Ticho před bouří VII

Velikost písma

Velikost písma se udává v bodech, tj. stejně jako např. v MS Wordu. Zvolená velikost zůstává i při tisku.

Autor: Nemokt

Po okraji soustavy Poznaň se loudavě šinul telijský termon. Jeho velitel, subkomandér Suagon rázoval po své kajutě a snažil se udržet si zamyšlený výraz. Z pohledu jeho zástupce sumarcon Aurrona bylo však poznat, že se mu to příliš nedaří. Velitel byl na svou současnou hodnost dosti starý, přestože jeho bojové záznamy byly působivé. Byl však znám svými otevřenými názory a pružnou strategii. Pro vojenskou radu byl však příliš nízko na stupíncích velení a oni se ani neobtěžovali ho zabít. To jediné ho dokázalo rozzuřit. Současná politika exemplárně potrestá ty, kteří ji zklamali a jemu bylo jasné, co se stane s prétorem Raduzem a jeho lidmi. Byl si také vědom, že telijské síly jsou příliš roztříštěny do nepodstatných soustav. Příkladem byla sama Poznaň, kde byla celá letka AlGarů, dvě letky masaratů a několik průzkumných termonů. Příliš málo lodí proti vážně míněnému útoku, ale příliš mnoho jako hlídka. Soustava sama neměla velký strategický význam, a tak nechápal, proč měli ještě posílat posily. Původně zde totiž byly pouze termony a eskadra masaratů. Velitel přestal rázovat po kajutě a podíval se na svého zástupce.

„Omlouvám se, Aurrone, neměl jsem se při obědě tolik rozvášnit, ale…“

V tom se prostorami malého plavidla rozezněla poplachová siréna. Velitel se bleskurychle vrhl po tlačítku spojovacího kanálu.

„Velitel můstku, co se děje?“ Velitel okamžitě nasadil masku profesionálního klidu, vyslechl hlášení, zajiskřilo mu v očích a pomalu se vydal na můstek následován svým zástupcem. Vešli na můstek právě v okamžiku, kdy se z hyperprostoru vynořila lyxianská flotila. Na můstku panoval čirý, ale ukázněný ruch. Okamžitě k nim přistoupil velitel hlídky.

„Odeslali jsme hlášení na vlajkovou loď. Štíty jsou zvednuty a motory pracují naplno. Zbraně připraveny a zaměřeny.“

„Pane, vedoucí eskadra superdregnoutů nás zaměřuje energetickými zbraněmi. Máme zahájit palbu?“

„Pokud chcete zbytečně zemřít pak klidně vystřelte, sumaras.“ Ten na něho chvíli hleděl, ale nevystřelil.

„Spojovací, zavolejte je. Vypnout zbraňové systémy. A spusťte štíty.“



Admirál Andrman stál na můstku své vlajkové lodě LCS Andoria. Za jeho zády si odkašlal kapitán De´Sato, velitel lodě.

„Vaše výsosti, za dvě minuty přejdeme do normálního prostoru.“

„Dobrá kapitáne, vyhlaste flotile bojový poplach.“

Kapitán potvrdil rozkaz a vzdálil se ke své konzoli. Po chvíli se ozvalo „Přechod za deset vteřin. Všechny lodě hlásí připraveno.“ S klamným pohybem se flotila vynořila na okraji soustavy Poznaň. Zároveň se rozezvučely sirény ohlašující nepřítele v bezprostřední blízkosti.

„Hlídkující torpédoborec dvě stě padesát tisíc kilometrů před námi. Má zvednuté štíty, zbraně připravené k palbě, ale upaluje od nás, co mu síly stačí.“

„Ať ho druhá eskadra zaměří, ale nestřílí. Počkáme, co si na nás vymyslí.“

„Pane, admirál Muhatai se ptá, zda je může rozstřílet.“ Najednou se spojovací důstojník zarazil.

„Ten torpédoborec nás volá, pane. Jeho zbraňové systémy a štíty se vypínají.“

Admirál zvedl pravé obočí a s mírným údivem se otočil ke kapitánovi. Ten svůj údiv neskrýval tak dobře jako jeho nadřízený, ale jeho reakce byla okamžitá.

„Odešlete rozkaz druhé eskadře, ať nestřílí a spojte ten torpédoborec.“ Po několika okamžicích se na pomocné obrazovce objevil telijský důstojník s podmračenou tváří. Až na malý přízvuk se ozvala čistá standardní angličtina.

