Světlé zítřky I

Velikost písma

Velikost písma se udává v bodech, tj. stejně jako např. v MS Wordu. Zvolená velikost zůstává i při tisku.

Autor: vzduchoplavec, vzduchoplavec<zavináč>yahoo<tečka>com
Kompletní sérii Světlých zítřků je zde k dispozici ke stažení. (PDF, 1,4 MB)

Hranatý útvar složený z dvaačtyřiceti různě velikých a barevných krystalů obřích rozměrů držících pohromadě se vznášel někde na okraji spirálního ramene galaxie, kterou jedna ze zdejších civilizací pojmenovala Mléčná dráha. Uvnitř objektu byl v prostoru sálů zalitých žlutobílým světlem v jednom ze zobrazovacích rámů několik posledních týdnů přiblížen zajímavý modrobílý svět nazývaný domorodci Země.

Ještě zdaleka nebylo rozhodnuto o tom, co podniknout. Prozatím byl čas. V dalších sálech čekaly ve svých zobrazovacích rámech stovky jiných světů nacházejících se v tolika galaxiích, že jejich vzdálenost od Mléčné dráhy byla dalece mimo běžné představy obyčejných tvorů, a jen několik z nich hodlali ti dva, tři, čtyři nebo o něco málo víc z posledních jednou poctít, teď nebo v budoucnu, svou ctihodnou návštěvou.

Který z mnoha lákavých planetárních systémů, jež si z dálky prohlíželi, si mají vybrat? Bude jejich návštěva znamenat jeho rozkvět anebo nenadálý pád a zánik s takovou námahou vybudovaných hliněných ulit, ve kterých ti tvorové většinou žili, zhroucení zmatených snů? Nebyla to pro ně pouhá hra, ale naopak vážná studijní činnost a výzkum. Bez poctivosti a osobního nasazení při dokonalém provedení plánu by žádná ze vzrušujících činností, jimž se s nevšedním zaujetím věnovali poslední věky, a ve kterých našli řád a jistý smysl života, rozhodně nestála za to.

„Co tak ta žlutozelená se dvěma měsíci?“

„Někdy jindy.“

„Nebo gravitační jevy v galaxii Hobra?“

„Zapomeň. Uvažuji o něčem lepším, než je zánik kosmického smetí. Tamta velká?“

„Není zas až natolik velká, abych se jí chtěl věnovat. Záleží mi na úrovni místní civilizace. S příliš pokročilými není legrace. A úplných primitivů naopak najdeš všude habaděj!“

„Moc se nad ně nepovyšuj. Mezi nimi a námi není zas tak velký rozdíl.“

„Mudřec promluvil,“ zlehčoval závěry svého společníka.

Konečně se rozumně dohodli a rozhodli se, že jako první blíže prozkoumají menší sluneční soustavu, která před časem mírně upoutala jejich pozornost stoje na pokraji katastrofy, jež by znamenala její definitivní konec, a která se pomalu, jako vždy, pohybovala svým vlastním tempem vpřed v jednom ze spirálních ramen galaxie, na jejímž konci se zastavili. Než se rozhodli o jejím začlenění do programu, vyřešili díky svým možnostem její velký problém, ačkoli nebylo ještě jasné, jestli se skutečně rozhodnou právě pro ni. Po přesně uplynutí stanovené délky období příprav započali se svou vznešenou prací.

„Zaveď nás blíž.“ Pronesli k řídícím krystalům, které na pokyn pohotově zareagovalo.

Modrobílá planeta, která mezi ostatními třpytícími se na pozadí hvězdného moře nejvíce ze všech podobných upoutala jejich pozornost, se po krátkém čekání na své objevitele v okamžiku rychle přiblížila.

