iranos a Bernie se následně zaklesli meči a navzájem se přetlačovali.

„Běž!“ vykřikl Bernie na Barryho. Ten se jen ohlédl na poněkud tupě přihlížejícího Darkrage a když zjistil, že ten mu v tom zabránit rozhodně nedokáže, se stále spoutanýma rukama seskočil z věže.

„Hnusný zrádce!“ zařval Iranos na Bernieho uprostřed zaklesnutí. „Zabiju tě!“ Pak na ně zatlačil tak, že už to Bernie nevydržel, a tak se oba i s kusem vyrvaného zábradlí zřítili na zem.

Darkrage se kolem sebe trochu zaskočeně rozhlédl. Když zjistil, že tady zůstal sám a dole zatím zuří bitva, pokrčil rameny a také seskočil.


Za zvuků tisíců pálicích laserových i jiných zbraní nebylo pomalu slyšet vlastního slova. Barry s žuchnutím dopadl na tvrdou zem, vyskočil na nohy a rozhlédl se kolem sebe. Chtěl hlavně pomoct Berniemu, který sice zradil je všechny, ale nyní ho zachránil před smrtí. Nejdříve se však musel zbavit pout.

Přes zástupy císařských robotů s potěšením spatřil v čele robotích sil Farnera, Edge i Kutuzova. Mezi ním a spřátelenými roboty však bylo několika řad císařských robotů a nebyla šance se k nim zatím dostat.

Svým neopatrným postáváním a pokukováním upoutal pozornost dvou císařských robotů na okraji bitevního pole. Ti se k němu ihned rozeběhli a spustili na něj palbu z malých laserových kanónů, posazených na ramenou. Barry se jim rozeběhl vstříc a v běhu se proti nim natočil zády tak, že jim do rány nastavil svá pouta. Za cenu několika malých poškození na zádech se mu podařilo osvobodit se, ale stále byl beze zbraně. Dvěma přemety vzad se ocitl mezi dvojící císařských robotů. Prvnímu vrazil loktem do tváře a druhého nakopl do břicha. Vzápětí se otočil zpět k tomu prvnímu, chytil ho za jeho vlastní meč a probodl mu jím krk. S druhým robotem pak vedl krátký šermířský souboj, než mu usekl hlavu a vzal si i jeho meč.

Opět se krátce porozhlédl, co dál a už se chtěl rozeběhnout k Berniemu, ale v tom se mu všechny možné smyslové součástky rozezněly na poplach, jak za jeho zády zachytily rychlý pohyb. Barry se jen taktak sehnul před Ironwreckerovým zubatým mečem a kotoulem se pak rychle dostal mimo jeho dosah.

„Dokončím, co Velitel začal!“ zařval Ironwrecker svým vrčivým hlasem.

„Tak to bys neměl meškat, jsem tu jen na víkend,“ řekl Barry téměř Edgeovsky.

Ale Ironwrecker skutečně nemeškal. Z vrhačů na rukách vystřelil dva ozubené kotouče. První ještě Barry odpálil mečem pryč, ale druhý mu rozsekl na levou tvář. Ironwrecker se k němu mezitím i se svýma krátkýma nohama rychle přesunul a s fanatickým zavřeštěním po něm vystartoval. Barry vykryl prvních pár úderů, ale pak inkasoval ránu do boku. Ironwrecker toho využil k dalšímu náporu, a tak musel Barry stále víc ustupovat. Netrvalo to však dlouho a Ironwrecker ho bodl hluboko do břicha. Barry mu jen vrazil pěstí, aby ho od sebe aspoň na chvíli dostal, a vzpamatovával se z toho drtivého tlaku, který na něj hned zkraje Ironwrecker vyvinul.

Tohle bude těžší, než jsem si myslel, pomyslel si Barry a neochotně se znovu postavil vstříc Ironwreckerovi.


Farneros, Kutuzov a Edge odráželi po boku ostatních robotů útoky císařské armády robotů. Ale ať se nažili jak chtěli, bylo jasné, že takhle budou rychle pozabíjeni, aniž by něčeho dosáhli.

„Kutuzove!“ překřikoval Farneros zvuk střelby. „Zavolej Rayrideovi, ať nám sem pošle posily!“

Kutuzov nejdříve prudkým bodnutím trhačem dorazil nepřátelského robota a pak vytáhl malý komunikátor, kterým se dovolal lodím na orbitě.

Farneros pohlédl k záplavě císařských robotů, která je dělila od míst kolem strážní věže, kde zůstali Barry a Bernie. Byly jich tisíce a nebylo je možno obejít. Ukázal tím směrem. „Musíme s nimi něco udělat.“

Kutuzov se ohlédl, kam Farneros ukazoval, přikývl a znovu promluvil do komunikátoru.

Všichni tři stanuli vedle sebe a ve skrytu ostatních robotů sledovali bitvu.

„Co teď?“ zeptal se Edge.

Prostorem se začalo ozývat tiché pískání. Krátce oblohou prosvištělo množství bomb a roztrhalo formace císařských robotů na kusy. Cesta byla volná.

Farneros se pousmál a vzápětí hlasitě vykřikl: „Roboti, vpřed!“


Iranos od sebe odhodil Bernieho, který obloukem dopadl na zem, a posměšně si z ramene smetl nějaká smítka. „Prober se, vážně myslíš, že mě dokážeš porazit, hochu?“ řekl a sledoval, jak se Bernie škrábe na nohy. „Ani tvůj otec mě neporazil. A ty mu nesaháš ani po kotníky. Zradil jsi je a zradil jsi i mě, nejsi nic než obyčejná zrádcovská krysa!“

„A co ty? Slíbil jsi, že mému otci neublížíš, ale chtěl jsi ho zabít!“ odpověděl Bernie.

Iranos se jen samolibě zasmál. „No to víš, zabil jsem tvou matku, měl jsem v plánu zabít tebe, tak jsem si jenom řekl, že když už jsem tak pěkně začal s vyvražďováním tvojí rodiny, měl bych to dokončit –“

Další jeho smích už nepřišel. Bernie se proti němu zuřivě rozeběhl a bez jakéhokoliv míření do něj ze stran sekal jako smyslů zbavený. Berniemu se podařilo zaskočeně ustupujícímu Iranovi vyseknout Ostří zkázy z ruky. Ten se tak musel krýt jen břitvami na zápěstích a měl opravdu co dělat, aby rozjetému Berniemu stačil. Nakonec však Bernie doplatil na absenci jakékoliv taktiky, protože Iranos mu při jedné ráně zachytil jednu ruku a té druhé prostě nastavil zápěstní břitvu, takže se o ni ošklivě poškodila. Iranos stále držel Bernieho za jednu ruku, když do něj začal bušit silovou pěstí na pravé ruce, a neskončil, dokud se Bernie celý otupělý nezhroutil na zem.

„To bychom měli,“ pronesl Iranos spokojeně. Vyrval mu z rukou oba Barryho elektromeče a zabodl mu je skrz hruď, čímž ho tak říkajíc přišpendlil k zemi. Ignoroval přitom Bernieho bezmocné zasténání.

Došel k místu, kde upustil Ostří zkázy a s mečem v ruce se vrátil, aby definitivně usmrtil Bernieho.


Od pancíře na Barryho ramenou se odrazila další rána Ironwreckerova zubatého meče. Další úder už se Barrymu podařilo vykrýt, ale Ironwrecker ho místo přetlačování se nakopl do nohy tak silně, až sebou trochu komicky plácl na zadek. Když se pak zvedal, Ironwrecker mu s rozběhem vrazil kolenem do brady.

„Dobrá práce,“ ozval se pronikavý smích. To byl Stablasher, který k nim během souboje přiběhl, ale než aby Ironwreckerovi pomohl – jak se Barry původně obával –, posadil se na kus železného potrubí nízko u země a dobře se bavil jejich bitkou.

„Díky,“ odpověděl potěšeně Ironwrecker, jenž se domníval, že to byla vážně míněná lichotka.

Barry se pokusil vstát a zaútočit Ironwreckerovi na nohy, ale ten mu prudkým seknutím vyrazil jeden meč z ruky. O druhý meč se postaral Stablasher, když po něm vystřelil svůj nový ozubený řetěz a v mžiku si jej přitáhl k sobě. Chvíli si meč s výrazem znalce prohlížel, ale pak jen pokrčil rameny a zahodil ho jako staré harampádí.

„A teď ho zabij!“ vřískl k Ironwreckerovi.

Ten zaváhal a nejistě prohlásil: „Byl to náš zajatec, jen Velitel rozhodne, co s ním.“

„Co to blábolíš?!“ rozčiloval se Stablasher a ječel při tom jako malá holka. „Bojoval proti nám, zabij ho!“

Za jejich zády se rozsvítily ohlušující exploze, jejichž tlakové vlny je tvrdě zasáhly – Ironwrecker se jen stěží udržel na nohou a Stablasher s překvapeným zaječením žuchl z potrubí dolů. Oba dva i Barry s překvapením zjistili, že tisíce císařských robotů, které je do té doby oddělovaly od bojiště, byly právě rozmetány do všech stran.

„Tak vidíš, zabij ho, zabij ho!“ vřískal Stablasher a osobně přiběhl k Ironwreckerovi. „Jsem Iranův zástupce a přikazuji ti: zabij ho!“

„Nejsi žádný zástupce, Velitel nikoho nejmenoval!“ odsekl Ironwrecker vrčivě.

Jak se tam tak hádali, Barry se v poklidu odplazil pro odražený meč. Ve chvíli, kdy nejméně dávali pozor, se bleskurychle zvedl a oba najednou prudce sekl přes obličeje.

„Au!“ zavřeštěl podrážděně Stablasher. Ironwrecker zas štěkl jako pes.

Barry si ještě stihl odběhnout pro Stablasherem odhozený meč, a pak už musel čelit společný silám dvou protivníku.

