Světlé zítřky VI

Velikost písma

Velikost písma se udává v bodech, tj. stejně jako např. v MS Wordu. Zvolená velikost zůstává i při tisku.

Autor: vzduchoplavec, vzduchoplavec<zavináč>yahoo<tečka>com
Kompletní série Světlých zítřků je zde k dispozici ke stažení. (PDF, 1,4 MB)

Kosmos. Nádhera přibližujících se lodních světel naznačujících přítomnost inteligentního života, vzrušení z pohybujících se nákladních lodí proplétajících se mezi asteroidy, na kterých automatická důlní zařízení pilně těžila suroviny.

Nákladní lodě s pomocí asteroidových manipulátorů zajišťovaly převoz vytěžené rudy do orbitálních hutí a oceláren, válcoven, a dalších zpracovatelských provozů, nacházejících se v prstenci kolem planetárního tělesa obří pece Krematorie, kde panovalo po východu slunce ráno, v poledne, odpoledne a ještě i večer velké horko.

Provozy nacházející se u planety a v podzemí pod jejím každý den intenzivními paprsky pravidelně spalovaným povrchem tvořily společně s vojenskoprůmyslovým komplexem loděnic PLXNFK – Petrohradské loděnice v systému X: Nový Fénix-Krematoria.

Obrázek, jaký se naskýtal zdejším pracovníkům každý den. Rozrůstající se kosmické loděnice. Ruch při stavbě asteroidových základen. Vysoký stupeň intenzity nákladní dopravy. Soustava byla hustě posetá pevnostmi, rušičkami, skenery, které ji měly ukrývat a zajišťovat před objevením a také chránit před nezvanými hosty.

Zdálo se, i na základě posledních zpráv, získaných rozvědkou, že Tulipáni za prvé o existenci PLXNFK nemají tušení, za druhé jim trošku nateklo do bot po neúspěšném pokusu o dobytí Sluneční soustavy, kdy se nečekaně na scéně objevila spojená horsejská a luciánská flotila, o jejíž přetrvávající existenci do té doby neměl nikdo tušení, s čímž teď budou mít Tulipáni na nějaký čas zamotanou hlavu, za třetí z toho vyplývalo, že nevěděli ani o kapacitách provozovaných Horseany a Luciány, takže na pořadu dne bylo uvedení loděnic do úplného provozu, kdy bylo možné poměrně rychle produkovat čtyřicet lodí bojové stěny s doprovodem.

Každopádně další výrobní kapacity byly již naplánovány a přikročilo se z důvodu nadbytku některých pro ně důležitých komponent i k dřívějšímu zahájení jejich realizace, což slibovalo k oněm čtyřiceti lodím bojové stěny dalších dvacet po dokončení projektu s možností rozšíření v další fázi až na možná konečných osmdesát. To by však bylo dáno počty odborníků, kteří by načas museli být uvolněni z jiných částí projektu a dalšími faktory. Plánovači si byli dobře vědomi toho, že plán výstavby vyžaduje smysl pro to, co možné je, a lidi, kteří jen „nemají velké oči“.

Nové kádry byly samozřejmě podle důležitosti popořadě budovány a připravovány na vysoce kvalifikovanou práci postupně, aby mohly být v pravý čas povolány, a nedalo se s nimi v nejbližší době vážně počítat. Byly totiž potřeba i jinde. Nedalo se v podmínkách ústupu, dokud nebylo jasné, kdy a s jakými prostředky se opět pohnou dopředu, aby se otočili a vrátili se zpátky do fénixské soustavy, sázet jen na jednu kartu – PLXNFK. Za současné situace bylo třeba postupovat bystře, rychle, také opatrně a obezřele. A v záloze byly jistě stavěny ještě nějaké záložní loděnice, o kterých však věděl pouze generál Bořivoj Gradský z rozvědky. A to vůbec nebyl upovídaný chlap. Jeho předchůdci v pozici šéfa rozvědky byli rozhodně ukecanější. Na získávání informací měl svoje lidi a měl jich stále dost, schopných a ještě schopnějších.

Testování nových lodí se odehrávalo jinde než v soustavě X. Provozní zkoušky se odehrávaly v ještě větší vzdálenosti od dosavadních bojišť. Stejně tak testy nových protilodních střel vybavených plasmovou náplní, ektoplasmatickou roznětkou a výkonným motorem založeným na principu experimentálních pohonů vyvinutých v laboratořích pozemské pobočky výzkumné agentury. Zatím se podařilo dotáhnout do použitelné podoby pouze pohonné jednotky menší velikosti, ale očekávalo se, že během několika měsíců se podaří aplikovat nové zkušenosti a instalovat tyto výkonné jednotky do všech nyní již postavených nebo právě budovaných lodí. Prozatím se ale museli spokojit s dosahováním dosud běžných rychlostí.

Stejně tak bylo velkým úspěchem zapojení několika vlastních dosud převážně spících agentů do projektů vědeckovýzkumné stanice Rys a loděnic Oxfordská základna.

Přísun nových poznatků umožňujících budovat flotilu na úrovni doby byl strhující. Díky nim se stavěly lodě potřebující daleko menší početní stavy mužstva, rychlejší, odolnější, s daleko vyšším stupněm automatizace a robotizace. Energetické zbraně určené pro boj na bezprostřední vzdálenost jedním skokem dosáhly vyšší účinnosti, která překonávala to, co bylo dosud k mání o několik generací.

Další vývoj dalekonosných energetických torpéd byl rovněž sledován s velkým zaujetím. Problémem zde byla pouze jejich zřejmá nestabilita při nasazení na vzdálenosti větší než jeden milion kilometrů. Momentálně nebyly petrohradským přeživším k dispozici dostatečné kapacity, které by se programově pokoušely zvětšit účinný dostřel a hlavně pozměnit koncepci směrem k miniaturizaci a reálnému nasazení na běžných superdregnoutech a dregnoutech.

Těžko ovladatelné monstrum, které bylo použito při obraně sluneční soustavy, bylo mimo pořad krematorijského dne. Podle pořadí priorit stál tento úkol prozatím někde vzadu, i když se na něj často se zálibou myslelo. Možnosti z toho vyplývající byly možná až přespříliš vzrušující, přesto vlastní projekt musel počkat. Jistým krokem vpřed tak mohl být jen další rozvoj projektu Kutuzov. Nyní bylo potřeba v dohledné době znovuvybudovat flotilu, která se měla stát představitelem a symbolem znovupovstalé petrohradské moci při vyjednávání s dalšími proti tulipánské invazi bojujícími flotilami, pádným argumentem pro jejich představitele.

Hodně úsilí bylo za těchto okolností věnováno zkouškám nového pohonného systému, který potenciálně umožňoval rychlejší pohyb a reakci jednotek v normálním prostoru, jeho ověřování v různých myslitelných podmínkách včetně hyperprostoru. Příslibem do budoucna se měla stát škálovatelnost systému naznačující, že i v hyperprostoru by nové řešení motorových jednotek mohlo přinést rychlejší přepravu.

