Ticho před bouří II

Velikost písma

Velikost písma se udává v bodech, tj. stejně jako např. v MS Wordu. Zvolená velikost zůstává i při tisku.

Autor: Nemokt
Pokračování (tentokráte s minimem chyb, doufám)

V roce 2142 slavilo lidstvo svůj první kosmický triumf. Iontový pohon, který konečně dokázal přepravovat lidi po sluneční soustavě. Tato technologie nebyla nijak převratná ani nová, ale byla výsledkem téměř osmdesátiletého výzkumu a pozvolného vývoje. Nebyl to nadsvětelný pohon, ten přišel až o téměř čtyřicet let později ( alespoň funkční prototyp ), ale dovolil lidem kolonizovat a obývat celou soustavu. Před příchodem nadsvětelného cestování však byla největším problém populační expanze. Proto byly před příchodem gravitačního nadsvětelného motoru vyslány desítky kolonizačních lodí. Nebyli to pravé obří kolonizační lodě, ale jakési předkolonizační. Bylo na nich několik tisíc kolonistů, kteří měli připravit vhodnou planetu na přijetí těch, jež je budou následovat. Bylo nemyslitelné, aby nebyl nalezen způsob cestování nadsvětelnou rychlostí, ale všem bylo jasné, že ani jeho příchod nevyřeší okamžitě populační problém. Planetu je totiž potřeba před přijetím kolonistů náležitě upravit a to zabere téměř deset let. První osídlenou planetou byl Gibraltar v soustavě Kerberos. Poté následovala planeta Petrohrad v soustavě Fénix, planeta Uriel a měsíc Texas v soustavě Mazapan. Samozřejmě ještě desítky dalších, ale tyto tři soustavy byly první a největší. Samozřejmě se také první osamostatnily a každá si vytvořila své vlastní společenství, ale i nadále zůstávaly jedinými, kdo se pohyboval ve vesmíru. Tento pro lidstvo nezvyklý mírový stav trval do roku 2663. Ten rok se začaly ztrácet lodě a po několika měsících byla napadena a zničena jedna malá zapadlá kolonie. Nebyli by to lidé, kdyby nepočítali s válkou, a tak se po stopách útočníků vydaly válečné lodě. Z této mise se vrátila jen malá zdecimovaná jednotka a podle jejího hlášení bylo zřejmé, že útočník je na o něco vyšším stupni technologického vývoje, ale ne o tolik, kolik si myslel, protože nepřátelská flotila doznala dosti vážných ztrát. Touto nepřátelskou rasou byli Wer´ziané a zde je začátek pouti kapitána SRN ( Solar Republic Navy ) Thomase Luthera. Po řadu let probíhala jakási studená válka, ale ani jeden hvězdní stát nebyl na pravou válku dostatečně připraven. Všechna námořnictva byla chvatně rozšiřována a to zapříčinilo povýšení Thomase na komodora SRN. Dostal eskadru těžkých křižníků spolu s doprovodem dvou divizí torpédoborců a za úkol chránit malé zpracovatelské stanoviště obíhající modrou planetu obydlenou několika desítkami tisíc lidí v soustavě 22C/6. Corseu. Během strategického ústupu se toto stanoviště stalo důležitým obraným bodem. Thomas byl povýšen na kontraadmirála, jeho stav byl posilněn eskadrou lehkých křižníků, dvěmi eskadrami torpédoborců a neúplnou eskadrou bitevních křižníků. Věděl, že v případě vážně míněného útoku soustavu neubrání, a proto bez vědomí svých nadřízených začal soustavu opevňovat a stavět vojenskou, ale i civilní infrastrukturu. Nadřízeným to samozřejmě neušlo díky většímu množství přistěhovalců, kteří se na Corseu stěhovali, ale hlavně díky menšímu množství surovin, které ze soustavy přicházelo. Nebylo jim to milé, a tak bylo rozhodnuto ho ze stanice odvolat. Byl povýšen na viceadmirála a odvolán na frontu. Díky náhodě se však zdržel v soustavě o den déle a mohl zabránit jejímu dobití Wer´ziany. Velení se tedy rozhodlo ho nechat, kde je, a vytvořit z jeho jednotek jakousi strategicko rezervu. Po pěti letech se na soustavu 22C/6 téměř zapomnělo, ale její obyvatelé nezapomněli na své kořeny a díky kontaktu s dalším mimozemským druhem se chystali na připomenutí. Nyní již jako Corseiský protektorát se chystali zasáhnout se svými spojenci Lyxiany, dávnými nepřáteli Wer´zianů, ve prospěch lidí. Po dvou dalších letech krvavých bitev válka skončila totální porážkou Wer´zianů. Až nyní se zjistilo, že tito válečníci přišli o svou rodnou planetu s jiným nepřítelem, který nebyl zničen, ale pouze prchl a oni nebyli sto riskovat další takovéto překvapení tím, že by lidé mohli být jejich dávní nepřátelé v novém kabátu. Po jejich porážce nebyli ochotni se nějak přátelit, uzavřeli se ve svém sektoru a dál si hlídali své hranice. Nyní nastalo období klidu a míru. Všichni se snažili znovu žít v tomto světě, ale již to nešlo. Lidstvo znovu ochutnalo, jak chutná vítězná válka, a tak všichni zbrojili. Nebyl zde však nikdo, koho by mohli přepadnout. Gibraltar se spojil se Zemí, Petrohrad se nechal anektovat Corseiským protektorátem, který vytvořil alianci mezi jím, Mazapanem a Lyxianským císařstvím. Roku 2734 se však objevila nová rasa z hlubin vesmíru. Na první pohled mírumilovná rasa badatelů ohrožená svými vlastními koloniemi. Tito badatelé se nazývali Teliané. Lidé tedy vztáhli nad ně ochranou ruku a těšili se na potyčky s jejich nepřáteli. V polovině roku 2735 přilétl na Corseu kurýrní člun s naléhavou prosbou o pomoc. Vrchní velitel Corseiské aliance, velkoadmirál fon Lutr, se tedy vydal s téměř polovinou aliančního námořnictva na pomoc……………..