Ale než k tomu stačilo dojít, místem nedávného dopadu bomb se prořítili roboti vedení Farnerem, Kutuzovem a Edgem. Většina jich uvízla mezi čerstvými posilami císařských robotů, ale Farneros, Kutuzov a Edge si i přes několik nových nepřátel proklestili cestu až k Barrymu a jeho soupeřům.

„Střídání!“ křikl Edge, celý veselý z toho, že opět vidí Barryho. Pak zaútočil na Stablashera, zatímco Kutuzov si vzal Ironwreckera. Farneros, ke kterému se ihned přidal Barry, se vydal k opačné straně široké strážní věže, kam zhruba spadli Iranos a Bernie.

„Je to dobré, tě opět vidět, Farnere,“ neubránil se Barry úsměvu, ačkoli mu běh s množstvím poškození, které už utrpěl, činil nemalé potíže.

„Tebe taky,“ odpověděl Farneros se zjevnou úlevou v hlase.

Náhle se zpoza rohu nějakého skladiště objevil Darkrage a vší silou udeřil absolutně zaskočeného Farnera do hrudi. Farneros při tom náhlém zastavení vyskočil do vzduchu dopadl na záda. Barry mu chtěl pomoci, ale Darkrage ho odehnal na něj docela hbitým máchnutím kladivem, kterému se jen těsně vyhnul.

„Běž!“ zakřičel Farneros na Barryho a odkutálel se před dalším ničivým dopadem Darkrageova kladiva. „Zachraň Bernieho!“

Barry chvíli váhal, pak jen přikývl a běžel jak nejrychleji dokázal.


„Druhý kolo, srabe!“ zasmál se Edge a vystartoval vibropilami po Stablasherovi. „A tentokrát to nebude jen na body!“ Edge se následně rozeběhl, vyskočil a stylovým karate kopem odhodil Stablasher několik metrů dozadu. Kutuzov ho napodobil, jen s tím rozdílem, že se při svém rozběhu odrazil o trhač jako při skoku o tyči. Ale praktický rozdíl v tom nebyl žádný – Ironwrecker odlétl stejně tak pěkně.

Oba Iranovi přívrženci se však rychle vzpamatovali, a tak se strhla divoká bitka, kde se bojující dvojice několikrát prohodily, ale každý nakonec zůstal u toho svého. Byl to takový bojový balet, plný prudkých výpadů, úderů a sekání.

Edge po celou dobu úspěšně odrážel Stablasherovy zákeřné rány ozubeným řetězem a měl povětšinu času navrch. Ti dva byli poněkud úsměvná dvojička, protože dost možná strávili víc času tím, že na sebe pokřikovali všelijaké posměšky a urážky, než aby skutečně bojovali.

Naproti tomu Kutuzov a Ironwrecker, to bylo něco úplně jiného. Tihle dva do sebe řezali neskutečným způsobem. Jejich vzájemné rány přicházely s obrovskou rychlostí a být to lidé, už by dávno padli vyčerpáním.

Edgeovi se dařilo stále více zatlačovat Stablashera nazpět. Ten se jej sice snažil zahnat svým ozubeným řetězem, ale Edge si už na zdánlivou nepředvídatelnost téhle podivné zbraně zvykl, a tak pro něj nepředstavovala větší problém. Dorážel na Stablashera vibropilami tak dlouho, až se ani nepokoušel o nějaký protiútok a jenom se bránil. Edge mu nakonec vrazil pár ran pěstí, párkrát ho nakopl, a když už byl pak Stablasher úplně mimo, téměř mu pilou uřízl ruku, na které měl připevněný vystřelovací a navíjecí mechanismus s řetězem. Vzápětí ho ještě hluboko řízl napříč přes břichem.

„Sakra!“ zaječel Stablasher a sotva se držel na nohou. „Ne, ne, ne, počkej!“ vřískl, když uviděl Edge, jak se k němu s nekompromisním pohledem a nabroušenými pilami přibližuje. Ale Edge se zviklat nenechal a přesnou ranou mu jednu z vibropil vrazil pod bradu, až její druhý konec vyjel Stablasherovi temenem hlavy. Z jeho úst se vyvalil kouř a jiskry, oči mu popraskaly a následně se zcela roztříštili. Nakonec mu z pusy i zničených očí vyrazily malé fialové plamínky. Edge z něj vytáhl pilu a Stablasher padl bez odporu na záda s rozpřáhnutýma rukama jako nehybný kus šrotu. Na lebkovité tváři mu ztuhl výraz panického strachu i jeho přirozeného šílenství.

Edge napodobil hlas sportovního komentátora a imaginárním posluchačům zahlásil: „A zápas končí vítězstvím Edge nad Stablasherem zničujícím K.O. ve druhém kolem, gratulujeme vítězi a přejeme upřímnou soustrast příbuzným a přátelům poraženého.“

„Edgei!“ křikl po něm Kutuzov během stále trvajícího souboje s Ironwreckerem.

„Jasně, už ti běžím na pomoc,“ odvětil Edge pohotově.

„Ne,“ zamítl to Kutuzov a uhnul Ironwreckerovu výpadu. „Bitva se nevyvíjí dobře, běž tam a pomoz jim.“

„Ale co ty?“

„Já to zvládnu,“ zavrčel Kutuzov tvrdohlavě.

„No tak, brácho, nedělej machra,“ pravil Edge neodbytně.

„Když ztratíme bitvu, zemřeme tady všichni, dochází ti to už?!“ okřikl ho a málem díky tomu přišel o hlavu. Vzápětí od sebe odehnal Ironwreckera sérií výpadů, při kterých trhač používal jako kopí.

Edge dál zůstával stát na místě. „Nemám z toho dobrý pocit.“

„Padej už, sakra!“ otočil se k němu Kutuzov prudce.

Edge se na něj uraženě zamračil. „Jak myslíš. Drž se Kuťáku, jdu jim nakopat zadky.“

Pak se otočil a naběhl do bitevní vřavy.

Kutuzov ho pozoroval přes chumly robotích postav, jak okamžitě začal rozdávat rozkazy jejich robotům, ocitajícím se zrovna v těžké defenzívě. Pak se obrátil k Ironwreckerovi a zachytil tři prudké rány v rychlém sledu. Sám však nevěděl, kolik jich ještě takto zvládne odrazit.


Darkrageovo kladivo do Farnera udeřilo takovou silou, až přeletěl území dobrých dvaceti metrů a narazil do stěny blízkého skladiště. Darkrage, povzbuzen tímhle úspěchem, potřásl hlavou a odfrkl si jako býk. S novým odhodláním si pak vykročil k Farnerovi.

Farneros sice také potřásl hlavou a také si odfrkl, ale to spíš aby se vzpamatoval. Ač už schytal od Darkrage řadu učiněných dělovek, zatím neutrpěl vážná poškození – Darkrageovy rány sice byly vedeny obrovskou silou, ale postrádaly přesnost a snad i nějaký cíl, kde by to Farnera opravdu bolelo. Přesto, nemohl se takhle nechat otloukat donekonečna. Přímá konfrontace proti Darkrageovi zjevně neuspěla, musel na to jít jinak.

Rozhlédl se kolem sebe. Zatím měl dost času. Darkrage si byl sám sebou velice sebejistý a nijak k Farnerovi nespěchal. Celý tenhle obrovitý sektor s A-centrem byl vystavený na kopci, ba téměř hoře. Uprostřed tohoto industriálního města to nebylo tolik znát, ale i tak byla tahle plošina viditelně vyvýšená nad ostatními oblastmi. Poblíž skladiště byl prudký sráz několik metrů dolů, pod kterým vedla široká cesta, po níž teď na bojiště proudili císařští roboti. Řešení bylo jasné.

Otočil se právě včas na ničivou Darkrageovu ránu. Nastavil proti ní Ostří zkázy, ale místo, aby ho nechal se s kladivem srazit, včas sklonil čepel dolů a nechal po ní kladivo sklouznout. Darkrage sice udělal pěknou prohlubeň v zemi, ale na čas zůstal v předklonu jeho bok nekrytý. Farneros zabodl do toho místa meč a tlačil Darkrage ke srázu. Ten se však nenechal na dlouho takhle odtlačovat. Udeřil Farnera loktem a ohnal se po něm kladivem. Farneros se před ním sklonil a pak nakopl Darkrage do břicha. Následně využil jeho krátkého zaváhání a zaútočil na něj sérií svižných krátkých seků, kterými jej zatlačoval ke srázu. Když si Darkrage uvědomil Farnerův záměr, snažil se mu v něm všelijak zabránit, ale nebyl dost dobrý. Ať už se pokusil Farnera zahnat nazpět nebo prostě utéct, Farneros mu to nedovolil a vždy ho nějak usměrnil přesně tam, kde ho potřeboval. Když se pak nakonec Darkrage ocitl necelý metr před srázem, Farneros ho naposledy sekl přes tvář, soustředil energii do levé silové pěsti a ničivě ho udeřil do hrudi.

Podobná rána už nutně musela pohnout i s takovým kolosem, jakým byl Darkrage, a tak se taky stalo. Sice těsně, ale přece Darkrage spadl ze srázu rovnou na cestu pod ním. Ozvalo se jeho hluboké zaúpění při dopadu, ale i zvuk mačkajícího se kovu, jak svou vahou rozdrtil jednoho nebo dva císařské roboty, a následně i hlasy dalších překvapených robotů.

Farneros si oddychl a opět se rozběhl směrem k Iranovi.


„Stůj!!!“ vykřikl Barry, jakmile před sebou spatřil Irana, sklánějícího se s napřaženým Ostřím zkázy nad Berniem, z kterého trčely dva jeho vlastní meče. Aby skutečně upoutal Iranovu pozornost, zahltil jeho hlavu vysíláním plným čiré zlosti.

Iranos k Barryho úlevě stáhl meč zpátky a s úsměvem se k němu otočil. „Snad ho nejdeš zachránit, je to přece zrádce,“ poznamenal.

„Je to můj syn,“ zavrčel Barry na oplátku.