„Jsem subkomandér Suagon, velitel termonu Agran Telijského námořnictva. Nechci obětovat svůj život ani životy své posádky v předem prohrané bitvě a jsem ochoten se vám vzdát.“

„Jsem admirál Andrman z Corseiské aliance, vypněte motory a počkejte na obsazovací skupinu. Jakýkoliv odpor bude tvrdě potrestán.“

„Rozumím admirále, mí lidé zůstanou v klidu. Požaduji po vás pouze záruku toho, že s námi budete zacházet jako s řádnými válečnými zajatci.“

„Nebojte se veliteli, dávám vám své slovo důstojníka, že s vámi bude zacházeno slušně.“

„To mi stačí.“


Viceadmirál Moor stál na vlajkovém můstku a s kamennou tváří hleděl do holotanku. Podle rozvědky by mělo v soustavě Kasandra být jeden a půl eskadry superdregnoutů, eskadra dregnoutů, doprovázených dvěma eskadrami bitevních křižníků a průzkumné hlídky. Měly však dostatek času soustavu posílit, třebaže proti jeho operačnímu svazu obsahujícím padesát lodí bojové stěny by museli přidat mnohem víc lodí než si mohou dovolit ztratit za tak malou a nedůležitou soustavu. Kasandra byla ze strategického hlediska téměř bezcenná, ale byla zde velká ložiska surovin v ohromných asteroidních polích. Soustava sama neměla obyvatelnou planetu, pouze malý měsíc s nízkou gravitací a řídkým vzduchem. Z přemítání ho vytrhl až zvuk ohlašující přechod. Lodě se s klamným trhnutím vrátily do normálního prostoru a okamžitě se rozezněly poplachové sirény. Přímo před operačním svazem se nacházely dva těžké křižníky s energetickými zbraněmi i střelami právě měnily jeho vedoucí dregnouty v létající vraky. Přestože lodě měly před přechodem bojovou pohotovost, žádná neměla vztyčené štíty. V hyperprostoru a několik sekund po vstupu do normálního prostoru nejsou lodě schopny generovat ochranné štíty. Dalším takovým neštěstím pro admirálovy lodě je fakt, že senzory na lodích letících v hyperprostoru nevidí do normálního, zatímco lodě v normálním prostoru do hyperprostoru vidí. Viceadmirál mlčky hleděl na vizuální displej. Věděl, že ničím, co v tuto chvíli udělá, nemůže změnit to, co se jeho lodím právě děje. Na oba křižníky se snesl uragán střel a roztrhal je na kusy, jež se nedaly poté ani identifikovat. Admirál stále mlčky přešel ke svému křeslu a posadil se, čekaje na senzorový průzkum soustavy a seznam ztrát. Po několika minutách k němu přistoupil jeho pobočník.

„Komodor Tonbrig hlásí, že oba dregnouty jsou těžce poškozeny a ve zdejších podmínkách neopravitelné. Lehce poškozen byl také křižník Paladin, opravy probíhají. Celkové ztráty na životech jsou téměř šedesát procent. Autodestrukční nálože jsou položeny a nastaveny.“

„Dobrá, spojovací spojte mi komodora Tonbrige. Údaje ze senzorového průzkumu mi promítněte na pomocný taktický displej.“

Pobočník se otočil k počítačové konzoli, a zatímco zadával příkaz, se na admirálově spojovací obrazovce objevil komodor Tonbrig.

„Komodore zrušte autodestrukci. Lodě zde necháme s několika torpédoborci a já pošlu pro opravárenskou loď, jež je opraví alespoň tak, aby mohly odletět.“

Komodor se zamračil, ale již byl konfrontován s chladným klidem a brilantním uvažováním admirála.

„Dobrá, nechám nálože vypnout, ale při jakémkoli náznaku telijského útoku je velitel doprovodu aktivuje a zmizí.“

„Ano, a nyní pokračujeme v původním plánu. Podle senzorového průzkumu zde nejsou již žádné lodě. Předpokládám, že jsou na oběžné dráze Eufratu, který je na odvrácené straně plynného obra. Bod rozdělení se nemění, vaše lodě obletí planetu ze sluneční strany a zaútočí první, a my jim vpadneme do zad.