Zvýšená pozornost patřila zvláště plasmovým protilodním střelám vybavených nejmenšími masově vyrobitelnými speciálními verzemi těchto motorů, které umožňovaly pohyb raket, tedy jejich účinný dostřel, minimálně na vzdálenost dosahu energetických torpéd vystřelených stanicemi projektu Kutuzov, který ležel v oblasti oněch zhruba čtyř milionů kilometrů.

Doprava výbušných zařízení a látek k cíli touto cestou byla přes jasný úspěch energetických torpéd vnímána pro jejich určitou nestabilitu, zranitelnost a potíže s tím související přece jen jako jistější řešení. Zaměřování objektů a pohyb střel vedoucí k zasažení cíle dále závisel na používaných senzorech a způsobu naprogramování jejich elektronických mozků.

V případě pozornosti věnované kompenzátorům gravitace šlo o to nalézt takové řešení, které by za všech okolností umožnilo lodím co nejlepší poměr mezi vstupem a výstupem z předem prozkoumaných soustav. Tím se změnily taktické a strategické možnosti flotil, a bylo velkým štěstím, že odpověď na tulipánskou hrozbu mohla být nasazena tak rychle.

Pracovalo se usilovně na způsobu co nejlepšího využití přílivu poznatků, získaných špehy, v konstrukci a stavbě lodí. Již postavené provozy se rychle přebudovávaly a modernizovaly, bylo-li to účelné a prospěšné. Něco se muselo udělat ihned, další věci co možná nejdříve, s něčím se dalo počkat na dobu, až budou uvolnitelné nyní zcela vytížené pracovní síly.

*******

Loděnici nazývanou také Progres nedávno opustilo prvních čtyřicet lodí bojové stěny s doprovodem dalších pět set dvacet menších plavidel, dohromady síla čítající pět set šedesát válečných lodí. Na všech lodích byl podle tabulek dostatek mužstva, byly obsazeny plnými stavy dychtivé posádky. Po slavnostním „spuštění“ je čekaly týdny testování a dodatečného tréninku, než budou být moci nasazeni do akce.

Předpokládalo se, že pro samostatné nasazení bude potřeba minimálně osmdesát lodí bojové stěny s příslušným doprovodem. Takže po rychlém výpočtu taková bojová flotila zahrnovala tisíc sto dvacet válečných lodí. S takovou silou se už dalo ledasco podniknout, zvláště přihlédneme-li k technologickému pokroku, který nastal. Po zvážení možností vývoje na předpokládaných bojištích bylo rozhodnuto je při prvním nasazení použít pro likvidaci loděnic, zbrojovek a ostatního válečného průmyslu na některém z tulipánských světů včetně několika základen při záměrně prodlužovaném ústupu na zpáteční cestě z akce. Samotný cíl ještě vybrán nebyl.

Podstatou této strategie byla úvaha, že při předpokládaném postupu lidských flotil by bylo zbytečné plýtvání prostředky a časem vést jako primární cíl budovaného bojového svazu soustavu Fénix. Dalo se po zralé úvaze očekávat, že po oslabení protivníka jeho opakovaným zasažením v týlu ponechá k obraně dobytých lidských soustav daleko menší udržovací kapacity, než jaké za sebou zanechával v rámci své konsolidační strategie dosud. Že jim bude daleko bližší košile než kabát.

Tento plán měl perspektivně kromě eliminace významné části jejich výrobních kapacit Tulipány donutit ke stažení podstatných částí jejich armády a vázat je na střežení vlastního teritoria. Dosud si mohli dovolit s vidinou konečného vítězství přednostně vrhat většinu svých volných lodí do neustálého den za dnem se zrychlujícího útoku, tzv. strategie síly, kdy vytvářeli početní převahu se všemi důsledky pro lidské flotily z toho plynoucími, a v záloze ponechávat oproti protivníkovi daleko menší procento plavidel tvořících tzv. obrannou flotilu.

Po zkušenostech s eliminací některých ras v uplynulých staletích se tento osvědčený postup, kdy byla podle síly nepřítele neustálými útoky trpělivě dlouhodobě vyčerpávána jeho obrana a zdroje, cíleně sabotována jeho snaha na poli výzkumu, stal samozřejmou součástí učebních osnov tulipánských vojenských akademií. Zdálo se, že teď přišla doba, kdy budou zkušenostmi přinuceni se naučit i něco nového ohledně strategie a překonávání logistických potíží. Velkoadmirál Kraftová doufala, že se budou učit hodně pomalu a hodně bolestivě.

Povolaným nováčkům bylo důstojníky řečeno, ať to berou takové, jaké to je, a rychle se učí od zkušených mazáků. Staří ostřílení borci, kteří přežili předchozí bitvy a kteří tak věděli více, do čeho jdou, tohle poučení od nich už nepotřebovali. Slyšeli jej ne jednou, a to jim stačilo. Brali to prostě takové, jaké to bylo. A v kosmu, jak jej znali z osudu svých kamarádů, když je dostihla smrt v podobě tulipánského torpéda, bylo při neúspěšné akci mrazivo. Chtěli se dobře tělesně a duševně připravit, aby pomohli vývoj války s Tulipány změnit. Věděli, že válka je vždycky na houby. Lepší je mír.

Jakoby se tím vším děním posledních týdnů najednou setřel technologický rozdíl sto padesáti let, během nichž z pohledu nejdůležitějších komponent válečné techniky převratný vývoj nenastal. Už také věděli proč a jak se to dělo. A dali se s chutí do toho, aby tento neutěšený a nepříznivý stav věcí co nejdříve napravili. Překvapivý posun tulipánské techniky v oblasti kompenzace gravitace předvedený při únikovém hypersprostorovém skoku během nedávné kampaně v oblasti planety Země, který všem velitelům zamotal hlavu, byl díky pohodlnému sklízení šťavnatých plodů mnohaletého výzkumu a vývoje na stanici Rys téměř smazán.

Společně s velkoadmirálem Helgou Kraftovou, přítomnou nyní rovněž v soustavě X, si mohl Bořek při jídle po jednáních týkajících se zajištění provozu loděnic a výstavby další závodů pod krematorijským povrchem mnout spokojeně ruce. Zásoby dobrého vína ze starých petrohradských vinic rovněž nebyly k zahození.