* * *

Velkoadmirál se pohodlně usadil ve své staré kanceláři na stanici Oxford a byl vděčný, že i přes nedostatek místa ji zanechali v takovém stavu, v jakém ji opustil. Zavzpomínal na svůj minulý život a na svou planetu, kterou vybudoval téměř holýma rukama. Ještě jednou se zálibně rozhlédl a pustil se znovu do pročítání technické zprávy a analýz ze základny Rys. Byl přímo unesen, jak daleko se dostali ve vývoji dalekonosných energetických zbraní, ale i ostatní technika byla přímo úchvatná (ne že by pro něho nebyla nějaká technologie po sto padesáti letech úchvatná). Většina z nich již byla použita při konstrukci lodí ve zdejší loděnici nebo byly přidány dodatečně. Byl také nadšen z ohromného přílivu Lyxianského personálu a kysele se usmál, protože jeho nadšení nesdíleli zdaleka všichni. Ušklíbl se ještě víc, kromě admirála Trinche se to vlastně nelíbilo nikomu z jeho vyšších vlajkových důstojníků. Na druhou stranu se to všichni snažili skrýt hned ze dvou důvodů. Prvním byl on sám a druhým byl nečekaný přílet čtyř Lyxianských kompletních eskader superdregnoutů. Tím byli všichni ti, kterým nestačil první důvod, umlčeni. Nikdo totiž nevěděl o jejich existenci, ani o existenci Lyxianských tajných loděnic. Ticho kabiny najednou přerušilo bzučení komunikačního pultu, admirál ho pomalu zapnul a usmál se na svého pobočníka, korvetního kapitána Spowna.

„Ano, Lucasi, něco se děje?“

„Dobrý den, admirále. Sledovací oznámilo přílet Katany a kapitán Janovská odvysílala naléhavou zprávu, pane. Teliani obsadili Gibraltar.“

„Aha, no co, věděli jsme, že to přijde. Jak se zachovala Kerberská flotila zpráva neudává?“

„Ne, pane, jen to, že úplnou zprávu podá po příletu na základnu.“

„Dobře, Lucasi, tak až přiletí, pošlete ji ke mně a když vás mám na drátě, sežeňte mi admirála Trinche a pošlete ho ke mně také.“

„Rozkaz, admirále.“

S tichým cvaknutím se linka vypnula a v pracovně zavládlo znovu ticho narušované jen lehounkým předením čtecího panelu na admirálově stole.