Na okraji soustavy Nové Japonsko se líně vynořily dvě eskadry corseiských těžkých křižníků. Komodor Radanov si prohlížel údaje ze senzorů a rozhodně se mu nelíbily. Potrvá téměř čtvrt hodiny, než se zbytek svazu určeného pro zdejší soustavu vynoří z hyperprostoru. Jeho lodě byly vybrány, aby se postaraly o případné hlídky a prozkoumaly vnější soustavu, nebo pokud to bude nutné, rychle zmizely. Podle senzorů však byl všude klid, a to nevěstilo nic dobrého. Lodě se přeskupily do volné obrané pozice a pomalu zamířily do nitra soustavy.


Velkoadmirál stál u bočního průzoru své kajuty a přemýšlel, zda se dožije dne, kdy bude moci svobodně vstoupit opět na svou planetu. Přemýšlel také, kolik z jeho lidí se toho dožije s ním. Před půl hodinou měl admirál Andrman zaútočit na soustavu Poznaň, a tím zahájit masivní protiofenzivu. Vlastně tu největší za posledních padesát let. Soustavy, které vybral nebyly strategické primární cíle. Některé neměly více jak pár tisíc obyvatel, ale měly surovinová naleziště, která byla životně důležitá pro průmysl a další postup války. Nový Samarkant byl jiný. Měl přes půl milionu obyvatel, převážně zemědělců, a proto byl důležitým. Měl také nesmírnou strategickou hodnotu, protože ležel přesně ve směru největší telijanské vojenské základny v okruhu sta světelných let. Případný útok by musel ztrácet příliš mnoho času obletem soustavy. Jako předsunutá základna pro útok na Kerberos a Zemi se soustava pyšnila dvěmi bitevními stanicemi a sektorovou flotilou, protože se jak KSN tak SRN pokoušely soustavu dobít zpět. Telijané zde měli kolem padesáti lodí bojové stěny a stejný počet těžkých křižníků, ale nyní zde mohly být i lodě z flotily, která se stáhla z Kerbera. Za admirálem se s tichým zasyčením otevřely dveře a na galerii vešel kapitán Spown, jeho pobočník.

„Admirále, nerad vás vyrušuji, ale za deset minut máme vylétat z hyperprostoru.“

„Děkuji, Lucasi. Vyhlaste bojový poplach, já hned přijdu.“

Kapitán ještě několik sekund hleděl na nehybnou postavu v bílé uniformně, poté se obrátil a vyšel ven ze dveří, aby splnil rozkaz. Admirál se pomalu otočil ke svému stolu a pohlédl na holografickou fotografii své rodiny. Pokýval hlavou a pomalu se vydal na můstek.


Komandér Qezl, velitel TF Zukroon, vlajkového AlGaru AgPrétora Sorana právě odcházel z jídelny, když se lodí rozezněl bojový poplach. Okamžitě se rozeběhl k nejbližšímu přepravníku. Po chvíli se vřítil na můstek se svým zástupcem těsně v patách.

„Subkomandér Suagon právě ohlásil nepřátelský útočný svaz, veliteli.“

Velitel hlídky mu okamžitě podal vysvětlení poplachu ještě dřív, než se stačil komandér zeptat.

„Přehrajte mi jeho zprávu. Okamžitě!“

„Máme jen textovou zprávu o blížící se flotile a její odhadovanou velikost.“

„Právě přišla další zpráva, nejvyšší priority.“

„Pusťte ji.“

Na hlavní obrazovce se objevil postarší Telijan.

„Zukroone, hlásím vynoření čtyř eskader lyxianských superdregnoutů s doprovodem. Kompletní senzorové údaje posílám jako přílohu této zprávy. Jsem nucen konstatovat, že jsem se dostal do beznadějné situace a rozhodl jsem se neplýtvat životy a vzdát se.“

Komandér údivem otevřel oči. To bylo neslýchané.

„Pane, je zde připojena ještě osobní zpráva pro vás.“

Komandér se podíval na svého zástupce, ale ten jen pokrčil rameny. Oba totiž znali subkomandéra Suagona již velice dlouho. Oba pod ním sloužili a znali jeho názory.

„Pusťte to na hlavní obrazovku.“

„Qezle, jsi dobrý důstojník, a tak doufám, že nenecháš zničit tolik lodí a telijských životů pro nic. Vím, že kurýr, který před dvěma dny přiletěl, nesl rozkazy, abychom se kromě několika hlídek stáhli ze soustavy. Nenech tedy toho cardioského doga, aby vás všechny zabil.“

Někdo zalapal po dechu, ale komandér již byl na cestě do velící místnosti. Spojovacímu poddůstojníkovi zapípal panel a on ztuhle rozklikl příchozí zprávu. Napřímil se a otočil na stále ohromeně stojícího subkomandéra Borda, zástupce velitele.