Výcvik tisíců velících důstojníků, námořníků, ostatního mužstva, obsluhujícího personálu, hvězdné pěchoty, průzkumných jednotek, odborných zaměstnanců loděnic a různých provozů šel rychlými kroky kupředu. Odehrával se v několika dalších systémech daleko odtud. Sem přicházeli již řádně vycvičení vojáci a personál, aby se nalodili do plavidel před vytvořením větších svazů. Z nich po prvním slavnostním „spuštění“, lépe řečeno vypuštění ze sevření kotvících magnetů a úchytů, byly takto uváděny do provozu, ovšem s menší parádou, obvykle i jednotlivé lodě bojové stěny, ale celkem rychle za sebou, takže neminul den, aby loděnice neopouštěla skupinka válečných plavidel čítající čtyři torpédoborce, průzkumný křižník, čtyři lehké křižníky, čtyři těžké křižníky a jeden superdregnout.

Proto nyní nebyl ještě čas na nějaký zvláštní oddech. Všichni věděli, že dříve nebo později se jim vynaložená námaha jistě zúročí, až budou muset při střetu s Tulipány prokázat, že sice byli tragicky poraženi v bitvě o Fénix a tím ztratili na čas domov na Petrohradu, ale neprohráli tím celou válku. Jiný plán počítal s tím, že se na Petrohrad už nikdy nevrátí, a když tak se vrátí v jiné podobě. Stále tu bylo riziko blamáže, možnost zvratu, a proto opatrnost velela neodkrývat zbytečně svoje karty, nevysvětlovat, co a jak se stalo, že Petrohraďanů stále po různých světech pobíhala taková většina z původního počtu. Neodhalovat zdroje své čerstvě budované síly. Alespoň ne hned.

*******

Tulipáni mohli v případě upevnění svých mírně otřesených pozic díky tradičně bezmezné sebedůvěře důvodně předpokládat, že se jedná o nutnou oběť, a to dočasnou, pro přechodné období konsolidace své branné moci, zabezpečování pozic, a získávání informací agenty, z nichž byla převážná většina v akci Spáč petrohradskými agenty odhalena, přeprogramována, a již několik týdnů používána ke zmatení nepřítele jako ani tak dvojití agenti jako agenti pracující jen pro jednu stranu – petrohradskou. V podstatě jim po plánovaných útocích neměla zůstat jiná možnost.

Spolu s oznámením o existenci tulipánských klonů zaslala agentka R jednoduše použitelný návod, jak tyto záškodníky odhalovat rychle a spolehlivě, a jak je dostat, aby se z nich dalo ještě něco dostat. Zvláštní agenti označení ve spisech jako „cestující“ pak křižovali všechny známé lidské lokace, nově kolonizované nevyjímaje, a hledali a nakonec objevovali za využití běžných zdravotnických databází „spáče“.

Jejich odhalení bylo relativně snadné, když se vědělo, z které strany na to jít. Pro případ, že by některý z nich jako součást svého krytí náhodou opomněl přihlášení do systému tvořeného pravidelnými zdravotnickými prohlídkami provázenými neškodnými bioskeny, které vyžadoval při vstupu do svých zařízení každý nejen významný ale i malý zaměstnavatel, či instituce, byly zváženy a vyvinuty propracované zachytávací postupy.

V mnoha lokacích bylo nainstalováno velké množství nenápadných sledovacích bioskenerů, které ukryty za fasádou oficiálních systémů, měly jen jednu funkci, a to prověřovat chodce procházející v první fázi přes strategické body jako letiště, kosmické přístavy, úřady, nákupní centra, zábavní parky, později všude tam, kde to bylo účelné a možné.

Takto však přes veškerou snahu nebyl objeven žádný další agent. Logicky z toho vyplývalo, že Tulipáni si nepřáli odhalení svých lidských klonů ani náhodou, a tak používali při jejich zapojení do lidské společnosti stále tentýž postup, jak bylo vidět z životopisů těchto klonů. Tedy nemělo by to žádnou logiku pro agentovo uplatnění coby pozorovatele a jednající sabotující prvek, kdyby tyto sledované cesty obcházel, nebo se snažil vyhnout zdravotním prohlídkám. Ke krytí mu měla stačit vyspělá tulipánská klonovací technika.

Postupně byly automaticky analyzovány nejrůznější statistiky vztahující se k pohybu osob mezi soustavami, na planetách a základnách, na lodích, které na povrchu často ani nepřistávaly, přes spolupracovníky, kteří ze svého úhlu pohledu neviděli celý plán, nebo si mysleli, že pracují pro své vlády, což byla ostatně pravda.

Následovaly podobné rozhodné kroky jako v případě prvotního případu odhalení tulipánského klona: uspání podle návodu sestaveným upraveným paralyzérem, jež zajistilo aktivaci určitých bází kloních buněk, což mělo velký význam pro nulový Tulipány naprogramovaný podvědomý odpor při stahování dat při výslechu zaměřeném na jejich podvratnou činnost, protože nic moc dalšího mimo svou činnost klony nevěděly.

Bylo zjištěno, že s kolonizačními loděmi opustilo domovské systémy a další opouštěné lokace i několik nasazených agentů, kteří však ve své činnosti byli značně omezeni podmínkami evakuace. K významným únikům informací tak buď pro nepřehlednost situace pro agenty nedošlo, nebo na ně tulipánská strana dosud nereagovala, a spíše čekala, až bude seznam míst, kam lidé prchali delší. Dosavadní vývoj událostí jí s touto taktikou hrál do karet.

Vždyť kolik bylo donedávna takových optimistů, kteří by upřímně věřili, že při takřka dokončeném zhroucení a zničení posledních zbytků významných sil, jakými byly flotily KSN a očekávaný stejný vývoj u SRN, by stejný osud uprchlíků nečekal i na zbytek původního lidského osídlení na Zemi. Očividně se chtěli Tulipáni soustředit nejprve na dobytí Země, nerozptylovat své síly, a až následně se pustit do řešení zanedbatelného problému s eliminací trosek původních horseiských, luciánských, marcipánských, kerberských a petrohradských flotil a do zábavy s naháněním prchajícího zbytku.

Zpět k Tulipánské čtyřce se tak za situace, která následovala po ústupu útočné flotily z původně celkem jasné bojové akce ve sluneční soustavě, která se ale kvůli mnoha nepředpokládaným faktorům dost zkomplikovala, v době, kdy spolehlivé výzvědné informace naléhavě potřebovala, dostávaly od vlastních agentů rafinovaně promyšlené dezinformace o pohybu a soustředění lidských lodí v místech, kde předtím nikdo lidské plavidlo natožpak člověka neviděl, o neexistujících problémech, o sabotovaném výzkumu, který neexistoval, aniž by tito tušili, že pracují pro druhou stranu.

Vše doloženo přesvědčivými obrázky a „skutečnými“ příběhy. Vše pod kontrolou a dohledem generála Gradského, který tak vlastně za tulipánské plánovače odváděl část práce, když jim přidával starosti a vymýšlel nové úkoly, což jej určitě hodně bavilo.