„Jak myslíš,“ pokrčil Iranos rameny. „Hraj si dál na tyhle lidské emoce, ale věz, že tě to zničí.“ Přejel prstem po ostří svého meče, až to výhružně zazvonilo. „A stane se tak velice brzy.“

Barry si v rychlosti prohlédl Bernieho stav. Rozhodně nevypadal dobře. Nebyl sice mrtvý, ale neměl k tomu daleko, protože se nacházel v bezvědomí a to bylo u robotů obzvlášť špatné znamení. Barry si nervózně přešlápl. Musel to tu ukončit co nejrychleji, jinak by to s Berniem mohlo dopadnout velice zle.

Přelétl pohledem zpátky k Iranovi. „Budeme jenom mluvit, nebo se budeme taky bít?“

Iranos se shovívavě usmál, jakoby hleděl na malé děcko, co ho zrovna vyzvalo na souboj v přetlačování. „Snad se mnou nechceš bojovat?“ Pohrdavě si ho přeměřil pohledem. „Podívej se na sebe. Sotva se držíš na nohou.“

Byla to bolestivá pravda. Barry se po svém souboji s Iranem a následném zajetí od vzbouřenců nedočkal příliš pečlivé opravy. Když se k tomu navíc připočítala docela slušná nakládačka od Ironwreckera, mohl být rád, že ho jeho systém ještě násilím nepřepnul do úsporného režimu. Musel si však udržet alespoň náznak sebejistoty.

„Jsi jenom líný, nebo se mě vážně bojíš?“ zeptal se provokativně.

Iranos zkroutil tvář do zlostného úšklebku. „Jak chceš! Ale nečekej ode mě žádné slitování!“

Barry očekával leccos, ale slitování určitě ne. Doufal jen, že se z posledního střetu s Iranem něčemu přiučil.

Veškeré jeho naděje okamžitě uhasil hned prvním Iranův úder. Barry byl rád, že při něm vůbec udržel meč v ruce. Mečem v druhé ruce se ho sice pokusil seknout do tváře, ale Iranos tuhle ránu snadno vykryl zápěstním břitem a vzápětí kontroval omračujícím úderem pěstí do tváře. Barry se pokoušel chvíli vzdorovat, ale kvůli poškozením nestíhal Iranovi rychlostí ani silou. Stačilo pár ničivých úderů na Barryho chabý kryt a pak mělký sek přes hruď, a Barrymu se podlomila kolena.

Iranos se teď nad ním tyčil jako mrakodrap. „Pros, a možná tě ušetřím,“ prohlásil pohrdavě.

„Nikdy,“ odsekl Barry a podařilo se mu posadit se.

Iranos nevěřícně zakroutil hlavou nad tím, že se někdo vůbec opovážil odmítnout jeho nabídku. „Všichni jste stejní. Nikdo z vás nechápe, že u mě s falešným hrdinstvím neuspějete.“

Barry si byl téměř jistý, že mu začínají selhávat smyslové obvody, když za sebou zaslechl rychlé, těžké kroky. Pak ale vzhlédl a uviděl, že Iranos překvapeně hledí někam do prostoru za jeho zády.

„Být tebou, Irane, odstoupím od něj,“ zazněl Farnerův hlas.

„Farnere, kazíš mi zábavu,“ řekl Iranos s odporem. Nepochybně upustil od záměru Barryho popravit, protože změnil držení meče z popravčího do bojového.

Farneros přešel z běhu do svižné chůze. „Už jsi zabíjel dost,“ pravil. Ani trochu nezpomalil a bez dalších odkladů máchl svisle dolů po Iranovi mečem. Iranos ránu vykryl a po ní následovaly další údery, další výpady, vedené jimi oběma. Ostří zkázy těch dvou se pokaždé srazila ve spršce jisker, odlétávající od srážejících se rozžhavených čepelí. Zvonivé zvuky jejich souboje se rozléhaly po okolí.

Barry chvíli užasle pozoroval tu podívanou. Potom však soustředil energii, aby se opět postavil na nohy a došel k Berniemu. Vytrhl jeho staré elektromeče, kterými byl Bernie přibitý k zemi. Opatrně vzal Bernieho do náruče a oba meče mu položil do klína. S tímhle nákladem se s námahou, ale přece rozběhl kolem bijících se Farnera a Irana pryč, aby vyhledal pomoc.


Kutuzov prohrával. Vyhnul se prudkému výpadu, pak ale od Ironwreckera schytal další z mnoha řezných a sečných ran. Ve vidině alespoň krátkého odpočinku unikl před Ironwreckerem do změti potrubí a vysokých energetických skříní. V tom mu napomáhalo i temné podnebí planety, kde se každý stín ztrácel.

„Kde jsi, ty vyzáblíku?“ zaskřehotal Ironwrecker. Ten zjevně nedisponoval sekundárními smysly jako byly radary a různé senzory, kterými měl Kutuzov alespoň hrubý přehled o jeho poloze.

„Chcípneš!“ procedil Ironwrecker dodatečně mezi špičatými zuby. Nijak mu to ovšem nepomohlo v hledání Kutuzova.

Ten musel čekat na svou šanci. Pohyboval se mezi potrubím a energetickými skříněmi opatrně a tiše, aby nenaděl sebemenší hluk. Občas však cíleně škrábl trhačem o zem, aby nalákal Ironwreckera tam, kde ho potřeboval.

Skrytý v kleče ve stínu pod širokým potrubím sledoval, jak Ironwrecker vchází na pomyslnou křižovatku mezi skříněmi a neobezřetně se k němu staví zády. Kutuzov vykročil ze svého úkrytu a napřáhl se trhačem nad hlavu. Ironwrecker ho zaslechl, ale to už pro něj bylo pozdě.

Trhač se Ironwreckerovi zarazil rovnou do zad, ale zastavil se překvapivě mělko. Kutuzov podcenil kvalitu jeho brnění, protože ačkoli se snažil zabodnout trhač mnohem hlouběji do Ironwreckera, jeho tělo bylo pevné jako skála. Ironwrecker se stejně tak intenzivně snažil uniknout, ale i když se trhači nechtělo hlouběji dovnitř, nechtělo se mu ani ven. Nastala tak krátká přetahovaná, až se nakonec Ironwreckerovi podařilo vysvobodit. Kutuzov nelenil a praštil ho trhačem po hlavě, čímž ho lehce omráčil, a pak přesekl potrubí nad ním.

Na Ironwreckera se vyvalil chladící plyn a zahalil ho od hlavy až k patě. Ironwrecker se zmítal a křičel vzteky, ale zmatený náhlým mrazem se nebyl schopný vypotácet pryč. Kutuzov ho ještě jednou pro jistotu přetáhl trhačem a pak běžel pryč. Měl by nyní sice výhodu, ale jeho věrná zbraň proti Ironwreckerovu zápasnickému brnění žalostně selhala.


Barry s Berniem v náruči doběhl zpátky k bitvě. Tam se teď kromě zuřivě bojujících robotů válely i stovky a tisíce jejich zničených těl. Roboti, nyní vedeni Edgem, drželi půlkruhovou, dosti zubatou obranou linii, za níž už byly transportní lodě připravené k okamžitému odletu.

Když Edge zpozoroval Barryho, krátce se na něj usmál a pak několika hlasitými rozkazy zorganizoval krátký protiútok, díky kterému se k němu mohl Barry dostat.

„Jak jsi na tom?“ zeptal se Edge okamžitě, jakmile ho vtáhl do bezpečí za houfy spřátelených robotů.

„Přežiju to, ale on,“ kývl hlavou k Berniemu, „je na tom mnohem hůř. Potřebuje opravu, a to hned.“

Edge ukázal za sebe na transportní lodě. „Dej ho tam, jsou tam opraváři, postarají se o něj.“

Barry ani nehlesl, a už pelášil k nejbližší lodi. Na její otevřené palubě, kde už bylo množství poškozených robotů, se Bernieho okamžitě ujal jeden z opravářských robotů s ujištěním, že když ho jen tak pohodí mezi ostatní raněné, postará se Barry o to, aby se stal hlavní náplní příštího programu jedné ze zápasnických robotích arén.

Těžko se Barrymu od Bernieho odcházelo, ale ještě tady měli hodně práce. Vzal si zpět své dva elektromeče a vrátil se k Edgeovi.

„Jak to vidíš?“

„Musíme vypadnout, a to hodně rychle,“ vyjádřil se Edge. „Docela se držíme, ale těch podělanejch uctívačů Velkýho diktátora je tady čím dál víc.“

„Pošli Farnerovi a Kutuzovovi signál, ať se vrátí,“ navrhl Barry.

„Už se stalo. Že prý jsou oba na cestě.“

A taky že byli.

Potlučený Kutuzov se vynořil napravo od strážní věže, ze shluku několika nízkých budov.

Farneros se objevil v nepříjemném doprovodu Irana. Divoce kolem sebe vířili a pobíhali, zasypávali se rychlými, prudkými výpady a údery. Farneros sice musel ustupovat, ale nedalo se říct, že by měl Iranos nějakou velkou převahu. Když Barry viděl to šílené tempo, kterým mezi sebou ti dva zápolili, uvědomil si, že Iranos s ním nikdy doopravdy nebojoval, spíše mu dovolil s ním bojovat.

Kutuzova i Farnera od spřátelených robotů dělily rozšiřující se zástupy císařských robotů. Opět bylo proti nim nutné podniknout protiútok.

„Hned ty naše plechovky zorganizuju,“ řekl Edge.

„Pospěš si,“ odvětil Barry varovně.

Důvod byl prostý: jak Farneros, tak Kutuzov měli průvodce. Farnerův a Iranův souboj z povzdálí sledoval Darkrage, Kutuzova zase poněkud rozběsněně pronásledoval Ironwrecker. Oba dva byli docela pomlácení a už od pohledu se nenacházeli v dobré náladě.

„Nemáme čas na nějakou organizaci,“ promluvil znovu Barry napjatě.

Edge na něj pohlédl, pokrčil rameny a zařval: „Do útoku!!!“

Roboti poslechli okamžitě, odpověděli mu křikem – někteří dokonce využili své uširvoucí zesilovače – a vrhli se kupředu proti řadám císařských robotů. V čele útoku postupovali Barry a Edge a klestili si cestu císařskými roboty.