„Pane AgPrétor vydal rozkaz k útoku. Máme zaujmout vedoucí pozici.“

„Ignorujte to a vyšlete rozkaz ostatním lodím, aby zůstaly na místě. Poté mě spojte s komandýrem Ferlou.“

Na můstku již nikdo nedokázal potlačit ohromené a šokované výrazy. Z reproduktoru se ozval hlas komandýra Ferly, velitele palubních vojsk.

„Co se děje veliteli?“

„Vezměte své nejspolehlivější muže, ozbrojte se a pospěšte si do velící místnosti. Komandér Qezl chce zatknou AgPrétora Sorana za neuposlechnutí rozkazu z velitelství. Obávám se, že AgPrétor se bude chtít bránit svou poboční zbraní.“

Z reproduktoru se několik sekund ozýval pouze šum, a poté burácející smích.

„Rozumím, pane. Budeme tam dřív, než polknete, jen doufám, že nám komandér nechá taky nějakou tu legraci, Ferla konec.“


Admirál Andrman sledoval na svém holodispleji nehybné karmínové tečky na oběžné dráze kolem planety Nové Polsko. Dospěl k závěru, že jeho protivník je idiot. Loď velikosti telijského superdregnoutu potřebovala nejméně půl hodiny, něž zrychlí na účinnou rychlost. Což je rychlost, při které dokáže dostatečně rychle v boji reagovat na kormidlo. Jeho lodě budou na dostřel od telijských lodí za méně jak hodinu, a pak jim tedy nezbude příliš mnoho času na manévrování. Najednou však hodnoty telijských lodí poskočily, stejně jako samy lodě. Admirál se však zamračil, když si prohlédl vektor telijských lodí. Mířily přímo proti němu.

„Zbláznil se.“

Vedle admirálově křesla se zjevil jeho pobočník.

„Hmm, co jste říkal.“ Otočil se na něho admirál.

„Říkal jsem, že se jejich velitel zbláznil, pokud si myslí, že nás může nějak ohrozit.“

„Právě naopak. Máme převahu víc jak čtyři ku jedné, a proto odlétá. Přitom prolétne těsně kolem našeho boku, vychrlí na nás co nejvíc střel a způsobí škody. Což mu vynese, že nebude popraven za to, že utekl z boje. Doufá, že získá co možná nejvíc za co možná nejméně. Také jsem si myslel, že je blbec, ale tohle mi říká, že jím tedy rozhodně není.“

Po dvaceti minutách se obě operační skupiny dostaly na dostřel a vylétly první střely. Ani jedna strana nedoufala, že protivníka opravdu zasáhne. Stále byli příliš daleko a obránci měli dostatek času na zaměření a zničení střel. Hlavním účelem však bylo vyzkoušet obranu nepřítele pro pozdější usnadnění zásahu. Postupně střelba houstla a objevovaly se první zásahy. Než se obě skupiny přiblížily na dostřel energetických zbraní, bylo zničeno pouze pět lodí. Tři lyxianské křižníky a dva telijanské, ale v měřítku bitvy bylo několik křižníků na jedné nebo na druhé straně zanedbatelných. Na dostřel energetických zbraní byly obě skupiny pouze několik sekund a obě střílely na samý okraj svého dostřelu, ale i tak se ve vesmíru rozzářilo několik oslnivých sluncí. Poté se již obě uskupení od sebe jen vzdalovala, a po několika minutách již střely nedokázaly vyvinout dostatečnou rychlost, aby další střelba nebyla jen plýtvání. Telijané ztratili tři superdregnouty a další tři křižníky. Lyxiané ztratili dva superdregnouty a dva křižníky.

„Mám další hlášení z Ti´ja´La. Strojovna dvě je nadobro zničená, čtyřicet procent lodě je bez podpory života, a ten paprsek, co zasáhl strojovnu číslo dvě, se propálil až na pomocnou ošetřovnu. Kapitán Ortram žádá o pomoc při evakuaci ohrožené posádky. Strojovna číslo tři hlásí únik chladící směsi z jádra, ale bezpečnostní pojistky jsou spálené, a tak jádro nelze prozatím vypnout.“

„Dobrá vyčleňte dva těžké křižníky, aby pomohly Ti´ja´Lu, dva lehké křižníky, aby sesbíraly trosečníky z bitvy, a zbytek svazu bude pokračovat na oběžnou dráhu Polska. Ať se také připraví jednotky kontragenerála Sagre´ena.“