Když kapitán Janovská přišla, admirál Trinch byl již chvíli v admirálově pracovně. Kapitán předstoupila před velkoadmirálův stůl, postavila se do pozoru a zasalutovala.

„Pohov kapitáne a posaďte se. Rád vás opět vidím a doufám, že nesete i lepší zprávy než tu, kterou jste předala před hodinou středisku.“

„Ano, pane, mám. Většina Keberské flotily byla zničena při obraně, jak jsme předpokládali, ale zato nadělali Telianům pěknou díru do bojové stěny. Zbytek zamířil na Zemi, protože tam byly odesílány evakuační lodě.“ Kapitán se dravě usmála. „Až na pár tvrdohlavců, kteří zůstali, aby dotírali na Teliany.“

„Aha a jak opověděli na naši výzvu?“

Kapitán pokrčila rameny a nadzvedla ruku v gestu, jako by odháněla mouchu.

„Ti co odlétli, se ani nenamáhali nám odpovědět a ti, co zůstali, si to prý rozmyslí a ti, co se k nám přidají, budou čekat na souřadnicích, které mi dali, za pět dní. Předpokládám, že budou chtít způsobit co největší škody, než se odpoutají. Než se na to zeptáte, tak lodí bojové stěny zůstalo třicet dva, ale bohužel osmnáct z nich jsou pouze dregnouty. Na Zemi odlétlo šestadvacet lodí bojové stěny. Všechny jsou více či méně poškozeny, ale jsou částečně bojeschopné.“

„Tak to je opravdu dobrá správa ať už se k nám přidají nebo ne, ale říkala jste že Telianům způsobily rozsáhlé škody mohla by jste to upřesnit.“

„Zajisté. Podle zprávy rozvědky měli Teliané na začátku útoku osmnáct eskader superdregnoutů ( 144 ), devět eskader dregnoutů ( 72 ), třináct eskader bitevních křižníků (104 ), dvacet jedna eskader ostatních křižníků (168 ) a něco kolem dvoustovek torpédoborců a menších lodí.“

Admirál se malinko zamračil, když si to převedl na konkrétní čísla. Teliané používali osmičkovou soustavu, takže oproti osmi lodím jejich eskadry měla lidská lodí deset. Lidskou převahu vyrovnávala lepší Telianská technika. Číslo, ke kterému došel, bylo však jen o málo větší než udávaný počet lodí bojové stěny Kerberu, kapitán však pokračovala dál.

„Proto jim to trvalo zřejmě tak dlouho. Nemám ponětí, co prováděli s tou asi stovkou dalších volných lodí bojové stěny, o kterých víme, ale nikde jinde se neobjevili. Na druhou stranu jim to vůbec nemám za zlé, protože jejich ztráty jsou největší v jedné bitvě za posledních dvacet nebo třicet let. Přišli o třicet superdregnoutů, dvacet šest dregnoutů, padesát bitevních křižníků a stovku dalších lodí. Přišli o šestnáct procent svojí volné bojové stěny, nemluvě o bitevních křižnících, kde jsou jejich ztráty někde okolo pětadvaceti procent. Jsou to čísla, která jsme dostali od Gibraltarů, a proto bych je brala trochu s rezervou vzhledem k rozsáhlosti bitvy, ale nebudou daleko od pravdy.“

„Děkuji, kapitáne, to bude pro tuto chvíli vše. Postarejte se o svou posádku, loď a vyřiďte jim mou poklonu která se samozřejmě týká i vás.“

„Děkuji, velkoadmirále, je mi ctí.“ Kapitán se postavila, zasalutovala a odešla z pracovny.

Velkoadmirál se na chvilku zamyslel a poté se podíval na admirála naproti sobě.