„Hm, hnusné války, terorizování obyvatelstva vysokými daněmi, privatizace, znečištění, zdevastovaná příroda, sociální útlak, vlivové skupiny, kartely ovládající média, ale také zdravý životní styl, cykloturistika, odbory a obrodná duchovní hnutí. Docela všední den.“

„Je to těžší, než jsme si zpočátku mysleli. Pořád vymýšlet něco úplně nového. Co tady s tím dole uděláme, aby se to příliš nepodobalo tomu, co jsme s civilizací v podobném stádiu vývoje provedli už několikrát?“

„Myslíš něco originálního a přitom jednoduchého? Naposledy jsem navrhoval optimální řešení já, teď jsi na řadě ty.“

„Ano. Vím.“

„Ano. Já vím, že víš. Co tedy navrhuješ?“

„Napadlo mě. že bychom mohli být tentokrát hodně velkorysí a místo bezodkladného vyhubení jim dát ještě šanci.“

„Čekal jsem, že to řekneš. Ten velký kámen ničení jsme již z naší cesty odstranili. Prožíváme nyní v každém okamžiku bytí téměř úplný klid a mír, ale další vyšší mety čekají na dosažení. Na vrcholu je bezpodmínečná láska. Té jistě jednou dosáhneme. Co máš teď konkrétně na mysli? Často provedení tvého řešení vypadá ve výsledku jako nejapný vtip.“ Otvory v jeho masce jasně žhnuly jako vzplanuvší hvězdy.

„Jenže to se na začátku nepozná, když jim ponecháš trochu víc samostatnosti. Tady je můj plán. Vytvoříme tedy z jejich biologické tělesné, duševní a duchovní podstaty dokonalé kopie vycházející ze souhrnu místní populace. Ty s nimi budou mít společného právě tolik, že to budou zase lidé. A těmto lidem implantujeme odpovídající umělé vzpomínky na dosavadní historii jejich rodu. Jen bude dost odlišná od všeho, co by je později mohlo přivést na spojitost se vzory na této Zemi.

Bude to pro ně navždy taková velká záhada, pokud si ji budou schopni uvědomit. Odpověď na otázku odkud vzešli, kde jsou jejich původní kořeny. Skutečná šou začne, až se jednou setkají, pokud se toho okamžiku dožijí. A přidáme k tomu navrch rozmanité vysoké i nízké myšlenky, vlastnosti a postoje každému jednotlivci.

Umístíme je přiměřeně daleko odsud do prostředí s podobnými podmínkami, aby se mohli po nějaký čas rozvíjet podle sebe, bez vzájemného kontaktu, bez ohrožení jinými podobně agresivními rasami a časem se třeba i dokáží setkat jako dvě rovnocenné větve jednotné lidské rasy, vzájemně oboustranně kompatibilní.“

„Souhlasím s tímto řešením. Zaujalo mě ve své jednoduchosti a poťouchlosti. Kdy začneme s procesem kopírování znaků lidských tělesných schránek, mužských a ženských, a indukcí stávajících duchovních podstat?“

„Nebudeme to prodlužovat. Začneme ihned!“

***

V sídle bezpečnostních složek nové kolonie planety Země na planetě Helix panovala poklidná atmosféra, dochucovaná odpoledními perníčky a čajem nebo kakaem. Na zdejší personál čekal příjemný zbytek dne strávený ve službě. Plukovník Řemen se svým zástupcem a zbytkem oddělení už několikátý den pečlivě zpracovával detailní zprávu o průběhu příprav na zdejší obdobu prvomájových průvodů a je doprovázejících oslav, které se kvapem blížily.

Velké množství práce v tuto dobu každoročně zavalilo bezpečnostní správy na planetách po celém svazu. Už to ale není, co to bývalo, pomyslel si. Dřív se aspoň jednou za čas objevil vyšinutý provokatér, který naběhl do davu a vzrušoval představivost mávajících a zpívajících školou povinných dětí rozdáváním tajně vytištěných letáků s reklamou na kapitalistické pojetí evoluce života. Osobně si myslel, že to stejně podobně jako ostatní letní kachny v oficiálním zpravodajství bylo vymyšleno jako zpestření vcelku stereotypních průvodů pracujících dělníků a inteligence s chutí režírované KTS (Koloniální tajná služba).

Poslední roky, poté, co Nejvyšší svazová rada během oslav vítězného srpna (1924) oznámila, že socialismu se skvěle daří, a tudíž se dá konstatovat, že pro naši současnost jsou šťastné zítřky jistě zajištěny, byly průvody konané 1.června o tuto podívanou ochuzeny. A protože práce šlechtí člověka, prohlásila Nejvyšší svazová rada, že udělá všechno pro to, aby se každý jednotlivec mohl na svém úseku plně realizovat při službě společnosti.