*******

Admirál Giovanni Bianchi zamyšleně hleděl na měnící se ukazatel namontovaný na protější straně klece výtahu, jímž sjížděl dolů z povrchu té žhavé planety do jejího nitra. Zde pod povrchem se nacházely doly, z nichž pocházela velká produkce vzácných strategických surovin používaných v rozvíjejícím se a rostoucím elektrotechnickém průmyslu, jehož byl ustanoven správcem.

V současnosti byla jeho hlavním a nejdůležitějším úkolem jakožto velitele planetárních instalací na Novém Fénixu, který byl rovněž významným producentem specifických sloučenin používaných při stavbě nových pohonných jednotek a kompenzátorů gravitace pro lodě rodící se flotily, a tady pod povrchem Krematorie, práce na zajištění jejich provozů technikou a personálem a zabezpečení jejich hladkého nerušeného chodu. Nový Fénix byl hodně zalesněnou planetou, s docela přijatelným klimatem, porostlou místními obdobami smrků, borovic, jedlí, modřínů, sekvojí, dubů a buků, habrů, bříz, olší, vrb, topolů, akátů…

Velitelem orbitálních pevností, pozorovacích stanovišť, raketových základen a asteroidových instalací a skladů nacházejících se v soustavě byl jmenován generál Kurt Kragen. Jeho starostí byla navíc spolupráce s Bianchim při ochraně těžebních automatů na asteroidech a veškeré s tím související nákladní dopravy v soustavě X směřující k místu zpracování v továrnách tvořících komplexy loděnic.

Když procházel mohutnými vraty střeženého vstupu, byla na této právě od slunce odvrácené části ještě noc. Ale i tak na povrchu nepřetržitě panovalo stěží snesitelných minimálně čtyřicet stupňů ˚C ve stínu. Třeba ta válka skončí dřív, než Kraftová vydá povel k útoku, pomyslel si, a než se tady upeču. Zaplašil tu zpátečnickou myšlenku dřív, než si hřbetem ruky pečlivě setřel všechen pot z čela. To bude z toho horka, pomyslel si.

Při vystupování z rychlozdviže jej dole v rozlehlém prostoru s rampami u nákladních výtahů vítala stráž hlídající tento důležitý bod, z něhož za kontrolními stanovišti a vybetonovanými palposty vycházely paprskovitě se rozbíhající vyztužené tunely s kolejemi vedoucími k dolům, po nichž se vozila ruda, a zpracovatelským závodům.

„Pozor!“

„V pořádku, seržante.“

„Pohov!“

Čekala jej v doprovodu ochranky příjemná rutinní prohlídka závodu produkujícího elektronické součásti protilodních střel a jejich operačních center, dále jednoho ze závodů produkujících jejich pláště, které se o pár desítek kilometrů dál kompletovaly dohromady s, podle množství látky, různě velikými kapslemi s plasmou, která sem byla již stabilizovaná a zajištěná silovými poli dopravována z muničních závodů umístěných pro jistotu na opačném konci soustavy.

Pohonné jednotky byly přidávány až nakonec na stanici vznášející se na orbitě kolem Krematorie. Sklady se postavily kvůli bezpečnosti zase jinde, i když zkušenost s používanými technologiemi ukazovala, že by se to celé dalo s menší námahou a náklady spolehlivě a bezpečně provozovat na jednom místě, čímž by odpadly zdlouhavé přesuny materiálu řešené nyní za pomoci výtečného k tomu účelu zřízeného logistického oddělení.

Plán produkce střel byl dlouhodobě spolehlivě plněn a díky novým automatizovaným procesům a pokračující robotizaci již nyní pravidelně překračován. Tyto střely, soudě podle výsledků rozsáhlých testů, měly znamenat přelom ve vývoji konfliktu, sen každého stratéga a spolehlivé řešení v situaci přímého kontaktu s nepřítelem. Byly rychlejší, což jim ve spojení s uplatněným potenciálem měnit směr podle taktické potřeby a tím se pokud možno vyhnout protiopatřením umožňovalo dostat se bez větších ztrát až k tulipánským plavidlům.

A to s větším účinným dosahem, takže se petrohradská plavidla vůbec nemusela přiblížit k Tulipánům na dostřel. Výsledky zkoušek v testovacích polygonech ukázaly, co několik nových střel udělá s lodí bojové stěny. Vše bylo v rychlosti, díky které si mohly dovolil přiblížit se až k zaměřenému cíli. Pohled na v několika okamžicích trhající se masu vyřazeného bitevního křižníku, který byl pro ten účel použit s plným využitím prostředků obrany, které byly uvedeny do stoprocentního stavu, přesvědčil velení, že Tulipáni budou brzy čelit kruté výzvě.

Tato důležitá výhoda měla flotile vydržet do té doby, dokud by Tulipáni nepřišli s vlastním řešením nově se pro ně objevivšího problému s tím, jak rychle a účinně, bez zbytečných ztrát, dopravit svoje rakety skoro až k cíli. Budou b) rovněž muset vyřešit způsob doplňování ztrát tonáže, jestliže budou chtít získat čas na řešení problému s a), když teď, aniž o tom něco tuší, nemají kontrolu nad vysílanými agenty.

*******

Vývoj na frontě sice v poslední době vypadal uspokojivě, přesto mezi veliteli panovalo citelné napětí, když během porad přišla řeč na stanovení cíle útoku. Události posledních desetiletí, vlastně součet proher během celého průběhu války, zanechal na vedoucích kádrech a jejich přímých podřízených znatelné stopy. Ani zadržení vpádu nepřítele a odvrácení definitivní porážky v bitvě o Zemi, ke které došlo vlivem šťastných okolností nečekaného zásahu znovu se objevivší spojené horseiské a luciánské flotily na tomto opatrném postoji mnoho nezměnilo. Mezi normálním vojskem nebylo zas tolik informací a řadoví vojáci i tak většinou mohli jen tušit, co je čeká, bez možnosti výběru.

Ale na co se to pořád ještě čekalo? Když rostoucí síla flotily měla být logicky nasazena co nejdřív, aby využila svého potenciálů. Čekalo se snad na to, až bude flotila ještě silnější? Jen aby se nepropásla příležitost, napadalo nejen nově příchozí personál. Papírově mohli protivníka ohrozit už nyní, ale manévry a cvičení probíhaly dál, jako by neměly nikdy skončit. Všichni stále měli hluboko do paměti vryty porážky během ústupových bojů a konečný tulipánský vpád do fénixské soustavy.

Tento psychologický problém bylo potřeba nejprve zkultivovat, nechat jej s pomocí času vyhnít, aby se neprojevil v tu nejméně vhodnou chvíli přímého střetu a neovlivnil negativně výsledek příštích bitev a očekávaných vítězství. Nepřítele nebylo radno podceňovat. Nezapomínalo se, že v oblasti kompenzace gravitace zatím nebylo jeho technologického náskoku zcela dosaženo, že až donedávna měl jejich osud takříkajíc v hrsti za pomoci působení záškodnických agentů, o kterých celou dobu neměli ani páru. Sledovalo se pozorně, s čím se příště pokusí nenadále přijít.