„Je dobrá, Alexandře, moc dobrá.“

„Ano, pane, je. Slušela by jí komodorská uniforma a insignie rozvědky.“

„Jak se zdá, tak mi čteš myšlenky, rád bych, aby jsi to zařídil, ale pozval jsem tě kvůli něčemu jinému. Rád bych s tebou probral naše nejvyšší vojenské funkce. Nechci měnit nic na pořadí já, ty, Andrman, ale rád bych rozdělil funkce velitelů, protože zatím je to systém „kdo dřív přijde“ a to se mi nelíbí. Chci, aby ses ujal funkce náčelníka vrchní štábu, ale samozřejmě ho nejprve vybudoval.“

Admirál se maličko usmál a přikývl. „Ano, pane, věděl jsem, že to přijde a bude mi ctí, ale nevím, jak obsadit ostatní.“

„Mám jistou představu, ale rád bych, abyste mi to schválil vzhledem k tomu, že je znáte déle a lépe, tudíž máte o jejich kvalitách nebo naopak nedostatcích lepší přehled. Generál Jašin zůstane vrchním velitelem armády a velitelem námořní pěchoty by mohl být generál Pauvel. Velitelem vrchního armádního štábu se stane generálmajor Platonov a velitelem zvláštních jednotek plukovník Macmillen. Velitel výzkumu a projektu Áres zůstane major Gorkij. Viceadmirál Herrison zůstane velitelem Oxfordu a k tomu ho jmenuji velitelem výzbrojní správy. Viceadmirál Bek bude povýšen na admirála a svěřil bych mu velení nad 2.útočnou flotilou, 1. si ponechám prozatím pod svým velením. Viceadmirálu Marxovi přidám obě naše volné eskadry superdregnoutů a vzniklý … mmm … zásahový svaz, protože o obrané flotile nemůžeme ještě mluvit, když nemá co bránit, bych ponechal jemu. A nakonec kontraadmirál Kozlov by se ujal velení námořní rozvědky. Jak se vám líbí můj přehled?“

„Souhlasím se vším až na admirála Kozlova. Nemá velké zkušenosti s rozvědkou a ten malý hlouček agentů, který mám zbyl ze Sjednocené flotily, je na jeho hodnost příliš malý. Nový velitel bude muset prakticky celou rozvědku znovu vybudovat a pro tento úkol by se hodila komodor Janovská. Kozlov by se mohl připojit k Marxovi, aby ho trochu krotil.“

„Dobrá, admirále, připravte potřebné dokumenty a já je schválím. Musíme začít cvičit nejen posádky, ale i naše vrchní velitele co nejdříve, abychom mohli také co nejdříve zasadit pořádný políček Telianům.“

Admirál Trinch pokýval hlavou vstal a odešel. Velkoadmirál se otočil k průzoru, který mu umožňoval výhled na dokovou část komplexu. Vždy ho naplňoval hřejivý pocit vidět svůj úsek velení žít a dýchat. Několik minut se kochal impozantním výhledem, poté se otočil zpět a vyvolal si zprávu od majora Gorkého, kterou sebou přinesl admirál Trinch. Podle ní byli schopni původní projekt oživit už nyní a to by znamenalo celou letku. Údivem ji přečetl ještě jednou a nyní si všimnul odkazu na záznam zprávy. Po rozbalení se na obrazovce objevila majorova tvář.

„Velkoadmirále, je mou radostnou povinností oznámit vám, že všechny tři jednotky jsou po menších opravách bojeschopné a připravené vyrazit na váš rozkaz. Zdejší úroveň umělé inteligence, robotiky a automatizace je úžasná. Droidi ovládaní umělými mozky lodních počítačů se starali o lodě velmi dobře. Díky velkému množství použité automatizace je minimální posádka Area tři a půl tisíce lidí. Jsme schopni osadit všechny tři za pomoci přidělených jednotek, tím je však zbavíme de facto posádek, ale menším problémem budou důstojníci. Nejlepším velitelem by byl zřejmě komodor, který velí nebo velel superdregnoutům, ale tady se žádný nenachází. Tímto tedy žádám o povolení obsadit Zeus, Hádes a Hefaistos zdejšími posádkami a důstojníky.“

Admirál se na chvíli zamyslel a poté zapnul nahrávací a šifrovací zařízení.

