Vánoční příběh

Velikost písma

Velikost písma se udává v bodech, tj. stejně jako např. v MS Wordu. Zvolená velikost zůstává i při tisku.

„Povím Vám jeden příběh, kterému stejně ani neuvěříte, ale já ho musím někomu říci, dříve než zenřu. Ano, zemřu, jelikož ONI ví, že jsem viděl pravdu a že pravdu chci sdělit i ostatním lidem .“

„Kdo jsou ONI?“ otázal se reportér. „ONI? ONI jsou všechno. Jsou to pošty, policie, hasiči, politici, armáda, FBI, CIA a mnoho dalších organizací, o kterých my ani nevíme, ale nechte mě, abych Vám vypověděl svůj příběh tak, jak se udál.

Tak tedy. Ráno 24.prosince jsem se vzbudil okolo desáté. Oblékl se a jelikož jsem měl něco neodklaného v práci, tak jsem se tam po obědě vydal. Pracuji asi 30 kilometrů od svého domu a proto mi cesta chvilku trvá. Během cesty do práce jsem se radoval z krásy zimní krajiny. Zasněžené stromy, modré nebe. Nemohl jsem si přát hezčí Štědrý den.

V práci se to ale nějak podělalo a tak jsem tam musel zůstat dlouho po setmění. Samozřejmě mi okolo čtvrté volala žena, kde jsem a jak si to představuji, že s nima nebudu ani na Vánoce, ale co jsem měl dělat? Práci jsem dokončit musel a tak jsem se k odchodu dostal až okolo osméveřerní. Chtěl jsem stihnout být s dětma alespoň chvilinku než usnou a tak jsem pořádně prošlápl plynnový pedál hluboko pod podlahu.

Prvních 20 kilometrů proběhlo v klidu, ale když jsem se dostal do Cleawlenského lesa, tak jsem si na jeho konci nevšiml namrzlého kouksu silnice. Samozřejmě, že jsemdostal smyk a napálil jsem to do stromu. Pak si nic nepamatuji.

Po chvilce jsem se probral zaklíněn mezi nafouklé airbagy, přes které jsem se za chvíli prosoukal ven z poničeného auta. Obhlédl jsem svůj vůý a po chvilce váhání jsem se rozhodl dojít do vesnice pro pomoc.

Po několika minutách jsem vyšel z lesa a a vydal se po silnici mezi polemi na svojí cestu za záchranou. Tu noc byla nádherná jasná obloha plná hvězd a tak jsem neodolal a cestu jsem si začal krátit pozorováním mihotu hvězd. Po několika minutách jsem zahlédl něco, co změnilo můj život. Jistě jste už slyšel o Cleawlenského incidentu, kdy armáda otevřeně přiznala, že sestřelila UFO, ale není to pravda.

Na obloze jsem spatřil něco, co jsem z prvu nedokázal poznat. Prolétávalo TO, přímo po mé cestě a tak se to stále přibližovalo a já zaslechl takové potemnělé cinkání, které pozvolna sílilo. Když už to vypadalo, že TO bude přímo nade mnou, uslyšel jsem vysokofrekvenční kvílení, které přímo ďábelsky sílilo až překrylo prvotní zvuk. V tu chvíli se ozvalo zahřmění a od západu jsem zpozoroval, kterak se přes horizont vyšvihli dvě armádní F-18, jenž vypálily dvě rakety přímo na cíl. Chvilku jsem je pozoroval podle kouřových stop než napálily do cíle.

Následný sloup ohně sundal z oblohy ten první stroj, který se pak zřítil východně do lesa…“ „Tohle včechno přece již armáda řekla, proč jste mě tedy zval?“ „Nechte mě domluvit. Armáda řekla, že sestřelila UFO, či chceteli mimozemské plavidlo, ale já vím, že to není pravda. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se skutečně stalo.

Jak mám teď vysvětlit svým dětem, že Vánoce už nikdy nebudou?“

„Proč?“

„Protože ONI sestřelili Santa Clause!“

Hodnocení

Průměrná známka je 2.6, povídka byla hodnocena 31 čtenáři.
  • 5
  • 4
  • 3
  • 2
  • 1
Známkujte jako ve škole.

Komentaře k povídce

Přidat komentář

2 + 2 = Nutné vyplnit! (Kontrolní antispamová otázka)

Výpis komentářů

PetrZ - 19.12.2008 17:41
nápad výborný, je to správně praštěné! ale doporučuji si to po sobě přečíst, než to vystavíš na web. je tam dost překlepů.
VIKTOR - 15.12.2007 19:36
nevím,nevím,dávám 2
nerv - 10.09.2007 01:04
:-D
tekkina - 08.08.2007 11:11
milé:)
WalWerin - 27.01.2006 00:08
Mám rád povídky, jsem pro každou trhlou povídku, ale tohle teda je krutá kravinka ;o)