Viceadmirál Moor stál na vyhlídkové galerii a hleděl na trosky telijské základny. Základny, jež byla zničena ještě dřív, než on vůbec vstoupil do soustavy. Do soustavy, kde kromě oněch dvou křižníků nebylo po nepřátelských lodích ani vidu. Za svou dlouhou kariéru v námořnictvu ještě neviděl, aby Telijané vyklidili celou soustavu bez boje ještě dřív, než se tam vůbec ukázal nepřítel. Velice ho znepokojovalo, co vše to může znamenat. Za ním se odsunuly dveře a jimi vkročil jeden z poddůstojníků spojovacího úseku.

„Pane, přinesl jsem vám hlášení kapitána Lestrada. Také jsou zde údaje z průzkumu trosek a okolí. Komodor Tonbrig se ptá, zda jsou nějaké změny, zda za dvě hodiny odlétáme.“

„Ne, žádné změny nejsou. Oba dregnouty zde zůstanou v doprovodu čtyř těžkých křižníků. Opravárenská loď by měla přiletět za tři dny.“

Poddůstojník zasalutoval a odešel. Ale jen se za ním zavřely dveře, rozezněly se poplachové sirény. Viceadmirál se zamračil a přešel k nejbližšímu terminálu a spojil se s vlajkovým můstkem, kde se mu okamžitě ozval jeho pobočník.

„Admirále, senzory právě zachytily tři neznámé lodě ve směru 026. Zatím jsme nebyli schopni je identifikovat, ale rozhodně jsou malé a rychlé.“

„Torpédoborce nebo lehké křižníky?“

„To je právě dosti zvláštní. Jsou o něco větší než korvety, ale menší než fregaty. Nic takového jsme u Telijanů ještě nepozorovali, ale kdybych měl hádat, tak bych je tipnul na nějaký druh průzkumných lodí.“

„Takže si myslíte, že nás mají pouze sledovat? To je zajímavá myšlenka a zřejmě také správná. Vyšlete tři torpédoborce, ať je prověří. Počkáme, co se z toho vyvine, a poté odletíme do Samarkantu.“

„Nemusíme čekat, až je prověří, lodě zde mohou zůstat jako menší posila k doprovodu těch poškozených dregnoutů.“

„K tomu není důvod a já bych velice rád získané údaje prostudoval. Až budete velet, zjistíte, že tou nejlepší zbraní jsou informace.“

O tři a půl hodiny později se torpédoborce přiblížily k neznámým lodím. Admirál stál na vlajkovém můstku a sledoval tento vesmírný balet na hlavním holotanku. Spolu s ním pozorovali přibližovací manévr torpédoborců téměř všichni. Torpédoborce měly nyní tu nejnevýhodnější pozici. Letěly přímo k bokům neznámých plavidel. Ta však postupovala dál stále stejným tempem a po stejném kurzu. Admirál se zamračil a otočil ke spojovacímu důstojníkovi.

„Spojte mne s velitelem torpédoborců.“ Poručík se otočil ke svému pultu a začal vyťukávat na klávesnici příkazy.

„Máme spojení s Gepardem, Komandér Filips.“

„Komandére, chci abyste na ty lodě nestříleli.“

„To ani nemám v úmyslu. Ať je to kdokoliv, tak to Telijané rozhodně nejsou. Právě jsme je zachytili na optice, a takové lodě jsem v životě neviděl. Jejich signatura neodpovídá ani vzdáleně ničemu, co jsme kdy zahlédli.“

„Dobrá komandére, zkuste navázat kontakt. V případě nějakého náznaku nepřátelství se vzdalte, ale pokuste se nestřílet.“

„Ano, pane.“

Obrazovka zhasla a všichni se opět otočili zpět k holotanku. Torpédoborce se odklonily od přímého směru a přibližovaly se k neznámým lodím šikmo zezadu. Na okraji projekce se objevil malý symbol značící vysílání na všech frekvencích. Neznámé lodě se okamžitě otočily o devadesát stupňů, jako by pro ně neplatil zákon o zachování hybnosti, a začaly ještě zrychlovat. Torpédoborce se je pokusily pronásledovat, přičemž stále vysílaly, ale bylo to marné. Neznámé lodě po půl hodině zmizely v pásu asteroidů. Viceadmirál již na nic nečekal a dal příkaz k odletu.


