Systém Beta Oregon

Velikost písma

Velikost písma se udává v bodech, tj. stejně jako např. v MS Wordu. Zvolená velikost zůstává i při tisku.

Vesmírný čas 5 května 2156, někde v systému Beta Oregon

Ve strojovně vesmírné výzkumné lodi Snapirex je mimořádně živo, po kontaktu s meteoritem došlo k protržení pláště lodi a k porušení celkové integrity lodě. “Tak jak dlouho ještě budu čekat na tu energii pane Spersi?“ Tuhle větu pronesl kapitán Ernest a v jeho hlase bylo slyšet jisté rozladění. „Tak jak dlouho?!“ Zopakoval už poněkud ostřeji kapitán. „Polib si...“ myslel si v duchu inženýr-mechanik Spers. Spers byl černoch, který měl v minulosti nejednou problémy s autoritou. Spers vzteky zmačkal a zahodil hadr, kterým si čistil ruce od chladící kapaliny. Podíval se po strojovně a na konci strojovny zahledl “mladého“ jak svařuje potrubí plazmy. „Mladej“ byl nováček z akademie, a Spers mu to dovál dost najevo.
„Hej mladej, nech to bejt a poď sem“
„Volal jste mě pane?“
„Jasně že volal“
„Kapitán potřebuje energii, reaktor je v pořádku, ale vypadá to, že ten kus meteoritu asi zasáhl někde hlavní rozvod. Pudeš to omrknout, ať jsi aspoň trochu užitečnej“
„Ale pane to je třista metrů kabelu...“
„Vem si skafandr a padej“ přerušil mladého Spers.
Mezi tím se na můstku probírala situace a stav lodi. „Tak řekne mi někdo už konečně kde to ksakru jsme?“
„ Je mi líto kapitáne, ale hlavní počítač je ještě stále mimo provoz, a záložní systémy nemohou najít jediný známý orientační bod. Vypadá to, že ten meteorit nějakým způsobem narušil náš hyper skok a tak nás vyhodil v neznáme části vesmíru.“
„Tak meteorit?“
A stav lodi?
„Jsme ještě pořád bez energie a jsou narušeny paluby jedna, dvě a tři“
„Můžu něco navrhnout kapitáne?“
A aniž by mladý poručík čekal na souhlas kapitána, rozvinul svou teorii
„Vzhledem k vážnosti poškození trupu lodi, úniku plazmy, a ztráty podpory života na palubách čtyři a pět, bych navrhoval opustit loď“
Kapitán si poručíka změřil pohledem a pomalu došel s rukama za zády k oknu lodi. Bez pronesení jediného slova se mlčky díval někam do dálek vesmíru.
„A kam by jste chtěl letět? Modul není schopný hyper skoku a ani nevíme jakým směrem by jsme měli letět“
Při tomto posledním slovu se kapitán na mladého poručíka tázavě podíval.
„Nevím jistě zda-li jsou údaje senzorů správné, ale vypadá to, že osm světelných let od naší pozice je planeta s kyslíkovou atmosférou, ovšem průměrná denní teplota je okolo čtyřiceti stupňů Celsia.“
„A to mi to říkáte až teď“ A podíval se důstojníkovi zpříma do očí.
„Promiňte pane, ale vy jste se neptal na...“
„Dobře dobře, nesnažte se být moc chytrý“ Prohodil kapitán. Přestože byl kapitán především znám svou slušností a otevřeností ke svým důstojníkům. Nesnášel, když ho poučoval důstojník, kterému teprve schne razítko na diplomu z akademie.
Kapitán tlesknul dlaněmi a začal rozdávat rozkazy, k evakuaci lodi.

„Tak co mladej? Už něco vidíš?“ Ptal se mladého mechanika, inženýr Spers
„Tak vidíš do prdele něco?“ Spers začínal mít pomalu o mladýho strach, už to bylo pomalu čtvrt hodiny co vlezl do šachty a ještě se neozval.
„Tak..“ Větu nedokončil, protože se mu do vysílačky ozval hlas.
„Myslím, že už jsem tu závadu našel“
„Co to má znamenat, myslím?!“
„Tak našel, nebo nenašel?“
„No myslim, že našel“, pohrával si se Spersem mladej.
„A půjde to zpravit?“
„Řekl bych, že těžko“
„Proč?“
„Protože nám chybí padesát metrů lodi....“

Hodnocení

Průměrná známka je 2.6, povídka byla hodnocena 67 čtenáři.
  • 5
  • 4
  • 3
  • 2
  • 1
Známkujte jako ve škole.

Komentaře k povídce

Přidat komentář

2 + 2 = Nutné vyplnit! (Kontrolní antispamová otázka)

Výpis komentářů

Není žádný komentář k povídce.