Ještě měl v živé paměti davy lidí nadšeně skandujících na helixském Náměstí bratrské a sesterské revoluce hesla,a petice podnikových aktivů a odborových organizací vyjadřující bezvýhradnou podporu úsilí SKS, které po tomto ohlášení pošta skoro nestíhala doručovat na helixské pobočky ústředních výborů různých svazových socialistických stran.

Levicoví utopističtí intelektuálové, kteří chtěli celospolečenské změny časem posunout ještě o kousek dál, „Rudí“, jak se jim pořád říkalo, s prohlášením rady byli taktéž velmi spokojení. Poslední dobou nepůsobili nijak radikálně, asi byly jejich duševní i hmotné potřeby saturovány, napadla Václava humorná myšlenka.

Socialismus tedy zvítězil nad pomalu zapomenutými překonanými směry vývoje a bude základním společenským zřízením, dokud se nevymyslí něco ještě lepšího, na čemž Ústav pro společenské vědy v Brně na Zemi, s pobočkou v Praze, již dvě stě let usilovně pracoval. Výsledky snažení jeho odborníků a je provázející diskuze byly publikovány v periodicky vydávané Záři a šířeny většinou veřejných sítí.

Sem na Helix se dostal Řemen proto, že se plně osvědčil a byl proto vybrán jako schopný kádr pro důležitou roli bezpečnostního experta nově budovaného centra celého sektoru. Povrch planety byl pokryt rozsáhlými lesy a příhodné podmínky pro pěstování borůvek vedly k realizaci plánu vytvoření významného zpracovatelského průmyslu zaměřeného na borůvky. Jednotlivé pěstitelské závody dělaly vše pro to, aby se borůvkám ještě více dařilo, a tak produkce borůvkových plantáží utěšeně rok od roku stoupala a plán se dařilo plnit.

Potravinářský průmysl byl až doteď nejvýraznějším přispěvatelem do planetární pokladny, protože borůvky se staly žádaným a pro svou vynikající chuť, kvalitní modrou barvu a zdokumentované léčivé účinky vyhledávaným exportním zbožím známým v celém Socialistickém koloniálním svazu. Aby ekonomika při svém rozběhu nezávisela jen na na jedné komoditě, byly borůvky vhodně, a nutno dodat, že i šťastně, doplněny zahradními malinami.

Maliny si soudruzi brzy velmi oblíbili, a netrvalo dlouho, a voňavé borůvky a maliny, borůvkové a malinové džemy, marmelády, barviva, a malinové šťávy různých vlastností, i léčiva zaplavily svazový trh, z kterého začaly vytlačovat různé navoněné sycené sladké limonády.

Barvy modrá, červená a fialová se logicky dostaly i do helixské koloniální symboliky široce používané na etiketách, dizajnu vnitřních i vnějších prostorů, státních vyznamenáních, či prezentaci vzhledem k ostatním koloniím.

Na politických setkáních, při sportovních kláních či zemědělských výstavách byla helixská delegace oznamována symbolem stylizované propletené modré borůvkové a fialové malinové ratolesti ve zlatém červeně orámovaném poli. Helixanům se ve svazu říkalo borůvkáři nebo malináři, podle toho, které z těchto plodin měli mluvčí více v oblibě.

Díky rychle rostoucí akumulaci kapitálu bude snad již příští rok možné rozjet výstavbu velkoryse plánovaných orbitálních průmyslových komplexů a civilních i vojenských loděnic, pro něž byly v systému díky velkým zásobám surovin výjimečně vhodné podmínky. Nebude určitě trvat dlouho a o Helix se budou zmiňovat členové Nejvyšší rady na svých zasedáních jako o velme důležitém středisku.

Čekalo se v souvislosti s tím i zvýšení vojenské přítomnosti a vybudování rozsáhlých armádních základem a skladišť. Zatím se ale musel Řemen, generál Hvozd a admirál Steinová spokojit s dislokací jednoho vysloužilého torpédoborce (Dalnyj jugozapad), který byl v současnosti na pravidelné technické kontrole spojené s nejdůležitějšími opravami v systému Bella.