„Kdy?“ a „Kam?“ „Kdo?“ a „S kým?“ Toto byly otázky, jež čekaly na definitivní rozhodnutí. Konečně se velitelé a mužstvo dočkalo odpovědi, na kterou dlouho čekali, a která jedněm přinesla radost, druhým pak zase starosti. Bylo třeba vybrat vhodný cíl. Citlivé a zdánlivě neohrozitelné místo, na kterém by říši zasáhli zvláště významně. Výsledkem měl být velký propagandistický efekt.

„Systém Tas-P'Tar!“ oznámila jednoho dne velkoadmirál Kraftová. Bylo také načase. Motivace u vojáků hvězdné pěchoty, námořníků a jejich důstojníků právě kulminovala. Dále mohla jen klesat. Chtělo to podpořit ji relativně snadným vítězstvím. Tato soustava byla však branou do říše. Odtud vyrážely její flotily na své většinou úspěšné dobyvačné výpravy. Všechny útoky, které vedly k pádu hlavních lidských soustav, byly vedeny právě odtud.

Žádný z útoků vedených na tuto bránu střežící přístup do tulipánské říše neuspěl. Byly zaznamenány všehovšudy jen dva. Víc se jich nekonalo nejen kvůli neuspokojivým výsledkům a minimu informací o soustavě samotné, ale i proto, že lodě byly potřeba zejména při obraně proti postupujícím Tulipánům. Byly to prostě vždy velké katastrofy, z nichž nikdo nedokázal uniknout, aby podal vysvětlení neúspěchu. Velitelé z toho rozumně usoudili, že pro tuto fázi války je úspěšný útok na systém vyloučen a později se tam už nikdy nevrátili.

V těžce chráněném systému se nacházely dvě obyvatelné planety: „Vytas“ se dvěma miliardami Tulipánů a „P'Tar“ se třemi miliardami obyvatel, většinou zaměstnaných ve vojenském průmyslu na povrchu. Na jejich orbitách byly umístěny loděnice střední velikosti a další strategické provozy, ale hlavní význam měly gigantické opravárenské komplexy, které byly nedávno rozšířeny, a ještě stejně tak veliké muniční továrny a sklady. Sem směřovaly z území říše zásobovací lodě a nově postavené superdregnouty a dregnouty, bitevní a lehké křižníky, aby se tu nejprve shromáždily, a pak odletěly k hlavní flotile, nebo vyrazily v menších svazech do boje proti stále útočícím zbytkům corseiské a dalších flotil.

Zde se tulipánské armády vyzbrojovaly, doplňovaly zásoby Zde si plnily zásobníky protilodními střelami. Většina tulipánských lodí operujících proti lidským základnám tu byla v případě potřeby opravována nebo vyřazována ze služby, rozebrána, nebo modernizována. Za účelem ochrany tohoto důležitého střediska zde proto Tulipáni, přestože se žádnému útoku nepodařilo proniknout až k vojenským komplexům, zničit je, vrátit se a podat o tom zprávu, ponechávali prakticky stálý stav zhruba sta lodí bojové stěny s doprovodem jako obrannou flotilu.

Pokud by se podařilo využít momentu překvapení, zlikvidovat tuto flotilu, do boje se chystající plavidla a vyřadit tento opěrný bod, jeho pevnosti, i jeho průmyslové komplexy, znamenalo by to značnou ránu tulipánské branné moci, průmyslové základně a zároveň významnou podporu úsilí o znovudobytí ztracených lidských soustav, neboť Tulipáni by museli část svých rezerv a nově vytvářených zdrojů vázat na obranu této cesty na své teritorium.

Bylo rozhodnuto o postupu: Udeř a zmiz! Pokud půjde všechno podle plánu, třeba úspěch uklidní veřejné mínění a Petrohraďané budou moci s klidným svědomím nejen fyzicky ale i psychicky opustit tento kout vesmíru, upřít pohled k novým cílům, a ponechat zbytek lidstva jeho hře na honěnou s Tulipány.

*******

Tulipánské pozorovací stanoviště zachytilo pohyb v hyperprostoru. Vypadalo to, že přilétají další lodě, buď aby se nechaly opravit, doplnit výzbroj, střelivo, nebo to byly jednotky určené k vystřídání a oddechu. Tyto přilétaly ve směru jakoby z říše, takže nebyl důvod k panice. Ale něco bylo přece jen divné. To, že jim nebyl hlášen jejich pohyb, bylo normální. Posily a jejich řízení mělo na starost jiné oddělení, než byl průzkum. Bylo jich ale zkrátka na poměry, jaké zavládly v období po odražení útoku slavné tulipánské armády na Zemi, přece jen hodně.

V soustavě v současnosti kromě záložní obranné flotily bylo ještě dalších padesát superdregnoutů s doprovodem, které se připravovaly na nasazení v bojích, které teď vypukly s nebývalou intenzitou. Neočekávalo se, že se další posily objeví tak rychle. Byl čas celou věc ohlásit a vyžádat si příkazy ohledně dalšího postupu.

Za další hodinu už bylo jasné, že blížící se flotila nese znaky nepřátelských petrohradských sil, které ale měly mít, poté co jim tulipánská flotila pustila žílou, daleko menší tonáž. Síla přicházejícího útoku obnášela zhruba jedenáct set lodí. Všude v soustavě zněly poplašné signály a obranná flotila ve spojení s téměř úplně vystrojenými posilami pro frontu se chystala k odražení nájezdu.

Dohromady měly něco přes třináct set plavidel, ale vše záleželo na tom, jakého budou blížící se lodě typu. Nebylo hlášeno, že by se lidské síly, jež byly právě na postupu, uprostřed ofenzivy při dobývání svých ztracených soustav, rozdělily, a tak štěpily své armády.

Když petrohradská flotila vystoupila z hyperprostoru sice na okraji soustavy, ale blíže, než podle předpokládané technologické úrovně měla a přece jen nepříjemně blízko planety Vytas ve vzdálenosti zhruba deseti milionů kilometrů, kde ji již očekávala část tulipánské obranné flotily, bylo hned vše jasné.

„Odešlete zprávu o napadení systému, a požádejte v ní o posily. Nebo radši ne, poslední rozkaz ruším, to by vypadalo přece jen nepřiměřeně,“ nařídil velitel obrany prétor Haluz svému pobočníkovi a pomyslel si, že by to bylo nejen nepřiměřené, ale bylo by to vůbec hloupé, a ohrozilo by to jeho poklidnou kariéru hlavního velitele Tas-P'Tar.