Jako první se k nim dostal Kutuzov a ihned se zapojil do boje. Barry s Edgem se společně pustili do jeho pronásledovatele, Ironwreckera. Následně se do hromadného bojiště připletli i samotní Farneros a Iranos a Kutuzov se jal zaměstnávat Darkrage. Díky absenci jakéhokoliv výraznějšího velení na jedné i na druhé straně, tak vznikla jedna obrovská bitka. Prostorem se ozývalo sborové řinčení mečů a hučivě pískavé zvuky energetických zbraní.

Kutuzov si Darkrage po předchozích zkušenostech s ním držel od těla. Vyhýbal se jeho mocnému kladivu a jen občas ho zlehka seknul, aby ho udržel v ráži. Souboje Farnera s Iranem a Edge a Barryho s Ironwreckerem už probíhaly o něco divočeji. Aktéři soubojů do sebe zuřivě mlátili, ale ani v jednom případě to nevypadalo na jasného vítěze.

V jednu chvíli Farneros ošklivě sekl Irana do lýtka. Iranovy nohy zakolísaly. Farneros využil nejistého Iranova těžiště prudce ho strčil do obou ramen. Iranos se svalil na zem a dřív, než stačil cokoliv podniknout, Farneros mu před obličej namířil hrot Ostří zkázy tak, že se nemusel v případě potřeby zdlouhavě rozmachovat. Stačilo silnější zatlačení, a Farnerův meč by projel Iranovým obličejem.

Ve stejnou dobu Ironwrecker odkopl Barryho, pak zkřížil svůj ozubený meč s Edgeovými pilami, zapřel se o ně a rozrazil tak Edgeův kryt. Než se Edge vzpamatoval, přeběhl Ironwrecker opět k Barrymu, a už tak vážně poškozeného robota sekl do levého ramene. Barry se pokusil zahnat Ironwreckera krátkým výpadem, ale ten se mu jen vysmál, přetočil se kolem něj a sekl ho přes záda. Barry padl na kolena. Edge se mu pokusil pomoci, ale Ironwrecker ho znovu odrazil. Barrymu už se nepodařilo vstát. Ironwrecker ho nohou přirazil tváří k zemi. Na záda a na týl mu namířil meče. Stejně jako u Farnera stačil jediný pohyb.

Vznikla patová situace. Všichni roboti do jednoho přestali bojovat a pohlédli směrem k nim. Řev bitvy vystřídalo napjaté ticho.

„Co teď?“ promluvil Edge jako první, zatímco s připravenými vibropilami ostražitě sledoval Ironwreckera.

„Pohni se, a zemře,“ pohrozil Ironwrecker.

„Odvolej ho,“ řekl Farneros Iranovi tvrdým hlasem a o milimetr přiblížil hrot meče k jeho tváři. „Jinak zemřeš.“ Kutuzov i Darkrage k nim přistoupili o něco blíže, jako by každý z nich hlídal svého vůdce.

„Je to dilema,“ prohlásil Iranos. „Opravdu.“

„Usnadním ti to,“ odpověděl Farneros a zvýšil hlas: „Odvolej Ironwreckera, hned!“

„Farnere, zabij ho!“ zaúpěl vyčerpaně Barry.

„Můj Veliteli?“ zachraptěl Ironwrecker.

Iranos neopověděl. Těkal očima mezi hrotem meče před svýma očima, Ironwreckerem, s meči namířenými na Barryho, a nakonec na Farnerovu tvář zamračenou napětím.

„Jakou mám záruku, že se mi nic nestane, když ho nechám být?“ zeptal se.

„Moje slovo,“ odvětil Farneros.

„Tvé slovo,“ zopakoval Iranos a zamyšleně pozvedl obočí. Znovu přejel pohledem všechny zúčastněné, až opět skončil u Farnera. Zvažoval své možnosti.

Rozhodl se.

Farneros jako by mu četl myšlenky. Nepatrně na něj zakroutil hlavou. Jasné znamení, že Iranos nemá nic zkoušet.

Iranos pohlédl směrem k Ironwreckerovi. Následně se na Farnera zlomyslně usmál tak, jak to dokázal jen on.

„Zabij ho.“

Ozvalo se krátké zaskřípání, jak Ironwreckerovy meče projely Barryho tělem a hlavou. Jeho smrtelný výkřik postupně zanikl ve změti hluku, který po tom vypukl.

Farneros dlouho hledal příčinu svého fatálního selhání.

Mohlo to být prostou pozdní reakcí, mohlo to být tím, že ve stejnou chvíli, kdy Iranos vyslovil ta osudová slova, zároveň ho sekl zápěstní břitvou přes nohy a nepatrně ho tím vychýlil z koncentrace. Nebo byl možná nakrátko otřesen Iranovou bezcitností. Udělal chybu, když čekal příliš dlouho. Na Ostří zkázy měl zatlačit už když se na Iranově tváři objevil úsměv, v tu chvíli už věděl, co se chystá Iranos udělat.

Jakmile se Ostří zkázy skutečně pohnulo, bylo pozdě. Farneros vnímal téměř zpomaleně, jak Iranos pohotově pohnul hlavou a čepel mu na tváři způsobila hlubokou, leč vpravdě neškodnou ránu.

Iranos popadl své Ostří zkázy a ze země sekl po Farnerově tváři. Byla to ošklivá rána, poškodila Farnerovi pravé oko. Zaúpěl a odpotácel se kousek pryč, aby se vzpamatoval.

Vypukl chaos.

Řadoví roboti se do sebe opět pustili.

Edge při pohledu na Barryho nehybné tělo a kouř, nafialovělé jiskry a plamínky, unikající z jeho smrtelných ran, křičel zoufalým hlasem. Když se vrhal na Ironwreckera a sápal jeho záda vibropilami, stále křičel.

Kutuzov se nerozumně pokusil napravit Farnerovu chybu. Než se mu vůbec podařilo uštědřit Iranovi jedinou ránu, kamenně klidný Darkrage ho vší silou udeřil kladivem do zad. Iranos proti rychle letícímu Kutuzovovi nastavil Ostří zkázy a pevně jej uchopil. Kutuzov se nabodl na Ostří zkázy tak, že skončil téměř přeťatý vedví v oblasti hrudníku. Zničil si většinu nejdůležitějších součástek a obvodů.

Ve vteřině byl mrtvý.

Farneros byl stále trochu zmatený, když krátce po Barryho smrti sledoval i tu Kutuzovovu. S překvapením zjistil, že vedle něj stojí Darkrage a napřahuje se kladivem ke smrtícímu úderu. Nemohl s tím nic dělat. Ani nechtěl.

Rychlým skluzem se před ním zjevil Edge a nastavil do rány zkřížené vibropily. Ty pod tím obrovským náporem nevydržely a praskly, a drtivý úder do hrudi pak Edge přirazil k zemi. Vypadalo to na další smrt, ale Edge se před následnou Darkrageovu ranou odkutálel dozadu, kde sebral ze země dva cizí meče jako náhradu za vibropily. Odvážně se pak postavil mnohem většímu i silnějšímu Darkrageovi.

Farneros jako by se tímhle Edgeovým malým hrdinstvím probral. Obrátil pohled na Irana, který mu jej oplatil chladnokrevným uculením se a kopnutím do Kutuzovova ležícího těla.

Farneros rozběsněně zakřičel tak, že to nahnalo strach i samotnému Iranovi, i když to nedal najevo. Ale když mu Farneros v běhu uštědřil první ránu, zjistil náhle, že jeho údery už není tak snadné vykrýt. S obtížemi Iranos odrazil první dva, pak dostal zásah do břicha, potom do ruky, do hrudi, do ramena, pak i do zad. Farneros mu rozdával rány jak smyslů zbavený, se zoufalou zuřivostí, pramenící ze ztráty drahé bytosti, a které nebyl Iranos schopen čelit. Dokonce mu Farneros odsekl kousek dlouhého zašpičatělého ozdobného ucha, což by se za dob Císaře dalo mezi jeho bitevními roboty označit za vrcholnou potupu.

Iranos schytával stále víc, podlamovala se mu kolena, chvílemi prosil Farnera, aby přestal, ale ten do něj stále sekal a mlátil, i když už se Iranos jen plazil po zemi.

„Farnere, přestaň!“ žadonil Iranos, ale ihned na něj přistála další ostrá rána.

„Přestat?!“ zahřměl Farneros pobouřeně. Tyčil se nad ním jako temný bůh pomsty. Prásk. Zásah mečem. „Ty bys snad přestal?!“ Prásk. „Nebo snad lituješ všech těch robotů, které jsi zabil?!“ Prásk.

„Ano, lituju!“ křikl Iranos falešně, ale odpovědí mu bylo jen seknutí do ruky.

„Lži!“ okřikl ho Farneros, ale s další ranou se zdržel.

„Tak na co čekáte, zabijte ho!“ zakřičel Iranos na ostatní roboti. „Zabijte ho!“

Jakmile Iranos jednou vydal rozkaz, jeho roboti ihned uposlechli. Nechali všeho a seběhli se na Farnera v drtivé přesile. Farneros je ze sebe setřásal a odrážel jako obtížný hmyz. Vrhl se na něj i Ironwrecker, ač dosti zřízený z toho, jak se do něj pustil Edge po Barryho zabití. Ale i jeho, dosud nebezpečného protivníka, Farneros bez problému zapudil.

Farneros uštědřil Iranovi poslední tři rány, ale pak se kolem něj seběhl neprostupný houf robotů, ve snaze ochránit svého velkého Velitele. Farneros se jimi snažil prodrat, ale bylo jich příliš na to, aby se dostal skrz.

„Farnere!“ zazněl Edgeův hlas. Následně Farnera vytáhl z té skrumáže.

„Nech mě být,“ odstrčil ho Farneros. „Musím ho zabít!“

„To nejde!“ vyjekl Edge. „Teď už ne, Farnere! Zabijou tě!“

Bylo to tak. Před Iranem se vytvořila doslova hradba z robotů. Jakýkoliv útok se teď rovnal sebevraždě.