Poklidnou atmosféru červencového odpoledne náhle přerušily a změnily naléhavé depeše hned z několika pozorovacích stanovišť umístěných na okraji soustavy. Nečekané zprávy okamžitě zvedly překvapené velení ze židlí a nasměrovaly jeho kroky k prezentační místnosti střediska krizových situací.

***

Zástupce major Petr Petrovič Koník, který měl zrovna službu u radiopřijímače, totiž informoval svého velitele plukovníka Václava Řemena, že: „Pane, na radarech hloubkového vesmírného průzkumu postavených v asteroidových polích na okraji naší soustavy se před asi dvěma hodinami objevil pohybující se neznámý objekt bezpochyby umělého původu, jak jsem byl radisty trochu pozdě, ale přece jen, informován. Prošli jsme ihned pečlivě naše databázové záznamy z kontaktů s cizími civilizacemi, ale, jelikož jsme nenašli odpovídající shodu s údaji senzorů, jeho původ zůstává prozatím nevysvětlen.“

Václav Řemen dopil klidně své kakao, postavil hrnek na podnos, natáhl se pro medový perník, potom si vzal zákusek a zase jej pomalu položil na podnos, a věnoval zkušeně svou mírně zvědavou pozornost naléhajícímu zástupci: „Co dělá? Pohybuje se?“

„Vždyť vám to říkám!“ snažil Koník, ale v případě i jindy flegmatického Řemena, věděl, že je to marná snaha.

Koník měl všechny získané informace poznamenané na kusu papíru: „Ano. Záměry posádky objektu, pokud má posádku, nebyly krátce po jeho objevení zcela zřejmé. Možná proto mí lidé váhali, než mě seznámili se situací. Berme to jako situaci prvního kontaktu. Objekt normálním prostorem stále směřuje sem do nitra soustavy.

Hned po svém objevení, kdy byl okamžitě zachycen sítí našich průzkumných automatů, které jsme krátce po zahájení osídlování soustavy vyslali kvůli detailnímu zmapování asteroidových pásů na hranice soustavy, zamířil k malé zamrzlé planetě Schnee IV nacházející se poblíž. Jednou ji kvůli pozorování v bezprostřední blízkosti obletěl.

Našimi sledovacími systémy bylo rovněž zachyceno skenování zasněženého povrchu planetky a dna jejích ledem pokrytých oceánů. Nyní směřuje k planetárnímu tělesu Progres, se kterým v blízké budoucnosti počítáme jako se skladištěm surovinových rezerv, kam by měl dorazit během několika hodin. Progres je v současnosti jen další lednička, kterých tu máme dost a dost. Nyní se na jeho povrchu a ani pod povrchem nenachází žádné důležité instalace. Tím pádem tam většinou nejsou přítomni ani lidé.“

Řemen si na něco vzpomněl a pro jistotu se rázným dotazem ubezpečil: „Nebylo na poradě vedení v pondělí oznámeno, že by se tam měla začít stavět nějaká výzkumná pracoviště? Vy byste o tom mohl něco vědět, dával jste přece pozor.“

„Ano. Vědec Joachim Forsch přednesl tento návrh na posledním zasedání rady, kde jej obhajoval, ale nic bližšího mi o tom plánu později, když jsem se zajímal o podrobnosti, nebylo vědeckou sekcí sděleno. Není jisté, jestli se mu to podaří prosadit, ale je o něm známo, že se zná s kdekým v radě i jinde, takže bych si na úspěch jeho návrhu při hlasování klidně vsadil.

Teprve se ale podle všeho začalo s dokumentací toho vědeckovýzkumného projektu, takže nemá podle mě nic připraveno k předložení a odbornému posouzení, a ta dokumentace nebude hotová ani zítra ani pozítří. Nikdo z našich lidí na Progresu, jak už jsem řekl, v současnosti trvale není přítomen. Forschův návrh přitom počítá s vytvořením husté satelitní sítě kolem planety. Chce z ní asi udělat vězení pro své kolegy, ha, ha. To byl pokus o vtip,“ řekl pro jistotu, když Řemen zachoval kamennou tvář.