Nevypadalo to ovšem pro obránce zdaleka špatně. Jejich sto šedesát lodí bojové stěny, z nichž dvě třetiny se teď hrnuly proti čtyřiceti petrohradským superdregnoutům, s doprovodem tvořících skupinku asi pěti set plavidel. To vypadalo nejprve na téměř trojnásobnou převahu, co se týče lodí bojové stěny, proti kterým se teď jeho část obranné flotily hnala, po spojení se zbytkem obranných jednotek více než čtyřnásobnou převahu proti nepříteli. Simulace střetu mohla být případně navíc o něco nadhodnocena o předpokládaný efekt technologického náskoku v oblasti protilodních plasmových střel a výdrže mohutných tulipánských superdregnoutů, jejichž posádky byly nadto dobře vycvičené a odpočaté. Docela se na bitvu těšil.

Byli buď částečně nebo úplně šílení, když si sem přiletěli s úmyslem je nějak poškodit, pomyslel si prétor (admirál) Haluz.

„Počkat, neříkala zpráva z pozorovacího stanoviště, že jich má být dvojnásobně vyšší počet?!“ zarazil se. Vysvětlení na sebe nedalo dlouho čekat, když s mihotavým trhnutím se ve vzdálenosti osmi milionů kilometrů od P'Taru objevil zbytek petrohradské útočné flotily. Skupina dalších zhruba šesti set plavidel, z toho čtyřicet superdregnoutů.

Obě planety, průmyslové komplexy, loděnice, pozorovací stanice, raketové základny, obě tulipánské bojové skupiny, to vše se rychle blížilo na dostřel, jak s uspokojením sledovala na přístrojích rozmístěných po obrovském můstku velitelského superdregnoutu přezdívaného Ropucha velkoadmirál Kraftová.

*******

Čeká na ně hodně práce.

„Nabít, zaměřit, a pal. Podle vypracovaného harmonogramu. Nejprve obě flotily, po nich pevnosti, obranné body, pak nákladní plavidla, orbitální stanice, loděnice, muniční sklady, opravny. Nakonec vojenské instalace a provozy na povrchu Vytas a P'Tar! Víte, co máte dělat!“ Protilodní střely obou útočících skupin opustily torpédomety takřka současně.

„Hrr na ně! Pobijte je všechny!“

„Ano pane!“ zněla stereotypní odpověď jejích podřízených.

„Admirále, je všechno v pořádku?“ projevil náhle svůj odborný názor její lékař a rodinný přítel. Zájem o duševní zdraví významné pacientky byl tedy v jeho případě na místě.

„Jasně. Jsem v pohodě, Jene.“ uklidňovala jej.

"Co tu dělá můj manžel?!!! Touto dobou, pokud vím, měl být daleko odtud! Světelné roky od bojových akcí."

"Když on tak prosil," dal se do vysvětlování prekérní situace na můstku přítomný osobní kuchař.

Jan Kraft začal poplakávat.

"Odvést. Nakrmit, vykoupat, uložit do postele a spát," rozhodla se rychle velitelka operace. "To je naposledy, co jsem se nechala ukecat. Jinak černé pasažéry posílám pryč přechodovou komorou, aby bylo jasno. A abych nezapomněla, máš domácí vězení."

To bude hodně velký ohňostroj.

„Pane, oni právě začali s palbou, a střely se k nám přibližují dost rychle,“ vyrazil ze sebe zaraženě Haluzův pobočník, když na skenerech superdregnoutu TG Rastr nacházejícího se se záložním zbytkem první bojové skupiny na oběžné dráze planety Vytas, odkud prétor Haluz řídil pohyb obou tulipánských bojových skupin, uviděl jasně zářící přibližující se výstražně blikající tečky.

„To není možné! Jsou to energetická torpéda? Pak připravte protiopatření – plán AETC!“

„Opatření proti energetickým torpédům odjištěna,“ dostalo se mu zřetelného ujištění.

„Ale z čeho by je tak mohli vypálit, když jsou to evidentně jen velikostně běžné superdregnouty?“ pravil se znepokojením prétor. Nevypadalo to dobře, vůbec to nevypadalo dobře, ale jich je tak málo, a on má k dispozici přece jen větší sílu. Spoléhal na pokrok v technologiích protiopatření, na jejichž překotný vývoj byl po porážce ve sluneční soustavě vyvíjen ze strany vlády velký tlak.

„Nejsou to energetická torpéda, pane, ani neletí tak rychle. Po úpravě sledovacích zařízení nemáme problém je sledovat. Vypadá to, že jsou to jen klasické střely. Ale jejich rychlost je přece jen daleko větší. Letí zhruba šestkrát rychleji!“

„Kolik že jich je?!“ chtěl vědět prétor.

„Hodně. Pálí salvu za salvou. Naše skenery jimi začínají být pomalu přehlceny. Nevejdou se nám pomalu na obrazovky!“

„To je vážné,“ povzdychl si Haluz.

„Pokud je žene vpřed klasický pohon, nemůže jim přece vydržet palivo, pane, Ale pokud budou takhle pokračovat dál, brzy tu budou,“ pravil rozrušeně jeho druhý pobočník.

„Hm, vypadá to, že tu nejde o klasický pohon! Zase nějaké překvapení, opět jsme nebyli informováni. Nebo snad od rozvědky došla zpráva o použití něčeho takového v boji?!“ řekl Haluz.

„Ne, pane. Zatím se žádná taková zpráva neobjevila. Ostatně bychom vás o tom hned informovali, pane,“ hlásil to, co bylo zřejmé jeho zpravodajský důstojník.

„Pak musíme spoléhat na to, že je zachytí naše nové interceptory. Za jakou dobu se přiblíží?“

„Budou tu do dvaceti tik taků (sekund) a nezpomalují.“

„Okamžitě vypustit interceptory, a použít všechno, co je k dispozici!“ přikázal prétor.

Pobočník splnil příkaz, tím, že jej předal dál, a upozornil: „My ale nemáme v zásobnících tolik protiraket. Většina jich zůstala ve skladech u P'Tar. Většina lodí jimi ostatně dosud nebyla v dostatečné míře vyzbrojena. Teprve se uvažovalo o jejich rozdělení mezi loďstvo v dostatečném počtu. Vycházelo se z předpokladu, že by se v případě energetických torpéd reálně během určité doby v průběhu boje podařilo zničit nosiče jejich odpalovacích zařízení, protože jejich zásoby v zásobnících jsou samozřejmě konečné. Proto se usilovně pracuje i na pokroku v oblasti pohonných jednotek, které mají nahradit tradiční běžně používané motory.“

„To dobře vím. Teď se s tím nedá už moc udělat. Připravit se na náraz, vypustit další interceptory!“ odvětil Haluz.