Velkoadmirál seděl v křesle, jež donedávna patřilo telijskému civilnímu vůdci soustavy Nový Samarkant, a procházel si nalezené dokumenty. Většinou to nebylo nic důležitého. Když admirál vpadl do soustavy, očekával ho zde pouze malý svaz s několika dregnouty, který ho znepokojoval cestou k planetě Kaaba. Alespoň do té doby, než se dostaly na dostřel jeho destruktorům. Většina orbitálního zařízení byla zničena stejně jako zpracovatelská centra v asteroidovém pásu. Na povrchu kromě jejích obyvatel, zůstalo pouze několik stovek telijských vojáků, kteří si mysleli, že se schovají a budou působit jako záškodníci. Obyvatelům však netrvalo ani jeden den a téměř všechny pochytali.

Dveře se otevřely a jimi vešel urostlý Telijan následován eskortou námořních pěšáků. Modro šedá uniforma telijské pěchoty s insigniemi úderných jednotek byla velice výmluvná. Byly to ti nejlepší a nejzarytější bojovníci telijské armády. Telijané byli vesměs větší než průměrný člověk, ale pokud si člověk odmyslel tříprsté svalnaté ruce, namodralou pokožku a rudé oči, pak vypadali jako člověk. Jejich vnitřní stavba však již byla člověku velice vzdálena. Admirál vstal a obešel stůl přičemž nespouštěl z Telijana oči.

„Jsem velkoadmirál Lutr, vrchní velitel Corseiské aliance, a vy jste?“

Telijanovi se po obličeji mihl překvapený výraz, když uslyšel svůj rodný jazyk. Pro člověka bylo velice těžké se tento hrdelní jazyk naučit.

„Jsem subkomandýr Darin, zástupce velitele šesté úderné jednotky.“

Admirál málem zalapal údivem po dechu. Pokud si dobře pamatoval, úderné jednotky byly malé skupiny podobné lidským speciálním jednotkám, ale existovaly v několika velikostech – od pluků po malé roty. A všechny se jmenovaly úderné jednotky. Těch největších bylo pouze osm a byly rozděleny na osm nejvýznamnějších planet telijské říše, měli jednociferné označení a jejich velitel se tituloval komandýr, tedy něco jako plukovník. Pokud byl jeden z těchto pluků vyslán sem, pak tedy telijané buď chtějí urychlit válku, nebo se jim nedostává sil. Admirál se vzpamatoval a znovu se posadil za psací stůl.

„Předpokládám správně, že díky tomuto faktu z vás již nic jiného nedostanu?“

„Ne, ještě pro vás mám vzkaz. Prétor Raduz vám vzkazuje, že jste měl zůstat v ledu, protože byste neviděl lidskou porážku.“

„To je velice zajímavé, ale myslím si pravý opak. Váš velitel je velice chytrý, když mne stáhl z cesty lodě, jež by zbytečně ztratil, ale já mám dostatek lodí pro útok na Fénix a pochybuji, že odtamtud se stáhnete.“

„Možná, ale soustava je uvnitř našeho území, a vy, abyste ji udrželi, museli byste obsadit dalších osm nebo deset soustav.“

„V tom se právě mýlíte. Vaši zajatí muži budou bezpečně zavřeni ve vězeňském táboře, jenž zde zbudujeme. Jediné, na co jsem se chtěl zeptat, je, zda se vaši muži vzdají stejně jako vy, nebo zda budou nesmyslně umírat.“

„Nejsou to mí muži. Jsou to odpadlíci, kteří neuposlechli rozkazu k evakuaci. Jediný, kdo zde zůstal z rozkazu jsem já.“

„Aha. V tom případě vám děkuji a nyní vás doprovod odvede do prozatímní cely.“

Admirál se znovu pohroužil do dokumentů a zajatci již nevěnoval pozornost. Ten si jen odfrkl a spolu se strážemi odešel.

O dva týdny později se již všichni velitelé sešli v konferenční místnosti. Všichni měli příjemnou náladu z hladce proběhlých úkolů až na viceadmirála Marxe. Jeho rozmrzelost pramenila ze skutečnosti, že soustava Georga Washingtona byla úplně prázdná a on nemohl bojovat.