„Jak dlouho se to těleso zdrželo u Schnee?“

„Bylo to pouze čtvrt hodiny. Víte, je tam dost zima a máloco k vidění. Proto se bez ochranných oděvů nedá na jejím povrchu přežít. A ještě něco,“ zarazil se, jakoby ještě sám nemohl uvěřit tomu, co se dozvěděl, když zjišťoval podrobnosti od obsluh radarů a správy automatických sond, které chtěl společně s pečlivou analýzou zařadit do své zprávy pro předsedu rady rodící se kolonie v helixské soustavě.

Koník se chtěl zřejmě dát do zdlouhavého popisu dosud jeho vedoucímu neznámých, ale jinak každému okolo už několik minut obecně známých skutečností. Řemen jej musel pobídnout: „Pokračujte, nenapínejte mě. Díky vašemu vyprávění a zaujetí jsem na ty návštěvníky opravdu hodně zvědavý.“

Koník se tedy zaměřil na podstatu: „Jistě. Slyšel jsem… Tak tedy, chlapci mi říkali, že se to těleso po vynoření z mimoprostoru v normálním prostoru plynule pohybuje překvapivě čtyřikrát vyšší rychlostí než naše nejrychlejší právě dostupná loď.“

„No vidíte, aspoň něco už víme,“ pochválil Řemen svého zástupce.

Koník se zdál ale být i nadále tímto faktem znejistělý: „Chápete to, pane? Je to rozhodně umělého původu. A čtyřikrát rychlejší než naše civilní lodě!“

Řemen pokrčil lhostejně rameny: „Dobře, dobře. Ví o tom ještě někdo?“

„Byl informován náš vyšetřovací útvar, zdejší oddělení SKF (Socialistická koloniální flotila) vedené admirálem Andreou Steinovou, velitel pozemního vojska soustavy Helix generál Jan Hvozd a formálně i zástupkyně SKS (Socialistický koloniální svaz) při našem Odboru plánování výstavby průmyslových a zemědělských kapacit.

Na kontrolu odboru přiletěla ze Země před třemi dny civilním spojem vyslankyně, nějaká doktorka, Božena Frýlová. Znáte ji? Ta ale pro rozhodování v této věci nemá prověření, takže ani ona se navazujících činností, rozhodování a porad nezúčastní. Jinak o tom neví ještě prakticky nikdo. JZD (Jednotná zemědělská družstva) a odborové organizace na planetě nespadají do kategorie zástupců pracujících, které by předpisy v takových situacích vyžadovaly přednostně informovat. Prozatím se nám to podaří udržet v tajnosti, ale do hodiny, nejpozději večer, to budou jistě vědět skoro všichni. Od ředitelů závodů po matky s malými dětmi. Víte, jak to chodí.“

Velitel si s hraným nadhledem blahovolně povzdechl: „Právě, že vím. Pro své schopnosti, jež jsem mnohokrát osvědčil, jsem byl vybrán a dosazen do vedoucí funkce, abych se s tím jako zástupce bezpečnosti vyrovnal. Uklidněte se Petře Petroviči. Zachovejte klid.“ Když byl malý, chtěl být komikem a bavit lidi.

„Co s tím tedy uděláme veliteli?“

„Na rovinu?“

„Právě že,… ano na rovinu. Co mám říct soudruhům z výrobních organizacích, kteří se mě jistě brzy na tu věc budou vyptávat, když vlastně pořádně zatím nic nevíme. Spoluobčané, někteří lidé, budou brzy trochu nervózní, a já se jim ani nedivím. Představte si to, první kontakt. Nová kultura možná vyspělejší než ta naše. Mírová jednání, která budou probíhat na Helix. Následné uzavírání oboustranně výhodných obchodních smluv a vzájemná pomoc a kulturní výměna. Ještě včera se mi ani nesnilo o tom, že budu moci být, až se probudím, osobně při tom.“

Můj zástupce vidí problémy tam, kde nejsou, řekl si v duchu Řemen. „Tak dobře. Dejte si čaj z heřmánku, zamíchejte do něj něco lesního medu, srovnejte si věci v hlavě a začněte uvažovat!“

„To je rozkaz?“ Ujišťoval se Petr Petrovič.