„Ano, pane!“

Střely po svém přiblížení začaly prudce křižovat a díky vyšší rychlosti se snažily elegantně vyhýbat nalétávajícím obranným raketám, a pohotově reagovaly i na úsilí laserové obrany. Velká část z nich však napoprvé neprošla a musela se, pokud to stihla, o kousek vrátit. Mnohé byly zničeny nalétávajícími interceptory. Vypadalo to, že se do průběhu bojových operací vrátila známá mírná nerovnováha co do použitých technologií, která učiní z velkého náskoku v oblasti dálekonosných torpéd v praxi technologický náskok daleko menší. Několik superdregnoutů se však už rozletělo do všech směrů. Bylo jich ale přece jen méně, než se očekávalo. Flotily se i nadále k sobě přibližovaly, i když by za této situace bylo lepší, kdyby petrohradská flotila zařadila zpátečku a couvala. Třeba by se časem uchytilo víc vystřelených torpéd.

*******

Padáme odsud?

Kraftová náhle, jakoby se právě probudila, vyjeveně s vyplazeným jazykem zazírala na holotank: „To mě podrž. Může mi někdo z vás říct, co tady ještě vlastně děláme?“ Až přiletí Tulipánům na dostřel, může to dopadnout jedině škaredě. A to nechtěla riskovat.

„Co takhle říct jim ahoj, a sbalit kufry,“ dělal si z jejího groteskního výrazu ve tváři srandu generál Bořivoj Gradský. Zůstával stále v klidu. Na displejích, které ukazovaly skóre, byla vidět narůstající úspěšnost útoku. V tom okamžiku se množství střel, které se vyhnuly lodní obraně nepřítele a postupovaly nezadržitelně vpřed, už přehouplo přes padesát procent, postupně se zvýšilo ze čtyřiceti na šedesát procent a dále mírně narůstalo.

Tulipáni, jak se zdálo, přestali vypouštět nový druh raket. Tyto střely byly překvapivě schopny, ač daleko pomalejší než proti nim se řítící torpéda, proti kterým byly přednostně zaměřeny, včas dosáhnout díky větší rychlosti, než jakou měla dosud běžně používaná tulipánská torpéda, operační vzdálenosti, vybuchnout s větším účinným dosahem, a tím zasáhnout přilétající střelu a účinně ji zneškodnit.

„Zůstáváme,“ usmála se šťastně Kraftová, která to sledovala také a už se dokázala ovládnout. Nebyla tak bázlivá, jak to občas při velkém vypětí vypadalo.

*******

Zatím na palubě TG Rastr: „Pane, zásoby interceptorů byly zcela vyčerpány,“ oznámil stroze vojenským tónem nově příchozí důstojník.

A je to v háji, pomyslel si prétor.

Vlna za vlnou teď snadno pronikala slabou obranou, aby si hned nato koordinovaně rozdělila zaměřené lodě a přitom vyškrtla ze seznamu priorit právě zničené cíle. Během několika okamžiků začal velký ohňostroj živený mohutnými výbuchy destabilizovaných plasmových nádrží ve spojení s roznětkami způsobujícími rozsáhlejší procesy vznícení a tím dvojnásobnou účinnost proti tulipánským střelám obdobné ráže.

Dva až tři počáteční výbuchy, které kompletně vyřadily štíty superdregnoutu, následovány dalšími dvěma, třemi zásahy přímo do trupu, a ze superdregnoutu zbyly v příštích okamžicích jen trosky odlétávající na všechny strany. To samé se dělo s tulipánskou flotilou, která bránila P'Tar.

„Katastrofa,“ pomyslel si Haluz, když viděl, jak se jeden superdregnout za druhým mění ve stříkající rozžhavené trosky zbytků jejich před chvílí mohutných trupů. „Je po mně,“ byla jeho další myšlenka. Ustupovat nebylo kam, na útěk nebylo ani pomyšlení. Zkáza se šířila všemi směry a zanedlouho z flotily pod jeho velením nezbývalo nic. Tím si už, ale nemusel lámat hlavu, protože jeho vlajkovou loď Rastr postihl během několika momentů stejný úděl jako všechny ostatní tulipánské síly.

„Myslím si, že náš úspěch spočívá v nedostatečných počtech těch upravených a zdokonalených střel na tulipánských lodích. Teď víme, co nás brzy může očekávat,“ zhodnotil vývoj Gradský.

Řešení problému se ostatně samo nabízelo. Záviselo hodně na petrohradských výrobních kapacitách. Více vyslaných střel, klamné stejně rychle se pohybující cíle, vícenásobné nosiče střel určené jen k likvidaci protivníkových protistřel, a tak dále. Stále stejná písnička.

„Osobně odhaduji, že vzniknou celé speciální ochranné skupiny lodí určených k likvidaci vysokorychlostních torpéd,“ zkusil předpovídat budoucnost.

„Vítězství,“ zhodnotila situaci Kraftová, když tečky znázorňující zbývající orbitální a planetární instalace mizely jedna po druhé. Zvlášť obrovské výbuchy se objevily po zasažení muničních zásobníků. Byl pomalu čas jít. Ještě zbývalo zjistit, zda se snad nějaké lodě neukryly v rozsáhlých asteroidových polích nacházejících se ve vzdálenosti dvou milionů kilometrů za oběžnou dráhou planety Vytas. Blížili se k asteroidovým pásům, když Kraftovou napadlo se zeptat: „Unikl nám vůbec někdo?“

„Otevřeme šampáňo a dáme si,“ naznačil osobní přání Gradský.

„Ne, ještě ne. A přestaňte se mi laskavě míchat do velení. Nejprve se musíme ujistit, že jsme skutečně vyhráli,“ odvětila mu velkoadmirál Kraftová. „Směr asteroidová pole a potenciální nebezpečí v nich číhající!“ zavelela.

*******

Směrem ke Kraftové se řítila obsluha skenerů pro zjišťování přítomnosti maskovacích polí: „Co chcete?!“ vyštěkla na poručíka. Čekala na ně léčka v asteroidovém poli.

„Velkoadmirále,“ vysypal ze sebe udýchaně důstojník přesně v okamžiku, kdy se na všech lodích rozječely sirény hlásící poplach. Z několika pozic mezi asteroidy na ně vyletěly salvy střel a rychle se díky malé vzdálenosti blížily.

„Co se to děje?!!!“ křikla na něj podruhé, i když jí to bylo úplně jasné a před docela zbytečným hlášením dala s pohledem upřeným jinam raději přednost přehlédnutí ukazatele rychlosti reakcí obsluh vrhačů protilodních střel urychleně zaměřovaných na místa, z nichž útok přišel.

„Zjistil jsem výkyvy energií značící použití primitivního maskovacího pole. Daly se zachytit kvůli zmatení senzorů složením těch asteroidů teprve nyní,“ napřímil se a poslušně odpověděl.