„Majore Gorki, dostal jsem vaši zprávu a jsem nesmírně potěšen. Velitele pro všechny tři lodě a část posádek vám pošlu odsud. Přidělené jednotky můžete očesat na bojeschopné minimum, ale ne méně. Nevíme, kdy Teliané zaútočí na Zemi, ale chci, aby tato letka se bitvy o Zemi zúčastnila. Tímto jste také povýšen do hodnosti podplukovníka.“

Zašifrovanou zprávu uložil pro spojovacího důstojníka a spojil se s ním.

„Ano, velkoadmirále, co pro vás mohu udělat?“

„Právě jsem uložil zprávu pro základnu Kutuzov, zařiďte její okamžité odeslání a spojte mne s admirálem Trinchem.“

Mladý poručík potvrdil rozkaz a zmizel. Za pár minut se ozval terminál a ukázal trochu udýchaného admirála Trinche. Velkoadmirál se usmál a začal.

„Nemusel jste kvůli mně utíkat maratón, Alexandře. Změnil jsem názor na admirála Kozlova, dostal jsem zprávu z Kutuzova a chci, aby se ujal velení Área. Dále tam bude potřeba tří zkušených kapitánů superdregnoutů a asi tak osm tisíc příslušníku mužstva, poddůstojníků a několik málo důstojníků by se také hodilo. Potřebuji, abyste to zařídil co nejrychleji, všechny potřebné informace dostanou až na místě od podplukovníka Gorkého.“

„Ano, pane, bylo by troufalé doufat že se dozvíme, co to ten projekt Áres vůbec je?“

„Ale jistě admirále dozvíte se to. Při bitvě o Zemi, to by vám mohlo snad stačit.“

„Aha, asi bude muset, že? Na druhou stranu si uděláme dost velkou díru v našem rozmisťování posádek.“

„Ano, to si uvědomuji, ale nic jiného nám nezbývá a jsem si jist, že viceadmirál Herrisn si s tím poradí.“ Pokývl hlavou a po vzájemném pozdravu vypnul spojovací obvod.

Pro sebe se usmál při myšlence, jak se budou důstojníci tvářit, až se letka objeví v boji a jak se budou tvářit Teliané.


Dny a týdny ubíhaly, ale Teliané ne a ne zaútočit. Nová námořní rozvědka se pod vedením komodora Janovské činila a její informace byly čím dál tím temnějšího obsahu, ale nikomu se nepodařilo vypátrat, kdy půjdou do útoku. Všechny jejich jednotky byly připravené a shromážděné, ale žádná se ani nehnula, ani neprojevila vůli někam vyrazit. To bylo velmi znepokojivé a všichni to věděli. Od admirálů až po nejposlednějšího příslušníka posádky byli všichni nervózní. Měsíc a půl po obsazení Kerberu přišla zpráva o příletu dalších dvou set lodí bojové stěny na shromaždiště Telijské flotily a každý pochopil, na co tak dlouho čekali. Věděli to i důstojníci shromáždění v konferenční místnosti.

„No alespoň to víme,“ poznamenal admirál Bek. Do této chvíle byly jejich šance na vítězství v bitvě o Zemi velmi dobré, ale teď se to změnilo. Teliané měli nyní připraveno pět set sedmdesát lodí bojové stěny oproti sto šedesáti Corseiské aliance, dvěma stům padesáti Sluneční soustavy a asi sto dvaceti lodím Sjednocené flotily.

„Ano, víme, ale není to tak hrozné.“ Snažil se povzbudit přítomné admirál Herrisn.

„Mají jen asi o padesát lodí víc než my, to není takový rozdíl, když vezmete v úvahu náš technologický pokrok a projekt Áres.“ Všichni přítomní se podívali tázavě na velkoadmirála v čele stolu.

„Projekt Áres by měl jejich převahu více než vyvážit, pokud dorazí Sjednocená flotila. Pokud ne pak bude výsledek velmi nepředvídatelný.“ S tím se obrátil na komodora Janovskou. Ta pokrčila rameni na znamení, že ona je také není přesvědčena o jejím příletu.