„Ovšem že není. Berte to ode mě jako přátelské doporučení a návod, jak se v situaci politicky orientovat.“

Koník si přestal tahat kšandy a začal s oslavnou tirádou: „Děkuji vám veliteli. Jste pro mě, a myslím, že mluvím nejen za sebe ale za všechny vaše spolupracovníky zde, příkladem k následování, ostatně jako vždy!“

„Konstruktivní přístup. Tak se mi líbíte Petře Petroviči.“ To jsou fráze jak ze školní literatury mého mládí, pomyslel si Vašek Řemen pobaveně.

„Jenom vám důvěřuji. To je vše.“ Znovu začal Petr Petrovič s ubezpečováním nadřízeného o své věrnosti a připravenosti pro případné povýšení.

Tak loajální Koník je, to on tedy je. „Ale pozor, kolego. Přehnané fantazírování přenechte laskavě jiným a zkuste taky někdy vlastní přístup. Nové přístupy a způsoby řešení problémů my stále potřebujeme, jak nás učí celá dosavadní historie.“

„Já jen…“

„Tak tedy, abych to shrnul, zatím s tím rozhodně nemůžeme seznámit veřejnost. Lidi by nám mohli začít panikařit, když nevíme, co jim říct. Ale promeškáme-li příležitost, dozví se to od svých dcérek a synků ze Svazarmu, Jisker nebo Pionýra, kteří to roznesou svými pojítky, a to nemůžeme připustit. Škoda, že nebyl schválen zákon zaručující větší pravomoci při odposlouchávání osob podezřelých z podvratné činnosti. Prý to dneska není aktuální. Co ti o tom vědí.“

Koník se přestával v Řemenově samomluvě orientovat. Odposlechy mohl nařídit pouze tribunál složený z nejméně tří pověřených příslušně kvalifikovaných soudců. Vzhledem k propracované struktuře řízení lidských zdrojů, přenášení rozhodovacích pravomocí a vývojem maximálně zjednodušené byrokratizaci to nepředstavovalo ve vztahu k času zahájení odposlechů protistátních živlů a jeho výsledkům žádný problém.

Další věcí, která mu nedávala u Řemena po celou dobu, co jej znal, smysl, bylo jeho nevšední zaujetí pro špiclování takřka všeho, co dokázalo uzvednout laserovou pušku, což by dneska dokázalo pomalu i nemluvně, kdyby ji považovalo za hodnou své pozornosti. Taková přehnaná opatření, která měla za cíl podstatně omezit osobní svobody, mu zněla jako vystřižená z článku v novinách vlastněných podnikateli s často ryze osobními zájmy někdy na počátku průmyslové revoluce, kdy si lidé potřebovali zajistit vlastnický nárok na majetek, protože se báli, že by o něj mohli přijít. Mnohé věci se prostě děly a přílišná snaha spoutat jejich hybatele často nevedla k cíli, kterým byla omlouvána.

Obavy vlastníkům tehdy přinášely nejen další obavy a neklidný spánek, ale i zdravotní problémy. Uživatelský vztah k věcem a obecně přijímané celospolečenské vlastnictví, ochotné půjčování předmětů a sdílení nadproduktu bylo tehdy v žebříčku hodnot až někde na posledním místě. Z historického vývoje se většina lidí časem dokázala poučit a i na velké tragédie se s odstupem času dalo nejen ve školách nahlížet jako na obrazy, z nichž je možné se poučit a, pokud je to možné, neopakovat dokola tytéž chyby. Dnes už jsme dál, ulevilo se mu.

Řemen si uvědomil, že v Koníkovi nenajde toho správného posluchače, ochotného poslouchat a vcítit se do jeho přístupu k teorii celkového zajištění bezpečnosti, a tak se vrátil k tématu: „Uděláme to takhle. Za hodinu svoláme tiskovku, kde s tím vyjdeme před lid. Vyzveme pracující ke klidu a ujistíme je, že na věci se už pracuje. A že oceníme jakoukoli přínosnou pomoc. Bude dobře, když bude aspoň někdo z nich duševně připravený na to, co musí přijít. Dále je nezbytné pro všechny případy, zvláště, když by se něco nepovedlo, zhodnotit prostředky, které máme k dispozici.