„Velkoadmirále, je to past!“ slyšela výkřiky ze všech stran. Teď už Kraftové bylo jasné, kvůli čemu se ze soustavy předtím nikdo nevrátil. Chtěla být první, komu se to podaří. Situace vypadala jasně. Útočící flotily se dostaly cestou k cíli, kterým byl Vytas, když se nacházely v blízkosti asteroidů, které perfektně ukrývaly několik střeleckých postavení, mezi dva ohně. Zatímco se tulipánská obranná flotila pomalu blížila, byli překvapeni přívalem střel. A pokud jej přežili a podařilo se jim odpoutat, byli doraženi obrannou flotilou, která tvořila druhou část pasti. Plán to byl funkční a vysoce účinný.

„Jsou tady!“ Obrana přehlcená naléhavými úkoly selhávala. Oslnivé výbuchy v bezprostřední blízkosti přetěžovaly optické filtry a jejich ničivý účinek zase silová pole obklopující plavidla.

Ukazatele stavu štítů velitelského superdregnoutu zahlásily vyčerpání zdrojů.

„Je po nás. Je po nás.“ Kvíleli odvážní námořníci z podpalubí společně se svými důstojníky. Další salva se dostala na účinnou vzdálenost a chystala se odpálit, ropušáka podpálit.

„Jestli tohle přežiju, tak se vrátím do kláštera," konstatovala Helga vyrovnaně. Smířena s vyhrocujícími se okolnostmi mise.“ Tak na dva týdny zcela určitě, abych se vzpamatovala z toho rambajsu.“

Podle Bořivoje Gradského byl nenadálý vývoj jen dalším důkazem pro informaci pocházející původně z jednoho filmu s hercem A. S., totiž že: "Zbrojní průmysl denně chrlí nový pytel sraček."

Co se dělo během dalších několika desítek minut, nevěděl na Ropuše pomalu nikdo, ale hned jak se všichni probrali z omráčení způsobeného chaotickými přemety a nárazy do lodního vybavení, bylo jim záchrannými týmy řečeno, že krk jim zachránilo malé mračno v oblasti se nacházejícího se kosmického smetí, jež vytvořilo dohromady s všemožnými plyny výbušnou směs, která po zapálení způsobila neutralizaci vlny hořící plazmy, která byla tím novým ohněm sfouknuta. Složité na pochopení, ale zachránilo jim to život, to mi věřte.

Díky rychlosti odpovědi, dostřelu a vysoké rychlosti vlastních torpéd byly raketové základny odhalené mezi asteroidy brzy smeteny, ale těch několik nepřátelských salv způsobilo bojové skupině pod osobním velením velkoadmirála Helgy Kraftové jisté ztráty. Na malou vzdálenost a kvůli překvapení byly zaměřující se automatické obranné systémy lodí méně účinné. Velká část první i druhé salvy proto prošla skrz.

Šest superdregnoutů schytalo více zásahů než ostatní. Výbuchy zcela vyřadily štíty těchto plavidel, zatímco štíty většiny ostatních jimi byly vážně oslabeny. Druhá vlna dokázala vyřadit štíty u dalších třiceti superdregnoutů. Třetí vlnu naštěstí základny nestihly vypustit. Šest lodí bojové stěny byly ještě vcelku malou daní za to, že se nepříteli podařilo úspěšně maskovat svou past a plně využít jejího potenciálu i momentu překvapení. Šlo o superdregnouty Orfeus, Ikaros, Faethon, Chiméra, Styx a Lyra. Dále skupina ztratila celých dvacet pět bitevních a dvacet dva lehkých křižníků a čtyřicet jedna torpédoborců. Dohromady se ztráty útočící způsobené bojem pohybovaly kolem hrozivých čtrnácti procent.

Kdyby se tato útočná skupina k Vytasu blížila z jiného směru, s trasou vedoucí kolem asteroidových polí, mohl prétor Haluz, který by se sem dostal krátce po sklapnutí pasti, přes překvapení v podobě dalekonosných dvojnásobně účinných torpéd s určitou dávkou štěstí v této části bitvy i zvítězit, protože asteroidy by palbu z dálky petrohradským lodím velmi znesnadnily nebo spíše úplně znemožnily.

Nyní, když věděli o nebezpečí číhajícím v asteroidech, velkoadmirál Kraftová počkala, až dorazí druhá bojová skupina, protože stav štítů většiny z plavidel zasažených při nenadálém útoku byl neuspokojivý, a v případě dalších neočekávaných útoků mohl vyústit v další ztráty. Postupovali poté daleko opatrněji a jistěji. Postupně byly objeveny další skryté základny čekající na svou příležitost a na velkou dálku bezpečně zlikvidovány, čímž byly použity i poslední z dalekonosných střel, které zbyly po likvidaci obou skupin tulipánské flotily a po bojích u asteroidových polí.

„Unikl někdo?“ zopakovala svůj předchozí dotaz s pohledem upřeným na graf vyjadřující ztráty.

„Jen několik nákladních lodí, které byly v okamžiku našeho vstupu do systému na opačném konci soustavy. Ne všechny jejich lodě byly zatím vybaveny kompenzátory gravitace, takže museli letět ještě chvíli, než opustili pásmo, kde se ještě projevují vlivy gravitace této soustavy a jejích planet. Z vojenských žádná.“ Dostalo se jí vyčerpávající odpovědi.

„Ještě tu soustavu trochu vyčistit od zbývajících opěrných bodů, a můžeme se ztratit. Nebo tu snad chce někdo zůstat? Nezbylo nám navíc mnoho střeliva, a jestli jim ještě něco zůstalo, měli bychom problém.“

„Ne, mažeme odsud. Je to překvapivé, a přes určité potíže a ztráty i nečekaně snadné vítězství, velkoadmirále,“ pravil její zástupce admirál Jacques Briér, který velel útoku na tulipánskou flotilu, komplexy a pozemní instalace u P'Tar. „Co hodláte udělat s obyvatelstvem na povrchu planet Vytas a P'Tar?“

„Co by. Nic. Obyvatelstvo planet Vytas a P'Tar má dost svých starostí, a mě teď v podstatě už ani nezajímá. Ať si s nimi dělají starosti Tulipáni. Třeba je ta porážka a její dopad na morálku vlastního obyvatelstva na čas aspoň trochu zaměstná. Zprávy o katastrofě se odtud budou šířit na všechny strany. Je to důležité vítězství. Ale pochopte, že mnoho dobrých lidí a Tulipánů dnes přišlo o život. Není důvod přehnaně slavit. Nebudeme pokračovat v tom šílenství. A dejte ihned rozdělit mezi posádky ty bedny s nachlazeným šampaňským. Zaslouží si ho.“

Hodnocení

Průměrná známka je 1.8, povídka byla hodnocena 10 čtenáři.
  • 5
  • 4
  • 3
  • 2
  • 1
Známkujte jako ve škole.

Komentaře k povídce

Přidat komentář

2 + 2 = Nutné vyplnit! (Kontrolní antispamová otázka)

Výpis komentářů

Není žádný komentář k povídce.