Farneros se uklidnil a pohlédl na Edge. Byl viditelně pomlácený, ale Farneros zahlédl i Darkrage, jak se belhavým krokem potácí pryč z bojiště. „Máš pravdu, omlouvám se.“

„Musíme pryč, Farnere,“ ukázal Edge kolem sebe na tisíce císařských robotů, kteří nad jejich roboty získávali stále větší převahu a masakrovali je s narůstajícím pohodlím. „Nebo tu všichni umřeme.“

Farneros přikývl. „Vezmeme jejich těla.“

Farneros pak vzal Barryho a jeho elektromeče, Edge zase Kutuzova a jeho trhač a spolu se zbytkem robotů vyrazili k transportním lodím. Celou cestu k nim je pronásledoval Iranův rozzuřený křik: „Zničte je, zničte je všechny!“

Farneros i Edge se cítili otřesně, když přenášeli těla svých bývalých přátel. Ten mrazivý klid jim naháněl strach.

Zbytek evakuace proběhl velice rychle. Z té malé armády robotů totiž moc jedinců nezůstalo, takže ani nebylo na koho čekat.

Po dramatickém odletu z povrchu planety, kdy se jejich lodě dostaly pod palbu protileteckých děl, si Edge okamžitě odchytl opravářského robota, kterému svěřil Bernieho.

„Je mrtvý. Je mi to líto,“ řekl mu opravář a ukázal na Bernieho tělo.

Edge vedle Bernieho zničeně poklekl a s křiknutím praštil do podlahy paluby.

Farneros ho zkroušeně pozoroval. Zaklonil hlavu a vydal tichý bolestný vzdech.

Už toho bylo příliš.


Jakmile přistáli v hangáru Buffera, odnesli Barryho, Kutuzova a Bernieho do Farnerovi kajuty.

Farneros a Edge se cítili stále hůře, když mířili na můstek. Byli zničení vývojem událostí a tím, jak negativně se k nim osud postavil. Jejich záchranná akce totálně selhala a obrátila se ve fiasko.

Na můstku to pěkně žilo. Roboti na sebe pořvávali různá hlášení a celá flotila měla nejvyšší stav pohotovosti.

„Co se děje?“ přerušil hluk Farneros. Dával si záležet, aby na něm nebyla znát žádná nervozita.

„Z planety startuje flotila císařských křižníků,“ odpověděl mu Rayride.

„To snad ne,“ poznamenal Edge.

„A kolik jich je?“ zeptal se Farneros.

Rayride pokrčil rameny. „Asi sto osmdesát, zhruba za pět minut vyletí s atmosféry.“

„Padáme pryč, proti tolika nemáme šanci,“ prohlásil Edge směrem k Farnerovi.

Farneros kývl hlavou k Rayrideovi. „Nařiď celé flotile odlet.“

„Počkat!“ vykřikl jeden z robotů, s pohledem upřeným k obrazovce před sebou. „Máme tu četnou aktivitu v hyperprostoru. Někdo přilétá, a je jich hodně.“

„Chci to vidět,“ řekl Farneros.

Na obrazovkách se objevil nespočet modrých záblesků hyperoken, z kterých vystupovaly desítky velkých lodí. Měly tvar krátce okřídleného klínu.


Na můstku Kreynuckovy lodi jménem Numitor se objevil na monitorech obraz ponuré šedivé koule – Erhelisu 6. Na její orbitě bylo seřazeno kolem padesátky menších bitevních lodí robotí flotily. Celá Kreynuckova flotila měla bojový poplach.

„Farnere, slyšíte mě?“ otevřel Kreynuck komunikační kanál.

„Ano, admirále,“ ozval se také Farneros a na monitorech se zjevila jeho tvář. Vypadal, jako by ho přejel náklaďák – potlučený, poškrábaný, tvář měl na pravé straně zhyzděnou hlubokým šrámem. „Jste tu právě včas,“ dodal.

„Jak na vás koukám, zdá se mi, že jsme spíš dorazili po mejdanu,“ poznamenal Kreynuck k Farnerově zevnějšku.

„Pokusili jsme se Irana zneškodnit na povrchu,“ vysvětlil Farneros. Kajícně sklonil hlavu. „Nepodařilo se nám to. Iranos právě startuje se svou flotilou.“

„Vidíme to také,“ ujistil ho Kreynuck. Senzory hlásili asi sto osmdesát, možná i víc, těžkých křižníků. „Stáhněte se, Farnere, a nechte to na nás.“

„Budeme v dosahu, buďte opatrní,“ řekl Farneros a jeho obraz zmizel. Robotí flotila se následně začala vzdalovat dále od planety.

„Rozkazy, pane?“ ozval se první důstojník Eckart.

„Celá flotila ať se přiblíží na dostřel vzhledem k orbitě planety. Připravte k palbě celý arzenál. Stíhačky odstartují a seřadí se nad nás do standardní vyčkávací pozice delta.“

Flotila se pohnula kupředu a rovnala se ve formaci, Kreynuckův Numitor byl uprostřed útvaru. Dva tisíce stíhaček dle rozkazu vyletěly z hangárů a urovnaly se asi sedm kilometrů nad stovkou křižníků.

Posádka na můstku Numitora strnule sledovala monitory. Kreynuck dělal to samé a jeho mlhavě modré oči nyní jiskřily očekáváním.

Pak se z mraků Erhelisu 6 konečně vynořily první temné tvary. Byly to stejné klínovité křižníky, jen o něco hranatější a s menšími bočními křídlovými bloky. Jak se jich vynořovalo stále víc, posádka se tvářila čím dál nervózněji. Léta bez válek se podepsala na jejich morálce, pomyslel si Kreynuck.

Obě flotily letěly naproti sobě v několika vodorovných i vertikálních řadách. Císařské stíhačky zaujaly pozice na křídlech.

„Eckarte, jak jsme na tom?“ vyžádal si Kreynuck hlášení.

„Dvacet vteřin, a budeme na dostřel laserů.“ Eckart se krátce odmlčel. „A oni také.“

Vzdálenost mezi flotilami se zkracovala, až se dostaly na dosah zbraní.

„Palte ze všech děl dle libosti,“ rozkázal Kreynuck nevzrušeně.

Z hlavní obou flotil vylétla celá mračna rudých střel. Ty z císařských křižníků měly naoranžovělý nádech, protože v sobě ukrývaly rozžhavené kovové hroty. Množství střel se vzájemně srazilo už v letu, ale ty, co prošly, prudce narazily do trupu lodí a explodovaly v myriádách zářících explozí.

Numitor se otřásal pod náporem nepřátelské palby. Bylo slyšet kovové sténání namáhaného trupu.

„Eckarte, jaké jsou škody?“ zeptal se Kreynuck klidně.

„Zatím dobré, pane. Ty kovové projektily nám sice poměrně rychle narušují trup, ale nejedná se o vážné škody,“ zahlásil Eckart.

„Pokračujte v palbě. Ať stíhačky shora zaútočí na křižníky a zaměří se jim raketami na motory, pak je možná umanévrujeme.“

Stíhačky sice zaútočily, ale okamžitě proti nim vyletěly jejich císařské protějšky. Kousek nad křižníky tak svou vlastní bitvu sváděly i stíhačky, i když se několika lidským letkám podařilo z tohoto nepřehledného souboje uniknout, vlétnout mezi císařské křižníky a poškodit několika z nich motory.

Křižníky do sebe dále pálily tisícovkami rudých laserových střel. První lodě už byly dokonce zničeny. Lidské lodě byly zatlačovány výraznou přesilou a bylo to znát i na jejich větším poškození. Prostor se začal plnit hořícími troskami.

„Potřebujeme se trochu srovnat,“ konstatoval Kreynuck. „Vypalte torpéda.“

Z torpédových komor všech lodí vyrazilo množství třímetrových torpéd. Byla naprogramovaná tak, aby se vyhýbala střelám, které by je mohly sestřelit. Proto torpéda jako na povel zamířila dolů pod úroveň hlavní palby a celkem nerušeně dolétla až k císařským křižníkům. Tam se zavrtala do spodků lodí a detonovala ve velkých explozích. Zasažené lodě byly na čas ochromeny.

„Pane, zaznamenáváme v těch lodích hromadění velkého množství energie,“ řekl Eckart.

Kreynuck pohlédl na něj, pak zpět na obraz pálících císařských křižníků. Přimhouřil oči. „To jsou iontová děla. Okamžitě všechnu energii do štítů, jinak nás to provrtá jako nic.“

Pár vteřin nato z každého císařského křižníku vyletěla dvojice střel, které neustále duhově měnily svou barvu.

Při dopadu iontových výšlehů se Numitor ani moc neotřásl, ale štíty nedokázaly odrazit to obrovské množství energie, a tak vzniklo v celé elektrické síti velké přepětí. Elektrická vedení vybuchovala a létaly z nich jiskry. Několik obrazovek na můstku, připevněných na stropě, se dokonce utrhlo a spadlo na posádku. Nicméně, lodě byly na podobnou zátěž stavěné, takže to vy finále nebyla až taková pohroma.

„Eckarte, stav!“

Loď se několikrát prudce otřásla, jak měla nyní oslabené štíty.

„Vypadl proud na dvou palubách. Nemáme úplné pokrytí štítů, několik generátorů to nevydrželo. Ještě pár takových zásahů, a budeme úplně bez štítů, pane.“

Kreynuck jen nedbale mávl rukou. „To nic, znovunabytí iontových děl trvá dlouho. Ať se lodě na křídlech vysunou kupředu. Na bocích máme víc děl, tak je využijeme.“

Lidské křižníky po stranách formace se podle rozkazu začaly přesouvat kupředu, aby se pokusily o malý obchvat. Využily tak četných bočních dělostřeleckých baterií. Zatímco kolem sedmdesáti císařských křižníků svádělo boj s těmito loděmi, stovka zbylých křižníků vyrazila kupředu.