„Nemohu kategoricky tvrdit, že nepřiletí, ale ani že přiletí a když tak jestli přiletí všichni. Předpokládám, že se tam ukážou, ale v jakém množství, tak to nemám tušení. Sjednocená rozvědka je od našeho odtrhnutí dosti proti nám zaujatá.“

„Pánové, já bych řekl, že to vidíte moc černě a neberete v potaz celý obraz.“ Ozval se viceadmirál Marx. „Mají sice o něco málo víc lodí bojové stěny, ale co jejich doprovodné jednotky. Nemají bitevní lodě, u Kerberu ztratili dobrou čtvrtinu bitevních křižníků a díky jejich taktice si nevšímat malých lodí, tak v nich máme dvojnásobnou převahu. Jeden komár nezmůže nic, ale co když jich je tisíc pak už jsou problém.“

Všichni překvapeně zírali na podsaditého admirála zaraženi hloubkou jeho projevu, který byl na hony vzdálen té odjištěné bojové hlavice kterou prokazoval i ve vyjadřování.

„Komodor vám určitě může dát podrobný přehled,“ Kývl směrem k Janovské.

„ale myslím, že i tak se na to hodí jedno staré přísloví. Mnoho vlků je psova smrt.“ Ohromené ticho prolomil až velkoadmirál mírním odkašláním.

„Ano, admirále, to je velice příhodná poznámka. Komodore, zpracujte konkrétní čísla a jejich rozbor rozešlete všem vyšším důstojníkům.“

„To nebude třeba, admirále, mám tento přehled již připravený a mohu ho zde přednést.“

„V tom případě prosím.“

„Ano, mám zde kompletní výčet námořnictev. SRN má v tuto chvíli spolu s KSN ( Kerberos Star Navy ) 234 lodí bojové stěny, 142 bitevních křižníků a okolo 825 ostatních lodí. Sjednocená flotila má 123 lodí bojové stěny, 32 bitevních lodí, 69 bitevních křižníků a okolo 550 ostatních lodí. My máme v tuto chvíli 162 lodí bojové stěny, 42 bitevních lodí, 151 bitevních křižníků a necelých 1300 ostatních lodí. Celkem tedy to je 1988 Telijských lodí proti 3611 lodím lidských.“

Všichni se zazubili ve žraločím úšklebku a rozesmáli se. Zbytek porady se odehrál v optimistické náladě, protože každý si představoval zázrak v podobě projektu Áres, který se v bitvě zjeví také. Tuto náladu nezkalil ani fakt, který si také uvědomoval každý a to ať vyhraje kdokoli, tak obě strany z toho vyjdou dosti zdecimované. A to ještě nevědí, co se děje na hranicích s Wer´ziany, ale tím je teď nebudu strašit, pomyslel si admirál, na to bude čas později.


Po dalších dvou týdnech zdánlivého klidu před bouří, přiletěla očekávaná zpráva. Teliané se dali do pohybu a míří k Zemi.

Velkoadmirál se obrátil ke spojovacímu úseku Hromovládce, usmál se a povídá.

„Spojovací, rozkaz všem lodím. Odlet k Zemi za pět minut.“

Hodnocení

Průměrná známka je 1.4, povídka byla hodnocena 27 čtenáři.
  • 5
  • 4
  • 3
  • 2
  • 1
Známkujte jako ve škole.

Komentaře k povídce

Přidat komentář

2 + 2 = Nutné vyplnit! (Kontrolní antispamová otázka)

Výpis komentářů

Radana - 15.12.2008 12:06
Pravopis se opravdu zlepšil, ale ještě to není 100%, nicméně chválím čtivost!!
dunky - 04.11.2007 20:38
správa(např. městská správa)
zpráva(např. v novinách nebo v telce)
Pozor na to. Jinak super povídka
Nestor - 30.06.2007 11:25
Velmi dobre urcite si precitam aj pokracovanie.

PepiCzech - 14.06.2007 12:04
Zase v nejlepším konec? Ale no tak... ;-)