„Tak si to shrňme. Obsadili jsme šest soustav se ztrátou dvou superdregnoutů a pěti křižníků. Jeden superdregnout a dva dregnouty jsou vážně poškozeny. Několik málo lodí je poškozeno lehce. Telijané naproti tomu ztratili tři superdregnouty, osm dregnoutů a dalších dvacet lodí, včetně onoho zajatého torpédoborce. O obsazené soustavy se postará pozemská flotila. Naším nynějším cílem je soustava Fénix a její dobytí. Komodor, tedy vlastně kontraadmirál, Janovská a admirál Trinch vás seznámí se situací.“

Kontraadmirál Janovská se zvedla ze svého místa a zapnula holoprojektor.

„Děkuji. Zde jsou nejnovější údaje o soustavě Fénix. Na oběžné dráze Petrohradu je rozmístěno sedm bitevních stanic a jedny doky. V poli asteroidů jsou vyzbrojená zpracovatelská centra a spousta minových polí. Na okraji soustavy je rozmístěno osm pozorovacích stanic, které jsou dosti těžce vyzbrojeny. Nejzajímavější však na tom všem je, že je zde pouze sektorová flotila a lodě jež jsou stáhnuty z opuštěných soustav. Jejich expanzní flotila se v této soustavě nenachází. Nevím, kde jsou, ale zde tedy rozhodně ne.“

„Nemohou se někde v soustavě schovávat?“ Ozval se viceadmirál Beghem. Kontraadmirál však zavrtěla hlavou.

„To sotva. Mé lodě se dostaly až do nitra soustavy a nic neobjevily. Stejně tak jsme prohledali soustavy, jež nám leží v cestě a bezprostředně poblíž. Nikde nic. Všude je vymeteno jako po boji. Osobně si myslím, že jsou někde vně soustavy, a poté, co my vlétneme dovnitř, oni nám vpadnou do zad.“

„Nebo také mohou zaútočit zde, v Kerberu či na Zemi.“ Ozval se viceadmirál Moor.

„To si nemyslím. Museli by velice riskovat, aby se rozdělili a zaútočili na dvě velice silné flotily.“

„Máme tu šanci, i pokud se tam ta jejich expanzní flotila ukáže? Přes ten výprask, který si odnesli od Země, jim stále zůstalo téměř čtyři sta lodí bojové stěny. A pokud stáhli většinu svých hlídkových svazů, pak je u soustavy Fénix, dalších stopadesát lodí bojové stěny. A tentokráte jsou to oni, kdo mají výhodu bránící strany.“

„O tom vám již poreferuje admirál Trinch.“ Kontraadmirál Janovská se posadila zpět na své místo a místo ní vstal admirál.

„Abych odpověděl na vaši otázku admirále, ano máme. Náš nový vrchní štáb vypracoval na základě informací z rozvědky strategický plán útoku na soustavu, využívající veškerých našich zdrojů a nejnovějších technologií. Předpokládáme, že jejich expanzní flotila je opravdu někde za okrajem soustavy a pokusí se nám vpadnout do zad. Proto to uděláme my jim dřív než oni nám. Díky maskovací technologii jsme schopni poslat za jejich obranný svaz všechna naše pomocná plavidla, aniž by o nich věděli. Samozřejmě že korvety a fregaty se nemohou postavit sto padesáti lodím bojové stěny, i když jich je téměř šest set. Další výhodou maskovací technologie však je možnost obráceného postupu. Takže oni nebudou za sebou vidět šest set malých lodí, ale bojovou flotilu s dvěma sty loděmi bojové stěny. Lodě obránců se tedy budou muset obrátit a čelit těmto lodím, zatímco my se vypořádáme s expanzní flotilou. Korvety a fregaty jsou dostatečně rychlé na to, aby jim uletěly, až zjistí že nám nalétli.“

„A jak si můžeme být jisti, že se jejich obranná flotila neobrátí proti nám dříve, nebo že se vůbec otočí.“

„Nevíme, ale musíme trochu riskovat a blafovat abychom dosáhli našeho cíle. Nemáme dostatek sil, abychom se s nimi utkali čelně. Tak to opravdu je, vážení.“

„To je všechno velice zajímavé, ale jak chcete do pěti dnů, kdy se má operace spustit, vybavit šest set lodí maskovacím štítem.“