Kreynuck předvídavě přikývl. „Na blízko jsou jejich zbraně účinnější, chtějí nám rozbít střed, a to nesmíme dopustit. Budeme pomalu ustupovat vzad. Soustřeďte palbu na čelní lodě. Když naše křídelní lodě vydrží tlačit dost dlouho, měli bychom zvítězit… Nebo alespoň neprohrát.“

Lidské křižníky začaly zvolna couvat a přitom pálily souvislé proudy střel na čelní lodě nepřátelské formace. Jenže i když byly císařské lodě trvale uzavřené v kleštích, výraznější úspěch to nepřineslo, protože nepřátelé měly palebnou převahu. Navíc brzy přišla další salva z iontových děl. Iranos s nimi použil stejnou taktikou jako Kreynuck – soustředil palbu na čelní protivníkovy lodě. Téměř sto císařských křižníků tak vypálilo svou salvu do pouhých dvaceti lidských křižníků – patnáct z nich v následné palbě vybuchlo, nebo se rozpadlo na kusy.

Kreynuck naštvaně zavrčel. Takhle už to dál nešlo, v otevřeném střetu neměli šanci. „Rozpusťte formaci. Jsme rychlejší, budeme kroužit kolem nich a z dálky ostřelovat.“

Formace křižníků se na povel rozprchla do všech stran a na těžkopádné křižníky docela svižným tempem začala létat v širokých kruzích kolem císařských křižníků, přičemž pálila z bočních děl.

Kreynuck doufal, že takhle protáhne bitvu na dost dlouho, aby rozhodla větší dlouhodobá výdrž lidských štítů. I tak měl ale z dosavadního průběhu hodně špatný pocit.


Farneros a Edge z dáli sklesle sledovali vývoj vesmírné bitvy. Byli stále zdrcení ze smrti Barryho, Kutuzova i Bernieho, ale teď bylo načase se opět vzpamatovat.

„Rayride,“ oslovil ho Farneros. „Myslíš, že by naše lodě dokázaly vydržet palbu z císařských křižníků.“

Rayride se zamyšleně poškrábal na bradě. „Pokud bychom se k nim příliš nepřibližovali, kdyby jich nebylo moc a kdybychom s nimi nebojovali moc dlouho, pak ano, pak by naše lodě proti nim mohli obstát.“

Edge se na něj obrátil pohledem, kterým mu naznačoval, že je idiot. „Tím chceš říct, že tyhle kocábky rozstřílej na mraky, když se s nima zkusíme prát?“ Pak se zamyslel a otočil se na Farnera. „Nechceš se do nich, doufám, pustit, že ne?“

„Vážně o tom přemýšlím.“

„Proč?“ rozmáchl se Edge rukama. „Copak ti to už pro jeden den nestačilo?“ Máchl rukou k obrazu bitvy. „Nech to na živácích, oni to zvládnou.“

Jak to dořekl, císařské křižníky, do té doby trpělivě střílející po kroužících lidských lodích, se najednou dali do pohybu, aby narušily poklidný pohyb svých nepřátel. Lidské křižníky nestihly včas reagovat na změnu, takže se císařské lodě dostaly mezi ně – tam kde chtěly od začátku být. Nyní jejich na blízko obzvlášť ničivé zbraně pálily vším, co měly. Hned to odneslo několik lidských křižníků.

„Teď už nás potřebují,“ prohlásil Farneros. „Rayride, ať se všichni připraví na boj.“

Rayride přikývl a vyhlásil bojový poplach.

„Fajn,“ pokrčil Edge rameny. „Třeba nám změna prostředí prospěje.“

„Jsem rád, že to bereš tak pozitivně,“ dovolil si Farneros letmý úsměv.

Po chvíli Rayride ohlásil: „Farnere, všichni jsou na svých místech, čekají jen na povel.“

„Vpřed,“ řekl Farneros. „Palte, jakmile budeme na dostřel. Ať se lodě drží u sebe a koordinují svou palbu na společné cíle, jedině tak budeme co platní, samostatně nemáme proti císařským křižníkům šanci.“

Robotí flotila se vydala v sevřené formaci kupředu. Když byly dost blízko, všechny společně lodě vypálily na jediný křižník, který to nevydržel a v plamenech se rozpadl. Tím na sebe roboti vydatně upozornili. Tři další křižníky zanechaly boje s lidskými loděmi a raději vypálily po robotech. Chtě nechtě, musely se nakonec lodě robotů rozptýlit, protože v sevřené formaci byly snadný cílem. Ale i tak udržovaly mezi sebou kontakt a zpočátku mezi sebe nenechaly nikoho vlétnout. Jenže plány byly jedna věc, a samotná bitva už věc druhá. S přibývajícími minutami byly nakonec lodě robotů vtaženy naplno do bitvy.

Ta se změnila v jeden chaotický vír lodí, střel a trosek, ve kterém kolem sebe lodě náhodně prolétávaly a pálily do toho, kdo se k nim zrovna připletl. Žádná velká taktika.

Uprostřed boje senzory na můstku ohlásily velmi nepříjemnou věc: z planety startovaly další lodě. Byly malé a bylo jich mnoho, v řádu tisíců. Jednalo se o šalupy, či stíhací a bombardovací letouny. Ihned se zapojily do bitvy nadělaly v ní pořádnou paseku. Byly totiž velice rychlé, ale na svou velikost disponovaly velkou palebnou silou. Lidské křižníky i lodě robotů s nimi měly velké problémy. Ztráty narůstaly.

Zdálo se, že Iranos tímhle pozdním nasazením menších lodí definitivně zvrátil bitvu na svou stranu. Farneros na otřásající se lodi zklamaně sklonil hlavu. Další porážka.


„No ano, vidím je!“ odpovídal Kreynuck přes komlink až příliš vystrašeným kapitánům ostatních lodí. Na můstku to tou dobou už vypadalo jak po pořádné hospodské rvačce. „Kruci, může mi sem někdo připojit monitor, který by fungoval?“

Pohotově přiběhl technik a provizorně mu ke křeslu zapojil záložní dotykový monitor. Z obrazovek na můstku už jich totiž většina nefungovala, takže pokud si měl udržet přehled o bitvě, potřeboval alespoň jeden osobní monitor.

Loď se zatřásla. Ze stropu se spolu s oblakem dýmu a jisker utrhl kus zdiva z odlehčené spa-slitiny a málem spadl Kreynuckovi na hlavu.

„Co to sakra bylo, Eckarte?“ komentoval to Kreynuck a vzhlédl k místu, kde byl strop narušený.

Eckart pohlédl stejným směrem. „Nad můstkem je trhlina v trupu. Je možné, že otvor už je přímo nad námi.“

„Nechci mít nad sebou díru do vesmíru, Eckarte, a je mi jedno, že máme vzduchové štíty. Proto máme můstky uvnitř, a ne někde na vyhlídce za sklem, přesně aby po nás nemohli střílet.“

„Vím, pane, ale s tím nic nenadělám.“

„Já to taky vím, jen říkám, že bychom měli hodně rychle letět pryč, protože flotila je –“ Vytřeštil oči na obrazovky v čele můstku. „Dávejte pozor!“ okřikl pilota. Před přídí se jim totiž zjevil plující kus zádi zničeného křižníku, zatímco se pilot zaobíral stejnou stropní záležitostí, jako Kreynuck s Eckartem.

Numitor se rychle stočil šikmo dolů doleva, ale i tak se lodí rozlehlo skřípání, jak se otírala o trosky. Následně před ní přelétl císařský křižník s úchvatně nechráněným vrškem. Kreynuck si ani nedokázal představit lepší palebnou pozici, a tak si s velkou chutí vychutnal rozkaz k palbě na tuhle lehkovážnou loď. Ale i on sám se stal obětí zamotanosti téhle bitvy, když se Numitor dostal pod palbu rovnou dvou císařských křižníků shora. Horní část lodi teď byla cupována na kusy ničivou střelbou.

Loď se třásla tak, že to Kreynucka i ostatní vyhodilo z křesel. Strop byl definitivně rozerván na kusy explozí, po které na můstek dokonce s hlubokým zaduněním žuchnul půlmetrový kovový hrot, dosud rozžhavený do oranžova. Kreynuck se pomalu připlazil pod otvor ve stropě, což mu komplikovaly neustálé otřesy, a pohlédl skrze něj do ohromné díry v palubách vedoucí téměř sto metrů nahoru až k plášti. Viděl i jeden z křižníků, který do nich zrovna pálil. Pak náhle, až na samém vrcholu díry zahlédl oranžový záblesk výbuchu, jak si roztrhanými palubami razil cestu další kovový hrot, nyní již zbavený laserového náboje. Odrážel se od okrajů děr v podlahách sem a tam a neodbytně mířil k nim na můstek. Když bylo jasné, že k nim hrot dopadne, Kreynuck před ním na poslední chvíli uskočil. Hrot prolétl podlahou můstku jako nic. Po Kreynuckově kapitánském křesle zůstal jen třímetrový otvor v podlaze.

„Dobře, to by stačilo,“ oprášil si Kreynuck uniformu. Mezitím jejich útočníky zaměstnal lidský křižník ve spolupráci s dvěma robotími fregatami. Přistoupil k náhradními terminálu komlinku na stěně. „Tady Kreynuck,“ promluvil k ostatním kapitánům, „pokuste se pomalu vzdalovat od planety. Nepřestávejte střílet a nenechte si odstřihnout ústupovou cestu. Nebudeme na vás čekat!“ Vypnul komlink oddychl.

Odněkud z mračna dýmu, který teď halil můstek, se vypotácel Eckart, špinavý a levou tvář celou od krve. „Dobrý nápad, pane, to s tím ústupem.“


Než byl císařský křižník zničen, stačil ještě vypustit osudnou salvu, která zničila Bufferovi motory.

„A máme po pr… ptákách,“ neodpustil si Edge.