Řeknu to takhle. Z bojových prostředků se dá počítat s pozemními jednotkami na Helix vedené generálem Hvozdem. Zavolejte mu nebo jeho zástupci, ať s okamžitou platností zruší vycházky a dovolené, pokud tak již neučinil.

Ten torpédoborec, co jsem jej osobně viděl všeho všudy jednou, a jehož jméno jsem si za ten jeden den, kdy se tu ukázal, nezapamatoval, tu bohužel zase není. Čemu ta Steinová přes den velí, fakt nevím. Čeká celou dobu ve své kanceláři, až se to tu samo od sebe povznese, pak nejspíš počítá s tím, že už bude mít čemu velet. Když se to tak vezme, je to fikaná taktika. No nic. Takto to vypadalo na všech nově založených koloniích, kde jsem sloužil. Helix není výjimka.

Použitelné by bylo orbitální dělostřelectvo, kdybychom nějaké měli. Jsme rovněž omezeni malou ráží energometů, které máme ve skladech, a navíc tím, že kromě návodu nám k těm téměř odepsaných krámům snad předminulé generace chybí zaškolená obsluha. Ale s tím si snadno poradíme. Najděte nějaké techniky, ať je dají dohromady, a kdyby se o ty mašiny nechtěli postarat dobrovolně, dejte jim to rozkazem. Číst umí. Rád jej podepíšu.

Ta děla budou, myslím, ve staničních skladech, pokud si vzpomínám na seznam bojových prostředků z doby před zahájením kolonizace popisující mimo jiné i místo a způsob jejich uložení, složení a rozložení. Najděte je. A to hned!

Byl čas na další správné rozhodnutí. „Nechci ovšem nijak bránit vašim, když se to tak vezme, pozitivním očekáváním, a pevně věřím, že se se vzniklou situací úspěšně vypořádáme po svém. Nechte naše techniky co nejpřesněji spočítat, kdy ten průzkumník proletí kolem této planety a našich orbitálních základen u ní.

Na opatření je sice ještě brzy, taky musíme vědět proti čemu stojíme, že? Ale přesně podle vládou vydaných pokynů pro mimořádné situace, a první kontakt k nim patří, nechte pro jistotu zkontrolovat stav našich vrhačů silových polí instalovaných v těch několika městských centrech, která tu máme. Roztroušené osady se musí připravit na okamžitou evakuaci a přesun lidí do chráněným míst, kdyby něco.

A ať se údržba podívá i na staniční energomety. Můžou je na orbitálních základnách nenápadně vytáhnout z hangárů, kde jsou uskladněny. Lidem lhát zrovna nemusíte, jen před uplynutím té hodiny, o které jste mluvil, by se to mělo raději označovat jako pravidelné cvičení připravenosti (PCP). Socialistický člověk si zaslouží pravdu, a to je vlastně taky pravda.“

Jeho slova v pravý čas přerušilo naléhavé provozní hlášení: „Vedoucí provozu ať se dostaví do hlavní rozvodny.“

„Omluvte mě, musím na chvíli odejít,“ pokrčil rameny Řemen.

Hodnocení

Průměrná známka je 2.4, povídka byla hodnocena 25 čtenáři.
  • 5
  • 4
  • 3
  • 2
  • 1
Známkujte jako ve škole.

Komentaře k povídce

Přidat komentář

2 + 2 = Nutné vyplnit! (Kontrolní antispamová otázka)

Výpis komentářů

PetrZ - 18.12.2008 10:50
je to rozjezd, a tak by byla vhodná shovívavost:) dávám za 2.
vzduchoplavec - 28.10.2008 10:03
A taky jsem si dal jedničku :=) , abych to trochu spravil.
vzduchoplavec - 06.08.2008 16:35
Dal jsem si pětku, ať mám vysoký průměr.