„Nebudeme vybavovat šest set lodí. Výzkumníci s možností zamaskovat více lodí z jednoho zařízení počítali.“ Obraz soustavy Fénix z holoprojektoru zmizel a objevil se torpédoborec. „Toto je torpédoborec třídy Stín. Byl modifikován pro maskovací zařízení podobné tomu, jež nesou destruktory. Nemá žádnou výzbroj ani obranu kromě pasivních systémů. Posádka byla zredukována na polovinu a volný prostor se využil k instalaci dalších reaktorů. Maskovací zařízení má veliké energetické nároky a jeden standardní reaktor by to nezvládl. Stín má tři reaktory a díky tomu je schopen vytvořit maskovací pole a pokrýt prostor tvaru koule o poloměru padesát kilometrů. Zůstává zde samozřejmě stejný problém jako u Área. Čím silnější signatura, tím je pole menší. Jedno maskovací pole dokáže pojmout přibližně šedesát pomocných lodí při tom, že jsou v klidovém režimu a letí pouze na třetinový výkon. Tím se dostáváme k samotném plánu útoku. Fregaty a korvety se rozdělí do jedenácti skupin, které odletí o třicet hodin dříve než hlavní uskupení a proniknou do soustavy samostatně. V soustavě se spojí až těsně před začátkem útoku, čímž je obránci uvidí a pustí se za nimi. Nebudou schopni rozpoznat, jaké lodě se to uvnitř soustavy pohybují, a proto je budou muset pronásledovat. V tomto okamžiku by se měla objevit naše flotila, návnada spustí opačné maskování a pořádně jim zamotá hlavu.“

„To je sice velice zajímavé, ale kdo bude tomuto diverznímu útoku velet.“ Ozval se viceadmirál Marx a nedůvěřivě si prohlížel hologram torpédoborce. „Pokud vím, nemáme žádné samostatné uskupení pomocných lodí, kterému by velel vlajkový důstojník. Většina je v tuto chvíli rozdělena do eskader jako doprovod a ani dřív tomu nebylo jinak.“

„S tímto jsme počítaly a každému samostatnému uskupení bude velet komodor a celému cirkusu pak jistý viceadmirál Marx, sice jsem o něm v životě neslyšel, ale třeba je dobrý.“

Kolem stolu proběhla vlna smíchu. Podsaditý viceadmirál se zamračil a zavrtěl hlavou.

„Abych byl upřímný, já o jednom slyšel, ale to nemůže být on. Ten byl tak dobrý, že by si ho určitě nechali v hlavním uskupení.“ Kolem stolu proběhla další vlna smíchu.

„Teď, ale vážně. Vaším zástupcem bude kontraadmirál Titov, další důstojníci pak budou komodor Mayr, komodor Jestremenská a komodor Gesvajn. Zbytek vlajkových velitelů si můžete vybrat sám, ale samozřejmě v určitých mezích. Snažte se brát z větších uskupení, kde dočasný úbytek důstojníků nebude tak bolestivý. Podrobnější informace máte všichni před sebou na datových kartách.“

„Dobrá admirále, děkuji vám. Nyní bych si rád prošel ony detaily.“

Po dvou hodinách porada skončila a všichni se odebrali na svá místa aby začali přípravy na další útok na Telijany.

„Admirále Trinchi, prosím zůstaňte zde.“ Odcházející důstojníci se po sobě pouze podívali a odešli. Admirál se posadil zpět na své místo a čekal.

„Alexandře, nebudu chodit kolem horké kaše. Potřebujeme více vlajkových důstojníků. Nemáme dostatek kontraadmirálů a komodorů. Po této bitvě chci, abyste zpracoval spolu s admirálem Herrisnem dostatek povýšení, abychom mohli do čela každé eskadry lodí bojové stěny postavit alespoň kontraadmirála a do čela eskadry bitevních a těžkých křižníků komodora.“

„V tom případě ale mluvíme o povýšení asi dvaceti komodorů a kapitánů. Jste si jistý, že mají dostatek zkušeností?“

„Proto počkáte až do skončení bitvy o Fénix, a teprve po obdržení hlášení ta povýšení zpracujete.“

„Dobrá pane, pokusíme se dát dohromady solidní důstojníky. A teď mne omluvte, musím ještě před odletem zařídit milion a jednu věc.“

Hodnocení

Průměrná známka je 1.1, povídka byla hodnocena 26 čtenáři.
  • 5
  • 4
  • 3
  • 2
  • 1
Známkujte jako ve škole.

Komentaře k povídce

Přidat komentář

2 + 2 = Nutné vyplnit! (Kontrolní antispamová otázka)

Výpis komentářů

nemokt - 15.03.2009 14:20
Nerad to říkám, ale další díl jsem posílal no už před více jak měsícem a nedávno pro jistotu znova. Bohužel g.beret se jaksi neozval zda je tam nějaký problém, takže prozatím bohužel. :-(
Alda - 10.02.2009 12:07
Další dobrej díl.