„Nerad to říkám, ale má pravdu, Farnere,“ přiznal Rayride. „S motory už nehneme, jsme tu teď jak na střelnici.“

Farneros smířeně přikývl. „Opusťte loď. Ostatní lodě ať se stáhnou.“

Rayride předal rozkazy dál, nastavil palbu na automatiku a všichni společně vyklidili můstek. Pak se vydali k evakuačním lodím.

„Ty Farnere,“ ozval se opět Edge, „v tomhle se evakuovat, to bude ještě větší sranda, než když se nám tehdá pár milionů Panzerů snažilo usekat hlavy.“


Jesse se tvrdohlavě řítila hyperprostorem v menší nákladní lodi k Erhelisu 6. Mlčela a zamračeně sledovala modravý tunel hyperprostoru.

„Už tam budeme,“ řekl jí Dvanáctka.

„To vím,“ poklepala na odpočítávání zbývajícího času k cíli.

„Velmi důmyslné.“

Zmateně na něj pohlédla a pak se mírně usmála. „Jsi zvláštní.“

„To ty taky, Jesse,“ odvětil Dvanáctka. „Čím dál zvláštnější, řekl bych.“

„Pět vteřin,“ odpočítávala o chvíli později. „Teď.“

Vynořili se uprostřed pekla. Všude svištěly zářivé střely, lodě vybuchovaly, jejich trosky pluly všude kolem. Byla to v podstatě barevná a veselá scéna, ale ve své násilnosti pochopitelně působila daleko hrozivěji.

Hned na začátek Jesse málem nabourala s lodí do obrovského křižníku, jen taktak se vyhnula a musela se dál proplétat přeplněným prostorem.

„Do háje, tohle jsem neplánovala!“ postěžovala si Jesse, když prováděla obzvlášť bláznivý manévr.

„Asi nemá cenu ti připomínat, že jsem tě před tím varoval,“ prohlásil Dvanáctka.

„Ne, to nemá. Raději najdi Farnerovu loď, někde tu musí být.“

Dvanáctka se obrátil k palubnímu počítači.

„Za předpokladu, že Farneros zůstal na lodi Buffer, se nyní nachází…tam,“ ukázal přes sklo kabiny nalevo od nich. „Nefungují jim motory a na lodi probíhá evakuace.“

Jesse neodpověděla a změnila dráhu letu k Bufferovi. Několikrát byli za letu zasaženi, ale loď byla poměrně rychlá a měla i kvalitní štíty, takže se nejednalo o vážnější poškození.

Když přiletěli k lodi blíž, uviděli na vlastní oči, v jak katastrofálním stavu se Buffer nachází, ale vzhledem k okolní šílené řežbě ani nebylo divu. Jesse zaletěla do hangáru, kde se zatím hroutily nakládací jeřáby, magnetické držáky pro lodě a stropní nástavce pro různé přístavky.

„Co teď?“ zeptal se Dvanáctka.

„Teď najdeme Farnera a ostatní… páni, máme štěstí,“ ukázala doprostřed hangáru. Stáli tam Farneros, Edge a Rayride, kterého Jesse zatím příliš neznala. Všichni tři nesli na zádech podivná břemena a všichni tři se o něčem bouřlivě dohadovali.

Jesse stiskla malé tlačítko na ovládací desce. „Pánové, nehodil by se vám odvoz?“ zazněl její hlas z venkovních reproduktorů lodě.

Všichni tři zpozorněli a otočili se směrem k nim. Koukli na sebe a pak se vděčně rozběhli k lodi. Jak se přibližovali, Jesse poznala, co to nesou.

„Proboha,“ vydechla zdrceně. Barry, Kutuzov, Bernie – všichni mrtví. Muselo se stát něco hrozného.

„Díky moc,“ přivítal ji Edge, když se naloďovali. „Než jsme dorazili k hangáru s evakuačními loděmi, rozstříleli ho na padrť.“

„Co se stalo?“ ukázala na tři mrtvé roboty.

„Později,“ zamračil se Farneros. „Teď leť, rychle.“

Když Jesse vyletěla z hangáru, byl už Buffer jednou z posledních spřátelených lodí, která setrvala v bitvě, a tak se k němu během chvíle slétly čtyři císařské křižníky a zničily ho. Ostatní lodě už kvapem opouštěly vesmírné bojiště a vstupovaly do hyperprostoru. Jak to tak vypadalo, Iranos drtivě zvítězil.

Ihned se na ně přilepily císařské stíhačky a střílely po nich. Jesse s lodí všemožně kličkovala, aby je setřásla, ale stíhačky se stále držely a pálily do nich. To už ale byli s lodí téměř na dosah hyperprostoru.

„Ten křižník, pozor na ten křižník!“ křikl Rayride a ukázal napravo od nich. Tam plul císařský křižník a očividně se připravoval k palbě. I takhle z dálky viděli, jak se děla na křižníku otáčejí k nim. Rozletěl se na ně roj rudých naoranžovělých střel.

„Šlápni na to!“ vyjekl Edge.

Jesse nečekala, až jí počítač oznámí bezpečnou zónu pro skok, a sama otevřela hyperokno. Riskovala tím sice, že s lodí narazí do stěny hyperokna a mezidimenzionální prostor je roztrhá na kousky, ale neměla na výběr.

Loď se otřásla pod jedinou ranou, než je hyperokno vtáhlo do sebe. Stěna nákladového prostoru byla po posledním zásahu celá promáčknutá.

„Zvládla jsi to,“ poplácal Farneros Jesse po rameni. Ta ještě chvíli zírala před sebe a pak se bez ostychu rozvalila v pilotním křesle a oddychovala z náročného pilotování.

Letěli domů.


O den později hleděl Farneros na čtyři těla robotů bez života – Bernieho, Barryho, Kutuzova a také dříve zesnulého Harshdrilla. Všichni byli opravení, aby vypadali důstojně, jak si zasluhovali po tom všem.

S Farnerem tam byli i Edge, Rayride, Jesse a Dvanáctka a zarmouceně hleděli na mrtvé roboty. Byli zpět v Dagherasu, v budově bývalého Daghského národní muzea – v jediné honosnější stavbě, která přežila Bertramovo bombardování. Za necelou hodinu se sem pohrnou ostatní roboti, aby se rozloučili se svými padlými hrdiny. Bernieho možná budou jako zrádce nenávidět, ale Farneros ho nemohl s čistým svědomím vynechat. Nemohl prostě odhlédnout od toho, že Bernie zachránil Barryho před smrtí, ač to bylo nakonec marné.

Své místo tu měl i Stone – uprostřed, mezi Barrym a Kutuzovem stál stojan s jeho velkou fotografií. Byla to fotka víc než třicet let stará a zachycovala moment z příprav na bitvu na planině u Dagherasu, vůbec první bitvu, ve které se roboti ve válce s lidmi odhodlali sami zaútočit. Na fotce byl v pozadí ležící Edge na opravářském stole a Stone, který stál u něj a zrovna mu vylepšoval jeho tělesnou schránku pro nadcházející boj. Edge se z polohy ležmo uculoval do objektivu, zatímco jednou rukou ukazoval na Stonea a na druhé měl vztyčený palec. Naopak Stone zrovna držel v ruce svářečku a s pootevřenou pusou a překvapeně roztržitým pohledem koukal na fotícího, kterým byl tehdy za použití vlastních očí Barry. Fotka možná mohla působit vzhledem ke Stoneovu ne úplně inteligentnímu výrazu zesměšňujícím dojmem, ale podle Farnera laskavě úsměvným způsobem vystihovala Stoneovu výjimečnou osobnost. Jesse se při pohledu na fotku svého otce zamlada neubránila slzám.

Z klidu je vyrušilo známé modré světlo, které jim ozářilo záda. Farnerovi přelétl přes tvář zlostný výraz.

„Je mi to líto, Farnere.“

„Ne, není,“ otočil se na Verina, oděného ve svém tradičním tmavém plášti a kápi.

Ostatní tiše přihlíželi.

Verin zamyšleně pootočil hlavu. „Měl bys pochopit, že jsem si rozhodně nepřál smrt kohokoliv z vás.“

„Ale stalo se to kvůli tobě,“ odpověděl Farneros útočným tónem. „Nebýt tebe, nezemřeli by.“

„Nebýt mě,“ zvýšil Verin hlas, „nikdo z vás by tu teď nestál, na to nezapomínej Farnere.“

Farneros přimhouřil oči. Po chvíli řekl: „Měl bys jít.“

Verin se tím nezdál být ani v nejmenším dotčený. „Chtěl jsem ti jen říct, že, jakmile Iranos zorganizuje svoji novou armádu, hodlá zaútočit na vaši soustavu. A velkoadmirál Kreynuck vám nepomůže, ten má dost starostí s tím, aby svou zdevastovanou flotilu uvedl do bojeschopného stavu. Měli byste odletět, a tím myslím všechny roboty, než bude pozdě.“

„Dobře,“ přikývl Farneros. „A teď jdi.“

Verin neodbytně zakroutil hlavou. „Iranovi jsem řekl, jak se dostane k armádě, tobě teď proto musím poskytnout informace, které ti ho pomohou i přes značnou nevýhodu porazit. Takhle funguje tahle hra.“

„Hra?!“ Farneros pokročil kupředu k Verinovi a vytasil Ostří zkázy. „Tohle už není žádná hra!“

Verin očima sledoval, jak se k němu Farneros s napřaženým mečem blíží. „Farnere, nemusíš –“ Farneros se rozmáchl, ale Verin meč holou rukou bez zjevné námahy, či utrpěného zranění zastavil. „Farnere, tobě zřejmě nedochází, o co tu jde. Musíte nám dokázat, že jste hodni a především schopni nám nějak pomoci. Buďto to budete vy, anebo Iranos, nám je to vlastně jedno.“

„Ano, to vidím,“ procedil Farneros s odporem. Poté vyškubl Ostří zkázy Verinovi z ruky a pomalu kráčel pryč. Pak se však zastavil a znovu se obrátil k Verinovi. „Naše dohoda padá. Ať už tenhle boj dopadne jakkoliv, nebudeme pomáhat tobě podobným.“

„To nemůžeš, Farnere.“ Verin poprvé nevypadal zcela klidně. Zdálo se, že ho to rozhodnutí velice rozrušilo.

„Ale ano, můžu,“ odsekl Farneros. „Máme svádět boje o to, kdo bude hoden vám pomoci? To spíše vy byste nám měli dokazovat, že jste hodni naší pomoci. Ale vy a vaši lidé jste jen chladní a vypočítaví hajzlové, kteří si žádnou pomoc nezaslouží.“

Verin vypadal, že se ještě chystá něco říct, ale nakonec ztichl a v následující vteřině se rozplynul v modravé záři.

Farneros ještě chvíli hleděl na místo, kde před okamžikem zmizel Verin, pak si ztěžka oddechl a vrátil se pohledem k ostatním v místnosti.

„Farnere,“ promluvil Edge opatrně, „víš, v jaké jsme teď situaci? Dokud neměl Iranos armádu, mohli jsme si na něj ještě celkem vyskakovat, ale teď se po galaxii producíruje s těžkýma křižníkama, bitevníma robotama, iontovejma dělama a kdoví s čím dalším. A my jsme za poslední dny přišli o většinu našich bojových robotů, dokonce i ta naše směšná flotila je teď v háji a Barry, Kutuzov, Bernie a Harshdrill jsou mrtví. A i když se nějakým zázrakem probijeme až k Iranovi, tak bude mít vedle sebe pořád ty svý poděsy Ironwreckera a Darkrage. Chápu proč jsi toho modráska vykopnu,l a jenom tě podporuju, ale tohle sami nevyhraje.“

Farneros celou minutu váhal s odpovědí, až s pohledem zaraženým do země promluvil: „Tohle všechno vím, Edgei, a není mi z toho o nic lépe než tobě. Jedinou naší nadějí jsou teď lidé, ale ti nám proti Iranovi a jeho ochráncům nemohou pomoci.“

Vzhlédl a na všechny přítomné se trpce usmál. „Budeme potřebovat pomoc… Bohužel ale nevím, kde ji vezmeme.“

Hodnocení

Průměrná známka je 1.4, povídka byla hodnocena 17 čtenáři.
  • 5
  • 4
  • 3
  • 2
  • 1
Známkujte jako ve škole.

Komentaře k povídce

Přidat komentář

2 + 2 = Nutné vyplnit! (Kontrolní antispamová otázka)

Výpis komentářů

Strany: [|<] [<] [1] [2] [3] [4] [5] [>] [>|]

Essaeeygeosy - 02.02.2018 10:05
Running late with the deadline for your work? Then we are your reliable assistant in paper help.

Get ready to ask for our assistance when you need essays, research or course works, reports, case studies, etc.
Our experts have seen it all and are ready to start working on your assignment right away. Go for it!

Get an <a href=http://bit.ly/2ykp1Qw>ess ay</a> or any other homework writing help


http://bit.do/dR5jr

help cant do my essay judge
write my paper apa vulcan
help me do my essay uwm
need somebody write my paper zwink
type my essay uhd
essay aep customer service ohio
write my written test paper dmv nv
need help do my essay ixquick
do my assignment fdr
get someone write my how to make a paper rc plane
buy local essay effects of global warming


http://cutt.us/teN2Y
ElvaLei - 26.12.2017 16:31
ŕďđŕďđŕďđ
Eric - 22.12.2017 11:02
<a href="https://essayerudite.com /best-essay-writing-service/" />best writing service</a>
<a href="https://essayerudite.com /write-my-paper/" />write my paper for me</a>
<a href="https://essayerudite.com /buy-essays-online/" />buy an essay online</a>
<a href="https://essayerudite.com /thesis-writing-service/" />thesis help</a>
<a href="https://essayerudite.com /buy-essays-online/" />buy an essay</a>
<a href="https://essayerudite.com /write-essay-for-me/" />type my essay</a>
<a href="https://essayerudite.com /dissertation-writing-service/ " />dissertation help</a>
<a href="https://essayerudite.com /cheap-essay-writing-service/" />cheap writing service</a>
<a href="https://essayerudite.com /best-essay-writing-service/" />best essay writing services</a>
<a href="https://essayerudite.com /buy-essays-online/" />buying essays online</a>
<a href="https://essayerudite.com /buy-essays-online/" />buy an essay online cheap</a>
<a href="https://essayerudite.com /thesis-writing-service/" />thesis writing service reviews</a>
<a href="https://essayerudite.com /write-my-essay/" />help me write essay</a>
<a href="https://essayerudite.com /college-essay-help/" />college essay writing service</a>
<a href="https://essayerudite.com /write-my-paper/" />write my research paper</a>
<a href="https://essayerudite.com /thesis-writing-service/" />thesis writing service</a>
<a href="https://essayerudite.com /dissertation-writing-service/ " />write dissertation</a>
<a href="https://essayerudite.com /buy-essay/" />buy essay online</a>
Nathanial - 22.12.2017 10:56
<a href=https://essayerudite.com/ do-my-homework/>homework hotline</a>
<a href=https://essayerudite.com/ write-my-essay/>write essays</a>
<a href=https://essayerudite.com/ dissertation-writing-service/> professional dissertation writers</a>
<a href=https://essayerudite.com/ buy-essay/>buy essay on</a>
<a href=https://essayerudite.com/ write-essay-for-me/>write essay for me</a>
<a href=https://essayerudite.com/ college-paper-writing-service/ >write college papers</a>
<a href=https://essayerudite.com/ do-my-homework/>homework now</a>
<a href=https://essayerudite.com/ college-paper-writing-service/ >college paper writing service</a>
<a href=https://essayerudite.com/ thesis-writing-service/>help with thesis</a>
<a href=https://essayerudite.com/ assignment-help/>assignment help online</a>
Joshua - 22.12.2017 10:42
https://essayerudite.com/colle ge-paper-writing-service/
htt ps://essayerudite.com/do-my-ho mework/
https://essayerudite. com/descriptive-essay-topics/

https://essayerudite.com/writ e-my-essay/
https://essayerud ite.com/write-my-research-pape r/
https://essayerudite.com/c heap-essay-writing-service/
Zlobmut - 22.12.2017 00:12
If you’re interested in winning millions, then I’m here to help!
At <a href=skyliteboom.com>Casino</a > you can play over 450 world-class games and I’m giving you an exclusive Welcome Bonus to get you stuck into winning.
Use it today to increase your chances of hitting our jackpots.
All you have to do is <a href=skyliteboom.com>sign up today</a> and watch the rewards come rolling in.
skyliteboom.com
<a href=skyliteboom.com>Prepare to hit the big time</a>
<a href=skyliteboom.com>Hacer giros para ganar millones</a>
<a href=skyliteboom.com>Holen Sie sich spinnen, um Millionen zu gewinnen</a>
<IMG>http://i63.tinypic.com/ ofdmds.jpg</IMG>
ElvaZdr - 15.11.2017 21:40
Hey guys!!!
designs and builds specialty lines of lead oxide production equipment, material handling systems, battery related process machinery, parts, and accessories for the battery, pigment, glass, and chemical industries. http://techbasys.com offers technical application and engineering services to help the customer acheive maximum benefit from their equipment and manufacturing processes.
AlysonGzx - 29.10.2017 14:01
http://games.los.ro/profile/ja sonmatthi
AlysonRxq - 25.10.2017 15:20
http://ondashboard.com/interne t/generic-aivan-without-prescr iption-%7C-buy-lorazepam-onlin e/
Charlesemalp - 23.10.2017 11:22
Thesis Writing Service - EssayErudite.com

If you look for a trustworthy <a href=https://essayerudite.com/ thesis-writing-service/>thesis writing service</a> and want to benefit from a higher grade, your editors, proofreaders, and instructors are here to lend you a hand.
Some students afraid of hiring professional writers due to ethical issues. As a result, they fail the course due to various reasons not able to defend their degree.
You should note that there is nothing wrong with opting for a <a href="https://essayerudite.com /thesis-writing-service/" />thesis writing service</a>. EssayErudite is certainly the best place for that.

Thesis Writing Service https://essayerudite.com/thesi s-writing-service/
MIATqd - 23.10.2017 01:26
http://apparelmerchandiser.com /qa/index.php?qa=2517&qa_1=whi ch-is-the-best-website-relatin g-to-buy-ambien-online
Williamabame - 22.10.2017 14:21
Buy Essay - EssayErudite.com

Where to <a href=https://essayerudite.com/ buy-essay/>buy essay</a> online ? Our experienced writers can boast higher degrees in addition to exceptional writing skills.
You now have a great chance to buy essay papers online with only a couple of clicks.

<a href="https://essayerudite.com /buy-essay/" />Buy Essay</a>

Buy Essay Online - https://essayerudite.com/buy-e ssay/
Jameslague - 22.10.2017 13:34
Best Essay Writing Service - EssayErudite.com

Looking for the <a href=https://essayerudite.com/ best-essay-writing-service/>be st essay writing service</a> can turn into a pain in the neck especially if you are not an experienced essay buyer.
<a href="https://essayerudite.com " />EssayErudite.com</a> is well known among students from the USA, UK, Canada and Australia.
We provide a superior writing assistance and handle all types of academic papers ranging from dissertations and thesis statements to reviews and coursework.
Whatever the challenge is, you can always count on us.

Best Essay Writing Service - https://essayerudite.com/best- essay-writing-service/
AlysonDqz - 21.10.2017 23:07
http://www.gamestockade.com/pr ofile/53090/jamilayoung
Johnfix - 21.10.2017 19:11
Write My Essay - EssayErudite.com

Fed up of typing "who can write my essay" in the search bar?
Would you like to have a reliable helper always by your side?
Our website will come as an excellent solution to <a href=https://essayerudite.com/ write-my-essay/>write my essay</a> for everyone!

<a href="https://essayerudite.com /write-my-essay/" />write my essay</a>

Write My Essay - https://essayerudite.com/write -my-essay/

Strany: [|<] [<] [1] [2] [3] [4] [5] [>] [>|]